Volný pád Václava Moravce

Aktuální pohled do světa médií podle docenta Petra Žantovského nemůžeme zahájit asi lépe, než vyslechnutím zajímavé analýzy webu Echo24, která nastavila zrcadlo, jak se u nás hezky říká, prvním třem měsícům existence s velkou slávou spuštěného webu moravec.cz a pořadům, které jsou s Moravcem po odchodu z Otázek Václava Moravce v České televizi spjaty.

„Když to vezmu velmi zjednodušeně, tak Echo24 ukazuje strmý sestupný trend toho, co Moravec produkuje, respektive sledovanosti toho, co produkuje – částečně tedy na placeném webu, kde místo původních 10 až 12 tisíc předplatitelů, které považoval za nezbytné pro ekonomické přežití, je jich tam jen zlomek. A sledovanost jeho produktů na veřejném působišti YouTube také zdaleka nedosahuje čísel, jakých by patrně býval chtěl dosahovat. Jen tak pro zajímavost: v květnu se na YouTube na jeho produkci dívalo 225 tisíc lidí, v červnu 125 tisíc lidí, v červenci něco málo přes 30 tisíc lidí. Tomu se říká volný pád,“ říká mediální analytik.

Přitom by podle něj bylo zajímavé připomenout, že pořad, který navazuje na původní Otázky Václava Moravce – tedy nedělní debatu ČT – měl v prvním díle s Petrem Macinkou sledovanost 55 tisíc diváků, ale další díly s Otou Klempířem, Václavem Marhoulem nebo Radkem Vondráčkem už sotva desetinu tohoto čísla. „To znamená, že skutečně je zde ten pád velmi viditelný,“ shrnuje.

Jako jeden z hlavních problémů vnímá, že Moravec to podle něj uspěchal a vsadil na to, že mu pořad zaplatí předplatitelé. „On si opravdu asi myslel, že je taková superhvězda, jako byl Larry King nebo další velké osobnosti světové žurnalistiky, že prostě na něj lidé půjdou s ochotou a s otevřenou peněženkou sami od sebe,“ kroutí hlavou docent Žantovský. Teď se ukázala realita a bude zajímavé, jak jí někdejší veřejnoprávní celebrita dokáže čelit.

„Pro mě z toho plyne závěr, který je celkem jednoduchý. Ta dřívější, podstatně vyšší sledovanost Otázek Václava Moravce byla dána tím, že byly v České televizi, a tudíž zadarmo,“ soudí dále. Zadarmo znamená „za poplatky“, ale samotný Moravcův produkt na rozdíl od dneška nikdo platit nemusel. A to se ukazuje jako zásadní rozdíl.

Analýza webu Echo24 podle něj poskytla celkem objektivní přehled o tom, že pýcha předchází pád. Během pátku se ale objevil text na webu Aktuálně.cz, ve kterém sám Moravec řeči o propadáku odmítl a pořad označil dokonce za úspěšný. Na druhou stranu se v Deníku N rozhovořila Jana Peroutková, která má být jednou z moderátorek formátu, jenž by měl Moravce na ČT nahradit. A ta mluvila o jeho kultu osobnosti, který Českou televizi doběhl.

Co však Žantovského zaujalo, byla podpora Moravcova pořadu od Pavly Čechové. „Překvapilo mě v té souvislosti, že jakási Pavla Čechová v podstatě oponuje Echu24 a zastává se Moravce a jeho projektu. Proč by ne? Třeba se jí to líbí a třeba vidí důvod, proč si ho platit. Ona stále připomíná 700 tisíc diváků u posledních Moravcových OVM. To je, jako kdybych srovnával Trabant a Mercedes. A ještě k tomu Trabant, který si předraženě zaplatím, s Mercedesem, který dostanu zadarmo od firmy. To fakt nejde,“ rozporoval Žantovský metodiku. „Těžko nás asi přesvědčí ke změně názoru tím, že srovnává nesrovnatelné,“ uzavřel.

Komisařka pro demokracii?

„Nějaká záležitost s Václavem Moravcem je ve svém významu pro světové dějiny v zásadě zcela bagatelní, mnohem horší věci se dějí v širším kontextu,“ pokračuje docent Žantovský.

Naposledy jej zaujala „eurokomisařka pro několik věcí, ale mimo jiné také pro demokracii“ Henna Virkkunenová, která vyzvala sociální sítě, jako jsou Meta nebo TikTok, aby potíraly dezinformace.

„Tyhle výzvy známe už od paní Jourové deset let zpátky. To není nic nového, protože dezinformace je to, co se nehodí do krámu Evropské unii a Evropské komisi,“ obává se Žantovský.

