Co přinese summit Trumpa a Siho?

PETR VLK

Otázka nikoliv  za milion, ale  za miliardy. Velké  a v dolarech, nikoli našich Krachlích.

Nikdo neví, nikdo  nezná, ovšem  to nebrání v  tom  aby neměl  názor! Silný, samozřejmě.

Proč  o tom píši?  Ne proto, abych přidal svůj odhad,  na to  opravdu nemám, ačkoli si docela  věřím a moje předpovědi  vycházejí. Ale nejsme  schopen  číst Siho a čínské  zájmy. Takže  si počkám na nějaké  výsledky.

Nicméně  přišla  mi anotace nejnovějšího vydání  amerického Foreign Affaires,  která  je  té  nadcházející  schůzce  věnované. A už  při jejím  čtení  jsem se musel  smát! Posuďte  sami:

Před čtvrteční návštěvou Bílého domu čínského vůdce Si Ťin-pchinga, která bude jeho třetím osobním setkáním s americkým prezidentem Donaldem Trumpem od Trumpova návratu do úřadu, jsme v časopise Foreign Affairs sestavili sbírku nedávných esejů , které nabízejí odlišné pohledy na to, jak by summit mohl formovat směr vztahů mezi USA a Čínou.

Orville Schell , renomovaný čínský expert, který cestoval do Pekingu na poslední schůzku Trumpa a Si Ťin-pchinga, varuje, že tato schůzka pravděpodobně nepřinese průlom, protože oba vůdci se nehodí „pro druh vyjednávání, který požaduje jejich současná rivalita“. Profesor Da Wei z Univerzity Tsinghua naopak tvrdí, že summit nabízí skutečnou šanci „položit základy pro trvalou stabilitu v bilaterálních vztazích“. A ekonom Adam Posen zvažuje, jak by Trump mohl schůzku využít k vyzkoušení nového přístupu k obchodu s Čínou – takového, který nebude s ekonomickými vztahy zacházet jako s „hrou s nulovým součtem“.

Kdyby  vyšel  jakýkoli  z těch  článků na FA  jako jediný, k setkání, bez mrknutí oka  bych  jej převzal a připojil svůj  nějaký závěrečný koment. Ale  hned  tři kusy a  diametrálně odlišné?  To je  stejné, jako když  měl  Jiřík v pohádce o Zlatovlásce  vybrat  ze  tří stejných panen  tu správnou..Jenže jemu pomohla moucha. Mně  ne. Takže  se těmi  třemi články  zkusím probrat a vytáhnout  z nich  vždycky  nějaké to  jádro, nad  rámec  anotace. Sám jsme  zvědav, co z  toho vyjde! Všechno samozřejmě přeložil můj překladač.

Trump and Xi Can’t Stop the U.S.-China Spiral

Trump a Si nedokážou zastavit spirálu mezi USA a Čínou

Umění lhostejnosti

Není známo, co se dělo na soukromých schůzkách Trumpa a Si Ťin-pchinga během květnového summitu v Pekingu. Na veřejnosti však byly jejich námluvy nápadně jednostranné. Když Si Ťin-pching formálně zahájil summit v obrovské Velké síni lidu, Trump s nadšením prohlásil, že oba muži „mají fantastický vztah“. Později se pochlubil, že s Si Ťin-pchingem „vyřešili spoustu různých problémů, které by jiní lidé nedokázali vyřešit“. Na jeho náhražkové a neopětované bonmonii však bylo něco napjatého, co naznačovalo hlubší omezení summitu. Navzdory veškerému Trumpovu úsilí získat si přízeň, zůstával Si Ťin-pching charakteristicky odtažitý a v reakci nabízel jen velmi chabé projevy vzájemného porozumění.

Existovalo mnoho dalších náznaků, že Si Ťin-pching Trumpovým prosbám snadno neustoupí. Když Air Force One přistál v Pekingu, Trumpa nevítal Si Ťin-pching, ale viceprezident Han Čeng, který je v stranické hierarchii teprve osmý. A skutečnost, že Trump a Si Ťin-pching vynechali společnou tiskovou konferenci, na které by mohli projevit skutečné kamarádství, a že Trump nepronesl projev na univerzitě ani na jiném veřejném místě – což udělalo několik amerických prezidentů při minulých návštěvách Číny – připravila summit o další důležité prvky dobré vůle. Zdálo se však, že ani jeden z vůdců nebyl ochoten riskovat takové neplánované okamžiky.

