16.9.2025
Kategorie: Exklusivně pro PP, Historie31 přečtení

Kdo a co dluží sudetským landsmanům?

Sdílejte článek:

MIROSLAV KELNAR

Na úvod bych připomenul slova „MILÍ SPOLUOBČANÉ“, která v roce 2016 pronesl tehdejší ministr kultury za KDU-ČSL D. Herman na sudeťáckém sjezdu v Německu, kdy se jako první český ministr zúčastnil této každoroční akce krajánků odsunutých z naší republiky za jejích podíl na zradě tehdejšího Československa a za jejich účast na hrůzách 2. světové války. Na tuto účast Hermana a jeho ostudná slova pronesená na tomto srazu navázal tento rok svojí návštěvou na stejné akci i ministr školství Bek z politické strany STAN a vidím na místě, zde připomenout těm, co volí strany, ke kterým tito dva Sudetomilové patří, komu tito dva účastníci sudeťáckého sjezdu v Německu vlastně vyjádřili podporu.

A abych připomenul atmosféru na konci 2. světové války a postoje Sudeťáků v době hroutícího se fašismu v Evropě, tak tu uvedu jeden konkrétní příklad, co tito Sudeťáci byli vlastně zač. Ten příběh se týká období konce Druhé světové války, když už bylo jasné, že válka je na východní frontě prohraná, a že je jen otázkou času, kdy Rudá armáda obsadí celé Československo.

A řekněme si popravdě, že naděje Němců na zvrat v průběhu 2. světové války nebyly úplně neopodstatněné a  vycházely z přání Němců, že by se nakonec mohly domluvit západní mocnosti s Hitlerem a jít společně válčit proti Rudé armádě. Odhalen byl nedávno plán Churchilla z roku 1945 pro operaci s názvem „Nemyslitelné“, potvrzující, že takovéto plány na společné tažení Hitlerovců se západními armádami proti Sovětskému svazu a jeho spojencům, že tu na konci války skutečně byly. A toto mě vede k otázce, když existovaly tyto plány na konci 2. světové války, neexistovaly takovéto plány již i na začátku války? A nebylo uzavření Ribbentrop – Molotovova paktu pak geniálním tahem Stalina, jak eliminovat možnost, že se Velká Británie, Francie, Německo a Itálie společně vrhnou proti Sovětskému Svazu? To jsou úvahy pro badatele v historii.

To mé hlavní sdělení, které chci ve svém článku vyslovit, se týká konce 2. světové války v Sudetech, a jedná se mi konkrétně o osud tzv. Schneiderova výsadku shozeného na konci ledna 1945 na pomezí Sudet a zbytku českých zemí, kdy již i ti nejzarytější fašisté v Berlíně přestávali doufat, že by Německo mohlo ještě tuto válku vyhrát. Vždyť v konci ledna 1945 se hrnula Rudá armáda Polskem a byla už blízko řeky Odry. A právě v tuto dobu byl vysazen paradesant Gustava Schneidera, zvaný také jako Borkaňuk a nebo Komenský, na teritorium, kde se mísilo osazenstvo Čechů a Němců, a to byl právě region Moravské Třebové a Svitavska. A právě proto byli do této partyzánské skupiny zahrnuti i 4 Němci ze Sudet jako spojovací článek na sudetské Němce, aby napomohli komunikaci a spolupráci s místním sudetským obyvatelstvem.

Ale někdo, kdo plánoval tento výsadek u Rudé armády, tak podcenil zdejší Němce, podcenil jejich profašistický fanatismus a protičeské postoje. Tato Schneiderova skupina byla vysazena dne 22.1. 1945 u obce Pohledy na Svitavsku, a jak tito partyzáni po seskoku zaklepali v noci na první sudeťáckou chaloupku na okraji obce Pohledy se žádostí o pomoc, tak místo pomoci se dočkali pravého opaku – zrady.

Ten dotyčný majitel domu – Jan Rohatshek ještě v noci zorganizoval místní domobranu a ta se okamžitě začala ozbrojovat a připravovat se na stíhání partyzánů. Ráno také tito Sudeťáci z Pohledů zaangažovali veškeré SS a gestapácké jednotky z okolí těchto dvou okresů. Zatímco čeští občané partyzánům prokazatelně pomáhali, například z obce Bělá – Malonín, kde manželé Švancarovi nechali u sebe partyzány přespat, tak Sudeťáci z nedalekých Pohledů se aktivně zúčastnili honu na partyzány po místních lesích. Nakonec po 4 dnech fašistické jednotky partyzány obklíčily u městečka Přední Arnoštov a tam proběhl jejich poslední boj s jednotkami Gestapa a SS. Zůstal živ jen jeden sovětský partyzán Čerepenko, který byl do konce války ukryt u jedné Češky v obci Hraničky.

