25.1.2015
Redakce
0
Kategorie: Politika, Společnost

Korupce v českém zdravotnictví

Sdílejte článek:

VLADISLAV ROGOZOV 25|01|2015

Jistě už jste někdy slyšeli zprávu o paní doktorce (nebo doktorovi), která má velké problémy. Chytili ji, když se nechala uplácet farmaceutickou firmou za předepisování přípravku proti plísním. Paní doktorky je mi líto. Jednak proto, že se nechala uplácet,  jednak proto, že má smůlu. Smůlu má v tom, že se přišlo zrovna na ní. Je přitom jen malou rybou vylovenou z “kalných neprůhledných vod” korupce v českém zdravotnictví. A že se tam prohánějí jinačí ryby!  S různou formou korupce se setkala většina českých lékařů, které jsem poznal. Je překvapivé, jak odhalení jedné úplatné paní doktorky dokáže veřejnost ještě překvapit. A to v situaci, kdy je korupce v českém zdravotnictví tak rozšířená a tak hluboce zakořeněná, že se do velké míry stala jeho součástí.

[ad#hornisiroka]

Začíná to chlebíčky     

 Setkal se s nimi snad každý český lékař. Chlebíčky s pohoštěním na ranním hlášení nebo před odpoledním seminářem. Přijdou k chuti. Následuje představení firemního zástupce a vzápětí  firemního léku nebo přístroje, který firma prodává. V českém prostředí se takováto chlebíčková pozornost považuje za něco zcela běžného, nevymykajícího se dobrým mravům. Že tohle ještě není korupce? Omyl, samozřejmě, že je.  Firma, ať už prodává nemocnici cokoli, přece nemá co hostit její zaměstnance. Byť by šlo pouze o rovinu formální a spíše  symbolickou, jde tu už o morální problém a o potenciální střet zájmů.     

Jakýkoli večírek pro lékaře, který je hrazený z peněz firmy, je opět – korupce.  Snad ani neexistuje český lékař, který by se nějakého takového večírku nezúčastnil. Sám si vzpomínám, jak jsme podobné akce, kdy se za firemní peníze chodilo na kuželky, kulečník nebo do bazénu, považovali za něco naprosto normálního. Byl jsem jednou dokonce na lyžařském zájezdu, který pořádala firma dodávající velice drahé léky zachraňující život. Zájezd byl prezentován jako odborný seminář. Seminář tehdy v hotelu skutečně proběhl, trval asi dvě hodiny. Několik zbylých dní jsme lyžovali. Doprava, ubytování, pojištění, vleky, jídlo a pití – to vše hradila firma. Zájezdu se zúčastnila řada lékařů ze špičkových pražských i mimopražských klinik, z pracovišť, která zmíněný lék používají. Nikdo z nás se nepozastavil nad tím, že by účast na zájezdu byla nemorální nebo smrdící korupcí. Přestože jsme se firmě ničím nezavázali, šlo o jednoznačný střet zájmů a nepřímou korupci. To, co je v Čechách běžná praxe, není v Británii tolerováno. Jakékoli přímé jednání konkrétního lékaře s firmou by okamžitě vedlo k nekompromisnímu disciplinárnímu řízení, odebrání licence lékařské komory a tím i ke konci povolání lékaře. V Británii bychom za podobný lyžařský zájezd všichni přišli o místo a o možnost vykonávat svoje povolání . O podmínkách v Británii se však zmíním na jiném místě později.     

