Jak se baví internet: Uhlíková stopa
EMA
Přijde pán na vyšetření na urologii a pan doktor říká: “Už jste u nás někdy byl?”
“Ne, ještě ne.”
“Aha…
Onanujete?”
“Jo.”
“Často?” “No, tak když mám chuť.
Ono to neškodí.”
“Tak s tím musíte přestat.”
“Proč?”
“Já vás jinak nevyšetřím.”
Povídají si dvě kamarádky:
“Tak prý ses rozešla s tím gaunerem Karlem?”
“No jo, to nebylo k žití. Teď jsem s Honzou. To je něco úplně jiného – on normálně uklidí, umí se postarat o děti, tuhle dokonce uvařil! Já ti mám teď času…”
“A tak co děláš?”
“No…, chodím šukat s Karlem…”
Perlustruje policista dvojici nočních chodců. Vezme první doklad a čte: „Ob-čan-ský prů-kaz.“ Vezme druhý a čte: „Ob-čan-ský prů-kaz.“ – Po chvíli zadumání se zeptá: „Vy jste bratři?“
“Miláčku, dnes tě budu milovat po španělsku!”
Žena natěšená, vlítnou na to a když je po všem, manžel se svalí na bok a usne.
Manželka s ním začne cloumat:”
“Co to bylo? Vždyť to bylo stejné jako vždycky a tys říkal že to bude po španělsku.”
“Jééé, zapomněl jsem…”
O´LÉÉÉ………………… !”
Aktivisté Vuhl, Maghor a Blbeczek radili na ČRo Plus, jak zanechat co nejmenší uhlíkovou stopu. Poslední z nich posmrtně
Veřejnoprávní stanice Český rozhlas Plus pořádala debatu, kde její účastníci radili ostatním, jak žít s co nejmenší uhlíkovou stopou. Podle aktivisty z neziskovky „Pro větší klimatickou hysterii“ Bedřicha Vuhla je třeba přinášet ty nejvyšší osobní oběti . „Já žiji pod stromem. Čůrám do velké nádoby vyrobené z listí a ptačích peříček a moč pak používám k pití, hygieně a mytí nádobí,“chlubí se Vuhl s tím, že jí jen jednou denně, aby málo kakal. „I přes minimální příjem potravin chodím na velkou jednou týdně,“ stydí se aktivista.
Pro záchranu naší planeta dělá maximum i Věnceslav Maghor. „Bydlím ve vyschlém říčním korytu a na krku si neustále utahuji smyčku, abych nevydechoval moc CO2. Abych snížil vydechování škodlivých plynu, tak jen ležím na jednom místě a nehýbu se. Svůj veškerý volný čas trávím četbou týdeníku Respekt. To je zároveň moje jediná potrava. Přesto chodím 1x za 14 dní na velkou. Omlouvám se naší planetě, že ji týrám svou existencí. Stydím se za sebe. Od zítřka přestanu číst Respekt a uvidíme, jak se s tím moje trávící soustava vypořádá,“ doufá v lepší zítřky Maghor.
Ještě dál zašel Bohumír Blbeczek, který v debatě Českého rozhlasu Plus vystoupil již po smrti skrze napsaného vzkazu na bio eko papíru. „Dlouhé roky jsem se za sebe strašně styděl. Vydechoval jsem CO2 a jednou jsem se vezl autobusem, abych si v supermarketu koupil sojový suk. Na doporučení reportéra tiskové agentury Fejk ňůs Jakuba Undy jsem si jím chtěl ucpat své hýždě, abych ani po snědení bio eko hrachu a čočky neprodukoval CO2. Ani tak jsem ale sám se sebou nemohl žít. Skočil jsem tedy dobrovolně do lví klece a nechal jsem se kompletně sežrat. Zachránil jsem naši planetu. Následujte mě. Ať žije Greta Thunbergová. Ať žije starosta Prahy 7 Jan Čižinský,“ přečetla redaktora ČRo Plus posmrtný vzkaz Blbeczka.