Místo toho Si zinscenoval velmi teatrální, ale v podstatě chabou návštěvu Zhongnanhai, opevněného komplexu poblíž Zakázaného města, kde žijí nejvyšší představitelé komunistické strany . Tam se Trump neodolal otázce, zda Si Ťin-pching do této uzavřené rezervace přivedl i další světové vůdce. „Je to extrémně vzácné,“ odpověděl Si Ťin-pching. Pak ale prozradil, že návštěvu ruského prezidenta Vladimira Putina. Možná vycítil Trumpovo zklamání, a tak se ani nezmínil, že se zde konala i oslava amerických prezidentů Nixona, George W. Busha a Baracka Obamy.

Když jsem dorazil na pekingské letiště k odletu domů, hned po Trumpově odletu, viděl jsem, jak rafinovaně Si Ťin-pching zrežíroval širší kontext tohoto summitu, aby Trump vypadal jako jen další obyčejný návštěvník. Při pohledu  z okna terminálu na přistávací plochu,  jsem uviděl vojenské transportní letadlo. Byl to ruský Iljušin II-76, který právě přiletěl z Moskvy naložený obrněnými limuzínami, stíhacími vozidly, komunikačním zařízením a dalším vybavením pro Putinův vlastní summit, který se blížil – jeho 25. návštěvu Číny za 26 let u moci. Air Force One sotva proletěl čínským vzdušným prostorem a Si Ťin-pching už vítá Putina zpět a připomíná Trumpovi i širšímu světu, že Čína má i jiné mocné partnery a že už není tolik závislá na Spojených státech.

NEPRONIKNUTELNÝ NÁVRH

Trumpova horlivost získat si přízeň Si Ťin-pchinga v naději na velkolepou dohodu sotva mohla být strategií pro americko-čínský průlom. Ačkoli Si Ťin-pching mohl být Trumpovými lichotkami potěšen – a bral je jako důkaz, že „Východ stoupá a Západ upadá“ – stále hluboce nedůvěřuje motivům Washingtonu. Během dvou Trumpových funkčních období se jeho politika vůči Číně divoce pohybovala mezi smířením a konfrontací. Před summitem bylo provedeno jen velmi málo příprav, které by pomohly upevnit  očekávání a předat čínským diplomatům ucelený program. I kdyby byly provedeny lepší přípravy, čínští vůdci by věděli, že Trump raději ignoruje rady takzvaných expertů, důvěřuje svým vlastním divokým a často protichůdným instinktům a prostě to ignoruje.

Ačkoli se Trumpova diplomatická omezení v Pekingu dostatečně projevila, vyhlídky na jakoukoli významnou dohodu ztlumily i Siho vlastní osobní vlastnosti. Siho charakter, leninistická ideologie a přísně kontrolovaný styl vedení jsou v rozporu s americkými představami o summitu, nemluvě o Trumpově vlastním nespoutaném stylu. S jeho potlačovanými hnutími  v obličeji je Si Ťin-pching obtížně čitelný vůdce. Ačkoli pěstuje auru disciplinované síly, působí také jako člověk, který se necítí dobře s kosmopolitními vůdci, a často se zdá, že se nejradši  schovává za ceremoniály a rituály.Tato  neprůhlednost mu dodává určitý nádech autority, ale zachování této aury vyžaduje, aby se vyhýbal neplánovaným okamžikům, aby neodhalil trapnou neohrabanost nebo nešikovnost. Ale v takových chvílích se z panovačných vůdců často stanou skuteční lidé a diplomacie může reálně uspět. A v Pekingu Si Ťin-pching propásl Trumpovu výzvu – jakkoli neohrabanou – aby se zapojil do malé kultury bratrství velikánů, která by demonstrovala jeho vlastní otevřenost k nějaké „dohodě“.