Zvláštní kapitolou korupce je proplácení účasti na kongresech. Jistě, kontinuální vzdělávání a pravidelné setkávání s evropskou a světovou odbornou veřejností je v medicíně nepostradatelné. Za komunismu tato možnost pro většinu lékařů neexistovala. Po otevření hranic se situace rázem změnila, bylo možné vycestovat, problémem však byly peníze. Čeští lékaři byli chudí a nemohli si úcast na kongresech ve vyspělém světě dovolit. Na scénu vstupují firmy, které pobyty lékařů na kongresech začaly hradit. Toto propojení trvá dodnes. Naprostá většina českých lékařů jezdí na kongresy za peníze firem, které nemocnicím dodávají léky a vybavení. Platí jim cestu, ubytování, dávají kapesné. Na tomto místě je třeba říci, že – z historického hlediska – firmy svými penězi pomohly českým lékařům navázat a udržet kontakt s vyspělou medicínou. To je pozitivní fakt. Na druhou stranu tu ovšem přetrvává otázka: Proč komerční firmy, kterým jde o zisk, vynakládají velké peníze na to, aby lékaři z nemocnic, do nichž dodávají zboží, jezdili na kongresy? Proč to ty firmy dělají?      

Od nepřímé korupce už je potom jen krůček ke korupci přímé. Příkladem je zainteresovanost mnoha lékařů na tom, že předepisují určitý typ léků, za což se jim firma hmotně odmění. To může mít buď podobu určité finanční částky za každý předepsaný nebo použitý lék (podobně, jako v případě v úvodu zmíněné paní doktorky), často se však jedná i o hmotné dary, například nejrůznější dárky do domácnosti. Nejsou výjimkou lékaři, kterým vděčné firmy koupily kávovar, lednici nebo mikrovlnku. Ano, takhle jednoduché to je. A časté. Oblíbenou protislužbou jsou také zahraniční zájezdy. Kolik jen lékařů bylo na náklady firem na soukromých dovolených v USA, Thajsku, Japonsku, na safari v Africe a kde ještě všude jinde  Jeden zástupce firmy před časem přidal k dobrému, jak určitá lékařka přišla s požadavkem, že ona už sice na safari byla, ale pokud má nadále používat firemní preparát, chce jet znovu, tentokrát však s celou rodinou. A jela. Stále se to vyplatilo.     

 Jiný zástupce se podělil o příhodu, kdy po nich praktická lékařka požadovala za určitý počet předepsaných balení léku dovolenou a přímo vyrukovala s katalogem zájezdů se zakřížkovanými destinacemi. Reprezentant se podíval do laptopu a sdělil paní doktorce, že ve skutečnosti předepsala méně balení, než kolik právě uvedla. Paní doktorka nezaváhala, zalistovala mezi účtenkami v peněžence a jednu vytáhla: “No tak jo, tak mi proplaťte tady ten účet za večeři, to vyjde akorát”. Pobavilo vás to povídání? Nepobavilo? Nevadí, pojďme na silnější kafe. Tohle všechno byly totiž jen “malé ryby”.

[ad#hornisiroka]

Od chlebíčků ke švýcarským kontům     

Čím větší je zakázka pro zdravotnické zařízení, tím větší je koláč, který se porcuje. Proto čím výše jdeme v hierarchii mocných, kteří rozhodují o nákupu léků, materiálu a přístrojů pro zdravotnické zařízení, tím vyšší jsou i korupční částky vyplacené firmou.     

Příkladem může být rozhodnutí o odběru určitého druhu léku (např. antibiotika používaného pro standardní antibiotické krytí při operacích a podobně). Léky se nakupují pro celé oddělení nebo pro celou nemocnici na dlouhou dobu dopředu. Podobné preparáty přitom vyrábí několik konkurujících si firem a každá chce prodat. Jeden člověk v určité funkci může rozhodnout o tom, který lék se bude v následujícím roce používat, a to bez jakéhokoli výběrového řízení. Takový lékař  je zástupci firem stále obletován a po svém rozhodnutí je vítězem dobře odměněn. Podobné je to s těmi, kteří rozhodují o nákupu drahého materiálu. Jezdí se pak například dvakrát ročně potápět do Karibiku. Nikoliv však za svoje, nýbrž za firemní. Ještě přesněji – za vaše – čili za peníze vybrané na zdravotním pojištění (firma prodá nemocnici – nemocnice použije a vykáže pojišťovně – pojišťovna zaplatí). Všimné pro korupčníka se samozřejmě promítne do ceny, za kterou firma nemocnici zboží prodá. Sám si vzpomínám, jak jsme byli jako mladí lékaři čas od času nadřízenými důrazně tlačeni k tomu, abychom používali buď určitý firemní lék nebo určité firemní vybavení.  Šlo o drahé výrobky, které – ve srovnání s levnějšími – nepřinášely pro pacienta žádný prokazatelný přínos. A to v době, kdy se na všem ostatním nesmírně šetřilo. O snahu ušetřit tedy nešlo. O co tedy šlo?     