Ihned po odvysílání pořadu obdržel uvědomělý a pokrokový Český rozhlas Plus Nobelovu cenu za rozhlasový pořad s co nejmenší uhlíkovou stopou. Cenu přišel bosky a se sojovým sukem v pozadí předat známý umírněný německý ekologista Joachim Shilenetz, který má od klimaticky uvědomělé vlády Angely Merkelové povolení střílet řidiče automobilů. „ČRo Plus je úžasné médium. Jen mě zarazilo, kolik jsem viděl v ulicích Prahy řidičů. Pomocí kuše jsem jich jen tak zkusmo postřílel 34 251. Hned se v Praze lépe dýchá,“ svěřil se tiskové agentuře Fejk ňůs Shilenetz.
Z deníčku seniora
A pak nám vzali sklep, že prej ho nepoužíváme, ale furt lepší, než u souseda Prokeše, který učil někde v zahraničí a nechal tu prázdný byt, tuším, že v roce 2022 mu ho zabrala GM (garda mladých). Na střeše panelového domu se vždy po půlnoci scházela naše stará parta, zakouřit cigárko a starej Gaňo přinesl video přehrávač (ještě, že ho nevyhodil) a koukalo se potichu na porno, každý týden nás bylo víc a víc a z porna se přešlo na zakázané seriály a filmy jako Chalupáři, Bondovky 1-25 nebo Sexmise.
Jo já nenapsal, že porno bylo zakázáno v roce 2021, protože prej sledování porna dělá uhlíkovou stopu a na mobilu to byl fakt risk sledovat, po tom co v každém mobilu byla povinná ta aplikace Sojka. Podnik mě propustil v roce 2026, nesplňoval normy CO2 a tak byl znárodněn. Ten rok byl zavřenej i můj syn, dostal rok a půl, že se proháněl starým dieslovým Golfem po dědovi mimo určenou hodinu po Praze, GMko pro něj přišlo ve čtyři ráno.
2028
Každý večer vypadá naše střecha jako nějaký stadion nebo klub z konce dvacátého století, každý měsíc je nás víc a víc. Učíme se vlastní posunkovou řeč, protože drony nás sledují už pravidelně. Porno už dávno vystřídaly staré časopisy s auťákama a zbraněma. Ženský sledují zakázané filmy s Delonem a Belmondem a mažou nám chleba se škvarkama, chodí mezi nás i pan farář, co už pět let nefarářuje. Do kavárny ani do hospody už nechodím, vyhrazená místa pro lidi starší 50 + jsou většinou u toalet nebo venku mezi držáky na ekola. Mám svoji hrdost. Pod tričkem nosím nůž co jsem měl tenkrát jako mladej na houby, cítím se jako Robin Hood, prostě se jen tak procházím i s rizikem, že dostanu pět let, když mě čapnou GMka, ten pocit je boží! Manželce nic neříkám, měla by strach a dva Vítkové v krimu by už nedala. Jen mě prohlíží po příchodu, hlavně kvůli klíšťatům, tráva se už devět let neseká kvůli klimatické nouzi a vždy hned v destilce z dávno zakázané klimatizace, kterou maskujeme starou krabicí vypere oblečení od toho zatuchlého smradu z venku.
2030
Z půdy na chatě vytahuji starý kazeťák, ten maďarskej s oranžovýma ťuplíkama, funguje!! Dychtivě v bezpečném prostoru poslouchám na nahrané kazetě emgeton staré songy Karla Gotta, ten Klus z televize už nás všechny roky sere. Kazeťák beru i na střechu paneláku dojednoho bulíme jak troubové u písně “Když jsem já byl tenkrát kluk” a u toho se slzama v očích kouřím pašované mongolské cigarety, když dám od Karla “Léta prázdnin” vzlykáme všichni nahlas, cítíme se při tom pláči jak nějaký soubor žabáků, vzlykání dostává nečekaně melodii Františka Škroupa…. Kluk jde znovu sedět, hádejte za co… a ještě trouba řídil v ušmudlané, staré červené čepici s nápisem Make America Great Again (dva měsíce navíc).
2033
Je mi v červnu 60 let, už nesmím volit ani mít telefon, nesmím do parku a nakupovat můžu jen od 6:00 do 7:00, nesmím používat MHD. Ze zákona nesmím být ani předseda bytového družstva, funkci přebírá Alex William Johny Trockij Apple Procházka (17 let).Manželka přišívá na všechny moje bundy povinné modré S (starý).