Američtí vůdci rádi personalizují diplomacii. Si Ťin-pchingův přístup čerpá ze starobylé a mnohem přísnější čínské tradice státního umění známé jako legalismus. Na rozdíl od konfucianismu, který předepisoval měkčí, eticky zaměřený druh státního umění, legalismus zdůrazňoval silnou, bezohlednou, machiavellistickou formu vedení, která se opírá o kontrolu shora dolů. V této tradici se zákon nepoužívá k omezování státu, ale jako nástroj státní moci k podřízenosti občanů. Si Ťin-pching otevřeně projevil svou náklonnost k legalismu, stejně jako Mao o desítky let dříve. Ve svých projevech vychvaloval Chan-feje, myslitele ze třetího století př. n. l., který byl jedním z hlavních zastánců legalismu. „Když jsou silní ti, kdo dodržují zákon, silný je i stát,“ řekl v projevu v roce 2024.

Legalismus zdůrazňoval, že vůdci by se měli držet stranou od těch, kterým jsou vládnou. Han Fej radil, že se vůdci musí především vyhýbat upřímným emocionálním reakcím na státní záležitosti, aby nebyly interpretovány jako známky zranitelnosti nebo slabosti. „Buďte prázdní, klidní, nečinní a ze svého místa temnoty pozorujte nedostatky druhých,“ radil. „Viďte, ale nenaznačte, že vidíte. Poslouchejte, ale nenaznačte, že posloucháte. Vězte, ale nedejte najevo, že víte.“

Siho rezervované a neprůhledné veřejné vystupování ztělesňuje taková pravidla. Navíc jeho nedostatek sentimentality a historie čistek i od přátel z něj udělaly vzor záhadné legalistické persony a více se podobající Maovi než kterémukoli jinému čínskému vůdci od té doby.

NEBEZPEČÍ ZKLAMÁNÍ

Pozorovatelé si musí upravit svá očekávání od nadcházejícího summitu – a zdržet se vkládání přílišných nadějí do Trumpovy schopnosti proměnit Si Ťin-pchinga ve spolupracujícího soudruha prostřednictvím směsi šikany, lichocení nebo podkuřování, jako byly obrovské kousky čokoládového dortu, kterými se čínského vůdce pokusil lákat během setkání v Mar-a-Lago v roce 2017.

Si ve skutečnosti není nijak zvlášť sebevědomý muž. Jeho výchovu poznamenaly rodinné těžkosti, nepořádek a zrada. Zvládl umění kontroly, a to nejen pokud jde o interakci s čínskými občany a úředníky, ale i pokud jde o jeho vlastní emoce. Naučil se skrývat své nejistoty za maskou neporazitelnosti. Jak radil Chan Fej: „Vládce nesmí odhalovat své touhy.“ Místo toho musí „odpočívat v nečinnosti nahoře, aby se jeho ministři dole třásli strachy.“

Pro úředníky Trumpovy administrativy  by  proto  bylo vhodné nejen snížit svá vlastní očekávání, ale také se chránit před tendencí svého šéfa cítit se být odmítnut a uražen lhostejností, která je Si Ťin-pchingovým charakteristickým znakem. Trump, vždy citlivý na obvinění, že se mu nepodařilo přesvědčit mocného vůdce, aby podlehl jeho lsti, by se mohl ze summitu vrátit tak opomíjen, že se obrátí  k druhé straně rozporu, který charakterizuje jeho politickou osobnost, a to k odvetě.

Koneckonců, trvalo pouhé dva měsíce poté, co se Trump v Pekingu poklonil Si Ťin-pchingovi, než se znovu objevily záblesky jeho jestřábího chování. Trump znovu prohlásil, že v prezidentských volbách v roce 2020 porazil Joea Bidena, a citoval nové, neověřené důkazy o tom, že Peking volby ovlivnil. Poté oznámil nová cla proti Číně a odůvodnil je snahou  zarazit nucené práce v této zemi a nastolil tak dlouhodobý sporný bod v americko-čínských vztazích. Pokud by se Trump na této příští schůzce s Si Ťin-pchingem cítil natolik neopětován, že by na Čínu začal vrhat  další blesky, mohl by být tento summit ještě méně produktivní než ten v květnu.

