Když se daří tak se daří

Dneska začnu jednou odbornou informací. Jestlipak víte, kolik letos zahořelo sušáren na obilí? Jen na okrese Znojmo jich bylo pět a vím o několika dalších v celé republice. Roční nárůst hořlavosti o 500%.  A to vůbec nemluvím o případech, kdy obsluha zareagovala včas, uhasila požár hasičákem, pak se tiše rozhlédli a když zjistili, že si toho nikdo nevšimnul, tak to ani nikde nenahlásili. 

Právě v tuto dobu se totiž suší slunečnice. Slunečnicová semínka jsou relativně lehká a dosoušejí se jen trochu. Ale… spolu se semínky z polí přivezou velké množství zelených semen lebedy a dalších příměsí… To víte, zakázalo se desikování. Před sklizní se nesmí aplikovat herbicid (zpravidla Roundup), který zařídil, že slunečnice i plevely ukončily vegetaci ve stejnou chvíli a se stejnou vlhkostí. 

Já neříkám, že je aplikace herbicidu nějak zdraví prospěšná, jen říkám, že se právě teď stále více projevují rozhodnutí, která se uskutečnila v dobrém úmyslu před delší dobou a teď se ukazuje, co vlastně takový plošný zákaz způsobil. On totiž ani ten plevel nevyroste hned. Když nesmíte používat herbicidy, tak první rok je toho plevelu trocha, další rok je ho víc a třetí rok už je to v podstatě křoví a při současném zemědělčení prostě není možné se ho legálně zbavit, aby člověk udržel ziskovost svého podnikání.

A co se v takovém případě dělá? Nic. Prostě se to nechá, všichni mlčí, protože kdyby mluvili, tak to ještě schytají… a jednoho dne to někde vyhřezne. A je to krásně vidět. Zákaz začal před dvěma roky a tak hezky plošně v celé republice se plevel nahromadí a letos sušárny hoří jak majáky Gondoru. 

Sušárny samozřejmě nevlastní kdejaký hejhula. To je drahá desetimilionová investice. Používají se jen dva až tři měsíce v roce, sušení je velice energeticky náročné a je nutné, aby sušárny pak jely na tři směny. Takže si to může dovolit jen relativně velký podnik, který má nejen na sušárnu samotnou, ale má i lidi na směny, má  je vyškolené, protože hořák o výkonu 3 MW nemůže obsluhovat vůl, a ještě má i dostatečnou infrastrukturu, aby takovou sušárnu dokázal nepřetržitě krmit i odsouvat usušené zrno.  Ano milé děti, sušárnu si může dovolit pouze velký zemědělský podnik nebo korporace. 

Sušárny jsou samozřejmě pojištěné. Velká korporace má pojištění relativně levné a letos se všechny pojišťovny pěkně prohnou. Škoda i za relativně malé zahoření se pohybuje někde okolo milionu korun. Hádejte přátelé, kdo zaplatí ty náklady, když si velké firmy svoje pojistné ohlídají? Ano – zaplatíte to vy na vašem pojištění domácnosti. Buďte si jistí, že když přijede likvidátor do firmy s miliardovým obratem, tak je tam hodňoučkej jako mílius. 

Samozřejmě problém není nijak vyřešen. Obilniny jezdí z pole s řádnými příměsemi, přičemž ty příměsi bývají vlhčí než vlastní zrno a automatika sušárny si s tím neví rady. Respektive ví – zprůměruje to.  A nastaví teplotu hořáku a sušícího vzduchu tak, že zrno už je přesušené a pak stačí jeden kamínek, jedna křísnutá jiskřička a ze sušárny se během minuty stane výheň s dokonalým redukčním plamenem, který taví železné nosníky jako by to byl papír. 

Nedělám si iluze, že by kdokoliv v celé té dlouhé řadě expertů a úředníků alespoň vzdáleně tušil, jakým směrem v posledních sto letech šla zemědělská technologie. Že šla směrem k chemii, k velkým strojům a k co nejmenšímu využívání stále dražší nafty. Že prostě postřikovač s herbicidem je mnohem levnější na provoz než traktor s pluhem.  A tak se něco zakázalo, protože chemie je fůůůj a zabíjí nám to děti a dělá nám to Alzheimera, ale nikdo vůbec netušil, kde se to projeví. Letošním hitem zemědělských průserů jsou hořící sušárny, které jsou po požáru dva měsíce nepoužitelné. 