Už nesmíme na střechu. Umřel David Žežulka , střecha byla pro něj vším, zákaz prostě jeho srdíčko nedalo..Na pohřbu mu zpíváme C’est La Vie i přes pokutu 1500 EUR zpíváme všichni, když přidáme Hej páni konšelé, vytlačují nás od recyklovatelné rakve GMka v civilu.
2038
Ráno nás probudí nepříjemný zvuk bzučících elektromobilů, ale fakt silný. Ulicema projíždí etanky, hodně jich zůstalo stát u bazénu Šutka, došla jim v kopci elektřina a je tam totiž enabíječka pro velká vozidla. Je ráno 28.října a někdo odstranil ze školy na kterou koukám tu druhou vlajku, po dvaceti letech vidím zase jen tu s modrým klínem-samotnou, nezvyk a nervozita, kluk to být přece nemohl je v ohradníkovém evězení u Nového Henleinova (dříve Plzeň) a Žežulka je mrtvý, tak kdo??? Pouštím si nervozně hologramové zprávy a tam mluví generál Pivoček, slyším o něm poprve. Pravda státní televizi nesleduji už skoro 15 let. Všichni jsme v šoku ..on drží v ruce cigaretu, když natáhl, tak to světlo na konci, no co vám budu povídat, nechci být kýčař, ale polkl jsem. Prezidentka je mrtvá, byla zastřelena ve “Strakovce” při jednání, vojáky Pivočeka. Chtěl jsem křičet jako William Wallace na konci filmu, ale přes knedlík v krku to prostě nešlo.
Celý měsíc nad Prahou létají evrtulníky, prej směrem na Slapy. Nesmí se chodit kolem fotbalových stadionů, nic nevíme, ale šušká se toho hodně. Po zrušení mužského fotbalu stejně na ně nikdo nechodil a smíšenej nikoho nebavil. V holotelevizi od půlky listopadu dávají Sexmisi a po půlnoci na retro++ Emanuellu. Kluk dostal v prosinci amnestii, máme radost, hodně zhubnul ….GMka nikde nejsou vidět, jako by se vypařila ??? Zmizel i udavač Navrátil, neptám se kam…Jediný zákaz je koupání na Slapech. Můžeme teď sedět u výčepu bez modrého S a čumíme na vánoční pohádky, kde je princ chlap a princezna žena, do instrumentálky “Kdepak ty ptáčku hnízdo máš” si s pěnou na rtech pobrukuje celá knajpa. Jo a Prokeš má zase byt.
5 dní z deníčku začínajícího nekuřáka
Pondělí
Tak je to tady. Přestávám kouřit. Mám ze sebe radost a jsem na sebe pyšný. Rozhodnutí přestat kouřit je devadesát procent úspěchu. Byl jsem silný kuřák, velmi silný. Teď jsem silný nekuřák. Je to jednoduché. Cítím, že to vydržím.
Ráno jsem se vzbudil plný očekávání a naděje. Hned jsem si napsal do svého deníčku (založil jsem si nekuřácký deníček) své pocity. Ráno je hned veselejší. Slyším ptáčky ševelit za oknem. Vidím sluníčko, které prostoupilo celý můj byt a jsem tak pozitivně rozjetý, že jsem hned poslal nějaké peníze na charitu. Teď si totiž charitu můžu dovolit, jelikož ušetřím za cigarety.
S úsměvem na rtech jsem se oblékl a vyrazil do práce. Na chodbě jsem narazil na paní Macháčkovou. Paní Macháčková je zhruba stoletá sousedka, která si každé ráno stěžuje, že nemohla spát, protože jsem měl televizi zapnutou moc nahlas. Soucitně jsem paní Macháčkovou pohladil po vlasech a dal jí pusinku na čelíčko. Od srdce jsem se jí omluvil a dal jí dvacetikorunu, ať si za to něco koupí.
V práci jsem všem oznámil, že jsem nyní silný nekuřák a vyčinil těm, kteří stále ještě kouří a nejsou silnými nekuřáky.
Přiznám se, že po obědě jsem měl chuť na cigaretu, tak jsem si zašel koupit nikotinovou náplast a nikotinové žvýkačky. Pořád jsem ale plný nadšení a optimismu.