Jistě, na řadu zakázek nákupu drahých zařízení musí být dle zákona vypsáno výběrové řízení. Ale i výběrové řízení může být ovlivněno. Jeden bývalý primář oddělení mi vyprávěl, jak takové výběrové řízení, v jehož komisi seděl, probíhalo. Před zasedáním komise si ho zavolala ředitelka nemocnice a bez obalu mu mezi 4 očima řekla, pro který přístroj se bude hlasovat. Primář argumentoval, že z odborného hlediska jsou ty přístroje velmi poruchové a navíc drahé. Ředitelka však řekla, že jejich nákup je v zájmu nemocnice, že firma nemocnici nezůstane nic dlužna a že ona bude po nákupu rozdělovat mimořádné odměny. Zmíněný primář pro poruchové přístroje ruku nezvedl. Druhý den přišel o celé osobní ohodnocení a do měsíce sám podal výpověď, protože ze základního platu rodinu neuživil (nyní žije spokojeně s rodinou v Británii). A zmíněné přístroje? Samozřejmě, že je nemocnice nakoupila.     

Dle vyprávění zúčastněných probíhají některá výběrová řízení za zvláštních až úsměvných okolností a někdy vedou k velmi překvapivým výsledkům. Jak si lze například vysvětlit fakt, že určité dýchací přístroje (což jsou velmi drahá zařízení) byly nakoupeny v základní verzi pro určitou českou nemocnici za výrazně vyšší cenu, než za kolik je v přibližně stejnou dobu (při téměř nezměněném kurzu koruna/libra) v plně vybavené verzi nakoupila jedna anglická nemocnice? Někdo někoho okradl? A kdo koho?      

Ve snaze přivydělat si projevují někteří lékaři i značnou dávku kreativity. Tak například přednosta jedné pražské kliniky zřídil fond, kam mohly fyzické i právnické osoby přispívat na chod oddělení. Vzápětí  vydal nařízení přednosty, které stanovovalo, že jediným, kdo je oprávněn s přispěvateli jednat,  je on sám. Jak jednoduché. Kdo by se pak pozastavil nad tím, že si ze svého nemocničního platu mohl dovolit zrekonstruovat pražský byt a ještě si pořídit dům a venkovskou usedlost? Ono by vůbec bylo velmi zajímavé, kdyby lékaři, kteří rozhodují o nákupech, museli podávat majetková přiznání. Zřejmě bychom se velmi podivili, co všechno je možné si z platu nemocničního lékaře pořídit.     

Pro naprostou většinu korupčního chování nejsou dostupné žádné důkazy. Metody jsou propracované a velmi obtížně odhalitelné. V řadě případů zůstává pouze tušení něčeho nekalého, na což se dá usuzovat z velké nelogičnosti určitých rozhodnutí při nákupu. Odporuje-li nákup určitého zboží – ať v rovině odborné a/nebo ekonomické – selskému rozumu ve smyslu “koupit to nejlepší za co nejméně” a není-li tento rozpor nějak logicky vysvětlen, musely se v rozhodování uplatnit ještě jiné mechanismy, které nemají být vidět. Lidé vysoce postavení ve firemní hierarchii samozřejmě nejsou na podobné téma příliš sdílní. Až na výjimky. Tak jsem si jednou vyslechl, jak to taky funguje. Zájezdy a stokoruny za balení léku jsou prý „pro amatéry“.  Ti lékařští šéfové, kteří dělají skutečný byznys a rozhodují o velkých zakázkách, mají založena švýcarská konta. Firma jim posílá peníze přímo tam. Provize se pohybuje mezi 3-10% z ceny zakázky. Ponechávám tuto informaci bez komentáře.

