Když migranti znásilňovali evropské ženy, mlčel jsem. Když cenzurovali sociální sítě, mlčel jsem. Když jsem chtěl promluvit, bylo pozdě
TOMÁŠ VYORAL
„Když vraždili Židy – mlčel jsem.“
„Když vyháněli Němce – mlčel jsem.“
„Když mlátili Romy – mlčel jsem.“
„Když odmítali uprchlíky – mlčel jsem.“
„Když přišli pro mě – už všichni mlčeli.“
Co si texty na plakátech trochu učesat?
Já bych si dovolil navrhnout jistou alternativu, za kterou by však děkan Pavel Mrkus aplaus elit pravděpodobně neobdržel.
„Když migranti znásilňovali evropské ženy – mlčel jsem.“
„Když Romové okrádali mé známé – mlčel jsem.“
„Když EU zaváděla stále další restrikce – mlčel jsem.“
„Když menšiny protežovali na úkor většiny – mlčel jsem.“
„Když uráželi a rozbíjeli tradiční rodinu – mlčel jsem.“
„Když začínali cenzurovat sociální sítě – mlčel jsem.“
„Když jsem konečně chtěl promluvit, bylo to již zakázáno.“
Děkana Fakulty umění a designu bych mohl dělat taky
Děkan Fakulty umění a designu Pavel Mrkus se k plakátům vyjádřil pro iDnes následovně: „Na druhé straně se podařilo odhalit i hlubokou propast v porozumění a výkladech základních dějinných traumat, které stále ovlivňují současný bolestný stav duše střední Evropy a v jejím rámci i nelehký každodenní život obyvatel v České republice a především jejích příhraničních oblastí. V tomto ohledu dílo beze zbytku představuje současné umění v jeho nejlepší formě.“
Současné umění v jeho nejlepší formě? Pár žlutých plakátů s natištěným textem v uvědomělém progresivistickém duchu? Ale tak v „nepřeberné konkurenci“ současného „umění“ možná ano. To je pravda. I když bych spíš řekl, že se zdá, že funkci děkana na tamní fakultě bych asi zvládl taky.
[ad#pp-clanek-ctverec]
Autor: Tomáš Vyoral