Tak  to bychom  měli první názor…. Takže  přidáme  druhý:

The Emerging U.S.-China Détente

Vznikající uvolnění mezi USA a Čínou

……

Cíl nového diplomatického rámce mezi Pekingem a Washingtonem je pragmatický. Jeho cílem je vybudovat základ pro americko-čínské vztahy, spíše než se snažit dosáhnout nepravděpodobné velké dohody, která by vyřešila všechny konflikty. Představuje také měnící se přístup Pekingu k jednání se Spojenými státy. Na rozdíl od minulosti, kdy Čína odmítala americké rámce zaměřené na konkurenci, je nyní ochotna uznat, že základní podstatou americko-čínských vztahů je konkurence. Spojenci nebo partneři by koneckonců nestanovili strategickou stabilitu jako hlavní cíl svého vztahu; to musí učinit pouze konkurenti, nebo dokonce protivníci. Ochota Pekingu přijmout formulaci, která by konkurenci spíše řídila než vylučovala, ukazuje, že získává sebevědomí a vnímá se spíše jako rovnocenný partner Washingtonu. Přijetí tohoto sebevědomého přístupu by mohlo vést Čínu k větší zdrženlivosti ve vztazích se Spojenými státy – což by zase mohlo do vztahu vnést další stupeň klidu.

Nyní se zdá pravděpodobné, že bilaterální vztahy se změnily a vstoupily do stabilnější fáze. Přestože přetrvávají zásadní výzvy, které by mohly způsobit nové turbulence, vrcholné napětí z posledních osmi let by mohlo ustupovat. Nadcházející summit lídrů koncem září, kdy se Si Ťin-pching a Trump mají setkat ve Washingtonu, je příležitostí k dalšímu posunu vztahů vpřed. Oba lídři nyní mohou přidat konkrétnější opatření na podporu tohoto nového rámce strategické stability, včetně kroků ke snížení ekonomického napětí, posílení komunikace mezi armádami, zlepšení mechanismů krizového řízení, rozšíření výměn mezi občany a ujištění ohledně Tchaj-wanu, čímž se zmírní napětí, které by mohlo eskalovat v potenciálně katastrofický vojenský konflikt. Vzhledem k tomu, že se Si Ťin-pching a Trump pravděpodobně v příštích několika měsících znovu setkají, je nový rámec první šancí po letech položit základy pro trvalou stabilitu v bilaterálních vztazích.

….

Po téměř deseti letech, kdy Čína odmítala a kritizovala strategickou konkurenci, přechod k vztahu konstruktivní strategické stability odráží přehodnocené hodnocení pozic a rolí obou zemí v mezinárodním systému ze strany Pekingu, stejně jako novou realitu vztahů mezi USA a Čínou. Čína se dívá na bilaterální vztahy z pozice větší rovnosti a s větší sebedůvěrou a méně se obává, že konkurence podkope její vyhlídky na národní rozvoj. Peking místo toho věří, že konkurenci lze efektivně řídit, aniž by představovala existenční hrozbu.

Zda strategická stabilita uspěje jako základ nové fáze americko-čínských vztahů, závisí na tom, zda je zakořeněna v osobních vůlích a agendě Trumpa a Si Ťin-pchinga, nebo zda vychází ze strukturálních sil, které jsou mocnější než kterýkoli jednotlivý vůdce. Mnoho pozorovatelů v Pekingu i Washingtonu považuje vznikající konsenzus za náhodný výsledek zájmů dvou mužů, kteří jsou v současné době u moci. Trump se například rozhodl změnit směr americké politiky. Jeho nečekaný obrat k přijetí stabilnějšího vztahu s Čínou se shoduje s dalšími nečekanými obraty v jeho agendě pro druhé funkční období, včetně zaujetí chladného a dokonce nepřátelského postoje vůči evropským spojencům a zahájení války proti Íránu, a to i přes časté odsuzování vojenské intervence USA v zahraničí.

Tyto posuny však zároveň zakrývají trvalejší strukturální faktory ve vztahu mezi USA a Čínou, které obě země tlačily k větší stabilitě a které zvyšují pravděpodobnost přežití nového diplomatického rámce. Současné sblížení je již počtvrté za posledních osm let, kdy období napětí mezi Čínou a Spojenými státy ustoupilo oznámení o jakémsi stabilním stavu.

A  dáme  si ještě  třetí pohled:

China Still Has What America Needs

Čína stále má, co Amerika potřebuje

rumpova administrativa se na summit s čínským vůdcem Si Ťin-pchingem v říjnu 2025 blížila s sebevědomím a tvrdila, že má na Čínu jako zemi s obchodním deficitem v bilaterálních vztazích vliv. Jak to vyjádřil americký ministr financí Scott Bessent: „Co ztratíme tím, že nám Číňané zvýší cla? Vyvážíme jim pětinu toho, co oni vyvážejí k nám, takže to je pro ně prohrávající karta.“ To se rychle ukázalo jako pošetilost. Jak jsem argumentoval v časopise Foreign Affairs , obchodní války se snadno prohrávají, když země závisí na vývozci těžko nahraditelných vstupů, a přesto vnímají obchod jako hru s nulovým součtem. Čína má eskalační dominanci nad Spojenými státy, což znamená, že na jakékoli úrovni hrozby má čínská vláda schopnost způsobit Spojeným státům více bolesti než naopak. Aby se například zmírnila pekingská omezení týkající se prvků vzácných zemin, která Číně umožňují kontrolovat 80 až 90 procent produkce, Spojené státy během různých… jednání .

Neschopnost Washingtonu okamžitě oddělit Čínu, natož vynutit si ústupky, prostřednictvím celních hrozeb by však neměla znamenat, že se vzdá ekonomické diplomacie. Po staletí se menší mocnosti ve světové ekonomice, vystavené eskalační dominanci, orientovaly ve vztazích se svými mocnějšími protivníky vyjednáváním a zároveň se vyhýbaly konfrontaci. Ve skutečnosti až donedávna Čína – a v podstatě všechny ostatní země – takto vnímala své ekonomické interakce se Spojenými státy, k občasné frustraci amerických představitelů.

Ekonomické vztahy nejsou typu „všechno, nebo nic“; je v nich prostor pro odpor a spolupráci, i když by jedna strana v případě otevřeného konfliktu zjevně prohrála. Navzdory vysoké nedůvěře a strategické rivalitě mezi oběma zeměmi se ekonomické vztahy mezi USA a Čínou nemusí hrát jako hra s nulovým součtem.

Na nadcházejícím summitu Si Ťin-pchinga s prezidentem Donaldem Trumpem by americká vláda měla zavést odlišný přístup k ekonomickým vztahům tím, že bude usilovat o zvýšení dovozu klíčového strategického zboží a také o zvýšení přímých zahraničních investic z Číny. To by samozřejmě mělo být pouze jednou součástí širší ekonomické strategie. Spolupráce se spojenci bude nezbytná k podpoře jakýchkoli trvalých změn v čínském obchodním chování a k diverzifikaci zdrojů dodávek v dlouhodobém horizontu. Pro dlouhodobý strategický úspěch bude také zapotřebí komplexnější posouzení strategických cílů Si Ťin-pchinga a zranitelností Číny. Toto setkání – a všechna následující – však dává Washingtonu cennou příležitost získat čas na řešení naléhavých potřeb země.

. Prozatím by nejdůležitější prioritou Washingtonu mělo být vybudování krátkodobých zásob strategického zboží, které nakonec pochází z Číny. V ideálním světě by je Spojené státy okamžitě získávaly odjinud, ale Trumpova administrativa, stejně jako před ní Bidenova administrativa, v tomto směru nedosáhla významného pokroku. Obě se pokusily, ale neúspěšně, motivovat k vytváření alternativních zdrojů prostřednictvím širšího přístupu na americký trh nebo jiné kompenzace. A v nejhorším případě se obě strany v jakémsi nešťastném pokusu o spontánní vytvoření americké produkce prostřednictvím deprivace pokusily donutit americké podniky obejít se bez čínských vstupů prostřednictvím cel a omezení.

Na nadcházejícím summitu by se Trumpova administrativa měla pustit do jiného přístupu. Na schůzce Trumpa a Si Ťin-pchinga v říjnu 2025 se Spojené státy a Peking dohodly na dočasném snížení cel výměnou za částečné uvolnění limitů na vývoz kritických materiálů z Číny. Tím se administrativa v podstatě vzdala jakýchkoli strategických cílů, jakmile se ukázalo, že za jejím chvástáním se skrývá slabost. A vzhledem k tomu, že platnost dohody má v listopadu vypršet, může být Washington v pokušení jednoduše obnovit její podmínky. Místo toho by se Trumpova administrativa měla snažit o ambicióznější dohodu, která by zahrnovala víceleté, rozsáhlé nákupní smlouvy na kritické zboží, jehož výroba je v současné době silně koncentrována v Číně (nebo jehož kritické komponenty se v Číně vyrábějí pro dodavatelské řetězce jinde). Spojené státy by mohly využít vládní záruky a dokonce i nákupy k vytvoření strategických rezerv, dokud se neobjeví alternativní domácí nebo spolehlivé spojenecké zdroje. Výměnou by to mělo Číně umožnit dovážet více některých vyhledávaných technologií, v nichž mají Spojené státy stále náskok.

Čína by samozřejmě mohla od takových dohod kdykoli odstoupit. Již stanovila podmínky svého vývozu vzácných zemin a souvisejících produktů tak, aby odrazovala od dalšího prodeje a hromadění, a to právě proto, aby si udržela vybudovaný pákový efekt. Přímá peněžní hodnota vývozu vzácných zemin Čínou je malá a sama o sobě nepředstavuje dostatečnou motivaci k tomu, aby se tohoto pákového efektu vzdala.

*****

Tolik můj  a přiznávám, že nedostatečný  výběr.  Angličtináři si to mohou  dát  snadno celé.

Za sebe  hodně  rozumím prvnímu komentáři.Druhá mi přijd e příliš  čínský a  třetí  sice  velmi relaistický, ale kupecký. Abych tak řekl. Ale  kdo kupčí, neválčí. Jenže ten poslední kupčík předpokládá,  že  Číňan je tak trochu padlý na hlavu!

Ale  jak  vidíte sami  –  nikdo nic  neví, ale opravdu každý má  názor!

KOSA NOSTRA

• About
• Latest Posts

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym. Pokud máte zájem o vydání potvrzení o poskytnutí daru (např. pro daňové účely), napište nám na redakční mail [email protected]

Příspěvky za měsíc ZÁŘÍ 2026:
**********************************************

RNDr. Richard Čapek CSc. 400,- Kč, František Šmíd 1000,- Kč, Dana Lufinková 100,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Karel Vávra 200,- Kč, ing. Jan Dvořák 100,- Kč, Miroslav Andreska 300,- Kč, Anonym 50,- Kč, RNDr. Václav Vohánka 1000,- Kč, Lubomír Štěpán 250,- Kč, Vladimír Rozinek 200,- Kč, Dr. Ilja Baudyš 500,- Kč, Marek Janicko 500,- Kč, Martin Vacek 500,- Kč, Anonym 70,- Kč, David Bezděk 50,- Kč, ing. Jan Lipský 100,- Kč, Anonym 5000,- Kč, Milan Kostelnak 300,- Kč, ing. Vojtěch Vorel 500,- Kč, Michal Fleišer 1000,- Kč, Radomír Šimek 100,- Kč, Antonín Glacner 500,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, František Škoda 500,- Kč, Jiří Duda 200,- Kč, Martin Ondráček 200,- Kč, Dr. Věra Hýlová 250,- Kč, Zdeněk Fric 200,- Kč, Jana Gunterová 300,- Kč, Václav Tykvart 100,- Kč, Jiří Ovčáček 100,- Kč, Jan Petr 100,- Kč, Hana Tvarohová 500,- Kč, Karel Urban 200,- Kč, František Burda 50,- Kč, Ivo Pimper 400,- Kč, ing. Darek Brzobohatý 1000,- Kč, Anonym 200,- Kč, Zdeněk Hanwald 1000,- Kč, Jiří Kobližka 400,- Kč, Mgr. Luděk Tesařík 200,- Kč, V. F. Horák 500,- Kč, Hynek Řihák 140,- Kč, Bohdanka Hoťová 200,- Kč, V. Trulley 500,- Kč, Jaroslav Vybíral 200,- Kč, Aleš Votruba 250,- Kč, Lubor Hájek 200,- Kč, ing. Zorka Vacková 20,- Kč, Květoslav Ondráček 30,- Kč, Petr Hučín 50,- Kč

Celkem za měsíc: ... 21 410,00 Kč

Vybráno 48.00%

Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.

Náhledové fotografie k článkům jsou většinou ilustrační. Ne všechny články musí explicitně vyjadřovat názor redakce.

Latest posts by Redakce (see all)

• Co přinese summit Trumpa a Siho? - 26.9.2026
• Důchodová reforma v praxi: Jak si efektivně spořit na stáří - 26.9.2026
• Tady je příklad typického zástupce „lepších“ lidí - 26.9.2026