11.3.2013
Kategorie: Společnost

Jak úspěšně řídit státní akciovku?

Sdílejte článek:

AlHo 11/03/2013

 

Jmenuji se Albín Hořák a jsem velkým managerem ještě větší akciový společnosti. Vystudoval jsem několik elitních středních, vysokých i nejvyšších škol, úspěšně absolvoval ještě více speciálních kurzů a dva měsíce se učil anglicky v Německu. Mám titul inžinýra sociální ekonomie, magistra práv z Univesity v Hornej Lhote, bakaláře i V1 CAC, CACIB. Dlouho, předlouho jsem se učil jíst příborem, lepil plakáty a řečnil na schůzích Mladých konzervativních sociálních demokratů. Vynikám na každým team buildingu, mám značkový sako, boty a několik barevnejch kravat.

Po návratu ze zahraniční stáže jsem nalezl do konečníku všem kamarádům i známým z mocnejch politickejch partají. Po krátkým období obyčejnýho podržtaškování se mi konečně otevřely dveře do zasloužený funkce. Stal jsem se řídící loutkou dopravní společnosti s účastí státu a několika miliardovým balíkem na odklonění, pardon, rozpočtem. Taky jsem založil soukromou poradenskou firmu a vlastním slušný portfolio akcií na doručitele. Jó, byznys musí bejt.

[ad#hornisiroka]

Státní akciovka se ukázala jako zlatej důl. Přesně jak říkali kámoši z magistrátu. Čím větší kokotinu jsme vymysleli, tím větší vejvar z toho kápnul. Třeba jízdenky. Proč bysme si je jako měli prodávat sami? Nejsme, kurva, v devatenáctým století, aby to tam mastil průvodčí na koleně. Najmeme si na to odborníky! Vencu s Pepou. Taky maj právo na kus žvance za tu nudu na zasedáních. A státní firma má peněz dost. Tak jim za to pošlem sto míčů. Není to málo? Sto a třicet navrch. A moje poradenská soukromá firma jim zase na oplátku za pár drobnejch na kafe poradí. Jsem ještě větší manager než jsem si myslel.

No ale pořád je tady volnejch několik miliard. Tak něco nakoupíme. Počítače, telefony, televize. Plazmovku na každou zastávku! Zaplatit Frantovi za to, že tam jednou za tejden něco odvysílá. Furt málo. Tak nový vozy, koleje, celý stanice. Zaplatit Tondovi, že nám vysmlouval dobou cenu obvyklou. Levně prodáme pozemky, draze si je pronajmeme zpátky. Zaplatit Mirkovi nájem. Sto mega navrch na bezpečnost. Zaplatit Milošovi za ochranu. Ty vole, to je jízda! To je krmelec! Zkasírovat Frantu, Tondu, Mirka a Miloše. Už ani nestíhám psát faktury a propírat všechnu škváru. Ani se nedivím Ráthovi, že na to mastil a balíkoval to rovnou do krabic. Jenomže já chci bej poctivej podnikatel a hlavně úspěšnej ředitel podniku.

 

Jsem čím dál víc úplně největší manager. Vagóny sice moc nejezděj, ale zastupitelstvo nám navýšilo o nějakou miliardičku příspěvek, takže pohoda. Všici spokojení. Až na pár pisálků, kterým musím pořád dokola vysvětlovat jak pracujeme dnem i nocí pro dobro občanů, jak tomu byznysu nerozumí, proč platíme za píčoviny, co bysme si mohli prej dělat sami a tak podobně. To já vím taky vy šmoci novinářský, že to vypadá nějak blbě, ale nejsem vůl, abych vám to tady vykládal po lopatě. A protože jsem opravdu hodně silnej týpek, hustej borec, co se vyzná a má správný kámoše, můžu si s váma vytřít prdel.

 

Udělám ze všech idioty, kteří se musí ještě hodně učit správnýmu byznysu. Vatu a styky na to mám. Umím udělat šuliny i z těch fízlů, co do toho šťouraj. Tak co? Kdo si to chce rozdat? Co? Naučil jsem se hošani hodně. Vy nic. Já jsem slušnej člověk, co platí daně, vzorně se stará o manželku, děti, milenky, psa a dává na charitu. Mirek Dušín novýho věku. Tak čest, teda zdar.

 

[ad#velkadolni]

 

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (2 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...