9.7.2013
Kategorie: Politika

Kolik stojí Jan Fischer jako ministr financí?

Sdílejte článek:

REDAKCE PP 09/07/2013

Duo Rusnok – Zeman si vytřelo zadnici se všemi racionálně uvažujícími lidmi v této republice. Loutkovou vládu análních alpinistů korunovalo jmenováním profesionálního trafikanta Fischera ministrem financí. Toho Fischera, který z politických “odborností” zvládl jen po vzoru cvičených opic mávat rukama a opakovat naučené skřeky. Toho Fischera, který naprosto zřetelně ukázal “umění” zacházet s rozpočtem ve své presidentské kampani. Toho Fischera, který v den svého ustanovení do ministerské funkce z hodiny na hodinu našel donátory více jak pěti miliónů, které bezmyšlenkovitě navíc rozházel v záchvatu presidentské horečky. 

 

[ad#hornisiroka]

 

Opravdu velmi zajímavá “kvalifikace” ministra financí a ještě zajímavější finanční toky, které Fischerovu “sekeru” pomohou zaplatit. Blogerka Jana Kolářová k tomu napsala:

 

 

“Jan Fischer říká, že ačkoliv vůbec dopustil, že dluh má a neustále oddaloval jeho splacení, teď najednou zaplatí v řádu hodin, nanejvýš dnů. Dárci peněz budou částečně původní, částečně noví. U těch původních je to s podivem, protože kdyby ho měli tak rádi, neodvraceli by se od Jana Fischera po té, co neprošel do druhého kola volby. U těch nových je to s ještě větším podivem, protože se musíme ptát, v čem je hodnota Jana Fischera JAKO PREZIDENTSKÉHO KANDIDÁTA jiná dnes, než byla včera? Anebo je na místě se ptát, zda ta nenadálá ochota vůbec nesouvisí s hodnotou Jana Fischera jako prezidentského kandidáta, ale s jeho novou hodnotou ministra financí?

 

Jan Fischer není člověk pevného charakteru a jasných zásad, navíc je to člověk, který neumí nést porážku. V roce 1980 vstoupil (v pouhých 29 letech) do KSČ a setrval tam do ledna 1990. Sám v rozhovorech přiznal, že tam vstupoval kvůli postupu v zaměstnání – a nemusel už dodávat, že vystoupil v době, kdy už z toho nic nekynulo, protože to je každému jasné na první pohled. O svém členství v KSČ dlouho mlčel, posléze mlžil, přiznal ho až v roce 2009. O tom, jak byla jeho vláda vstřícná k různým průmyslovým lobby nebo fotovoltaickým kouzelníkům, si povídají vrabci na střeše. Do volby prezidenta vstoupil jako favorit, nicméně jeho postup do druhého kola zdaleka nebyl jasný – a také se nekonal. Porážka to byla krutá, ale neměli bychom zapomínat na to, jak ji vůbec neuměl unést (sám o sobě, natožpak ve srovnání s noblesním Jiřím Dienstbierem). Před druhým kolem z něj novináři páčili podporu postoupivším kandidátům jako heverem, místo jasného slova se vykrucoval jak žížala po dešti. Ostatně ne náhodou se Janu Fischerovi přezdívá Jan Želé Fischer…

 

Když si to podškrtneme a Janu Fischerovi to sečteme: dlužil za kampaň skoro půl roku značnou část její ceny – 5,5 milionu z 25 celkových. Ve chvíli, kdy přijal nabídku stát se ministrem, najednou říká, že dluh splatí ještě dnes, nanejvýš zítra. Když si uvědomíme, že to ministerstvo, o které jde, je ministerstvo FINANCÍ, je to… co to je vůbec?!? Máme pro něco takového pojmenování?”

 

[ad#velkadolni]

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (5 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...