Jak se žilo za socialismu?

S nekvalitními výrobky, na které jsme čekali ve frontách

Nejen na sociálních sítích se neustále šíří množství mýtů a bludů o životě v socialismu, které chci konfrontovat se skutečností. Některé se pokusím odhalit. Po článcích o hrubém domácím produktu, koupěschopnosti obyvatelstva, ovzduší, nekvalitních potravinách, zemědělství, věku dožití, emigraci, umělé zaměstnanosti a měnové reformě je tu pár faktů o technologickém zaostávání.

Kvalita československých výrobků za Západem zaostávala. Mnohého byl nedostatek a lidé na ně museli čekat.

Českoslovenští spotřebitelé měli před rokem 1989 na výběr z podstatně chudšího sortimentu výrobků, než z jakého si můžeme vybírat v současnosti. Problémem přitom byla jejich reálná dostupnost, jakož i kvalita.

„Pokud jde o spotřební zboží, tak dost vypovídající je ta skutečnost, že výrobky, které byly původně určeny na vývoz na konkurenční trhy, avšak vývozní organizace je nepřevzala kvůli závadám, tvoří v mnoha případech zdroj „výběrového“ zboží pro tuzemského zákazníka,“ upozorňovali v roce 1967 J. Goldmann a K. Kouba (Hospodářský růst v ČSSR, Nakladatelství Československé akademie věd, str. 121).

Kvalitu a dostupnost různých druhů zboží mapují víceré kapitoly studie „Socialismus: realita místo mýtů“, kterou letos vydal Konzervativní institut M. R. Štefánika. Volně dostupnou ji naleznete zde. Autory kapitoly o finanční a majetkové situaci lidí jsou Radovan Potočari, Peter Gonda, Peter Krištofóry, Jakub Šimek a Zuzana Žúžiová.

Doporučuji vám ji, je to výborné čtení. Vycházím z ní i v tomto příspěvku.

Jak to bylo?

Jako příklad zaostávání Československa za Západem použiji výrobek, se kterým přichází do kontaktu většina lidí. Pračky.

Domácnosti, které v 50. letech už měly elektřinu, si mohly v Československu koupit elektrickou pračku Kovosmalt či Perobot z národního podniku Kovosmalt. Pračka Kovosmalt na jeden prací cyklus vyprala 2,5 kg suchého prádla, Perobot 1,5 kg.

Na druhé straně americká pračka značky Whirlpool v témže období dokázala na jeden cyklus vyprat 4,5 kg prádla.

„Nejenže americké automatické pračky byly v padesátých letech vzhledem a funkcemi podobné těm, které se v Československu začaly vyrábět s třicetiletým zpožděním, ale byly rovnou zkombinovány s možností sušení prádla v jednom bubnu, což je výdobytek, který se k českým ženám našel cestu až o téměř půlstoletí později. Přitom u nás ve stejnou dobu praly hospodyně v dřevěné ruční pračce,“ píše K. Machů (In: Szobi, P. a kol.: Vliv politických systémů na vývoj středoevropských ekonomik po roce 1945, Praha: VŠE).

Ke kvalitnějším pračkám z dovozu však většina československých domácností neměla přístup. Jedinou možností zůstalo spokojit se s domácí nabídkou, pokud bylo třeba, vystát frontu a připravit si přibližně jeden měsíční plat.

Nedostatek zboží

Dalším příkladem zaostávání za Západem a „nedostatkovosti“ v Československu jsou automobily. S nejkvalitnějšími auty na západních trzích se nedaly nejkvalitnější automobily dostupné v Československu porovnávat.

Výstižným příkladem zaostávání socialistického bloku za Západem je také srovnání produkce východoněmeckých a západoněmeckých automobilek.

Ani československých aut či aut z jiných socialistických zemí však nebyl dostatek. Kdo chtěl auto, musel se zapsat do pořadníku. O výběru barvy či vybavení mohl běžný motorista jen snít.

Čekací doba na například na Škodu 1000 MB byla v roce 1968 zhruba jeden rok, na dodání jakéhokoliv modelu Fiat nebo jiného západního vozidla se čekalo minimálně šest let (Svět motorů 11/1968, strany 10–11).

