
Jak se baví internet: Universální novoroční projev pro všechny
EMA
Probíhá soudní pře mezi panem Gottliebem a místním farářem, který do něj nešťastně narazil na vesnické komunikaci autem.
Gottlieb dorazil k soudu na invalidním vozíku se zavázanou hlavou a rukou v sádře.
Farář se brání, to přece není možné, že byste byl takhle zraněný vždyť jsem do vás jen slabě drcnul.
Pan Gottlieb však soud přesto vyhrál. Rozlícený farář k němu přistoupí a říká: Spáchal jste podvod a já si vás od teď budu hlídat a jestli vás někdy uvidím bez invalidního vozíku, budete mi muset všechny ty peníze vrátit!
To se určitě nestane pravil Gottlieb. Já totiž hned jakmile dostanu odškodné se nechám odvézt do Pyrenejských Lurd.
A pane faráři věřte ,že takový zázrak jste ještě v životě nezažil.

Milí občané, naši i cizí, soudruzi a soudružky,
naše země nevzkvétá. Ekonomika neroste, DPH stagnuje, problémy narůstají a EU posílá málo dotací.
Ale za to vy nemůžete.
Můžeme za to my.
My elity.
My, co to tady všechno už dlouho řídíme.
My všichni, kteří máme nějakou moc a razítko. Každý podle své pravomoci, momentální nálady a připosranosti nám vlastní.
Ale nemyslete si, že jsme to nezkoušeli. I my jsme chtěli, aby se to zlepšilo. Aby se měli všichni dobře. Jenže jsme brzy zjistili, že to by fakt nešlo. Je vás prostě moc. A moc lidí nemůže mít moc.
Hodně lidí pořád otravuje. Já chci tohle, já chci tamto. A to se opravdu nedá splnit.
Museli jsme to zredukovat. Jako tu skupinu… jako vás. Byla prostě moc velká.
Tak jsme určili, že dobře se může mít jen ten, kdo si to opravdu zaslouží.
A to jsme my. My a nikdo jiný. Přes to nejede vlak.
Šli jsme na to demokraticky. A řeknu vám, nebylo to jednoduché rozhodnutí. Nakonec hlasování dopadlo dobře – nikdo z nás nebyl proti.
Od té doby šlo všechno dobře. Pro nás.
Heslo „Máme se tak dobře jako nikdy“ je pravdivé. Pro nás.
Zpočátku se to některým občanům nelíbilo, ale udolali jsme je. Zavalili jsme je argumenty, příklady a vlastní zlomyslností. Tak dlouho jsme je přesvědčovali a ztrpčovali jim život, až je přestalo bavit nás otravovat.
Taky proto, že jsme na ně navalili tolik povinností, zákazů a nařízení, že už se v tom ani my nevyznáme. Ale nám to nevadí.
Hlavně že je od té doby klid. I na vaši práci.
A víte, co je na tom největší prdel?
Že už skoro polovina národa nám to věří.
No věřili byste tomu? My pořád ještě ne. Ale pracujeme na tom dál.
Na pomoc nám přišla spousta mladých lidí z neziskovek a taky všechny úřady nám vyšly vstříc. Přidali se učitelé, doktoři, profesoři, Mgr a snaží se i Bc… Asi si myslí, že se budou mít tak dobře jako my.
No tak to určitě.
Ale zatím je potřebujeme.
Ale vraťme se k vám – k občanům této malé naší země.
Slibujeme vám do nového roku, že se nic měnit nebude. Všechno pojede tak jako dosud. Vy budete makat a my užívat plody vaší práce.
Nečekejte žádné velké změny. Na to nemá republika peníze. A ty velké dluhy? Ty se vás netýkají. Zatím. Ty jdou jinam.
Ale až přijde čas tak vy a vaše děti to zaplatíte. Ale to je normální. Mají to tak všechny vyspělé země.
Chcete přece žít ve vyspělé zemi a patřit na Západ, ne?
Víte, kolik má Německo dluhů…?
Nevíte. A to je dobře. Má jich víc než my a celá Afrika jim závidí.
Takže lidi, mějte se dobře, bude líp. Nám určitě.
To nám můžete věřit.
Na začátku nového vám chci poděkovat za všechno co pro nás děláte. A nezapomeňte, republika vás potřebuje.






