Poprvé bývalý spolužák Petra Pavla, Pavel Beneš, promluvil pro kanál „Aby bylo jasno“ během prvního srpnového týdne. V exkluzivním rozhovoru Beneš hovořil o tom, jak probíhala výuka na oboru Speciální škola zpravodajské správy Generálního štábu Československé lidové armády a vysvětlil, proč podle něj nelze tvrdit, že je měl výcvik za cíl připravovat pro kariéru budoucích diplomatů. Naopak, účastníci studia už od samého začátku dle jeho slov věděli, že jednou budou působit jako agenturní pracovníci nebo jako odborníci pro vojenského přidělence při zjišťování informací v zemích na druhé straně barikády.
„Než se stal prezidentem, tak 38krát změnil své systémové místo. Je to hodně, je to poměrně rychlá kariéra,“ uvedl Pavel Beneš, když hovořil i o kurzech, kterými Pavel musel projít a kde se dle jeho názoru dále učil činnostem souvisejícím se zpravodajskou činností.
V roce 1992 Petr Pavel absolvoval výcvikový program strategického zpravodajství a během let 1995 až 1996 se účastnil ročního školení pro velitele a štábní důstojníky pozemního vojska v Anglii organizovaného Severoatlantickou aliancí. „On se skutečně připravoval na toho nového zpravodajce v období nové demokracie,“ poukázal Pavel Beneš.
Jak se ale mohl předseda základní organizace KSČ a příslušník zpravodajského kurzu, který ještě spadal pod vojska Varšavské smlouvy, tak rychle dostat do struktur NATO? Podle Pavla Beneše se to povedlo díky tomu, že na něj po roce 1989 nikdo neuplatnil lustrační zákon, a on tak zřejmě „proplul mezizákoním“. Bezpečnostní prověrku pak Petr Pavel získal dle slov Beneše velmi rychle a možná i účelově, aniž by se jeho působením v KSČ kdokoliv důkladně zabýval.
„Už v roce 1992 měl cestu otevřenou a nikdo se nepídil po tom, jestli na něj lustrační zákon uplatnit, nebo ne. Je otázkou, kde se to vlastně stalo, ale nejspíš mu generál Radovan Procházka, který si ho vybral jako pobočníka, tuto prověrku zajistil,“ spekuloval Pavlův bývalý spolužák a dodal, že generál Radovan Procházka měl spolu se svým pobočníkem Petrem Pavlem na svých cestách do Bruselu řešit záležitosti týkající se konverze československé zpravodajské činnosti na demokratickou zpravodajskou činnost.
Operativní návyky ze studií a jak se dnes projevují?
Během rozhovoru se Pavel Beneš věnoval i tomu, jak se operativní návyky ze studia projevují v přímém střetu prezidenta Petra Pavla s vládou Andreje Babiše a jak vypadá jeho výkon funkce na Pražském hradě.
„Stále má v sobě tu umanutost. Tendenci využívat pro to, aby si zlepšil pozici a vybudoval image, že jeho pravda je pravdou. A bohužel teď neumí odhadnout, kdy tu jeho pravdu zveřejnit,“ nastínil Pavel Beneš základní problém Petra Pavla. „Kdyby zůstal vojákem, tak by skutečně asi odvedl dobrou práci. Ale v tuto chvíli se pro mě stalo nepochopitelným, že on jakožto voják se stal loutkou,“ řekl Beneš v souvislosti s pro něj nepochopitelnými názorovými obraty českého prezidenta, které ilustroval na jeho postoji k situaci na Ukrajině. Ještě v roce 2019 totiž Petr Pavel podle Beneše hodnotil situaci v Rusku a na Ukrajině zcela odlišně než dnes.
„On nemá možnost říct svůj názor,“ zhodnotil Beneš prezidentovu současnou situaci. Pokud už Petr Pavel svůj názor vysloví, rychle ho také vezme zpátky. Podle Beneše i kvůli tomu, že se bojí a je podle něj „ovládán“. Voják by se takhle chovat neměl, usuzuje Beneš.
Na společných studiích se Beneš s Pavlem měli učit i takzvanému „legendování“ neboli tomu, jak se chovat v prostředí, kdy nemají přímou mocenskou převahu a chtějí protivníka vmanévrovat do nevýhodné pozice.
„Vy v podstatě kolem člověka vytváříte představu, že mu rozumíte a chápete, co chce. Ale vy pak musíte psychologicky manévrovat, abyste si ho dokázali otočit. Tyhle věci Petr Pavel asi zná a ví, jak se chovat. Ví, že nemá cenu jít proti proudu, když není potřeba plavat. Ví, že v jistou chvíli musí být tím, kdo poslouchá. Ale na druhou stranu čeká na chvilku, kdy přestane poslouchat,“ uvedl Pavel Beneš.
