Komunistický syndrom

Motto “Blaze tobě, země, je-li tvůj král vznešeného rodu a tvá knížata jídají v náležitý čas pro posilnění, a ne pro opilství.” (Kazatel 10 – 12, Kletba pošetilosti, 10.17)

Naše zážitky se v nás ukládají. Dostáváme se do situací, kdy můžeme pociťovat, že jsme toto už kdysi zažívali. Jedná-li se o příjemné vzpomínky, je naše duše klidná, ale v opačném případě je tomu jinak. Ocitneme-li se v situaci, která není pro nás příjemná, začnou se v nás spouštět obranné mechanismy, které pramení z negativních zkušeností. Naše psychika může trpět různými syndromy. Syndromem vyhoření, syndromem prázdného hnízda, stockholmským syndromem. K nim bych připadla i komunistický syndrom.

I když nepamatuji Hitlera ani Gottwalda, komunistickou nadvládu si pamatuji víc než dobře. Hlavně normalizaci, která znamenala velký útlak. Téměř nulová svoboda, vláda jedné strany, ze všech stran se linula propaganda, které se musely podřídit sdělovací prostředky. Psaly v jednom duchu. Jediná možnost, jak se dozvědět o pravém stavu věcí, bylo poslouchání rádia Svobodná Evropa. Vysílání této stanice samozřejmě rušily všemožné komunistické rušičky. A poslouchání tohoto rádia bylo zakázané. Kdyby se přišlo na to, že někdo poslouchá Svobodnou Evropu, byl by vyšetřován. Komunisté neradi připouštěli, že jejich pravda vypadá jinak. S nacisty je pojí jedna paralela. Zatímco nacisté vyžadovali čistý árijský původ, komunisté si zakládali na původu dělnickém, rolnickém a komunistickém. Kdo se tomuto původu netěšil, toho neuznávali. Nejprve perzekvovali bývalé živnostníky, sedláky či kapitalisty. K nim časem přidávali děti i vnuky perzekvovaných.

Dnes tu máme prezidenta, který mi něčím připomíná Gottwalda. I on trpěl velkou závislostí na alkoholu, navíc onemocněl pohlavní chorobou, obé mu pomohly do hrobu. Gottwald byl představitelem autoritářského stalinského myšlení, v tomto směru mohou být viděny jisté podobnosti s Milošem Zemanem. On uznává pouze svou pravdu a je mu jaksi ukradené, nakolik se o pravdu skutečně jedná. Gottwald hlásal spojenectví se Sovětským svazem, současný prezident se rovněž vzhlíží v Rusku a Číně.

Zažila jsem totalitu, zažila jsem vymývání mozků. Sdělovací prostředky psaly jen o tom, co jim bylo dovoleno. Vše cenzurovala komunistická strana. Nikdy bych byla nevěřila, že po volbách, v nichž komunisté dosáhli historického propadu, budou naším prezidentem a premiérem v demisi vytaženi na světlo a budou získávat některé důležité pozice. To, že se v čele komise pro kontrolu GIBS ocitl komunista Zdeněk Ondráček, který se v roce 1989 podílel na potlačení studentských demonstracích, je důkaz toho, že se děje v naší zemi něco divného. Pociťuji neklid, jako by se ve mně začaly spouštět obranné mechanismy, jež reagují na cosi velmi nekomfortního. Jako bych trpěla komunistickým syndromem.

Komunisté jsou jako rakovina. Dokáží se vplížit zprvu nenápadně, aby pak zaútočili a vše zničili. Andrej Babiš si zahrává s otevřeným ohněm, ale zřejmě mu to nevadí. Ve mně jeho konání vytváří dojem, že stále víc podléhá své posedlosti ovládnout naši zemi, a z toho se mi nedýchá nejlépe…