
Jak jsme si volili prezidenta
ŠTĚPÁN CHÁB
Druhá volba Václava Klause na post prezidenta republiky. Pamatuju si, jak jsem seděl u televize a sledoval až nedůstojné hádky u mikrofonu v Poslanecké sněmovně.
Dvě stovky poslanců se celý den, prostřednictvím pana předsedajícího, uráželi, vyhrožovali si, učili prostý lid, jak se k sobě nechovat. Bylo to až trapně nedůstojné. A i ten Klaus seděl u stolku vedle řečnického pultíku jako zmlácený pes a lízal si rány, které mu zasadili bývalí poslanečtí kolegové. Pamatuju si, jak zmláceně odběhl zadním vchodem pro uklízečky po výprasku Miloš Zeman, kterého nepodpořila jeho domovská ČSSD. Bylo to divadlo plné šašků a kašparů, kde nebylo humoru ani co by se za nehet.
A tak jsme se, po zvolení Klause na Hrad, usnesli, že nepřímou volbu prezidenta nahradíme přímou volbou prezidenta.
„Při hlasování o způsobu volby prezidenta stály Senát a sněmovna v ukázněném zákrytu. Byla to podle mého názoru největší chyba za těch dvacet let,“ řekl před deseti lety tehdejší senátor Petr Pithart. Předtím jsem měl jeho názor za mylný, protože myšlenka – víc moci lidem – ve mně prostě rezonovala. Dávalo to smysl. Přímá volba, přímá demokracie. A to po otřesné kocovině handrkování v Poslanecké sněmovně za poslední nepřímé volby začalo dávat větší smysl.
Jenže čas uzrál. A já s ním.
Začalo to skřípat už za Zemana, kdy ten proti Schwarzenbergovi vyhrál tím, že se jako pes zakousl do tématu sudetských Němců, navracení majetků a rušení Benešových dekretů. A na tomhle tématu utahal Schwarzenberga, který jen hodil udičku, že Benešovy dekrety jsou relikt minulosti. Miloš Zeman vycítil politický potenciál a začal si Schwarzenberga nabírat na vidle svého bonmotového marketingu. A udolal ho. Nic proti ničemu, já Zemana volil (a nebojím se to přiznat), nestěžuju si.
Pak přišla bizarnost ve formě budoucího senátora Drahoše a jeho „nevím“. U něj „kavárna“ poprvé vytáhla marketingovou postavu. Falešnými brýlemi osazenou, jinak dokonale prázdnou figurku, která neměla osobnost, jen jakýsi lak narychlo nastříkaný na jeho politické panictví. Což s sebou neslo jediné. Fráze, politický kýč. Takový ouřada z plakátu. Zeman ho svým politickým „hulvátstvím“ (slovo hulvátství píšu s jistou formou něhy) přejel jako malé dítě.
Ale pak přichází éra čistého manekýna Petra Pavla. Proti němu stojí politicky znemožněný mistr Čapí hnízdo, mistr plánovaného povinného očkování, mistr lockdown, mistr zaklekávač, mistr covid Andrej Babiš. Jeho kandidatura. Neuvážená. Nepromyšlená. Protože kdo zasedne do premiérského křesla, ten ztratí čest, důstojnost, pro něho se tak špatně hledá dobré jméno. Tedy dokud není vystřídaný a nestráví dva nebo tři roky v opozici, kde jej Češi začnou litovat… nebo spíš daleko víc nenávidět jeho nástupce. Jenže Babiš vyběhl do boje o prezidentský úřad necelý rok po své (covidové) prohře.
A tak se do čela země dostala čistě marketingová figurka Petra Pavla.
Teď co je na tom špatně?
Vždyť princip přímé volby je přece esencí demokracie.
Demokracie a její marketingové formy.
V příštích volbách (a všech dalších) nám, voličům, budou připravovat vlivově oligarchické skupiny čím dál bizarnější figurky. Volba prezidenta se tak stane na jedné straně jakousi obdobou volby krásy, nikoliv soubojem politických tezí. Volbou sympatií a antipatií. Další frontou jakýchsi kulturních válek. Na stranu druhou budou mít vlivové oligarchické skupiny, jejichž kandidát ve volbě krásy vyhraje, pocit, že jim hlava státu cosi dluží, tedy budou stát prezidentovi za zády a korigovat jeho blouznivé kročeje po politice a jejím prosazování.
Což můžeme vidět na osobě Petra Pavla, který je voděn na vodítku Petra Koláře a jeho zbrojařských choutek. To moc pěkně shrnul Jaroslav Plesl na CNN Prima News. „Tak jako přísahal věrnost sovětskému táboru, tak říká, že Kolář nebude mít žádnou roli na Pražském hradě. Přitom všichni vědí, že je to jeho hlavní poradce. Máme prezidenta, který když je sám, mimo dosah Koláře a jeho mobilního telefonu, tak je to velmi vstřícný a milý člověk. Jakmile se dostane do područí svého hlavního poradce, který není jeho hlavním poradcem, což je samo o sobě absurdní, tak je tlačen do toho, aby tu válku vedl. Výsledkem jsou tyhle tahanice. To je celé,“ řekl Plesl.