Chování Petra Pavla dále prezentoval i na sporu mezi ním a vládou Andreje Babiše o složení české delegace na summitu NATO v Ankaře, který se konal 7. a 8. července 2026. Vláda původně rozhodla, že delegaci povede premiér a prezidenta z ní vyřadila se zdůvodněním, že zahraniční politiku České republiky určuje vláda, načež se prezident Pavel obrátil na Ústavní soud. Ten následně předběžným opatřením nařídil vládě, aby Pavlovi jeho účasti umožnila a díky pozvání tureckého prezidenta Erdogana se Petr Pavel na summitu účastnil i neformální večeře lídrů členských zemí NATO.
„Zlotřilost“ prezidentova postupu během sporu s českou vládou vidí Pavel Beneš předně v tom, že Pavel dle jeho názoru zneužil pravomoci prezidenta, aby si svou účast na summitu prosadil. Beneš poukázal na neobvykle rychlou reakci Ústavního soudu i na skutečnost, že ne každý má možnost obrátit se přímo na tureckého prezidenta. Podle Beneše se tak znovu projevila Pavlova snaha dosáhnout svého za každou cenu. V tomto případě za cenu toho, že tím utrpěla celá Česká republika, a to i v očích jejích zahraničních spojenců.
Nejnešťastnější rozhodnutí prezidenta Petra Pavla
Za vůbec nejnešťastnější krok prezidenta Petra Pavla považuje jeho bývalý spolužák Beneš jeho postoj k otázce Sudetoněmeckého krajanského sdružení. Petr Pavel v květnu udělil záštitu festivalu Meeting Brno, v jehož rámci se konal sjezd Sudetoněmeckého krajanského sdružení. Poprvé na území České republiky. „Tohle by normální člověk neudělal. A já si myslím, že to nebyl jeho nápad,“ uvedl Pavel Beneš. Podle něj Pavlovi zůstala snaha prosazovat své názory a vystupovat jako voják, ne vždy se však rozhoduje správně.
Beneš se pak pozastavil také nad SMS-kovou válkou Petra Pavla s ministrem zahraničí Petrem Macinkou, kdy prezident zveřejnil zprávy, které Macinka poslal jeho poradci Petru Kolářovi. Označil je za pokus o politické vydírání a předal věc policii. Pavel Beneš k tomu poznamenal, že se jednoznačně jedná o „nátlakový prostředek pro vynucení si pravdy“.
„Je to snaha, aby se vše zpolitizovalo. Dneska není důležité, jestli někdo má a nemá pravdu. Byl zde obrovský humbuk s SMS a jak to dopadlo? Malá zpráva o tom, že to policie odložila. A to je politika,“ uvedl Pavel Beneš.
Časový, psychický a legislativní tlak
Petr Pavel vrátil za celou dobu výkonu své funkce Parlamentu pouze tři zákony. Koncem července prezident využil své ústavní právo vetovat zákon, kterým by se měnily některé zákony v oblasti veřejných rozpočtů.
V souvislosti s využíváním veta, ve váhání prezidenta nad podepsáním rozpočtů Beneš spatřuje využívání časového a psychického nátlaku a určitého zpravodajského plánování. „Když to nejde po dobré, tak to půjde po zlém. A to může mít různé varianty. Může to být časový tlak i psychický tlak… algoritmy chování se projevují v celém životě. A on se naučil – a jeho poradci to aplikují – to používat. Dnes se pracuje s tím, že se protivník musí dostat do stresu,“ vysvětlil Beneš a vytkl prezidentovi přístup k současné vládě.
Podle něj jde prezidentovi předně o získání strategické výhody, kdy protivníka zatlačí do časové tísně a následně čeká, až udělá chybu. „Když čekáte na chybu, musíte být trpěliví a vytvářet dojem, že vy jste ten dobrý. Budete navenek říkat, že chcete spolupracovat, ale ve své podstatě pro to neuděláte nic,“ rozvedl Beneš jednu z možných variant působení na psychiku diváctva, aby stálo na prezidentově straně.
Prezidentovi jeho bývalý spolužák v závěru rozhovoru doporučil, aby byl sám sebou a přestal s psychologickými hrami. V současnosti si totiž podle něj prezident Pavel nechává radit od vícero lidí. Beneš rázně odmítl, že by mělo jít pouze o jedinou osobu, a to o Petra Koláře. Podle něj za prezidentovým obrazem stojí širší tým poradců včetně zahraničních odborníků, pravděpodobně i ze Spojených států.
„Myslím si, že tam je spousta zahraničních pracovníků. Myslím, že řada odborníků ze Spojených států byla najata na to, aby mu zde dělala PR. Ale měli by mít na paměti, že Češi nejsou tak hloupí,“ řekl Pavel Beneš.
PL