26.8.2019
Redakce
0
Kategorie: Společnost

Jak poznat totalitu?

Sdílejte článek:

ADAM MIKULÁŠEK

Ve zkratce: naše pravda je jedině správná, nesouhlasící je třeba zastrašit, umlčet, zostudit, když to nepůjde „podobrém“, potrestat, vyhodit z práce, obžalovat, zavřít…

Je úplně lhostejné, o jakou „pravdu“ se jedná, zda o kulatost/placatost Země, násilnou/mírovou podstatu islámu, křesťanství či třeba pastafariánství, o postoj ke komunistům, nacionalistům, liberálům, bojovníkům se změnou klimatu, sběratelům známek, Arabům, Čechům, Moravanům, Brňákům, Káhiřanům, socialismu, kapitalismu, kreacionismu, džihádismu a podobně.

Liberální demokracie, jak ji chápu já, nikoli „havlisté“, by měla být založena na svobodné diskuzi rozličných názorů, nikoli na vylučování lidí s názory mimo hlavní proud někam na okraj společnosti. Když ještě „havlisté“ byli normální a dali se číst/poslouchat, byl jsem s nimi v onom „proč“ zajedno. Demokracie musí být liberální, tedy svobodná, proto, aby kupř. různí volební kandidáti mohli svobodně diskutovat a nabízet občanům/voličům své vize, ideje a řešení problémů, při čemž právě občané/voliči mají poslední slovo, ti rozhodnou, který program si zvolí. Vyvrcholením liberální demokracie je logicky demokracie přímá, samozřejmě v rámci zdravého rozumu, nelze vypisovat referenda třikrát do měsíce.

Rozhodně však by jakákoli demokracie měla být opřena o lid, tedy o občany, vládnoucí si nesmí dovolovat vyjadřovat se stylem – lidi jsou většinově „blbí“, „zmanipulovaní“, odepisovat komplet celou generaci, atd., atd. Právě takto často začínají totalitní diktatury – nějaká, třeba i původně demokraticky zvolená, vrchnost dostane strach ze ztráty důvěry občanů, že nebude znovu zvolena…, tak logicky začne hledat viníky a obětní beránky.

Hlavní totalitární rys nacismu byl, že dokonce ani „panská rasa“ neměla svobodné a demokratické volby, jako ve starých Athénách „svobodní muži“, stejně tak za socialismu ani dělnická třída neměla možnost svobodně a demokraticky volit, tedy vybrat si z několika různých možností. Pro nacisty byli obětními beránky, kteří „mohli za všechno“, „Židé, bolševici, plutokrati…“, pro komunisty zase „agenti imperialismu, slouhové kontrarevoluce, antisocialistické živly…“.

A dnes opět nastupuje podobný slovník – „agenti Putina, xenofobové, islamofobové, homofobové, transfobové, bifobové, interfobové“, sexisté, zpátečníci, euroskeptici, klimaskeptici, nahnědlí, ovaři, neonacisti, pravicoví extremisti…“, no není toho rozhodně málo. A důvod? Opět strach, a to strach do jisté míry oprávněný, myšleno z jejich (vrchnostenského) sobeckého pohledu – že se před lidem kolosálně znemožnili, a tudíž nevratně poztráceli většinu bývalých voličů. Strach, že při zachování skutečné liberální demokracie, tedy bez omezování svobody projevu, bez svádění všeho možného na „hybridní válku Ruska proti EU“ či na „pomýlenost“ starší generace, by je čekala jednosměrná jízda na politické smetiště dějin.

Proto musí chránit „vymoženosti sjednocené Evropy“ stejně tupě a křečovitě, jako soudruh Biľak s Jakešem úporně bránili „vymoženosti socialismu“. Proč se tehdy rušila Svobodná Evropa a omezovaly cesty na západ a kontakt se západem? Režim se bál, že lidi přestanou věřit, že „socialismus je lepší než západoevropský kapitalismus“. Proč naopak dneska umlčují vlastence, konzervativce, štvou proti Rusku a blbnou lidi pojmy typu „hybridní hrozby“? Bojí se, že lidi začnou chápat, že když ne všechny, tak značná část tradičních hodnot a s nimi spojeného konzervativnějšího chápání skutečnosti je více v našem národním zájmu, než tak zvané „evropské hodnoty“, čili dogmata „progresívní levice“, které současní mocipáni a mocidámy tak úporně, arogantně a násilně hájí, i za cenu soustavného pošlapávání občanských svobod, jak mi byly prezentovány a vysvětlovány v 90tých letech minulého století, kdy jsem vyrůstal, či jak byly TEHDY prezentovány týmiž lidmi, kteří posléze převlékli kabáty, a ze zastánců svobodného internetu co by nástroje „rozrušování zahraničních totalitních režimů“ se stala „hybridní hrozba“ či, řečeno slovy Věry Jourové, „dálnice nenávisti“, začaly se zavádět různé formy cenzury, k nimž „obhájci lidských práv“ (ne)pochopitelně mlčí, ať už nedoručování e-mailů s odkazy na politicky nepohodlná média (platí zjm. pro portál Centrum.cz…), mazání bloggerů ne jen na Idnesu či osobních profilů ne jen na Facebooku, Twitteru či Youtube.

Kovaní komunisté by rebelujícím studentům asi řekli: „Já jsem zažil bídu za první republiky a válku, jsem rád, že mají všichni práci, nechci kapitalismus, tedy novou bídu, nové krize a nové války, proto musíme trestat rozvraceče a antisocialistické živly.“ Podobně ovšem často argumentují hlasatelé „nových pokrokových eurozítřků“: „Já jsem zažil bolševika, strejdu zavřeli, já jsem nesměl studovat, protože dědeček byl farář a starší brácha v osmašedesátém emigroval, takže Rusáky mít nikdy rád nebudu a EU + NATO jsou jediní garanti svobody a demokracie v Čr, proto cenzurujme a trestejme prokremelské dezinformátory, zesměšňujme euroskeptiky a zavádějme paragrafy na kriminalizaci předsudečné nenávisti, ať proti rozvracečům liberální demokracie, jak ji chápeme my, nositelé jediné a zaručené pravdy, máme konečně pořádnou zbraň!“

Nemusíte se mnou souhlasit, ale budu velmi rád, když se alespoň nad výše napsaným zkusíte hluboce zamyslet.

 

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (16 votes, average: 4,44 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky

    Proč?

    JITKA GOTTEROVÁ “Přestěhujeme se do jedné místnosti, zakoupíme kamna, vyhodíme kytky a budeme pěstovat brambory. Moje práce taky není