Večer jsem měl nezvyklý hlad, tak jsem snědl celou hlávku zelí, nalepil si nikotinovou náplast a šel spát.
Úterý
Ráno jsem se probudil mírně rozladěn. Měl jsem sen, že jsem kouřil. Tyto myšlenky musím zapudit. Raději jsem si nalepil ještě jednu nikotinovou náplast. Navíc jsem dlouho nemohl usnout a docela jsem se potil. Nic moc ráno. Do nekuřáckého deníčku jsem si napsal, že začíná přituhovat.
Venku za oknem pořád zpívají ti ptáci. No, dneska se to moc nehodí. Docela mě to rozptyluje. I to sluníčko, co mi svítí do bytu, svítí na můj vkus až moc.
Oblékl jsem se a vyrazil do práce. Na chodbě samozřejmě opět paní Macháčková prudila, že jsem měl televizi moc nahlas. V rychlosti jsem jí řekl: „sorry hele“ a chvátal do práce.
V práci mě všichni z nějakého důvodu rozčilovali. Nedokážu to vysvětlit. Navíc jsem měl pořád chuť na cigaretu. Zkusil jsem tu nikotinovou žvýkačku. Hrůza. Je to hnusný a zamotala se mi po tom hlava a chuť na cigaretu je pořád. Vzal jsem si tedy druhou, načež jsem se poblil. Paráda.
Doma jsem měl zase hlad jak prase. Zelí už nebylo, tak jsem snědl tři pizzy, co jsem měl v mrazáku a šel brzo spát.
Středa
Vůbec jsem nespal. Celou noc jsem se potil a podle mě jsem měl i halucinace, protože nevěřím tomu, že jsem měl v bytě tapíra v klobouku.
Do nekuřáckého deníčku jsem nic nenapsal, protože se mi chvěje ruka a nemůžu psát. Ty debilní ptáci venku tu hubu prostě nezavřou a to sluníčko, co mi pere do bytu, už mě začíná vytáčet. Dal bych si cigaretu, ale místo toho si dávám hnusný vařící čaj a další nikotinovou náplast. Podle mě jsou ty náplasti na hovno.
Před paní Macháčkovou, která mě chtěla zase sejmout za to, že jsem měl televizi moc nahlas, jsem raději beze slov prchnul.
V práci jsem dal kolegovi lepáka. Nevím proč. Prostě mě vytáčel už jenom tím, jak vypadá. Pak jsem se mu samozřejmě omluvil.
Po práci jsem doma vyžvýkal všechny nikotinové žvýkačky najednou a na pár hodin z toho omdlel. Probudil jsem se až večer. Měl jsem hrozný hlad. Snědl jsem celý bochník chleba. Chuť na cigaretu jsem tím nezahnal, tak jsem šel spát.
Čtvrtek
Takže celou noc jsem nespal. Perfektní. Buď jsem se potil, a nebo byl na záchodě, neboť jsem měl životní průjem. Někdy nad ránem došel toaletní papír, tak jsem musel používat část svého nekuřáckého deníčku.
Ke snídani jsem snědl několik nikotinových náplastí. Pak jsem si vzal vzduchovku a půl hodiny střílel po těch uřvaných ptácích s jediným cílem. Vyhubit je. Vyhubit je všechny. Jo a kvůli tomu sluníčku, co mi pořád pálilo do bytu, jsem si zatloukl okna prknama.
Znechuceně jsem se oblékl a vyrazil do práce. Na chodbě byla zase ona. Ta stará seschlá rašple paní Macháčková, která si opět stěžovala na hluk. Prozradil jsem jí, že je kráva a že brzy zemře a vztekle odešel do práce.
V práci jsem strávil půl dne na záchodě, kde jsem chvíli brečel a chvíli se pokoušel vykouřit držák na toaletní papír.
Ještě než jsem odešel z práce, jsem rozbil hubu kolegovi. Jen tak, že se mi chtělo. Asi mě vyhodí.
Po práci jsem se stavil pro dvacet plat nikotinových náplastí na večer. Doma jsem chvilku lelkoval, mlátil hlavou do zdi a pak jsem vylízal starý popelník, co jsem měl na balkoně. Ujistil jsem se, že se nikdo nedívá a s chutí snědl i vajgl, který jsem měl zapadlý ve spárách mezi kachličkami na balkoně. Necítil jsem žádnou hanbu. Naopak. Bylo to super.
