5.2.2016
Redakce
0
Kategorie: Ekonomika

Jak mě semlela úřednická mašinerie!

Sdílejte článek:

ŽL 05|02|2016

Posíláte nám vaše příběhy a zkušenosti s kontrolory, úřady, institucemi. Některé jsou úsměvné, nad dalšími zůstává rozum stát a z jiných mrazí. O ten svůj, bohužel z kategorie „mrazících“ se s námi podělil i mladý podnikatel VLADIMÍR MARYŠKA (25), který byl za dobrý nápad po zásluze potrestán. Semlelo ho neúprosné byrokratické kolo, po dvou letech z něj vypadl chudší o půl milionu korun, s nervy na dranc a nechutí dál podnikat…

[ad#clanek-ctverec]

Na začátku hezkého podnikatelského nápadu, který by přispěl k ochraně životního prostředí, jsme stáli dva. Mladí, nezkušení, zato horliví a naplněni elánem. Na škole jsme studovali ochranu životního prostředí a nakládání s odpady a několik měsíců jsme diskutovali nad velmi specifickým druhem odpadu – přepáleným olejem z domácností. Ten totiž v drtivé většině končí v toaletě nebo ve dřezu, kde ucpává čističky odpadních vod a po filtraci se stává nebezpečným. Chtěli jsme proto vytvořit v kraji síť, která bude zajišťovat sběr, plnit edukativní roli ve školách a navíc na tom vydělá. Naše ekonomické propočty hovořily jednoznačně v náš prospěch, naše odhodlání bylo obrovské a chuť do práce enormní. Úspěšné firmě nic nebránilo v rozletu. Kromě úředníků…

Pominu-li maličkosti při zakládání nového s.r.o. jako je úředně ověřené lejstro, ve kterém potvrzuji svou plnoletost nebo ofocení žádosti soudu s kolkem 6 000,- Kč, vrásky na čele nám začal dělat až odbor životního prostředí kraje.

ZATRACENÝ PROVOZNÍ ŘÁD

Pronajmuli jsme si sklady a nechali je překolaudovat na sklad odpadu a neotrávilo nás ani vyplnění dvaceti potřebných úředních dokumentů, nekonečné přebíhání ze stavebního úřadu na okresní hygienický ústav, hasičský sbor, meteorologický úřad, ani katastr nemovitostí. Poprvé nás lehce zamrazilo, když jsme zjistili, že teprve onen první krok při udělení licence k nakládání s odpady je soupis provozního řádu a doložení těch samých formulářů a asi deseti dalších. V plném úsilí tedy kolega začal znovu pečlivě obíhat všechny instituce a já se vrhl na sepsání provozního řádu.

Návod, jak takový řád psát samozřejmě nenajdete, každá provozovna je specifická, a tak pokud nemáte 50 000 Kč na zaplacení profíkovi, jdete metodou pokus-omyl. Po dopsání šedesátistránkového elaborátu jsme zjistili, že naše pokladna začíná být více odlehčená, než jsme předpokládali. Vyhotovení všech prozatímních dokumentů náš přišlo na 45 000 Kč. Hlavní překvapení nás však teprve čekala.

První e-mail z krajského úřadu jsem zaznamenal dva týdny po podání žádosti. Dva týdny, ve kterých samozřejmě běží všechny fixní náklady, včetně pronájmů, během kterých bez oprávnění nemůžete nic dělat. E-mail mě dostal do kolen. Pracovnice pověřená těmito věcmi má měsíční dovolenou. Po extempore na úřadě, které jsem ztropil s tím, že skutečně nevím, kdo mi bude měsíc živit firmu, která nemá právo podnikat, mi sympatická paní prozradila zásadní problém. Použitý rostlinný olej nemá svou kolonku v katalogu odpadů, a pakliže není v tabulce, nemůže vznikat. Tím, že jej začneme takto sbírat, teprve vznikat začne. Jednoduše tak nejsme pouze „přebírateli“ odpadu, ale zároveň jeho producenty, což naši situaci zásadně změnilo. Tomu se musel uzpůsobit celý šedesátistránkový dokument a i samotný provoz uzpůsobit dalším normám, které se na produkci odpadu vztahují. Začali jsme být nervózní, ale pořád naladěni optimismem.

