5.7.2025
Redakce
0
Kategorie: Humor

Jak se baví internet: Tomáš Zdechovský a Odvážná školačka

Sdílejte článek:

EMA

Tak Pavel už je v lochu…
Pavle hraješ rád nohejbal?
Celkem jo.
Tak to se ti budou líbit pondělky.
A Pavle, hraješ rád šachy?
Ano, moc rád.
Tak to se ti budou líbit úterky.
A co takhle, když se na tebe vrhne dvacet chlapů a jeden po druhém tě znásilní?
Ježíš, to né!
Tak to se ti asi nebudou líbit středy…

Byl jsem zatčen za to, že jsem se vydával za politika.
Přitom jsem jen seděl a nic nedělal.

Dnes se s vámi podělím o opravdu odporný článek. Jakým způsobem lze útočit na člověka, který jede do země s deficitem demokracie vymáhat práva Evropské unie.

Terčem tohoto napadení, které si v ničem nezadá s články z Rudého práva z 50. let, je jeden z našich nejaktivnějších a nejoblíbenějších poslanců Tomáš Zdechovský. A to jenom proto, že si dovolil jet na Slovensko v čele delegace, která kontrolovala tamní procesy při rozdělování evropských peněz.

A zde už onen samotný odporný škvár:

Tomáš Zdechovský a Odvážná školačka

Článek o nevídané podobě europoslance Zdechovského s hlavní hrdinkou dnes již pozapomenuté povinné četby ze Sovětského svazu.

Před dlouhými desítkami let byla evergreenem povinné četby kniha Odvážná školačka od sovětského spisovatele Jevgenije Švarce. Pojednávala o moskevské dívce Marušce. Šlo o šestileté děvče, které právě mělo nastoupit do první třídy ve škole. Tento pro ni zcela nový status ji naplňoval neobyčejnou hrdostí a cílevědomostí. Náhle věděla, že právě ona se musí stát tou nejagilnější a nejuvědomělejší školačkou ze všech. Však ještě před samotným nástupem se jala poučovat svého vrstevníka Serjožu, jenž bydlel ve stejném domě, jak by se někdo, kdo nastupuje už do první třídy, měl chovat a co by dělat neměl. Maruška byla přesvědčena, že po jejím zasednutí do školních lavic k ní vzplanou obdivem nejen spolužačky, ale též soudružka učitelka Anna Ivanovna. Leč přes veškerou Maruščinu agilnost nebyly výsledky valné. Psaní jí příliš nešlo, kalamář s násadkou, tuto výsadu těch neschopnějších žákyň, dostala až jako poslední. A od Anny Ivanovny schytávala jednu výchovnou lekci za druhou. Jednoho dne ale vyšla na Marušku řada se službou. A to bylo hned něco jiného. Maruška si mohla na rukáv obléci barevnou pásku, čímž získala pravomoc poučovat a sekýrovat své spolužačky. Mohla kontrolovat, jestli mají dobře umyté ruce, mohla je komandovat za jejich neustrojenost. Získaná moc byla velice opojná. A to se Marušce moc líbilo. Byla důležitá a spolužačky ji dokonce musely aspoň jeden den poslouchat. Marušce se to zalíbilo natolik, že se rozhodla, že by chtěla mít službu pořád, a tak ji dokonce odmítla předat druhý den své spolužačce Galje.

Pokud jde o příběh Marušky, nakonec vše dobře dopadlo. Škola na ni měla blahodárný vliv, její špatné vlastnosti postupně zmizely a ona se stala zodpovědnou školačkou se zářnou budoucností v sovětské společnosti.