Vylízání popelníku a sežrání vajglu byl vrchol dne. Od té doby to šlo pouze z kopce. Hlad jak prase se mi nepodařilo zahnat vůbec ničím, tak jsem šel brzo spát, abych tu bídu zahnal.
Pátek
Nevím, jestli jsem naživu a nebo už mrtvý. Spal jsem jenom několik málo hodin. Jsem zpocený úplně všude, je mi blbě a motá se mi hlava. Opět jsem střílel z balkonu ptáky, plus ještě jsem občas střelil po lidech, protože mě prostě iritovalo, jak chodí, jak vypadají, co mají na sobě.
Nekuřácký deníček jsem vykouřil. Bylo to hnusný, ale bylo to potřeba.
Tu Krávu paní Macháčkovou jsem zuřivě shodil ze schodů, jakmile jsem jí zahlídl a vyrazil do práce.
V práci mě pozval nadřízený na kobereček, za to, že jsem včera fyzicky napadl svého spolupracovníka. Proto jsem o nadřízeného zlomil židli a následně plivnul na jeho v bolestné agónii svíjející se tělo. Nechal jsem nadřízeného nadřízeným a šel do trafiky. Koupil jsem si deset kartonů cigaret a šel domů.
Jakmile jsem si doma zapálil první cigaretu, hned byl svět lepší. Ptáčci ševelili za oknem a když jsem z oken vytrhal prkna, tak slunce opět prostoupilo celý můj byt a já byl nabit pozitivní energií.
A pár tweetů od Dojnice:
- Na platbě DPH finančními úřadu je vždycky nejsmutnější, jak se člověk navždy loučí s penězma, ke kterým už mezi tím tak nějak stačil přilnout.
- S těma syslama se to má tak – potřebujete pár novinářů, kteří za chlebíčky napíší a natočí cokoli, a pak nás blbečky, kteří si z toho děláme na TW prdel a myslíme si, jak jsme vtipní a tím mu jen pomáháme tyhle absurdní syslí PR nesmysly šířit. Pardon, nesmysle.
- “Utři si pocintanou bradu od mlíka a běž opruzovat jinam,” to bude asi z nějakého komunikačního manuálu ANO. Mladé mamince by zřejmě odepsali “Už jsi nakrmila toho svého spratka? Tak mazej!” nebo důchodci “Ty ještě nemáš po vycházkách, dědku? Tak šup zpátky do pečováku!”
- Příští rok si sociální demokraté připomenou několik významných výročí – v březnu 30 let od obnovení činnosti po sametové revoluci, v dubnu 142. výročí založení strany v hostinci U kaštanu a v červnu 1. výročí, kdy by chtěli odvolat ministra Staňka.
- Loď Lékařů bez hranic obnovila operace ve Středozemním moři. Přece nepřenechají tu Nobelovu cenu míru bez práce Grétě nebo Carole.
- Babišova popularita klesá, stoupá obliba Schillerové. To je, jako byste se radovali, že požár už ustupuje, protože dům do prvního patra zalila velká voda.
S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby
Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym.
Příspěvky za měsíc květen 2022:
RNDr. Richard Čapek CSc. 400,- Kč, Ladislav Adamec 200,- Kč, Silvia Ambrogini 250,- Kč, Vladimír Kudrna 1000,- Kč, Roman Dubravský 500,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Anonym 200,- Kč, ing. Jan Dvořák 500,- Kč, Miroslav Andreska 500,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Hana Válková 200,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Pavel Fila 50,- Kč
Celkem za měsíc: 4 750,00 Kč
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
(21 votes, average: 4,33 out of 5)
Loading...Podobné příspěvky
Jak se baví internet: Estébáci, teror a fo...
EMA Včera večer jsem vzal stopaře. Povídá mi: “To se nebojíte, brát takhle v noci cizí lidi? Co kdybych
Jak se baví internet: Olaf, fíkus a Triáda
EMA Při obědě v jedné restauraci si jeden z hostů všiml, že všichni číšníci mají v náprsní kapsočce polévkovou