11.12.2021
Kategorie: Politika

Kompetenční žaloba

Sdílejte článek:

MONIKA ČÍRTKOVÁ

CIRTKOVAKompetenční žaloba je prý na spadnutí a já se docela těším, jak to bude probíhat a samozřejmě také na to, jak to dopadne. (Ačkoliv, kdybych si mohla vsadit, stále si myslím, že nakonec spíš podána nebude, ale to teď nechám stranou.)


Při té příležitosti jsem se dívala, podle jakých pravidel se bude řízení konat.

Jde o spor podle čl. 87 odst. 1 písm. k) Ústavy, podle něhož Ústavní soud řeší spory o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů územní samosprávy, nepřísluší-li podle zákona jinému orgánu.

Nadcházející spor zřejmě jinému orgánu nepřísluší, takže Ústavní soud je to pravé místo, kterému má být předložen (jinak by v úvahu přicházel možná ještě Nejvyšší správní soud, který také rozhoduje kompetenční spory).

Ale na rozhodování potřebujeme také nějakou proceduru, tedy procesní předpis. Tím je v tomto případě primárně zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, který v ust. § 120 – 125 upravuje pravidla pro projednání sporu podle citovaného článku Ústavy.

Ale jak si to čtu, připadá mi to pro nadcházející spor poněkud nepřiléhavé.

Zejména toto:

Nález a jeho právní následky
§ 124
(1) Ústavní soud nálezem rozhodne, který orgán je příslušný vydat rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení.
(…)
§ 125
(1) Jestliže orgán, který je účastníkem řízení v kompetenčním sporu, vydal rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení a podle Ústavního soudu je k vydání takového rozhodnutí příslušný jiný orgán, Ústavní soud svým nálezem takové rozhodnutí zruší.
(2) Jestliže orgán, který je účastníkem řízení v kompetenčním sporu, vydal rozhodnutí, kterým svoji kompetenci popřel, a podle zjištění Ústavního soudu je k vydání rozhodnutí ve věci příslušný, Ústavní soud takové rozhodnutí svým nálezem zruší.

***

Připadá mi, že právní úprava se zde poněkud míjí s deklarovaným cílem avizované žaloby. Nálezem má být rozhodnuto, který orgán je příslušný k vydání rozhodnutí. Jenomže to my přece víme: premiér má ministra navrhovat, prezident jmenovat. O jejich příslušnosti k takovému kroku žádné pochybnosti nejsou.

Ústavní soud určitě nemůže říci, že premiér si má jmenovat ministra sám, a samozřejmě také nemůže nahradit prezidentovo odmítnutí vlastním rozhodnutím; může jen zopakovat, že ministra jmenuje prezident republiky.

Mohl by ÚS zrušit jeho případné nesprávné rozhodnutí, tedy například rozhodnutí o odmítnutí jmenovat navrženou osobu ministrem? Mohl, ale jenom jako další krok, jako důsledek vydání nálezu podle § 124. A co v tom nálezu bude?

A navíc, zrušením rozhodnutí o nejmenování se nikdo ministrem nestane.

Ať už to bude vydáno jakkoliv, klíčové bude v tomto případě i odůvodnění rozhodnutí, v němž by měl Ústavní soud vyložit své úvahy, které jej k závěru vedly. Jenomže odůvodnění není výrok.

Bude to ještě zajímavé.

Jsem ráda, že nejsem ústavní právník.

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (15 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...