9.8.2019
Redakce
0
Kategorie: Společnost

Jsou lidi opravdu jen ovce?

Sdílejte článek:

MATTHIAS LUKL

Určitě jste se někdy setkali s tím, že někteří lidé přirovnávají jiné lidi k ovcím, čímž poukazují na jejich “stádní” chování. To znamená, že lidé následují trendy, dělají to, co je momentálně populární, podléhají tlakům okolí a přijímají většinové názory. Někdy také jen proto, že nemají rádi diskomfort, kterým musí projít, když se rozhodnou být v menšině, postavit se většinovému názoru a jít doslova proti proudu.

Postupně se z toho stalo takové klišé, kdy si do ovcí nadávají úplně všichni. Jedni s názorem A nazývají ovcemi ty s názorem B a vice versa. Takoví konspirační teoretici klidně označí za ovce všechny ty, kteří nevěří v ilumináty. Intelektuál nazve ovcí typického voliče Babiše a Okamury. Někteří Okamurovci zase označí za ovce všechny, kteří nevěří v postupnou islamizaci Evropy a tak dále.

To slovo trochu ztratilo svůj smysl.

Přesto ale věřím, že lze určité formy “stádního” chování lze pozorovat. Pojďme si to rozebrat trochu dopodrobna.

Pochopitelně je to přirozené, protože lidi jsou společenská zvířata, která mají evolučně zakořeněné, že v tlupě mají větší šanci přežít, než když jsou ostrakizováni a žijí někde v izolaci. Všichni se tak nějak ovlivňujeme.

Já sám dělám některé věci, protože je dělá mé okolí. Nedávno jsem se podíval na seriál Černobyl od HBO, jelikož se v mém okruhu stal populární a hodně se o něm mluvilo. Poněvadž se pohybuji mezi anarchisty, začal jsem se zajímat o kryptoměny, neboť jsem v mé sociální bublině populární. Je toho spoustu.

Z toho i plyne, že neexistuje něco jako jedno velké stádo, ale lidi tvoří spíše hromadu menších “stád”, a uvnitř těch stál se jednotliví členové ovlivňují. Lidi na vesnici, kteří se scházejí večer v hospodě, se vzájemně utvrzují, že ta dnešní mládež je nevychovaná a potřebovali by víc rákosek, a že za všechno můžou boháči a tak dále. Intelektuálové se zase vzájemně utvrzují, že EU je super, Zeman je kokot a tak podobně.

Jak říkám, je to přirozené.

Velkou nevýhodou takového ovlivňování může být to, že někdo přijme názor, který je v jeho sociální bublině normou, jen a právě proto, že je normou, aniž by se ním zabýval do větší hloubky. Jasně, žijeme ve světě, který je příliš komplexní na to, abychom mohli věnovat čas každé věci do hloubky. Na druhou stranu je fér přiznat, že na něco sice mám nějaký názor, ale je spíše povrchní, a popravdě o daném tématu nic moc nevím.

Dobrým příkladem je globální oteplování. Já osobně na něj nemám žádný názor, protože o něm nemám informace. Nikdy jsem o něm nic nečetl, nezajímal se o něj, ani jsem ho podrobně nestudoval. Má sociální bublina je spíše skeptická. I já jsem spíše skeptický a nevěřím moc takovým těm předpovědím, že do pěti let přijde totální zkáza (ostatně Al Gore předpovídal konec světa “za pár let” už patnáct let zpátky, takže nedivte se). Jsem tedy spíše skeptik, ale znalosti prostě nemám a za svůj názor bych penis do ohně nedal.

Z nějakého důvodu – a možná je za tím jistá hrdost a velké ego – lidé neradi přiznávají, že o něčem mají spíše povrchní informace a názor, který zastávají přebrali od kamarádů, aniž by se ním nějak do hloubky zajímali. Naopak, oni se za něj někdy bijí s naprostou sebejistotou a přesvědčením, že jsou na dané téma experti.

A přesně tady se ukrývá ono tajemné “stádní” chování.

Vidím třeba kolem sebe spoustu lidí, co naprosto bytostně nesnáší amerického prezidenta Donalda Trumpa. Nedávno jsem byl na kurzu angličtiny a náš lektor – rodilý mluvčí z UK – zmínil desekrát, jak nemá rád Trumpa. Tuhle jsem si dopisoval s kamarádem z Kanady a on mi ostře dal najevo, že nesnáší Trumpa.