Přestože se diverzita stále častěji stává významnou prioritou organizací sdružujících nejrůznější kolektivy, stále je před naší společností ještě spousta práce, aby šlo o naprostou samozřejmost.
Dnes začnu ukázkou dotazníku, který v příštích dnech zašleme vybraným soukromým firmám. A poté napíšu důvody, které nás k tomu vedly a co si od toho slibujeme. A zároveň bych vás chtěl poprosit o vyplnění ankety na konci článku.

Je jisté, že se v minulých letech díky programům Evropské unie a obětavé práci předních neziskových organizací udělala na poli diverzity spousta práce. Pochvalu si zaslouží naše média, které se v tomto případě stávají skutečným hlídacím psem demokracie a starají se o to, aby toto téma ani na chvíli nezmizelo z veřejné debaty. Velkého úspěchu bylo dosaženo i ve vysokoškolském vzdělávání. Univerzity už před lety poznaly, že barevnost a různorodost studentstva je základním předpokladem pro vytvoření prostředí, ze kterého budou do pracovního života vycházet absolventi se zcela jinými prioritami a návyky, než má současná konzervatismem ovlivněná pracovní třída.
A zde se dostávám k hlavnímu tématu článku. Že se prostředí na českých pracovištích v budoucnu změní, to už můžeme brát jako nezvratný vývoj. Každý kolektiv bude přívětivý pro osoby všech sexuálních orientací, které se tak nebudou muset bát dávat v pracovním týmu najevo své preference, nebudou muset skrývat svou skutečnou genderovou identitu a nebudou svázány ani zastaralými konvenčními pravidly oblékání.
Problémem je právě ono slovo „v budoucnu“. Svět jde dopředu historicky nevídanou rychlostí a domnívám se, že nemáme časový prostor k tomu, aby nám vyspělý svět ujížděl i v tomto směru. Proto je třeba klást na zaměstnavatele nároky už v současné době. Pokud jde o státní zaměstnance či zaměstnance neziskových organizací, tam si veřejný sektor dokáže ohlídat, jakým způsobem skládá týmy, jaká atmosféra na pracovištích vládne a dokáže efektivně pracovat s nositeli xenofobního, nenávistného či prostě jen hloupého myšlení.
Kde však zásadně zaostáváme, to jsou pracoviště v soukromém sektoru, zejména na poli průmyslu a živnostenských oborů. Existují firmy, které už přijaly cíle diverzity jako svou prioritu a můžeme dokonce říci, že jsou ve své cestě mnohdy ještě dál než veřejný sektor. Podporují festival Prague Pride, mnohé vysílají své zaměstnance přímo na pochod a vybavují je transparenty s firemními logy.
Pak ale existují firmy, které nechávají podobná témata zcela netečnými. Osoby s menšinovou sexuální orientací v nich nemají prostor pro svou seberealizaci a podniky samotné se zříkají jakékoli odpovědnosti za liberální vývoj společnosti.
Abychom s takovými firmami mohli pracovat a dát jim prostor pro nápravu, musíme je nejprve identifikovat. A právě to je cílem dotazníku, který si můžete výše prohlédnout a níže dokonce vyplnit. Tato anketa nám pomůže zachytit podniky, které diverzitě doposud nepřikládají význam a my jim tak budeme moci pomoci.
Cílem tohoto dotazníku není někoho šikanovat či postihovat, ale naopak zjistit, jaký servis od nás budou firmy potřebovat, aby mohly poskytnout každému dosud diskriminovanému zaměstnanci harmonické prostředí, kde najde podporu pro svou jinakost.

















(26 votes, average: 4,81 out of 5)