Kolik uprchlíků byste do svého příbytku přijali vy?

Nikdo z odborníků nemá vůči jejich práci výhrady, přesto místo toho, aby je poslouchali a uznávali vlastní chyby jsou to politici a masmédia, jež zpochybňují a kritizují badatele, což buď ukazuje jak málo toho vědí, příp. jak velký strach mají z toho, aby pravda nedejbože nevyšla najevo. Fakta se zdají být jejich největším nepřítelem. Někdy připadá, že jsou politici a různí komentátoři zklamaní z výsledků výzkumů, jež nejsou dány předem na základě objednávky.

Erling Holmøy, uznávaný odborník norského státního statistického úřadu, jenž stál za předloženým účtem za migraci, jež napověděl tolik bude stát přistěhovalectví Norsko a léta svými znalostmi ustanovoval pořad dne, pokud jde o náklady za migraci, od konce loňského roku nesmí bádat. Prý kvůli tomu, že nedostatečně publikoval na vysoké mezinárodní úrovni. Kromě toho se oddělení úřadu, jenž se zabývá výzkumem přistěhovalectví, přestěhovalo z Osla do malého města, což povedlo k tomu, že řada kapacit skončila. Kjetil Telle, vedoucí výzkumu, to prostřednictvím listu Morgenbladet odůvodnil procesem strategie kvůli financování modernizace v podobě standardizace a digitalizace vypracovávání statistik úřadu.

Ten alespoň byl jedním z těch dodavatelů fakt a argumentů pro diskuse v norské společnosti, jimž Norové nejvíce věří. Často je tomu tak, že když úřad něco prohlásí, pak diskuse skončí. Jenže loni umlčel i ty nejerudovanější badatele, pokud jde o hospodářské následky přistěhovalectví. Jako by problémy skončily, nebudeme-li o nich nic vědět. Jak výmluvné v zemi hesel „pozvednutí vědomostí“ a „vědomosti jsou novou ropou.“

Mnozí Norové byli tenkrát podezíraví, protože právě tehdejší ředitelka Christine B. Meyerová, bývalá politička za středopravicovou stranu Høyre, prohlásila, že by šla demonstrovat za migraci, veřejně kritizovala Holmøyovy výpočty a také uvedla, že není jisté, že by odsouhlasila takový přistěhovalecký účet, pokud by se otázka byla dostala na její stůl tehdy, když byla ředitelkou poprvé ona atd. Meyerová musela nakonec odstoupit, jelikož Siv Jensenová, ministryně financí, k ní již neměla důvěru a obávala se o nezávislost a nestrannost úřadu.

Zmíněný Telle potvrdil obavy mnohých, totiž to, že úřad se vyhýbá statistikám či rozborům, jež by potenciálně mohly skupiny obyvatel „znevýhodňovat“. V praxi úřad se svým personálem zacházel tak, že zrušil/resetoval bývalá vyhodnocení kompetencí svých zaměstnanců proto, že byli politicky nekorektní a dovolovali si zveřejňovat pravdu.

A tak dodnes zůstává podezření (snad oprávněné), že cílem není osvěta a přispívání k vytváření lepší politiky, nýbrž dodržování zásad stůj co stůj, a to i na úkor nepříjemných, byť nepopíratelných pravd jako korekčních doplňků k tomu jak denně, či alespoň obden norská masmédia, a to zejména veřejnoprávní televize, masírují diváky, čtenáře a posluchače reportážemi o migrantech.

Norové jsou zvyklí, že v otázce přistěhovalectví panuje v zemi jakýsi výjimečný stav. Prý nic moc se nezměnilo po Breivikových teroristických útocích, když nám tehdejší premiér Stoltenberg sliboval větší otevřenost a demokracii. I nadále se snaží pravdy, jež vzešly seriózním a soustavným výzkumem a jež rozporují tvrzení politiků o obohacení přistěhovalectvím obalovat, umlčovat, bagatelizovat a štvát ty, jež tvrdí něco jiného než oni politici sami. Lpějí na vlastních postojích a snaží se je prosadit strašením a ponižováním většiny a rasismem naruby.

Zmíněný Erling Holmøy tvrdíval již před lety např. na serveru www.nettavisen.no, že není pravda, že se Norsko bez přistěhovalců nepohne. Pokud by to byla pravda, jak mohlo Norsko přežít tolik staletí a proč se dávno nezastavilo třeba takové Finsko, jež je daleko jednolitější?

Ignorance, naivita a snaha dokazovat si, jak jsou dobří, prý činí přesycené obyvatelstvo sebedestruktivním. To, co vlastně ozřejmuje statistický úřad je údajně to, že Norsko vedou neschopní politici, jež si neodváží ke krokům, jež Norsku prospějí. Pro některé je cynické stanovovat rentabilitu a užitečnost pro společnost. Berete všemi deseti? Kde jsou hranice pomoci v jejich pojetí a pudu sebezáchovy? Norská společnost se podle řady odborníků pod tou tíhou prohýbá.