Předtím to byli hraboši, předtím to bylo sucho, letos hoří a hitem příštího roku bude podle mě nejspíš sežrané osivo, protože se zakázala většina mořidel na osivo a těm broukům také chvíli trvá než se namnoží, aby byli schopni dosáhnout kalamity. Skoro bych se vsadil, že příští jaro ze všech ozimů moc nezbude. Protože se zakázala chemie a jinak to už dávno neumíme. 

Všímáte si, jak se všechno sype naráz? Téměř každý z dnešních problémů má poměrně nekomplikované řešení. Ale jen sám o sobě. Původně robustní systém je už tak efektivní, že se hroutí sám od sebe. A najednou to jde všechno ruku v ruce. Nehroutí se jen jeden sektor průmyslu, nebo nějaká zemědělská oblast, kde se něco přemnožilo. Původcem nejsou ani přírodní katastrofy. Prostě jsme asi fakt překročili nějaký bod návratu a teď se s tím už nedá nic dělat. 

Asi to tak má být. Když jako lidi děláme pitomosti, děláme je buď všude nebo nikde. Nikdy to  není tak, že by debilové ovládli jen jeden obor a ostatní se jim ubránili. A nikdy není poznat, kde byl ten začátek – které rozhodnutí kde spustilo celý ten proces, kdy se do vedení firem, úřadů, škol i jiných organizací začali dostávat zcela nekompetentní jedinci, jejichž jedinou skutečnou kvalifikací je intrikánství. A tihle hoši přišli všude a všude se dostali.  Také se nejprve museli namnožit, nejprve museli do důchodu odejít i ti poslední schopní lidé, pak se ještě dlouho musel problém přehlížet, protože noví šéfové nestáli o kritiku a teď se to začíná projevovat všude naráz. 

Nebo kůrovec. Na začátku se pár idiotů přivazovalo ke stromům. Pak se přidali další aktivisti, úředníci i politici. Voliči to volili, novináři to tlačili kupředu, až se to povedlo. A teď jsme skoro bez produkčních lesů. A pokud nejsme, tak brzy budeme. 

Nebo automobilky. Takové kolosy s miliardovými obraty a pohádkovými zisky… a najednou se ukazuje, že jejich propracované systémy řízení neumějí reagovat na realitu. Byly prostě nastavené jinak. Že se nikde nic neucpe, že budou jenom otevřené hranice a všechny lodě, letadla i kamiony vždycky bez problémů pojedou. Škodovka ještě zjara vypouštěla do éteru informace, že jí nějaký grýndýl nevadí. Stejně optimističtí byli takřka všichni kapitáni průmyslu. Nikdo ani vzdáleně nepípnul, že by jim vysoká cena energií mohla odstavit provozy. Ani oni si to nedovedli představit. Proč? Protože umějí hrabat, uplácet, podepisovat smlouvy, vyjednávat, ale vůbec netuší, jak se vyrábí to, co prodávají. Ředitelé se vyrábějí nikoliv povyšováním původních mistrů a účetních, ale gymnáziem a ekonomickou školou, která jim zajistí především kontakty, ale nikoliv znalosti. 

Nebo školy… dvacet let se propadáme ve znalostech školních dětí, k tomu roční pauza, k tomu mladé krásné a chytré biomatky, ředitelé, kteří se nikdy nepostaví za učitele, neziskovky, které mají ve vedeních stejné intrikány jako ministerstvo… 

Před měsícem by nikoho ani nenapadlo, že by se mohly odstavovat chemičky a hnojiva se úplně přestanou vyrábět. Politicky se bojovalo o Preol – aby se mohla do nafty přidávat biosložka a nikoho vůbec ani vzdáleně nenapadlo, že nepadne Preol, ale Lovochemie a Duslo… a ocelárny a slévárny a válcovny… Velitelstvo umí intrikovat. Ale neumí vyrábět. 

A protože to tak funguje všude, tak jde také všechno naráz do háje. Průmysl i zemědělství, státní správa i soukromý sektor. Všude jsou stejní lidé, všude to funguje stejně a hlavně – všude se rozhoduje zcela mimo realitu. O politice ani nemluvím, tam to platí némlich stejně. 

Takhle nějak vypadá konec jedné éry. Žádné izolované problémy jednoho podceněného odvětví. Ale kompletní průser kam se člověk podívá. Vlastně už ztrácím představivost, jak by se to ještě dalo dát dohromady.