DESETITISÍCE V LUFTĚ

Kompletní předělání dokumentu nás stálo týden bezesných nocí a dalších pár tisíc za nová lejstra. Sklad jsme museli na několika místech nechat přepažit sádrokartonem. Taková změna však musela být zanesena v plánech domu a na stavebním úřadě. Jen za plánek, do něhož architekt nakreslil jednu dlouhou čárku, nás stál 5 000 Kč. Tak drahé je razítko. Problémy s hasiči, kteří se dožadovali ocelových vstupních dveří, jsme vyřešili komplikovanou úpravou dokumentu. Takové dveře totiž stojí zhruba 20 000 Kč. Až mnohem později jsme dostali vyrozumění z hygieny a kraje, že vůbec nejlepší varianta by byly nerezové vany, do nichž by se vkládaly zatavené tanky s olejem a komplexně řešená odvětrávací a odtoková infrastruktura. No ano, skladujeme přece olej, nebezpečný asi jako uran…

Po těchto peripetiích jsme konečně podali novou žádost, zaplatili nájemné za další měsíc a trpělivě čekali. Vyrozumění přišlo za čtrnáct dnů e-mailem. V něm byl náš provozní řád do půlky proškrtán a podtrhán chybami. A tak jsme na následném jednání řešili, kolik můžeme způsobit prachu při příjedu vozidla na sklad, kolik centimetrů je vykládací rampa vzdálená od vozidla, zda nakládka bude prováděna uvnitř nebo venku, kolik asi decibelů tím můžeme způsobit, jak daleko od sebe budou barely s olejem vzdáleny, jaký typ přepravek budeme používat, jak často bude prováděna kalibrace váhy, kdo bude dělat zápis evidence v případě, že bude chybět třetí zástupce druhého zástupce…

Ještě stále jsme měli dobrou vůli ve všem úřadům vyjít vstříc. Všechny připomínky jsme zpracovali, nechali navrhnout nové plány skladu, nové bezpečnostní normy pro zaměstnance, které jsme neměli a bezpečnostní listy, které jsme nepotřebovali. Naše zakoupené přepravní vozidlo jsme vybavili nářadím, sorbentem, řádně označili, vyfotili. Opsali půl lékařské knihovny jakožto základ pokynů lékařské péče a první pomoci a za všechna lejstra vysolili dalších hezký řádek desetitisíců.

POSLEDNÍ KAPKA

Třetí vyrozumění úřadu nás již otrávilo, počet připomínek k tomuto řádu se rovnal čisté stovce. Náš původní šedesátistránkový řád nabral právě dvojnásobný počet stran a za poslední potvrzení dali poslední rezervu, mimo peněz vyčleněných na dva příští nájmy a změnu v zápisu rejstříku (ta se totiž musí dle rozdílných zákonů podávat zvlášť). Nebudu vás dlouho napínat. Sbíráním dalších potvrzení, doložek, vyjádření a dokladů jsme strávili další dva měsíce.

Výsledkem bylo, že jsme více než půlroku platili nemalý nájem skladu, který jsme nemohli používat a k samotnému podnikání jsme se skutečně prokousali po osmi měsících zařizování. Kapitál původně určený pro rozvoj firmy a nákup hmotného majetku, který jsme potřebovali, byl vyčerpán za nesmyslná razítka a naše fixní náklady. My jsme navíc byli naprosto unavení, otrávení a zcela bez elánu řešit cokoliv. A to nás čekal vlastně samotný start do světa tvrdého odpadového byznysu… Sesbírali jsme poslední zbytky sil a v závěru roku přišly první zisky. Společnost jsme stabilizovali tak, aby pokrývala alespoň fixní náklady (o našem živobytí nemohla být řeč).

[ad#clanek-ctverec]

Činnost jsme ukončili následujícího roku. Opět z důvodů čistě byrokratických. V závěru našeho podnikání, kdy jsme se bavili s konkurenčními firmami, jsme zjistili, jak snadné je se předpisům vyhnout. Stačí je porušovat. Kde totiž není žalobce, není ani soudce a když už se něco stane, tak stačí udělené pokuty platit, vyjde to mnohem levněji. No zkrátka, poctivým svět moc nepřeje.

ZDROJ: Živnostenské listy

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (20 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky

    Ať vzkvétá naše zemička

    PETR HAVLÍČEK Veřejný dluh ČR ve výši 1 751 871 863 000,- Kč přesahuje celkový roční výkon České republiky.

    Eskamotér

    PETR BURIAN Vláda své sliby plní. Sice se jí nepodařilo splnit devět z deseti, hlavně těch o nenavyšování daní,