Já sám fanoušek Trumpa nejsem. Nicméně tenhle hate na jeho adresu těm lidem prostě nevěřím. Nevěřím, že ty emoce jsou skutečné – jsou naučené, okoukané… tedy stádní. Vidí kolem sebe spoustu lidí a mají spoustu kamarádů, kteří společně hejtují Trumpa, takže oni musí taky. Kdybyste po nich chtěli, aby podrobně svou nenávist popsali – tedy, proč ho nemají rádi a co je k tomu vlastně vede, nejspíše by nebyli schopni toho moc říct. Nejspíše by jen řekli, že je to prostě idiot a tečka.

Na druhou stranu znám člověka, který Trumpa taky nesnáší a neustále jej kritizuje. Jeho kritika je však věcná. Dovede rozpitvat konkrétní případy, kdy ho Trump naštval tím kterým a oním politickým rozhodnutím. On se zabývá americkou politikou do hloubky, takže má znalosti a ví, o čem mluví.

A ten rozdíl je prostě vidět mezi povrchním “nadávám na Trumpa, protože to ostatní dělají taky” a mezi “Trumpa nemám rád z konkrétních důvodů XYZ”.

A o tom to je. Já stádním lidem prostě nevěřím ty emoce.

Je rozdíl mezi skutečnou emocí a stádní emocí. Skutečná emoce je, když vaše pocity stojí na nějakém příběhu z vašeho života. Měli jste celé dětství extrémně špatné zkušenosti s učiteli a teď jako dospělí je nesnášíte? Tomu, že cítíte nějaký odpor k učitelům, se dá tomu porozumět, protože je to pochopitelné. Je to autentické. Pokousal vás v dětství pes, takže se jich v dospělosti bojíte a vyhýbáte se jim? Inu, nedivím se. Nutili vás rodiče chodit do hudebky a hrát na klavír, takže teď hraní na klavír nemůžete vystát? To dává smysl!

Pak ale přichází stádní emoce. To jsou právě ti, co se dovedou vztekat nad tím, jak je Trump zmrd.

V poslední době mi několik lidí zcela nezávisle na sobě řeklo, že nesnáší plasty. Ještě před rokem je to vůbec nesralo, ale najednou jsou z nich velcí bojovníci, kteří vášnivě dovedou mluvit o tom, jak je dneska všude samej plast a strašně je to sere. Tohle jsou ty emoce, kterým prostě nevěřím, že jsou skutečné.

Nemám nic proti tomu, aby se víc mluvilo o problémech s plasty, ale lidi, kterým doteď byly plasty ukradený, jsou najednou pořádně nasraní… to nejsou skutečné emoce. To prostě jen pochytili stádní emoce. Zkrátka je v poslední době populární o tom mluvit v televizi, psát v novinách, na internetu a tak dále. Jak říkám, nemám nic proti tomu, aby se tohle řešilo, ale ty emoce kolem jsou prostě naučené. Hodně lidí přesvědčilo sami sebe, jak bytostně nesnáší plasty, protože jim okolí ukázalo, že takhle se má na danou věc reagovat.

Podobně lidé reagují na Evropskou unii. Spoustu lidí dovede dramaticky mluvit o tom, jak bez EU by nastalo období temnoty. Jak Brexit totálně zničil Británii. Případný Czexit by byl naprostá katastrofa, která by nás vrátila znovu na stromy. Samej doomsaying a hodně emocí.

Kolik z nich ale dovede dopodrobna vysvětlit, proč by nás odchod z EU zničil? “Prostě by to byla katastrofa! Totálně by nás ovládl Putin! Izolovali bychom se od zbytku světa!” a spoustu dalších prázdných frází, ale argumenty nula nula nic. Proč? Protože stádní názor. Protože slyšeli v televizi a v rádiu, že bez EU bychom byli ztraceni. Četli to v novinách, četli to v Reflexu. Psali o tom na iDnes a na Novinky.cz, takže to bude pravda!

Takže co si z textu odnést? Buďte pokornější ke svým názorům a nebojte se přiznat, že některé věci nevíte, nebo jim nerozumíte, nebo o nich máte minimum informací. Stejně tak se ptejte, proč k něčemu cítíte tak silné emoce. Je za tím něco osobního, že vás věc X tak sere? Pokud ne, tak odkud to pramení? Není to jen naučené a okoukané? Není lepší se těch emocí vzdát a raději se zkusit na danou věc podívat ještě jednou s čistým rozumem?

Autor: Matthias Lukl

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (24 votes, average: 4,67 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky