Křesťanství v islámu končí genocidou, v Evropě eutanazií

Sestává se z muslimských venkovanů a masakruje venkovany křesťanské a zabírá jim půdu. Jeho politickým programem je vymýtit na svém severním nigerijském území křesťanství, které je tam v menšině. A činí se: během první půle roku 2018 povraždil přes 1700 křesťanů. Útočí na kostely, školy, farmy, domovy.  Jen během letošního května jeho džihádisté vystříleli několik kostelů při modlitbách a vypálili dvacítku křesťanských domovů.

V otevřeném dopise Trumpovi pomoc pro masakrované křesťany žádá organizace zvaná “Voice of Northern Christian Movement in Nigeria”. Vysvětluje, že nemůže spoléhat na ochranu vládních institucí, neboť místní muslimské instituce čistce křesťanů fandí, centrální vláda neví, co s ní. Varují, že Nigérie směřuje k situaci podobné neblaze proslulé genocidě v Rwandě.

Že perzekuce křesťanů se blíží klasifikaci genocida, konečně začínají přiznávat někteří západní politici. Jedním z těch prvních je britský ministr zahraničí Jeremy Hunt, na jehož instrukce byla vypracována zpráva potvrzující, že křesťané jsou dnes nejvíc perzekvovanou skupinou na světě. Konkrétně, že na Středním Východě je křesťanství na pokrají likvidace. Zpráva konkrétně sděluje, že v Palestině se za pár desítek let početná křesťanská menšina scvrkla na 1,5% populace. V Iráku z 1,5 milionu na 120 tisíc.

Kdo sleduje internetové zprávy křesťanských organizací jako Barnabas Fund nebo Open Doors, to ví už dvacet let a kroutí hlavou, jak to mohlo politikům trvat tak dlouho. Ministr Hunt to konečně přiznává: “Zavinila to atmosféra politické korektnosti”. Ta způsobila “pomýlené obavy, že je jaksi kolonialistické zastávat se náboženství ztotožňovaného s koloniálními velmocemi”. Přitom jde i o země, kde křesťanství není náboženství koloniální, nýbrž dávno předislámské, se starodávnými komunitami etablovanými už od 3. století.

V žebříčku 50 zemí, kde Open Door zaznamenala perzekuci křesťanů, je 39 islámských a 2 silně islamizované (Nigérie a Ethiopie). Nemáme zatím nejmenší představu či náznak, co Trump nebo Hunt nebo kterákoli západní instituce hodlá nebo může na záchranu perzekvovaných křesťanů konat, či zda k tomu má politickou vůli, či vůbec na tom zájem. Hunt ministruje zemi, která důsledně odmítá poskytovat azyl křesťanům z islámu, zatím co muslimy přijímá po desetitisících. Ostatní Evropa na tom není líp. Že by NATO provedlo nějakou záchrannou operaci vojenskou (jako že by mělo, na obranu své vlastní civilizace), je představ spíš naivní. Že s pomocí katolické církve se počítat nedá, vyplývá jasně z laškování papeže s islámem. Z církví protestantských (snad jen s výjimkou amerických evangelikálů) se rovněž neozývá nic, co by perzekvovaným křesťanům skýtalo naději. Slzy smíchu i pláče se jim musí řinout z očí, když se dočítají třebas o švédské lesbické biskupce Evě Brunneové, jak ze svého kostela odstraňuje kříže, aby neurazila muslimy, a v rozhlasovém povídání vypráví, že má víc společného s muslimy než pravicovými křesťany.      

A je na těch perzekvovaných křesťanských něco obdivuhodného. Raději se nechávají zabíjet, než by přestoupili na pohodlný život něčím tak jednoduchým, jako je odrecitování poučky, že Alláh je jediný bůh a Mohamed jeho prorok. Na těch neperzekvovaných křesťanech západních je naopak pozoruhodné to, jak nonšalantně se křesťanství zbavují.  

V celé západní civilizaci, kterou stále ještě tu a tam někdo rád nazývá křesťanskou, navštěvuje kostel alespoň jednou měsíčně 22% občanů. A to ještě většinou už jen stařečků. S věkovou kategorií 16-29 je to dramatičtější. Tam loňský průzkum „Europe´s Young Adults and Religion“ profesora teologie a sociologie náboženství Stephena Bullivanta ze St. Mary´s University of London, sděluje, že křesťanství v Evropě je „na cestě k zániku“. Ke státní církvi anglikánské ve Velké Británii se hlásí 7%, jen o jedno procento víc než k islámu. Bilanci trochu zachraňují katolíci s 10%. Více než 10% chodí každý týden do kostela jen v Polsku, Portugalsku a Irsku. (V Polsku, daleko nejzbožnější zemi Evropy, je to 35%). Velmistry neznabožství jsou Češi, s přiznáním, že jich 91% nemá žádnou náboženskou víru.

Přesto se za nominální křesťany (všechny věkové kategorie dohromady, průzkum Pew) stále považuje 71% západních Evropanů. Zdá se, že se evropské křesťanství proměňuje v nějaký kulturní atavismus, v němž víra ztrácí význam a zůstává jen povědomí kulturní kontinuity. Kategorie „nepraktikující křesťan“. Definující se spíš negativně: „křesťanství je mně fuk, ale žádné jiné náboženství mně sem netahejte“.

A těžko říct s určitostí, zda to není částečně i proto, že ke ztrátě relevantnosti křesťanství přispívají samotní křesťanští „teologové“ jako neomarxistický islamofilní papež a lesbická islám obdivující biskupka.

Autor: Benjamin Kuras