
Ochota bojovat za Brusel, progresivismus a „evropské hodnoty“ ve světle průzkumů
LUBOMÍR VYLÍČIL
Německý Bundeswehr přiznal debakl. Zavázal se posílit východní křídlo NATO a do Litvy poslat v příštím roce jednu mechanizovanou brigádu o síle 4800 vojáků. Aby Rusovi ukázal. Za tím účelem vyhlásil veliký, celoarmádní nábor. Jenže ouha. Vojáci se do „východního“ nasazení nijak nehrnou. K dnešnímu dni stále chybí na 2 000 bojovníků. Což je pěkných 41% plánované jednotky…
Dobře to koresponduje s dalším letošním „vojenským“ debaklem Německa – s náborem mladých civilistů do Bundeswehru. Úřady na jaře obeslaly všechny osmnáctileté v zemi osobním dopisem, který obsahoval zdvořilý dotaz, zda-li by se nechtěli dobrovolně připojit k armádě. Celkem bylo odesláno na 298 200 dopisů. A výsledek? 530 rekrutovaných. To je úspěšnost na úrovni 0,18%!
Nejrůznější průzkumy veřejného mínění tento trend potvrzují. Podle jednoho z nejčerstvějších, uvedlo téměř 60 % Němců, že nejsou připraveni bránit svou vlast se zbraní, ani pokud by bylo Německo vojensky napadeno. Pouze 16 % oslovených Němců bylo „rozhodně“ ochotno bránit svou zemi zbraněmi v případě vojenského útoku.
Podobně vyzněly průzkumy také v Británii. Podle jednoho by se pouze 6 % Britů chopilo zbraní na obranu Spojeného království. V jiné studii zase na otázku, zda by byli ochotni bránit zemi tváří v tvář „bezprostřední invazi“, uvedlo 52 % lidí, že se necítí být způsobilí. Kdyby se ovšem povolávalo na rozkaz, tak by se 14% z nich pravděpodobně podvolilo, ale hezkých 17 % oslovených Britů natvrdo prohlásilo, že by za všech okolností odmítli jakýkoli rozkaz k obraně vlasti.
A teď se na tuto záležitost podívejme z ještě vyšší perspektivy. Z pohledu celosvětového. Známý Gallup uskutečnil v roce 2024 celosvětový průzkum ochoty bojovat za svou zemi. Výsledky byly zajímavé. Země „liberální demokracie“ vykazovaly nejmenší procento obyvatelstva, ochotného nasadit život za svůj stát. Konkrétně – mezi země s nejvyšší ochotou obyvatelstva bojovat (odpovědi „ano“), patří Arménie (96 %), Saúdská Arábie (94 %), Ázerbájdžán (88 %), Pákistán (86 %) a Gruzie (83 %). Mezi ty, kde je obyvatelstvo nejméně ochotné (odpovědi „ne“), patří Itálie (78 %), Rakousko (62 %), Německo (57 %), Nigérie (54 %) a Španělsko (53 %).
Čím to může být? Jak to, že všelijaké diktatury, monarchie a nábožensky fundamentalistické režimy mají mnohem větší procento obyvatelstva ochotného riskovat vše za svou zemi, než demokratické státy Evropy? Podívejme se na motivaci občanů k válečnému nasazení. Aby byl člověk ochoten dobrovolně nasadit zdraví a život pro svůj stát, pak musí být buď: 1) hrdý na svůj stát a v zásadě spokojený s jeho řízením a směřováním, nebo: 2) vyhodnotit vítězství nepřítele jako přímou hrozbu pro svou rodinu, svůj majetek a svou perspektivu.
Nejdříve se podívejme na tu hrdost a spokojenost občanů se směřováním své země. Odpověď nám může dát (už dříve na tomto webu zmíněný) letošní průzkum agentury Ipsos Global Opinion Polls. Jeho výsledkem je jednoduchá grafika. Nahoře jsou země, kde lidé vykazují spokojenost se směřováním svého státu. Dolní část tabulky patří státům „liberální demokracie“. Německo (čtvrté od konce) má 23% občanů spokojených se směřování své země, pak Velkou Británii s 21% a na úplném chvostu to uzavírá Francie s pouhými 10% občanů, souhlasících s jejím současným směřováním.
Je vcelku logické, že se občané nebudou zrovna hrnout do boje za stát, který je už nejméně čtvrtstoletí denně peskuje, kontroluje převychovává a který jim všemožně zdražuje a komplikuje život. Za elity a politiky, kteří ničí jejich města a obce bezbřehou migrací, rozvrací tradiční společnost nejrůznějšími progresivními šílenostmi a kteří zjevně usilují o jejich ožebračení, prostřednictvím všelikých Green dealů a údajného zachraňování Planety. Za zemi, s jejímž směřováním většinově a dlouhodobě nesouhlasí.
Teď k oné druhé motivaci. K pociťování hrozby ze strany útočníka na osobní život a majetek občana. Tady je to ještě jednodušší. Jako úhlavní nepřítel je nám tu, v liberálních demokraciích Evropy, předkládáno Rusko. Které by nás prý chtělo už už napadnou, okupovat a zničit. No ale pokud se běžný Evropan zamyslí nad nebezpečím, které by hrozilo jemu a jeho blízkým, kdyby jeho stát prohrál válku s Ruskem, musí se jen smát.