Chci tímto demonstrovat, že ještě na konci války, kdy už i někteří čelní nacističtí pohlaváři hledali kontakty na spojence, aby si zajistili lepší zacházení po skončení války, tak fanatičtí sudetští Němci na českém území byli ještě ochotni kdykoliv udávat Čechy, ale i třeba Němce z vlastních řad, kteří by se začali odvracet od podpory nacismu u nás. Tak mi to připomíná ten „neslavný“ projev Goebbelse z února 1943 před zaplněnou sportovní halou, kde Goebbels řve „Chcete totální válku?“ A hala šílí, a odpovídá, že chce. To samé mi potvrdili moji rodiče, kteří pocházeli z tohoto regionu Svitavska a Moravské Třebové, že Sudeťáci na konci války stále fanaticky podporovali Hitlera a prohlašovali, že jsou připravení za Hitlera „cedit krev“.

Cituji níže z článku paní Gruntové: „Výsadek Gustava Schneidera“,

https://www.gruntova.cz/druha-svetova-valka/vysadek-gustava-schneidera

kde je popsán podíl těchto místních sudetských Němců z obce Pohledy na likvidaci tohoto desetičlenného desantu Gustava Schneidera:

„Je třeba konstatovat, že německé obyvatelstvo Moravskotřebovska i Svitavska  bylo velmi aktivní při pronásledování výsadku Gustava Schneidera a velkou měrou přispělo k jeho likvidaci. Na druhé straně v tomto moravském regionu žili stateční lidé, kteří neváhali poskytnout pomoc parašutistům, kteří riskovali své životy. Obdivuhodnou statečnost projevila mladičká Bronislava Macková, která pomáhala I. K. Čerepenkovi. Pečovala o zraněného sovětského parašutistu v době, kdy v okolí  skupina Viktora Kružilina (Jermak) aktivně vystupovala proti nacistům a kdy partyzáni zastřelili tři německé četníky v nedalekém hostinci u Šveců ve Vranové, kdy gestapo organizovalo po partyzánech velké pátrání. Faltýnkovi, Frodlovi, rodina Pokorných i další projevili nesmírnou odvahu, když pomohli zraněnému Čerepenkovi, který přes své tělesné postižení, omrzlý a hladový hledal své spolubojovníky“.

A teď si představte, že potomci těchto Sudeťáků z Pohled u Svitav nám Čechům dnes budou vyčítat, že jsme s nimi naložili nespravedlivě, a že jsme je vyhnali z jejich domoviny a připravili je o majetek atd. Vždyť možná stačilo, aby ten sudeťácký udavač z té první chaloupky v Pohledech – Jan Rohatshek jen mlčel a po válce využil argumentu, že nebyl fanatickým Němcem, že mohl zradit parašutistický výsadek Schneider, ale že tak neučinil, a mohl by zde v republice po válce snad i zůstat díky tomuto loajálnímu aktu s českou republikou. Ale opak byl pravdou – zrada, a to byla jejich sudeťácká volba.

Musím konstatovat, že díky profesionální státnické politice Beneše se podařilo vyřešit stařičký problém existující zde v této republice po staletí, a to problém v soužití mezi Čechy a Němci. Ten problém zde zanikl odsunem Němců po 2. světové válce, a my jako 1. poválečná česká generace jsme nikdy netušili, že se zde může znovu otázka Sudeťáků dostat na přetřes. A představte si, že Fialova vláda začala znovu otevírat tu Pandořinu skříňku a začala se zde bývalým Sudeťákům podbízet a „vnucovat“ jim práva, o která tu ani nikdo nežádal. Vždyť už tu nežijí v českých zemích ani ti, kteří by o tato práva mohli žádat.

Mluvím tu o opatření, že v 8 vybraných sudeťáckých okresech bude druhým úředním jazykem Němčina.  A právě toto opatření o druhém úředním jazyku se vztahuje i na okres Svitavy, kde leží ta zmíněná víska – Pohledy. A poněvadž i já z tohoto svitavského okresu pocházím, a musím přiznat, že marně pátrám ve své paměti, že bych tam někdy za život potkal někoho, kdo se hlásí k německé národnosti a uměl by jen Německy a ne Česky, tak považuji toto opatření za bizardní.

Tak se ptám, zbláznila se tato Fialova vláda již úplně? Jak to má běžný občan chápat? Že se teď bude celý městský úřad například ve Svitavách učit německy pro případ, že tam jednou za rok přijde k nim někdo a řekne, „já sice umím stejně dobře Česky jako Německy, ale já mám přece právo, zde používat svůj národní jazyk, a tak já toto právo zde chci teď uplatnit“. Na místě je tu připomenout osud Polabských Slovanů, kdy z území, na kterých žili, byli pod germánskými útoky ze západu tzv. národnostně vyčištěni. A tak se ptám, ve kterých městech například v Sasku je dnes slovanský jazyk druhým úředním jazykem?

Nejde tu už ani tak o Sudeťáky, ale nelze si nevšimnout, jak Fialova vláda ve zrychleném režimu zásobuje český prostor imigranty jiných etnik a národností, a je možno očekávat, že nebude dlouho trvat, než se tato jiná etnika a národnosti začnou zde v naší zemi domáhat „svých národnostních práv“.