Vajíčka jsou snědená, zapomeňte na bezplatné zdravotnictví  

Korupce mezi pacientem a lékařem je z morálního hlediska snad ještě horší, než korupce lékařů firmami (i když i tu v konečném důsledku zaplatí plátci zdravotního pojištění). I taková korupce v českém zdravotnictví existuje.     

Přimhuřme teď oči nad všemi těmi vajíčky, bonboniérami, květinami a lahvemi. Řekněme, že jsou to jen malé pozornosti a výraz poděkování zdravotníkům za již vykonanou péči, že je to jakási součást našeho východního kulturního koloritu. (Jen na okraj podotýkám, že v Británii je i taková drobná pozornost nepřijatelná,  jednalo by se o hrubé porušení morálního kodexu v partnerském vztahu lékaře a pacienta).     

Daleko horší než vajíčka je to, že pacienti často lékařům platí přímo – dopředu, hotově, bez faktury a mezi čtyřma očima. Moje příbuzná byla před časem na operaci kyčle v jedné pražské nemocnici. Lékař si za operaci řekl deset tisíc korun. Ona mu je dala (mě to bohužel řekla až s velikým zpožděním). Bála se, že kdyby nezaplatila, měla by horší péči. Pan doktor si deset litrů strčil do šuplíku bez mrknutí oka. Platí se však i více. Chce-li někdo mít nový kyčel mimo pořadí již příští měsíc, může ho prý mít za takových sto tisíc. Vzpomínám si na případ, kdy  primář přišel o primářské místo, protože chtěl pacientku (jako obvykle) před operací skasírovat. Tentokrát však měl smůlu. Nevěděl, že pacientka byla příbuznou ředitele nemocnice. A tak ředitel milého primáře za trest zbavil funkce. Dočasně.

Slavným se stal také výrok jednoho pražského primáře, který se snažil prosadit operaci jedné konkrétní pacientky. Hrozilo, že její plánovaná operace bude muset být odložena, protože operační oddělení bylo ten den plně vytížené neodkladnými operacemi. Primář si operaci nakonec prosadil argumentem: „Vajíčka už jsou snědená”.

[ad#velkadolni]

Jak je to ve Velké Británii     

 Asi nemůžu tvrdit, že v Británii korupce vůbec neexistuje. Věřte však, nebo nevěřte, osobně jsem se tu s korupcí v žádné podobě zatím nesetkal. Existuje-li tedy, pak je její míra oproti Česku nesrovnatelně nižší. Přestože pracuji na funkčním místě, nepotkal jsem například v nemocnici (kromě pracovníků zajišťujících servis) jediného reprezentanta firmy. Jako kdyby neexistovali. Rozhodovací mechanismus výběrových řízení je natolik propracovaný, logický a transparentní že v něm nevidím prostor pro jakoukoli nelogičnost nebo uplatnění nekalých zájmů.

Už jsem zmínil, že postihy za jakýkoliv styk firmy s jednotlivým lékařem jsou nesmírně tvrdé, nekompromisní a ve svém důsledku by znamenaly konec lékařovy kariéry. Jediné, na čem se firmy mohou podílet,  je společné hrazení nákladů na odborné akce (například pronájem kongresového centra). Veškeré osobní náklady spojené s kongresem –registrace, cesta, ubytování, stravování – si každý lékař platí sám ze svého. Základní podmínkou samozřejmě je, že lékaři jsou dobře placení a náklady na kongres tak pro ně představují běžný výdaj, při kterém se jim srdce nerozbuší. Pokud pak navíc doloží, že kongres přispěl k jejich průběžnému vzdělávání, tak nemocnice, kde pracují, jim náklady zpětně proplatí. Znovu zdůrazňuji – vždy a jen zaměstnavatel, nikoli firma.