Posuňme se o několik desetiletí dále do doby, kdy u nás žije Tomáš Zdechovský. Jeho školní léta vynecháme, neboť neměl to štěstí, že by měl za třídní učitelku také takovou Annu Ivanovnu, tudíž nelítostný boj o rozvoj jeho osobnosti musíme hledat ve věku poněkud pozdějším. Přeskočme i kapelu, kterak na svůj skvělý projekt získal investici z USA, ke které nedošlo, a posuňme se do chvil, kdy se chystal do Bruselu, aby tam působil jako europoslanec. Tento pro něho zcela nový status jej naplňoval neobyčejnou hrdostí a cílevědomostí. Tak jako Marušku. Náhle věděl, že právě on se musí stát tím nejagilnějším a nejuvědomělejším europoslancem ze všech. A byl přesvědčen, že po zasednutí do europoslaneckých lavic toho dosáhne. A svým způsobem ano. Jeho svazácké nadšení se dočkalo ocenění přímo v samotném Bruselu, kde se několikrát ocitl na předních příčkách oficiálních žebříčků, ve kterých byli oceňováni právě ti neujvědomělejší europoslanci z neuvědomělejších. Leč jinde to bylo s ovacemi slabší. Spoluobčané se mu posmívali, nazývali ho svazákem, vzorným pionýrem, Pavlíkem Morozovem, ba i na ono přirovnání k Odvážné školačce se nejednou ze strany pamětníků dostalo. Ale jednoho dne dostal Tomáš úkol. Pojede do slovenského protektorátu v čele komise, která prozkoumá, zda je láska slovenských představitelů k Bruselské říši opravdová nebo předstíraná. Ba co více, on půjde v čele. Tomáš si vzal do ruky kufřík, udělal si fotku a na facebooku oznámil, kterak vyráží mezi své bývalé nejbližší sousedy (nyní východní Untermenschen) zavést řád a pořádek. Popisoval, jak klepne tamní smějící se bestie přes prsty a kterak jim vštípí pravé evropské hodnoty. Chystal se na největší okamžiky svého života. Na chvíle, kdy všichni budou naslouchat jeho myšlenkám a celé Slovensko díky němu zahoří láskou k Říši. Jenže Slováci naslouchat nechtěli a Tomáš odjel s ostudou, jen tak tak, že nestihl dostat ještě na cestu pár facek. Pochlubil se aspoň svým českým sousedům, leč ani oni neměli téměř žádné pochopení pro jeho snahu udělat z východních Untermenschen lepší lidi. Mnozí byli dokonce směrem k Tomášovi velmi upřímní, až byl Tomáš nucen objednat si u Rakušana ochranku, aby na ty facky nedošlo přímo u nás. A Rakušan, ten už se svými kamarády ví, jak se zbavit dotírajících či nepohodlných lidí.

Tento příběh zatím nepokračuje. Z malé Marušky se nakonec stal lepší člověk, jenž bude pro naši společnost prospěšný. Zda se to jednou podaří i Tomášovi Zdechovskému, to si budeme muset ještě počkat. Má trochu zpoždění (k Maruščinu polepšení došlo v sedmi letech), ale třeba se to podaří i jemu.

