Pře
17.8.2026
Kategorie: Politika2010 přečtení

Groteska: Jdi domů, Ivane … ale zůstaň, když máš modrožlutou vlajku

Sdílejte článek:

D. D. KRAJČA

Za několik dní se Praha opět stane dějištěm každoročního shromáždění před ruským velvyslanectvím, které má připomenout srpen 1968 a okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy. Program se sice oficiálně dozvíme až na místě, ale při pohledu na fotografie z minulých let lze s poměrně velkou jistotou odhadnout, jak bude celé odpoledne vypadat. Pódium, transparenty, řečníci, televizní kamery, několik českých vlajek a především moře těch modrožlutých. Pokud by někdo nevěděl, jaké výročí se právě připomíná, mohl by snadno nabýt dojmu, že se ocitl na státním svátku jiné země.

No už to je samo o sobě absurdní, jenže….., kdyby celá akce nenesla heslo „Jdi domů, Ivane“. Právě tady totiž začíná groteska, která by obstála i na divadelních prknech. Mezi lidmi, kteří budou nejhlasitěji vyzývat Ivana k odchodu, bude s velkou pravděpodobností stát nejeden Ivan. Jen nebude z Moskvy, ale z Oděsy, Charkova nebo Lvova. Ivan, který dnes žije bezpečně v České republice, bude z pražského parku posílat domů jiného Ivana, který se celé akce vůbec neúčastní. Takovou absurditu nevymyslí ani satirik, tu umí napsat jen současná realita.

Česká republika si přitom připomíná vlastní okupaci. Jenže z výročí, které by mělo patřit především české historii, se rok od roku stává kulisa pro úplně jiný příběh. České vlajky bývají spíše dekorací, aby se neřeklo. Hlavní roli přebírají symboly současného konfliktu, zatímco událost, kvůli níž se lidé údajně scházejí, pomalu mizí v pozadí.

Chybět pravděpodobně nebudou ani tradiční řečníci, politici, aktivisté a neziskové organizace, které se na podobných akcích objevují se železnou pravidelností. Kam přijedou kamery, tam se objeví i ti, kteří mají potřebu být u každého správného transparentu. Člověk má někdy pocit, že se nepřipravuje pietní vzpomínka, ale další díl seriálu, jehož scénář se pouze jednou ročně opráší.

A možná právě to je na celé věci největší ironie. Výročí okupace Československa už dávno není především o Československu. Je to především o dnešní politice, dnešních symbolech a dnešních emocích. Historie se stala kulisou a pieta rekvizitou.

Kdyby to celé nebylo spojeno s jednou z nejbolestivějších kapitol našich dějin, dalo by se tomu upřímně zasmát. Jenže ono se člověk spíš hořce usměje. Protože jen v dnešní Evropě může vzniknout situace, kdy bude Ivan z Prahy posílat domů Ivana, zatímco české výročí bude sledovat zpod lesa cizích vlajek. To už není demonstrace. To je absurdní divadlo.

 

Daniel Danndys Krajča, FB

Redakce

Sdílejte článek:
2010 přečtení
(32 votes, average: 4,75 out of 5)
16 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-) 
 

Čtenáři drží Pravý prostor při životě

Podpořte svobodný Pravý prostor

Zdá se, že máte zapnuté blokování reklam. Reklamy nám pomáhají financovat provoz webu. Pro pokračování je prosím povolte pro Pravý prostor, nebo si zvolte Premium a čtěte bez reklam.

Čtení bez reklam

Premium za 99 Kč měsíčně
nebo 990 Kč ročně.

Předplatit Premium Podpoříte redakci a získáte odznak odběratele.

Čtení s reklamami

Povolte reklamy na našem webu a pokračujte ve čtení zdarma.

Stačí výjimka pro pravyprostor.net.