Co je v životě opravdu důležité? „Přelom roku je příležitostí uvědomit si čas,“ říká Ivan Hoffman v krátkém zamyšlení pro čtenáře ParlamentníchListů.cz.Veškeré bilancování a všechna předsevzetí, kterých se dopouštíme na přelomu roku souvisejí s otázkou, co je v životě důležité. Správná odpověď zní: Všechno. Na všem, co člověk dělá, záleží. Přesněji řečeno, záleží na všem, co člověk právě dělá. Protože přítomná chvíle je to jediné, co doopravdy máme, co nám nikdo nemůže vzít. Přítomná chvíle je pevný bod mezi tím, co ještě není, a tím, co už je pryč.
Jenom ten, kdo si je průběžně vědom své přítomnosti, má minulost, která dává smysl a současně má naději ve smysluplnou budoucnost. Být odpovědný a důsledný v tom, co právě prožívám, je klíč ke všemu, co bylo a bude. Dobře to vyjadřuje upozornění mystiků, že „nežije, kdo hodlá žít“, anebo jak se stoici vysmívají strachu ze smrti: „Pokud jsem, není smrti a je-li smrt, pak už nejsem. Čeho se tedy bát?“
Zmatek, do kterého se propadá svět, je zrcadlením zmatku, který ovládl naše nitro. Stěžujeme-li si u osudu, je to pláč na špatném hrobě, neboť jen na nás záleží, zda se zmatku, co nás obklopuje, otevřeme. Zda pronajmeme své nitro nějaké zhůvěřilosti.
Na štědrovečerním bilancování a na novoročním předsevzíváním není nic špatného. Je ale dobré mít na mysli, že chvíle, kdy je třeba konat, je teď. Co může počkat, není důležité. A co jednou nebude chybět, je k ničem už nyní. Pídit se po tom, co nám jednou bude překážet, je stejná marnost, jako lehkomyslně promarnit chvíli, která se nikdy nevrátí.
Přelom roku je příležitostí uvědomit si čas. Zaposlouchat se do odpočítávání, kterým ve skutečnosti nic neskončí a nic nezačne, protože to důležité na čase je, že nás provází, že to my jsme ve skutečnosti časem, to my jsme tím důležitým, co se v čase děje, tím, co nepomíjí, pokud plyne a trvá.
Někdo najde smysl života až ve stáří, poté, co většinu času promarnil, když se za něčím ohlížel a něco vyhlížel. Někdo se s darem poznání zázračně narodí a celý život má času na rozdávání. No a pak jsou tu lidé, co jsou časem vláčeni, věčně před něčím utíkají a za něčím se marně ženou. A údělem těchto nešťastníků je svět drsný, chamtivý, nelítostný, válečný. Svět, co nestojí za život… Předsevzetí? Nikdy není pozdě těmto nešťastníkům nabídnout pomocnou ruku. Udělat si na ně čas.
Loading...
He he he, projekce autora, pěkná projekce. A) Někdo vůbec nebilancuje, protože je ožralej. B) Někdo bilancuje, protože není ožralej a nic jiného mu nezbývá, neb nejsou prachy. C) Přírodní či neolitické národy vytvářeli názvosloví podle toho zda věci měly význam nebo ne. Pokud například fotyčná rostlina nebyla jedla ani jedovátá, byla to jen rostlina – bez významu pro život. C) Citovat mystiky je filosofická blbost, obvzláště v jednom souvětí se stoicismem. To chce nechlastat. D) Definice teď je oficiálně čírka 3 sekundy. E) Bilance – vzniklo z Balance v 19 století od balance přešlo do češtiny přes němčinu, z latiny bilanx -/dvě plata, tedy váha a rovnováha. Slovo odkazuje k zimnímu slunovratu, počítání zásob, v době kdy je zima jako prase l, hovno co na práci. a plánovaní na sezonu. Jest to zvyk z doby kdy na jednom klasu byly dvě zrna (jedno se dá sežrat, druhý zasadit) na rozdíl od dnešních 10-12. Kdy průměr těhotenstvi ženy bylo 36(pernamentní gravitida) dětí se narodilo 8 a dospělosti se dožili dvě, zbytek pochovali rodiče, aneb autor je evidentně saloní intelektuál, žijící v dostatku, jež nikdy neměl hlad a největší trauma má možná z roku 1968 nebo z toho že neměl za komačů na čokoládu, bez reflexe historie a tudiž běžných zákonitostí lidské společnesti Kolik má prestižních akadenických titulů? Ty vole, doufám že ho naplatim z daní.