Způsob, jakým přiložila pod oheň komisařka Virkkunenová, mu ale připomíná chytrou horákyni. „Ona zdůvodnila tu výzvu k potírání dezinformací smutnou migrační událostí ve španělské exklávě Ceuta v severní Africe. Paní Virkkunenová tvrdí, že za celou tu záležitost v Ceutě mohou sociální sítě, protože psaly, že hranice do Ceuty je otevřená. A toho chudáci migranti využili,“ žasne nad argumentací.

Věcnou argumentaci podle něj z Bruselu neslýcháme nikdy, ale v tomto případě jde o velkou a cynickou blamáž. „Tady se hraje o životy lidí, a teď myslím jak migrantů, tak lidí, kteří v Ceutě bydlí. A také se vůbec nebere na vědomí, že se tam v Západní Sahaře už delší dobu odehrává vojenský konflikt, v němž je Maroko jedním z hlavních aktérů,“ připomíná.

Z mixu dění si ale komisařka pro demokracii neomylně vybere jedno ideologické téma a teď je bude zneužívat proti sociálním sítím. Stejný trend už zakotvila unijní mediální nařízení, jako jsou DSA nebo EMFA.

„Já si myslím, že cesta z tohoto problému, kromě pochopitelně té nejsnazší, tedy nechat Evropskou unii se rozpadnout, pokud možno bezbolestně a bez války, protože její budoucnost je opravdu o ničem,“ říká Žantovský po tomto zážitku. Vzpomíná si na RVHP osmdesátých let; to prý bylo ve velmi podobné fázi.

K samotnému nápadu paní eurokomisařky byl mediální analytik stručný. „Myslím, že by nám bohatě stačilo, kdyby nám novináři prostě psali pravdu a hlavně kdyby ji psali alespoň celou. Kdyby nám přinášeli informace bez interpretací a bez ideologických nálepek,“ přál by si.

Nikdy by prý nečekal, že bude jako vzor českým médiím doporučovat televizi Al-Džazíra. „Kdy jste v našich médiích naposledy četli o vývoji v Gaze? Co o něm víme? Nic,“ obává se. Stejné je to se Sýrií, odkud se maximálně dozvíme, že stávající režim postavil bývalého prezidenta Bašára Asada v nepřítomnosti před soud. „Že v Sýrii vládne odnož teroristické organizace An-Nusrá, to už se nedozvíme,“ dodává. O zástupcích této organizace se zde psalo, velmi povšechně, jen tehdy, když je vítal prezident Pavel.

„Téměř nic nevíme o Hormuzském průlivu, jen o nějaké dohodě mezi Íránem a Ománem a neschopnosti Spojených států vyjádřit se nějak racionálně k celému tomu problému,“ dodává další příklad omezeného zahraničního zpravodajství.

Strašné ale je, že se to týká nejen Asie nebo Venezuely, ale třeba i dění v sousedním a jazykově bez problému dostupném Polsku.

Párala znali i ti, kdo ho nečetli

Poslední glosu bohužel musí Petr Žantovský věnovat člověku, který nás opustil v těchto dnech, paradoxně právě v den svých 94. narozenin.

Spisovatel Vladimír Páral podle něj do mediálního sloupku patří. „Byl to především spisovatel, velmi svébytný, svérázný a originální, který znamenal strašně moc pro vývoj vnímání literatury a slovesné kultury, zejména od konce 60. let až do konce 80. let,“ připomíná analytik. Pojmem byl podle něj i pro lidi, kteří jeho knihy nečetli. „Ne všichni je četli, ale něco o sobě člověk vysílal tím, že ty knížky doma měl,“ vzpomíná.

Páralovi se podle něj podařilo vytvořit specifický literární útvar. „On to v jednom interview kdysi popisoval tak, že nejen píše své příběhy často z chemického prostředí – působil v Ústí nad Labem a jeho největší díla jsou tam situována –, ale že sám pracuje na příběhu jako na pokusu. Jako na něčem, co má objektivní okolnosti, a snaží se analyzovat chování lidí v těchto situacích. To je něco, o co se snaží většina dobrých spisovatelů, ale on jako založením analytik a vědec k tomu přistoupil úplně nově. Ne každému to mohlo sednout, ale v každém případě je to něco, co jsme do té doby u nás vůbec neměli,“ připomíná docent Žantovský.

A také považuje za nutné zdůraznit, že Páralovy knihy dokázaly celé zemi velmi osobitě představit chudý pohraniční region a ukázat, že i na Ústecku žijí lidé s příběhy, dramaty a hrdinstvím, často neobyčejným.

„Já jsem ho poznal jako člověka neobyčejně vstřícného, milého, schopného dost vzácného daru sebeironie a takového rozkošnictví, takové radosti. Něco podobného jsem poznal u autora detektivek Václava Erbena, což byl de facto jeho generační souputník. To byli ti hoši, kteří nám ukazovali, že i v blbém světě se dá krásně žít,“ uzavřel Petr Žantovský.