S proti-korupčními pojistkami se v Británii můžeme setkat na mnoha úrovních. Příklad – jako lékař si nemůžu předepsat léky sám pro sebe. Pokud lékař sám pro sebe léky potřebuje, musí mu je předepsat nějaký jiný lékař, aby se tak zabránilo byť i jen teoretické možnosti zneužívání a střetu zájmů. A podobnými příklady bychom mohli pokračovat. Británie je zkrátka i v tomto ohledu zemí civilizovanější a rozvinutější.

00korupcelek

Proč je v českém zdravotnictví tolik korupce?

O příčinách vysoké míry korupce v českém zdravotnictví by mohlo být napsáno mnoho stránek. Jsem přesvědčen o tom, že jednou ze základních příčin je špatné odměňování českých lékařů (jak jsem zmínil v předchozích článcích). Dokud se poměr mezi platem českého lékaře a průměrným platem v zemi nepřiblíží úrovni vyspělých zemí, bude korupční tlak na české lékaře stále velmi silný. Český lékař žijící v Čechách je prostě stále daleko chudší než britský lékař žijící v Británii.

Dále je potřeba vzít do úvahy celkovou míru korupce v české společnosti. Oproti vyspělejším zemím jsou lidé u nás ve vnímání nemorálnosti korupce méně citliví a zároveň jsou na korupci více závislí. Mnoho silných hráčů je navíc na tomto stavu silně zainteresováno, protože jim umožňuje odsávat ze systému velké finanční částky ve svůj prospěch. A jelikož je toto fungování pravděpodobně napojeno i na vysoké politické kruhy, není ze strany firem, politiků ani zainteresovaných zdravotníků zájem, aby se něco změnilo. Kapři si sami rybník nevypustí. Poškozenými zůstávají čeští lékaři, čeští pacienti a celá společnost.

K tomu všemu si ještě připočtěme malou odvahu a ochotu českých politiků situaci (také) ve zdravotnictví řešit. Využívají jeho problémy jako zbraně ve svém boji o moc, ale skutečná politická vůle po zlepšení systému chybí.  Kde je například ta stále všemi slibovaná reforma zdravotnictví? Osobně nevidím jediný důvod, jak by se mělo v dohledné době něco změnit k lepšímu.

[ad#velkadolni]

Slovo na závěr. Ne všichni jsou zkorumpovaní

Považuji za nutné říct, že ve svém okolí znám mnoho českých lékařů, kteří mají vysoký morální kredit, jsou čestní a s korupcí si nezadali. Poznal jsem také české firemní zástupce, o kterých věřím, že nikdy nikoho neuplatili. Znám i zástupce firem, kteří velmi pomohli při realizaci konkrétních vědeckých studií a dokonce i takové, kteří přesvědčili své společnosti o tom, aby se bez nároku na zisk či protislužbu podílely na humanitárních projektech. Těch všech kolegů si nesmírně vážím. O to víc, že i v českém prostředí stále věří, že korupce je nemorální. 

Na úplném konci tohoto povídání je též potřeba říci, že pro popisované skutečnosti nemám žádné důkazy. A i kdybych je měl, nikdy je nezveřejním. Není mým cílem komukoli ublížit. Chci upozornit na podoby problému, který je velmi vážný a škodí celému zdravotnictví i celé společnosti. A že jsou některé historky v textu málo uvěřitelné? Můžete si myslet, že jsem si je vymyslel.

ZDROJ: Vladislav Rogozov

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (10 votes, average: 4,90 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky