Jak Lubomír Zaorálek tak nějak revolučně do útoku přešel

Pro pořádek uveďme, že předmětný důl je v majetku soukromých osob, jeho činnost vykazuje symptomy normálního podnikání včetně toho, že se daná činnost podnikání, tedy těžba uhlí, může dostat do potíží s konkurencí. A to se také stalo. Ano, ve hře je mnoho pracovních míst, ale to by bylo, i kdyby byl důl ve vlastnictví státu. Ví se to dlouho, ví tom majitelé dolu ale měl by to vědět i stát.

Ale proč vlastně tak strategické objekty nemá stát v rukou? Dobrá otázka: protože je stát do soukromých rukou prodal. Pomiňme nyní, že to bylo a vždy bude správně, protože pokud se o něco stará stát, za nic to nestojí. A kdo tedy doly do soukromých rukou prodal? Dobrá otázka: a světe div se, doly prodal sám Zaorálek, spolu s tehdejším ministrem financím Sobotkou a pod taktovkou Špidlovou a dozorem Škromachovým. A za kolik jste doly tenkrát prodal, pane Zaorálku? Také za symbolickou 1 Kč?

Takže tu máme velkohubé prohlášení politika Zaorálka, který jednou rukou očerňuje jedny (podnikatele), aby druhou naoko ochránil ty druhé (v tomto případě horníky) a hlavně zavčas obrátil pozornost zainteresovaných v této kauze jinam a zejména hodně daleko od své osoby. Připomeňme, že pan Zaorálek nikdy ve svém životě neokusil, co je to práce, ani co je to podnikání, nikdy nemusel shánět zakázky, prodávat produkty a zajišťovat pracovní místa byť jen jednomu člověku. O to víc si pouští na špacír ústa, k čemuž ho pravděpodobně opravňuje vysoké sebevědomí dlouholetého statisty ve sněmovně.

V současné podobě dotačního sociálního státu, kterou tady dnes máme, platí, bohužel, pravidlo spojených nádob: pokud chce stát někoho sanovat, musí na to někomu jinému sebrat. A tak se tady dnes celá republika skládá na živobytí provozovatelů solárních elektráren, kterým ČSSD před mnoha lety přiklepla byznys, díky kterému si oni sami mohou v noci svítit na kolektory, neboť ano, tak draho od nich musíme vykupovat solární energii a nejde s tím nic dělat.

Díky doslova hloupému uzákonění valorizací důchodů a jiných benefitů narostl v posledních deseti letech státní dluh do monstrózního rozměru, což se povedlo (pouze) zmrazit až poslední vládě. Díky Sobotkově neuvěřitelnému zadlužení si tuto kouli v podobě vysokých úroků vlečeme už dlouhou dobu. Díky alibistickému neřešení důchodové reformy kdysi ministra sociálních věcí Škromacha je v Česku důchodový systém před krachem a s každým rokem se situace zhoršuje. A mohli bychom pokračovat.

ateo.cz

Dnešní agresivní a urážlivé vystoupení Zaorálka ukazuje ale další trendy v politice socialistů – čím dál víc se od nich ozývají požadavky na ještě výraznější roli státu, na zřizování státních bank, státních potravinových řetězců, zestátnění některých firem, požadavky na výrazné progresivní zdanění a upletení hodně velkého biče na živnostníky a vůbec všechny, kteří ještě mají chuť něco dělat a nečekat jen s rukou nataženou na státní almužnu. Tedy přesně to, co vede na cestu ke komunismu, rovnostářství a zaostávání. To, co může vést až k novodobé emigraci zdatných, silných a podnikavých lidí zajišťujících obživu ostatním. Což není vyhrožování ale reálná zkušenost ze zemí, které podobným scénářem už prošly.

Předvolební hysterie ještě ukáže hodně zkažených zubů v ústech politiků, jako je Zaorálek. Politiků bez dlouhodobých vizí, bez úcty k elitám a svobodě. Politiků milujících rovnostářství a ohánějících se solidaritou, spravedlností, ale hlavně penězi těch druhých. Je čas, aby odešli mezi politické dinosaury, kam svým myšlením a zhoubnou přerozdělovací strategií patří.

[ad#velkadolni]