Zejména tehdy, zůstane-li průměrné chování migrantů z nezápadních zemí stejné, oslabí to možnosti dále financovat sociální stát bez značného navyšování daní a poplatků. Přistěhovalectví nemůže být trvalým řešením, generuje-li člověk více výdajů než příjmů. Ovšem hlavní média jako tradičně o výsledcích bádání v této oblasti neinformovala. Jenže statistický úřad nemá zájem o to, aby vypracoval tendenční zprávu. Jen popisuje skutečnost a ta se dá vyčíslovat.

“Kolik uprchlíků byste do svého příbytku přijali vy? A pokud žádné, tak mi, prosím, vysvětlete, proč to není rasistické.” Zhruba takhle by se dalo shrnout debatu o jejich přílivu do Norska. Přistěhovalectví ukládá daňovým poplatníkům vysoké účty, aniž politici říkají odkud na ně budou brát peníze. Nikdo ani nevypracoval rozbor následků společensky i hodnotově.

Bude-li dostatečně velký počet nepodložených žadatelů o azyl, jimž byly odmítnuty žádosti o azyl, může být obtížně zvladatelné posílat je domů. „Přijeďte a přidejte se na největší evropský domácí večírek.“ Teprve když naděje praskne, tak si žadatelé o azyl uvědomí, že nakonec přece jen nebude prostřený stůl, kde si budou moci pozvat celou rodinu z dalekých zemí na raut, tak se dočkáme odplaty. Vyhošťování desítek tisíc mladých mužů, jež se podrobili svízelné cestě sem, kteří se ale budou muset uspokojit s bezplatným letem domů, se může ukázat být pro úřady nezvládnutelnou situací, což přiznává i norská policie.

Většina politiků si přála pomáhat stále více lidem v tísni přímo v Norsku, zatímco nepatrná menšina si přála pomáhat daleko více lidem přímo v prostředích blízkých těm, jež jsou v tísni. Cílem snad nikdy nebylo pomáhat co nejvíce potřebným. Cílem se stala čísla, ať již 8000 či 13600 nebo jakákoliv další. Stejně by se mnoho mluvit o 20 000 či 50 000. Zcela bez rozborů či odhadů nákladů. Kalkulačka se na dobro a dobrou vůli nepoužívá. V migrační politice se takové otázky nekladou. Prostředky se mají shánět jakoby mávnutím kouzelné hůlky.

Bezedná díra není řešením. Ta čísla jsou zdrcující pro všechny ty, kteří věřili v multikulturní společnost. A životní kvalita? Jakápak životní kvalita, když máte strach nejen o rostoucí, a hlavně trvalé náklady na migranty, nýbrž i o zdraví a život.

Stále je dost těch, jež nechápou souvislosti mezi náklady za migraci a škrty a lakotou jinde ve veřejném sektoru. Někteří spíše jen berou, zatímco jiní spíše jen dávají, zatímco je jim oklešťován blahobyt, zdravotní a starobní péče, ruší se školy, spoje, není na léky pro zvláště potřebné, na zabezpečení silnic proto sesuvům půdy a mnoho dalšího. Na něco schází, dejme tomu, 2-300 milionů, jenže během několika málo dní je utraceno pár miliard na slučování somálských, či syrských rodin.

Potřeba větších státních příjmů poroste daleko rychleji než počet obyvatel, na úkor toho, za co většina této země pracovala a ještě pracuje. Ovšem nejde výhradně o peníze. Na tom destruktivním idealismu pro svět na úkor vlastní země je podle některých takřka něco zbožného. Je prý poněkud zábavné, když je elita rozčarována z ostatních a s vervou se zasazuje o něco, co sama nijak nepocítí ani finančně, ani bezpečnostně, ani jinak. Řeknu-li “to zvládneme”, tak jde o my, jež nezahrnuje je samotné. Mají svobodu a volnost, jíž se netěší vůbec každý.

Zvolené řešení hromadné migrace nyní nějaký ten rok funguje. Je ale problém vyřešen? Je řešení nablízku? Ubývá problémů? Aha, zdá se, že ne. Máme pokračovat tím, co nefunguje? Naivita je nebezpečná. Dnešní „řešení“ problém zvyšuje.

Odpověď a rovnice jsou jasné. Odvát to nemůže ani čas. Až penězovod vyschne, dojde k lámání chleba. Co kdyby byly výbušně se vyvíjející náklady financovány zvláštní daní, měla by snad nějaký ten výchovní efekt? Jestli si myslíte, že je trpké platit třeba půlka měsíčního platu navíc na daních /předpokládané nutné navýšení daní ročně v Norsku na pomoc financování přistěhovalectví/, tak si nestěžujte, nýbrž si pamatujte, že za každou vaši korunu bude vaše země o něco více muslimská, či tak celkově cizejší.

Také se říká, že do budoucnosti pozpátku, aby nezbylo na nic jiného než na vzdušné zámky, jež si nenechají vzít.