Plukovník Foltýn dle neověřených informací údajně přešel v neblahé předtuše volebních výsledků do ilegality, což značně zneklidnilo premiéra Fialu, kterému zoufale chybí komunikační karta na téma Bitcoiny. Zaúkoloval proto generála Koudelku, jehož agenti nakonec po značném úsilí získali soukromé číslo na Foltýnův satelitní telefon, na který mu následně premiér zavolal a my díky tomu máme možnost seznámit se s obsahem jejich důvěrného rozhovoru.
Tůůůů…tůůůů…tůůůů…
Sakra kde se ten Foltýn fláká…
Prosím…
To je plukovník Foltýn?
Kdo?
Plukovník Foltýn!
Toho neznám neobtěžujte mě! Vy budete nespíš nějaká pěkná svině nebo provokatér!
Otakare, uklidněte se…To jsem opravdu já. Předseda ODS a nejúspěšnější polistopadový premiér této země…
Už vás poznávám pane premiére…Se kterou osobností dnes mluvím?
Cože? Jakou osobností? Nerozumím vám…Mluvíte se mnou, konzistentní osobností, premiérem země s jasnou vizí a tahem na branku…
Aha…A nechcete mi pane premiére raději zavolat až budete alespoň trochu v kondici?
Sice vám fakt vůbec nerozumím, ale jedno vím! Není čas ztrácet čas! A kam jste se to vlastně uklidil? Marně čekám na komunikační kartu na téma kauza Bitcoiny…Potřebujeme nějaký manuál jak to chápat neboť dokonce i někteří koaliční poslanci v tom tápou a co je horší, dokonce mě a Stanjurovi kladou nevhodné otázky. Chtěli jsme je za to vyloučit ze sněmovny, ale prej to nejde…Teda říkal Blažek, když si balil…A on tomu prý rozumí…Potvrdil mi to dokonce i Marek Benda a ten už má nějaké zkušenosti a tak to nejspíš bude pravda…
Pane premiére omlouvám se, ale musel jsem přejít do ilegality…Já už to prostě nedával…Mezi svině se dokonce už zařadil i Deník N a to je taková rána do zad, jako kdyby Mohamed vlastnoručně spálil svůj korán…Vždyť za nás vždycky tak kopali a teď tohle…
Chápu vás pane plukovníku a souhlasím… Chtěl jsem nechat celou redakci popravit, ale Docroix na Wikipedii vygůglila, že prej to nejde…
Že prej se s tou popravou nevejdeme do trestního zákoníku…Chtěl jsem to novelizovat v legislativní nouzi, ale ten kolínský křivák to prej nepodpoří…
To je svině…A vy jste ho přitom tak držel při tom Dozimetru…Kdybych nebyl v té ilegalitě, vykopal bych kolem něho příkop!
Ilegalitě?
No, jak jsem vám o ní říkal…Jak jsem psal že už jsem to nedával…Já vám psal ty karty…Fakt…A moc jsem se snažil…A vždy když jsem ty Bitcoiny tak pěkně vysvětlil, Stanjura to zmrvil a něco plácnul, co mi do toho hodilo vidle a já moch začít znovu…Nejdřív nic nevěděl, pak mu to měsíc leželo v šuplíku, pak věděl trošku, protože do toho nakoukl jedním okem a nakonec věděl sice málo, ale něco přeci a tak Blažka varoval…No a do toho ty šmejdi novináři…Tohle by nevydržel a ani kůň. Takhle se fakt nedá pracovat! No a tak jsem v té ilegalitě…Prostě si potřebuju vodfrknout…Čekají mě v září ještě ty skartace…
Chápu, ale teď opravdu není čas na nějaký ústup. Jste voják a tak musíte na hodnotové barikády a bránit to, co jsme společně dokázali! Když do toho šla na tu spravedlnost i ta Eva, musíte bojovat a vydržet i vy! To je rozkaz!
Rozkaz?! A jakou že máte hodnost pane premiére?
Já? Já jsem nevoják…Byl jsem na civilní službě v nemocnici, kde jsem zodpovídal za včasné vynášení bažantů. Ale jestli s tím máte problém, tak jsem se teď právě povýšil na vševojskového maršála a tímto vás okamžitě povolávám zpět do služby! Jasný?!
Sice takovou hodnost neznám, ale jasný…A mohl bych aspoň pracovat na „houm ofisu“?
Pracujte si jak chcete, ale za dva dny chci mít na stole novou komunikační kartu! Volby se blíží a čas letí…A já těch 40% prostě získat chci a chci!
Pane premiére a nechcete mi zavolat až vám fakt bude líp? Ne..? Tak dobře…Já zamakám…Teď mě napadlo, co kdybych napsal do té karty že ta peněženka rozhodně nebyla nějaká luxusní kožená značková, ale vobyčejná portmonka vod Vietnamců z tržnice, a že v ní rozhodně nebyly Bitcoiny, ale ruble které chtěli Blažkovi podstrčit Čepiga s tím Miškinem, aby nás diskreditovali. Blažek to ale prokoukl a tím ty russácké rejdy překazil. A to jeho odstoupení zdůvodníme tím, že to mělo zmást GRU. No a pokud by nám to nezbaštili, tak ty Bitcoiny teda jako přiznáme, ale popřem že by pocházely z Darknetu. Uvedeme že je Jiříkovský normálně koupil na Aukru, a že na ně použil prostředky zcela legální, které pocházely z prodeje zlatých zubů po babičce a jejího snubního prstenů a náušnic…Co říkáte pane premiére?
Plukovníku, takhle se mi líbíte. Vítejte znovu na barikádě…No a kdyby to zaskřípalo, máme v záloze ještě tu Evu a ta ví jak to uklidit. Savo prý si už připravila opravdu účinné…hahaha…No vidíte a je to! A vy jste stahoval kalhoty v době, kdy jste ani ještě neslyšel o tom, že by někde byl poblíž nějaký brod…
Takže vyhrňtesi rukávy u maskáčů a hurá do toho…Přežili jsme kampeličku, přežijeme i tohle…No a po těch volbách to spolu teprve rozjedeme…Ale bez toho Rakušana, protože ať tohle vyžehlime, postavím jednobarevnou vládu bez něj. Toho leváka už díky těm 40% totiž už nebudu potřebovat…
Pane premiére a fakt je vám dnes dobře? Jo? Tak tedy na slyšenou…

Redakce
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (9 votes, average: 4,56 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)