Je požadavek vzniku nové pravicové strany oprávněný?

Jsou tyto požadavky oprávněné? Bezpochyby ano. Nevstoupili jsme do žádného „postideologického“ stádia, ve kterém by marketing a manažérské kompetence nahradily tradiční členění na pravici a levici, jak mnozí experti předpovídali. Ti, kteří se překonáním této dichotomie zaštiťovali, skončili jako prázdné mediální produkty polarizující lidi ve větší míře než klasický třídní boj. Tím, že jsme přestali používat osvědčené politické pojmosloví včetně pravice a levice, ztratili jsme schopnost rozumět a racionálně analyzovat naši situaci, motivace a aspirace. Zvítězilo to, co Karel Marx kdysi nazval „falešným vědomím“, to znamená neschopnost lidí pochopit podmínky, v nichž žijí. Stávají se pak bezmocným objektem mocenské manipulace.

Zakladatel marxismu určitě netušil, že to bude liberální levice přelomu dvacátého a jednadvacátého století, kdo se v důsledku ovládnutí médií a akademických institucí stane šiřitelem „falešného vědomí“, které prostřednictvím ideologie neomarxismu a jeho různých variant paralyzuje politický jazyk a umožní absolutní hegemonii levicově liberálního newspeaku. Setkáme se s ním bohužel i ve stranách, které se programově vymezily jako „pravicové“ a „konzervativní“, i když jejich praktická politika nemá se zmíněnými postoji už dávno nic společného.

Snaha o založení autentické pravicové strany musí být proto v první řadě bojem za očistu jazyka a navrácení pojmům, jako je svoboda, vlast, rodina, tradice, demokracie, solidarita a odpovědnost, jejich původní význam. Neschopnost zacházet s jazykem vnáší do veřejného života negativní emoce a ničí přirozený politický a sociální řád. Soulad slov s povahou skutečnosti nám otevírá cestu k pozitivní proměně společnosti v duchu konzervativních idejí. Je to počátek opravdové konzervativní a pravicové revoluce, kterou naše země tak naléhavě potřebuje.

Autor: Ivo Budil