A rozebral i to, že válku mezi Hradem a Strakovkou započal prezident kádrováním Filipa Turka. „Člověk, který přísahal věrnost Sovětskému svazu, připravenost položit život za socialistický tábor, chce zkoumat morální kvality nějakého člověka. Tohle je problém. Tím krokem rozpoutal válku, musí nést její důsledky. Důsledkem té války je, že mu vláda začala házet klacky pod nohy. A on teď letí do Ankary a vůbec netuší, co tam bude dělat. Neumím si představit žádný kompromis. Ta válka je v běhu. Další věc je, že máme dva prezidenty. Máme prezidenta Petra Pavla a pak máme prezidenta Petra Koláře. Nebo viceprezidenta, nebo jak to říct.“
Dalším problémem je mandát vzešlý z přímé volby. Je relativně silný (ač voliči většinou hází do volební urny hlas proti kandidátovi, ne pro kandidáta. To znamená, že volbou Pavla těsná většina volila proti Babišovi, nikoliv pro Pavla). A tak silný mandát by měl sloužit jen k ceremoniální funkci? Už Zeman ukazoval, že by si prezidentské pravomoci rád přizpůsobil. Stejné, ač v divočejší formě, ukazuje Petr Pavel. Více ovšem v tomto případě znamená méně.
Proč?
Máme parlamentní demokracii. Zastupitelskou demokracii. Moc tak sídlí v rukou vlády. Petr Pavel před týdnem podal kompetenční žalobu, kterou se u Ústavního soudu dožadoval větších kompetencí. A tím v zásadě naboural systém ustavený v Ústavě, kdy prezidentský úřad může „spoluvládnout“ za pomoci jemu solidárního Ústavního soudu. A tím ušikanovat republiku v politickému patu.
S přímou volbou, když už, měla přijít změna Ústavy, která by jasně definovala roli prezidenta, roli vlády. A třebas i překlopila náš politický systém dle polské cesty, případně podle americké. Jenže Ústava zůstala koncipovaná na parlamentní demokracii. Svým způsobem prezidenta Pavla chápu. Chápal jsem i Zemana. Oba se snažili (snaží) utrhnout Hradu větší politickou moc. Jenže ten doprovodný chaos je zkrátka zbytečný.
Půl roku tu řešíme hádku mezi vládou a Hradem. Hádku, o které se vedou ostré debaty, zákopové bitvy, přitom, jak se tak říká, by nás měly pálit (a pálí) docela jiné problémy. Důležité problémy. Půl roku řešíme tu naši žabomyší pleskanou přes tváře, která vznikla jediným. Nedůsledností při přechodu na přímou volbu prezidenta.
Všechny systémy vlády jsou ozkoušené a funkční. Parlamentní, poloprezidentský a prezidentský. Všechny by byly fajn i pro Českou republiku. My ovšem stojíme mezi dvěma a hádáme se jako malá děcka, kdo co může a nemůže.
Bez změny Ústavy přijdou další zbytečné hádky. Přijdou s Pavlem, přijdou i po Pavlovi. A tak buď přímou volbu zrušme, nebo si upravme Ústavu. Pokud ne, můžeme se dál věnovat naší politicky hýkavičné existenci a nikam se nedokodrcat.


Pojďme to dělat do změny Ústavy jako Poláci.
Prostě rozsudky Ústavního soudu ohledně kompetencí prezidenta vs. vlády ignorovat.
Snad jsme si zvolili ve volbách ty kteří teď tvoří vládu, máme parlament, tak jak nám může vládnout námi nevolený Ústavní soud a nikým nevolený vícepresident Kolář.
Ano, už půl roku řeší pisálkové z obou stran spektra žabomyší války mezi vládou a prezidentem. Je to vděčné téma, které se dá slušně vydojit a pisálkové to dobře vědí.
A občan zase řeší drahé jídlo a přemýšlí, jestli má vůbec cenu chodit k volbám.
Všechno je o lidech, není možné mít zákon na jakoukoliv možnou konstelaci. Teď se naneštěstí sešel zmetek na Hradě s uhýbavým premiérem. Kdyby aspoň 1 strana byla lepší, tak ty problémy nebudou o nic větší, než byly za Klauze nebo Zemana.
Tvl. Chábo ty mě/nás snad chceš ublábolit k smrti.
Ty ZÁSADNĚ hledáš problémy tam, kde ZÁSADNĚ nejsou a naopak.
Nepíše snad ty články za tebe henta-oná IA, Chábo?
K čemu mi tak asi byla ústava (potažmo zákony), když si s ní (s nimi) za Česko-Hledá-Kovid show Bureš & his boys und girls zvysoka vytírali zadek?
Však to jsou jenom nástroje – když nástroje používám špatně (ať už z blbosti nebo záměrně) tak je ale úplně šumák, jak je ten-onen-hentý-oný nástroj kvalitní nebo ne.
Mimochodem – k čemu je ti/nám prezident?
Ty ho snad k něčemu potřebuješ – viz třeba [ leafroller 8.7.2026 (10:03:43) ]?
To by bez něho nevyšlo slunce?
Nepršelo, Nerostly kytky?
To samý s tou veskrze parazitickou bandou typu senilát, vláda, pralament a 90% státních netáhel (nebo ouřadů?).
K čemu?
Aby se neustále jenom hádali a otrocky přijímali debility 4. Říše (nebo EUhnije, teď přesně nevím)?
Zadarmo drahý, jak říkávala moje babi – a ta se celý život živila poctivou a užitečnou prací vlastníma RUKAMA (švadlena) !!
Kdybychom okamžitě zrušili úřad a zážitkovou kancelář prezidenta včetně jeho vyžírky prnví – kdo by to vůbec poznal?
Že by ubylo debilních článků a projevů Pávka a následně neméně imbecilních komentářů?
No to by byla úplná Sodoma-Gomora a ještě hrůza k tomu !!
Howg – práci a rozumu zdar !!