Co je v pozadí těchto pro sudeťáckých aktivit? Podle mého mínění, není to jen ta naprosto nízká snaha Fialovy vlády se někomu vetřít do přízně, ale cítím za tím i nějaký komplexní plán. Když vezmeme v úvahu to opatření o druhém oficiálním úředním jazyku v ČR, k tomu si přidáme účast ministra Beka na sjezdu Sudeťáků v Německu a pozvání vůči Sudeťákům zde z české kotliny, aby si svůj příští sudeťácký sjezd krajánků udělali zde v Brně; a nelze ani nevzpomenout na angažovanost Petra Pavla na vrácení majetku šlechtickému rodu Lichtenštejnů prostřednictvím nějakého společného fondu, do kterého bude vložen majetek zabavený Lichtenštejnům na základě Benešových dekretů, tak se tu rýsuje program naplňování určitých vyšších cílů. A jakých cílů? No přece zneplatnění Benešových dekretů jako podmínky pro vrácení majetku Sudeťákům. Pak už se tu nebudou muset hledat takové ty přechodové stavy se společnými fondy, jak se o to snaží PePa v případě rodu Lichtenštejnů.

Vidíme tu zcela nezakrytě, že jsme se nalodili na nějakou nebezpečnou trajektorii, ze které už není cesty zpátky. Čechy se staly po 2. světové válce jedno-národnostní zemí, kde vymizely veškeré národnostní třenice, a to někomu zřejmě vadí a chce tento stav změnit.

K mé otázce, kdo se tu snaží znovu otevřít problém Sudeťáků, a proč tak činí, mám svoji vlastní teorii. Pokud se nemýlím, tak právě tyto spolky sudeťáckých krajánků z Bavorska zde za socialismu finančně podporovaly Havlovy aktivity na našem území. A jedovatě se mi chce dodat, že i za tyto peníze od Sudeťáků se konaly tenkrát ony bujaré večírky u Havlů. Byly to samozřejmě ze strany těch sudetských krajánků „investice“, od kterých očekávali, že se jim jednou vrátí zpět. Havel se sice po převratu Sudeťákům omluvil, ale takto se přece nevrací finanční investice, jen tak za: „zaplať pán Bůh“. Tak podle mě tu ještě určitá skupina Havlistů cítí, že tu stále existuje určitý dluh vůči Sudeťákům z dob Venci Flašky.

Vždyť nedávno zde vylezlo na povrch, že již nedlouho po převratu v roce 1989 tu přišel Havel s tím, že by se měl kompenzovat majetek Sudeťákům, ale tento „nápad“ byl ještě tenkrát příliš silné kafé i pro premiéra české vlády Pitharta. Tak podle mého v těchto aktivitách Fialovy vlády, KDÚ-ČSL, PePu atd. je nutno spatřovat, že tu nejde o nic menšího, než o vrácení a proplacení majetku Sudeťákům, majetku, který tu museli nechal po válce bez náhrad na základě jednání vítězů války z Jalty a Postupimské konference. Je nutno vzít v úvahu, že Němci nám doposud zaplatili jen nepatrný zlomek válečných reparací, které nám byli povinni zaplatit a k tématu německých reparací tu vládne ticho, jako by se jednalo o nepatřičné téma.

Na závěr chci říci, dobře prosím uvažujte, až půjdete k volbám, komu to hodíte. Ať se neproviníte vůči vašim potomkům, že zbytečně svoji špatnou volbou zatížíte budoucí generace povinností kompenzovat majetek těm, co chtěli svojí ochotnou rukou napomoci Hitlerovi vyčistit tento středoevropský prostor od nás Slovanů.

Ještě bych dodal, že ve výše uvedené citaci ze článku „Výsadek Gustava Schneidera“ můžete číst některá jména odvážných českých občanů, kteří byli ochotni za 2. světové války riskovat své životy za osvobození této země, a já se ptám, kde jsou ti odvážní Češi dnes, kdy jde opět o český národ, aby se tento nerozpustil v záplavě cizích přistěhovalců?

Dne 30.9.2025 pořádá „Ne základnám“ od 17,00 hod. shromáždění na Václavském náměstí k připomenutí Mnichovské zrady a na tomto shromáždění bude také vyjádřen protest proti organizování sletu landsmanů v roce 2026 v Brně. Další protest proti sudeťáckému sletu v ČR pořádá Klub českého pohraničí dne 25.10.2025 od 14 hod. v Praze i v Brně, v Praze u pomníku obětí 2. odboje na Klárově a v Brně u sochy Edvarda Beneše na ulici Veveří v parku před Právnickou fakultou.

Rádi přivítáme na těchto akcích všechny Čechy, kterým není lhostejný osud této země.

Ne příliš dobře udržovaný pomník partyzánům skupiny Gustava Schneidera stojí poblíž obce Přední Arnoštov, kde partyzáni svedli svůj poslední boj.

Redakce

Sdílejte článek:
31 přečtení
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (19 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
14 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)