Představa, že by 180 milionů Rusů obsadilo Evropu až někam k Lisabonu, je čirým nesmyslem. Jenom těch vojenských posádek, co by bylo potřeba, kdyby to tu všechno chtěli udržet a kontrolovat… To by jim snad doma, v Rusku nikdo nezůstal. Jasná pitomost. No a varianta, že by evropské státy prohrály válku, kapitulovaly a Rus tu nastolil nějaký sobě podřízený režim? Božínku! Jak říká jedno staré, čínské přísloví: „Když přijde vichřice, strom vyvrátí, ale travička? Ta se jen zavlní.“ A běžní, drobní pracující lidé tu vědí, že i v Rusku mají podobní občané soukromý majetek a soukromé podnikání. Že vlastní auta a domy. Hrozba případného zabavení občanova auta, malé firmy či domu se proto limitně blíží nule. Takže jaké ohrožení?
Třeba, že by už tu nebyl liberalismus? Že by zmizela inkluse? Že by se náhle přestalo řešit, čím doma topíte a na co jezdí vaše auto? Že by se „poněkud změnily“ podmínky přivandrovalců? Nebo že by aktivisti z neziskovky, kteří vašemu hošíkovi ve škole říkají, že může být holčičkou, museli na pracák? Anebo že by se snad už nekonal Gay Pride? Šlo by ještě dlouho pokračovat. A teď důležitá otázka – opravdu si někdo myslí, že by průměrný, původní, pracující Evropan, riskoval pro cokoli z uvedeného, včetně dalších „evropských hodnot“, byť jen odřené koleno, nebo zlomený nehet? Nepřijal by takovou „ztrátu“ spíše s úlevou? Závěr si učiňte sami.
Obecně se dá říct, že ochota jít dobrovolně bojovat za svou zemi je jakousi vizitkou příslušného státu. Ukazuje, nakolik má jeho praktická, každodenní politika, jakož i dlouhodobé směřování, souhlas a podporu domácího obyvatelstva. Uvedené výsledky průzkumů, o ochotě nasadit život za svou zemi naznačují, že západní „liberální demokracie“ už zkrachovala. Jen to tu ještě ze setrvačností navenek trochu běží…

Mě do těch průzkumů nezapočítali, protože jsem nastaven tak, že proti těmto hovnotám bojuji už dnes. NIKOLIV za hovnoty, ale rovnou proti – PROTI Bruselu, úchylům, progresivistům a zatím zakuklenému fašizmu. No a věřím, že procento takových lidí je opravdu veliké.
Přesně. Možná, kdyby položili otázku, kdo je ochotný nasadit svůj život v útoku na Brusel, že by se nás přihlásilo víc.
Přesně tak. Za EU- nijní směrnice nikdo normální bojovat nebude. A už vůbec ne za udržení se u moci zaprodané politické oligarchii. Navíc, od Rusa jsme měli levné, dostupné a kvalitní suroviny, takže….raději s Rusem vycházet a obchodovat, než proti němu nesmyslně bojovat za plné kapsy „vyvolených“ globalistických grázlů!
Lépe se to nedá napsat
V Čechách to není tak jednoduché….Pan president oprašuje svoji starou uniformu s tím, že ji bude možná potřebovat a davy konfidentů, kteří budou s tím, kdo jim poskytne nějaké výhody, nejsou vůbec malé. Podívejte se na rok 1969. Stačí prapor vojska a my už si pořádek uděláme
Ono si stačí vzpomenout na Covid hysterky. Ovce věřící „vědě“ byly velmi agresivní a strkaly rypák do života dost drze i ostatním. Ale zvedla se i vlna odporu. Každopádně pokud by mě povolali bojovat za generalisimuse Pávka, vodiče Koláře, Strnadovy zbrojovky, Babišův Agrofert nebo Čuprovo hokynářství, nechal bych si patrony pro nějaké sloužící liberální demokraty. Ostatně i na Ukrajině jsou známy případy, kdy jednotka normálních ukrajinců popravila banderovského velitele a vzdala se Rusům.
I kdyby přišel veliký Cthulhu, Pávek překabátí a přidá se k němu 😁
Jjo, ale to by na ty výhody muselo být. A ono se jim to tenčí…
Gayropani možná nepůjdou, ale tupé ukrotschechischen ojroovce půjdou. Jak psáno výše, 75% se jich nechalo zabodat neznámou sračkou jen aby mohli do hospody a na dovolenou. Tupé ojroovce neumí myslet ani den dopředu, jen běží za svým momentálním pasákem hnány ovčáckým psem.
Znám řadu ochotných lidí, kteří bez říkání půjdou bojovat za EU a její způsob života. V první řadě Hašek, Vetchý, Řehka, Novotný, Zdechovský, Rakušan, Fiala, Hřib, ale je zde celá řada dnes již legendárních rusobijců, kteří okamžitě nastoupí si vydobýt uznání na poli cti a slávy. Smést tu armádu rabovačů ledniček, záchodů, armádu polních lopatek, zaostalých mužíků, kteří jedí sebe sama a v jejich čele bude slovutný vojevůdce Pavel Petr Pávek První Pitomý. Za ním pojede kapitán Topolánek a další odvážní muži a ženy, s laskavým požehnáním gynekoložky v.d. Lejnové, náš nejdokonalejší, nejvyspělejší, nejtechničtější tábor postaví armádu jakou svět neviděl. Pod praporem lásky, demokracie a evropských hodnot. A za odměnu dostanou tito chrabří bojovníci pozemky na Dálném východě, Sibiři a Kamčatce. Hašek v Jakutsku, Řehka s manželkou v Ojmjakonu a Vetchý na Kolymě. Pávek První se svou lady E budou žít přímo v Magadanu, kde konečně uplatní své flanelky a sportovního ducha. Všichni ostatní své válečné znalosti při obstarávání obživy, přežití v drsných podmínkách, aby je přešli roupy a hovadské nápady.