4.4.2019
Kategorie: Multikulturní soužití

John … aneb jak vzniká nenávist

Sdílejte článek:

COM/FB

Vzpomínám si, když jsem chodil do 2. třídy základní školy, přivedla k nám do třídy učitelka nového spolužáka. Jmenoval se John a byl to syn jistého pohlavára z jedné z tzv rozvojových zemí. Byl to černoch na krku nosil korálky.
My jako děti jsme ho ihned přijali mezi sebe. Okamžitě jsme se s ním téměř všichni skamarádili. Hráli jsme si s ním a byl pro nás zajímavý. Pamatuji si, že jsme i chtěli aby nám rodiče koupili takové korálky, jako měl on. 

Po dvou měsících k nám do třída přišla nová učitelka. Ta, jelikož měla pocit, že jako černoch bude u nás ve třídě diskriminovaný, spustila akce ,,na ochranu jeho práv”. Měla každodenní proslovy o tom jak se k němu máme slušně chovat a začali jsme se také povinně učit černošské písně . Když jsme zlobili, tak všichni byli potrestaní kromě Johna. Když jsme museli něco nepříjemného dělat, například uklízet třídu, učitelka se na Johna jen usmála a řekla : ,,ty samozřejmě nemusíš”.

Tak se stalo, že jsme začali všichni postupně Johna nenávidět. Začali jsme se smát i jeho barvě pleti, která nám dříve nevadila a která nám nepřipadala důležitá, ale nyní pro nás byla tou příčinou, proč má John oproti nám všechny ty výhody a výsady. John se také změnil, již se s námi normálně nebavil a držel se od nás stranou a maximálně využíval všech výhod, které mu nynější postavení přinášelo.
Nemusel si dělat úkoly, mohl vykřikovat při hodině a když chtěl, tak ze třídy mohl klidně odejít. Nikdy za to nebyl nikým potrestaný.

Nakonec se situace stala nezvladatelnou i pro samotnou učitelku. Ke konci roku se vedení školy s Johnovými rodiči dohodlo, že John naší školu opustí. V té době jsme ho měli už doslova dost a tak jsme si svorně oddychli. Když jsme dostali vysvědčení, všichni se na chodbách bavili, smáli a dělali si plány, co budou dělat o prázdninách. Šel jsem zrovna kolem naší třídy a viděl jsem Johna jak tam sedí sám, s hlavou položenou na lavici a pláče. Sedl jsem si na chvíli vedle něj a položil mu ruku přes rameno. Chvíli jsme jen tak seděli a ta chvíle se zdála být věčná. Pak už jsem ho nikdy neviděl.

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (36 votes, average: 4,97 out of 5)
Loading...