Kde se daří ruské propagandě? Paní Jourová v tom má více než jasno

Ach, ta východoevropská zaostalost…

29. května 2025 se v kulturním centru Vzlet v pražských Vršovicích konala konference nazvaná Pravda v pohybu, kterou připravil Český rozhlas Plus. Proč by se pravda měla hýbat, to ví snad jen pán Bůh. Pravda není tramvaj. Paní Jourová vyslovila své tři podmínky pro úspěch ruské propagandy v debatě na téma Jak čelit dezinformacím, kterou moderoval Jan Bumba z ČRo Plus a jejími dalšími dvěma účastníky byli rektor Institutu pro humanitní vědy Misha Glenny a Peter Pomerantsev z London School of Economics.

V této diskusi tedy paní Jourová jinými slovy řekla, že národy bývalého východního bloku trpí postsovětskou nostalgií a kulturní zaostalostí a že v jejich demokratickém systému působí uskupení, která podporují zahraniční politiku Ruské federace. U někdejší vysoké úřednice Evropské unie a současné akademické funkcionářky je taková generalizace zarážející.

Místo banu flastr

Hovor se rovněž točil kolem sociálních sítí a odpovědnosti jejich majitelů za obsah, který tyto komunikační platformy šíří. V této souvislosti paní Jourová uvedla, že kromě již platného zákona EU Digital Services Act (DSA) je třeba uzákonit také odpovědnost uživatelů sociálních sítí za jejich příspěvky. Jak to paní Jourová myslela, lze soudit podle jejího úvodu k předmětné diskusi.

V něm totiž zmínila evropskou definici dezinformace. Ta zní, že je to informace, která byla vytvořena koordinovaným způsobem, s cílem působit neblahými účinky na společnost. Kdyby to tedy mělo být podle paní Jourové, místo banu na FB můžeme napříště čekat spíš pokutu nebo vězení.

Dezinformátor byl i Darwin!

Je škoda, že jak pan Bumba, tak pánové Glenny a Pomerantsev si nevzpomněli například na Darwinovu evoluční teorii. Ta jistě vznikla jako výsledek koordinované činnosti a byla (někde stále je) považována za informaci, která cílevědomě rozvracela společnost v samých základech.

Něco podobného, ačkoliv z jiné oblasti, by se dalo říct i o pornografickém časopisu Hustler. Jeho obsah byl považován v USA na přelomu 70. a 80. let minulého století za čiré zlo. Teprve tamní Nejvyšší soudu odmítl, že by vydavatel magazínu Larry Flynt měl v úmyslu morálně rozložit americkou společnost. Spor zpopularizoval Miloš Forman svým filmem Lid versus Larry Flynt.

Informací, objevů a teorií, které vznikly cílevědomě, ale byly považovány za neblahé pro společnost, a teprve později došly uznání, je v historii spousta.

Jourové bojové sedmero

Paní Jourová se rovněž zmínila o sedmi nástrojích, kterými lze čelit ruským dezinformacím. Bohužel ji nenapadlo uvést alespoň jeden konkrétní příklad, jak nás Rusové matou. Mezi instrumenty pro boj s ruskými dezinformacemi zmínila mimo jiné média veřejné služby, občanskou společnost – tedy neziskové organizace, policii a tajné služby.

To znamená – na jedné straně horlivé aktivisty, na straně druhé represivní složky. Do svého kontra-dezinformačního seznamu však překvapivě nezačlenila soudy, ačkoliv jen ony mohou rozhodnout, zda je informace úmyslně lživá a šířená s diverzním záměrem, nebo jen omylem hlásaným v dobré víře či kritikou, parodií a jiným neškodným skutkem (který ovšem může být pro někoho velmi nepříjemný).

Na co se moderátor nezeptal…

Moderátor Bumba se ani paní Jourové, ani pánů Glennyho a Pomerantseva nezeptal, jak se vyhnout riziku, že se z tažení proti rozvracení společnosti dezinformacemi stane pronásledování kritiků liberální demokracie, respektive politického statutu quo. Čili jak zabránit tomu, aby se z vyvracení bludů nestal hon na čarodějnice.

Pan Bumba se nezeptal, protože asi ví, že s takovými lidmi, jako je paní Jourová nebo pánové Glenny a Pomerantsev, se tomu vyhnout moc nedá. A to je smůla.