Jan Palach – antikomunista. Reakce na koncert v italské Veroně

Část české politické scény se bouří nad tím, že zatímco v Čechách jsme povětšinou už na oběť Jana Palacha zapomněli, v Itálii jej uctívají dodnes, a na jeho počest se dokonce v lednu příštího roku bude v malebné italské Veroně konat koncert. Středoevropan už o tom, jak Italové Palacha ctí, psal před rokem. Píseň, kterou pro něj v 70.letech složila skupina Compagnia dell’Anello, zazní i na tomto koncertu. A je třeba říct, že v Čechách podobná píseň pro Palacha chybí.

Hysterická iDnes píše o tom, že koncert pořádají neonacisté a i kapely jsou neonacistické. Jde ale o to, že slovo “nacista” je dnes již tak zprofanované, že jej levičáci používají proti všem svým protivníkům, ačkoliv se fakticky jedná o nesmysl.

Jakožto Italové vycházející ze své historie jsou ideje těchto lidí ovlivněny italským fašismem, který ovšem s nacismem nic společného nemá a jde spíš o ekonomický a kolektivistický směr. Soubor idejí těchto lidí je ovšem mnohem komplikovanější, než aby se dal označit slovem “nacistický”, nebo “neonacistický”, nebo dokonce fašistický. Jde o směs italského nacionalismu, panevropanství, sociální politiky na národním základě a především antikomunismu, který byl reakci na komunismus, co Itálii v 60. až 80.letech tolik potrápil.

Pro italské patrioty a antikomunisty se tak oběť Jana Palacha, který se v lednu 1969 na protest proti okupaci naší země Sovětským svazem upálil, jeví jako příklad nejvyššího obětování pro vlast. A rozhodně se tak nejedná o nějaké zneužití jeho odkazu. Vše do sebe naopak perfektně zapadá.

V diskusích se také objevily bolševické žvásty o tom, že Palach byl reformním komunistou, a tedy – komunistou. K tomu se již ale vyjádřila režisérka filmu filmu Hořící keř Agnieszka Hollandová, která něco takového rozhodně odmítla. Palach se s postoji reformních komunistů mohl shodovat jen do té míry, v čem reformní komunisté tehdy chtěli socialistické Československo změnit. Místo totality politickou svobodu a uvolnění diskuse, jakým směrem by naše země měla jít. Je to asi jako vinit studenty z listopadu 1989, že chtěli u nás komunismus zachovat, jen s lidskou tváří. A stejně jako v případě Palacha i v jejich případě není nic dál od pravdy.

Pokud už u nás na oběť Jana Palacha, vlastence, nechceme vzpomínat, jak by si tento muž zasloužil, buďme vděční, že to za nás dělají Italové, přestaňme mluvit o nějakém “zneužívání” a žádat od italské strany vysvětlení. Italové, díky.