Jelikož mnohé zboží v obchodech chronicky chyběly, postupně se to projevilo i v slabší vybavenosti československých domácností. Například televizory.

Rádia, televizory, telefony

Zatímco v počátcích rozvoje TV vysílání v roce 1958 byl počet televizorů na 100 obyvatel u nás (2,4) více než trojnásobně vyšší než v Rakousku (0,7), na počátku 80. let už byla situace opačná. V roce 1983 u nás připadlo na 100 obyvatel 28 přijímačů, v Rakousku to bylo 31 (Zdroj: UNESCO).

Podobně tomu bylo v případě radiopřijímačů. Zatímco u nás v roce 1950 připadalo na 100 obyvatel 19,5 rádií, v Rakousku to bylo o chlup méně, rovných 19 přijímačů. V roce 1983 však již byl počet rádií v Rakousku na obyvatele (53) oproti Československu (27) téměř dvojnásobný (Zdroj: UNESCO)

Výrazně jsme také zaostávali v počtu připojených telefonů. Ve srovnání s Rakouskem jich u nás bylo v přepočtu na obyvatele připojeno podstatně méně a zároveň přibývaly mnohem pomaleji.

Zatímco v ČSSR se počet připojených telefonů zvýšil z 11,2/100 obyv. v roce 1979 na pouhých 15,1/100 obyv. v roce 1989, tak v Rakousku v téže době jejich počet vzrostl z 26,7 až na 40,4 na 100 obyvatel (zdroj: Světová banka: https://bit.ly/3kmBpCF)

Socialismus nedostatku

Období let 1948–1989 končilo přesně tak, jak se na začátku budování utopistické systému dalo očekávat: vyčerpáním zdrojů, které lidé vybudovali do roku 1948.

Československý kapitál už nikdo nechtěl. Nedalo se za něj nic koupit. Desetiletí zaostávající a nekonkurenceschopné strojírenství nebylo způsobilé zajistit moderní zařízení pro výrobu, takže neustále bylo něčeho nedostatek.

Zařízení a zboží museli komunisté kupovat na Západě za devizy, kterých byl také nedostatek, takže státní podniky musely žádat o povolení k jejich nákupu, většinou i tak v nedostatečném množství.

Druhou možností bylo překlasifikovat kvalitu výrobků, třetí bylo — nedělat nic, pokrčit rameny a říci „za to může někdo jiný“.

Závěr socialismu ve zkratce dokumentuje několik reportáží.

Nedostatek jogurtů (1987)

„Výpadek dodávek jogurtů byl způsoben nedostatkem hliníkové krycí fólie. Předpokládáme, že situace se zlepší po dovozu fólie z kapitalistických zemí, tato možnost je však také omezena.“

Nedostatek toaletního papíru (1988)

„K řešení situace jsme přistoupili aktivně tím, že jsme dovezli za devizové prostředky z nesocialistických zemí tisíc tun toaletního papíru.“

Nedostatek náhradních dílů (1987)

Nedostatek náhradních dílů „vyřešili“ soudruzi tím, že nová vozidla ve výrobě přeřadili do nižšího, třetího stupně kvality, takže nových vozidel bylo najednou víc.

Nedostatek chladniček a mrazniček (1987)

„Nedostatek budeme řešit i devizovým úvěrem.“

Nedostatek čaje (1988)

„Dovezeme novou techniku. Příští rok.“

Nedostatek rozdvojek (1988)

„Dokážeme pokrýt poptávku, pokud nám domácí dodavatel dodá komponenty.“

Nedostatek lopat a krumpáčů (1986)

Pozor, přichází třešnička na dortu: komunisté neuměli na sklonku socialismu dodat na trh ani jednoduché výrobky ze dřeva a železa, tedy ty, které dokázala společnost vyrábět již před tisíciletími.

„Situace je složitá, neboť výrobní družstva naprosto nezajistili materiálovou bilanci.“

Socialismus se rozpadl, protože nejen lidé, ale i jeho tvůrci po desetiletích zjistili, že NE-FUN-GU-JE. (A to ani ten současný, €urodotační.)

• Radovan Kazda, autor je poslanec NR SR za SaS, autorská spolupráce: Radovan Potočari