Kterej den je nejlepší si dojít na úřad?

Nejvíc napružený kumpáni z radnice prohlásili: prej napříč politickým spektrem neexistuje hanebnější parchant, co podle zradil matku stranu aji ségru morálku.

Jára Mára měl šlus a šel vod válu.

A vono ho to krapet vzalo. Zatímco předtím vovládal tři věci naráz – kouřil, čet římský dějiny a sral. Pokládal se tudíž málem za renesančního člověka. Teďka akorát chlastá. Zato první ligu. Taky vobčas žere maso z výseku, doma nosí na hlavě pikslu vod máslových sušenek a prohlašuje se za krále všehomíra. Lehce mázlej hnedka brečí, vůbec ne nad ztrátou strany ani milenky. Nejvíc ho bere jinší věc – přišel totiž vo náramný leháro…

Takže povídám tuhle Járovi Márovi,kterej ešče nebyl navátej:

“Čoveče, poraď mi, kdy se mám vydat pro povolení na radnici?”

Chtěl jsem stavět novej plot, taky altán.

“Vypadáš jako normální chlap. Asi je to mejlka,” zahuhňal.

“Co blbneš? Potřebuju akorát splašit štempl,” nalíhal jsem.

“Vyser se na to!” udrolil. “Noc je ešče mladá, to se vo nás říct nedá. Pojď , zachlastáme…”

“Járo, narovinu, řekni, co se stane, když tam vlítnu hnedka při pondělku,” nedal jsem se.

Chvíli byl tichej jak sir Isaac Newton, pak hodil kyselej ksicht:

“Pondělí je na draka. Všecky lidičky jsou votrávený z víkendu. Sralo je to doma- děcka, stará nebo starej. Byli brutálně znásilněný – museli luxovat, ščuřit se na tchýni. Navíc fotbal stál za prd, v troubě málem uhořel moučník a ešče si ani nevrzli v pelechu. Zkrátka dva dny na hovno. Toužej se z toho vylízat. Vařej si kafe, hledaj ztracenou pohodičku… To bys nepochodil, čekal by tě masakr.”

“Fajn, tak houpnu na radnici v úterý,” přitakal jsem.

“Zprdelenej den,” vypálil Jára Mára hnedka zkraje. “Kancl po kanclu dostávaj výplach za nesplněný úkoly. Navíc samý porady. Slabší povahy hnedka začínaj chlastat. Baby hulí jak polámaná mašina. Chlapi nevěděj jak si maj sednout, aby si neponičili mozartovy koule. Říkám ti, náramně bys to posral kdybys tam vlítnul. Ňáká čistokrevná trojžaludová kráva by si tě náležitě vychutnala.”

“Hergot, tak co středa, dlouhej ouřední den?” nadhodil jsem.

“Proboha živýho,”zaúpěl Jára Mára. “Nemáš ponětí, co je to za blbej den. Všem pomalu dochází – nezvládnou nový věci, natož ty starý. Začínaj na práci srát. Hotový chladný bestie. Jen bys tam vkročil-naskočila by ti husí kůže. Rozmašíroval by tě ňákej zakomplexovanej prevít jak malýho sviště.”

“Co čtvrtek, taky blbej den ?” začínal jsem mít neblahý tušení.

“Ruplo ti v bedně?” zachrmlal Jára Mára. “Kdo může- pláchne do terénu. Čtvrtek by rozhodně nebyl moc dobrej nápad. Mohl bys leda s vrátným hrát tichou poštu. Vovšem ty jeho litánie nemáš zapotřebí poslouchat. Co tě vede- ve čtvrtek se na to tutově vyser!”

“Takže vidíš jako ideální pátek?” doufal jsem v zázrak.

“Kterej vůl ti to nakukal? Pátek je malá sobotěnka. Všicky se richtujou na víkend, aby přežili. Pochlastává se fest. Kdo může – zdekuje se do terénu. Baby lítaj po nákupech. Chlapi si decentně upravujou podloží, aby je ňákej silnější lomcován nehodil na lopatky… Mně je to vlastně putna, ale radím ti – vyser se na to !”