
Jestli vůbec existoval
VIDLÁK
Tak se nám náš prezident objevil na hudebním festivalu TRUTNOFF a republiku obletěly záběry, jak mu tam vestoje tleskají a jak sedí s bývalými disidenty v družném rozhovoru u jednoho stolu. Bývalý rozvědčík, který se učil, jak správně Havlovi podřezat krk, sedí s havlisty havloidy a je to tak účinné, že dětičky na základní škole považují Petra Pavla za velkého bojovníka proti komunismu. Naši hlavní komunistobijci, kteří donedávna tvrdili, že neexistuje nic takového jako bývalý komunista, a odmítali jejich právo na odpuštění, nyní popírají sami sebe a s Petrem Pavlem se objímají.
Víte, já se Petru Pavlovi nedivím. Tahle země je totiž ztělesněním toho, že včasná změna kabátu vás vynese nahoru. Někdo se díky tomu stal prezidentem, někdo zase ústavním soudcem a prakticky všichni, co včas pochopili, kudy vítr vane, udělali politickou kariéru, nakradli si při privatizaci a nebo stanuli na prknech, co znamenají svět. Kdysi podepisovali Antichartu, což jim umožnilo psát scénáře a natáčet filmy se štědrou státní socialistickou podporou, později pak přilnuli k pravdě s láskou, což jim umožnilo brát za ty filmy kapitalistické tantiémy.
Proto mě nepřekvapují ani Rychetský, ani Šámal, ani Baxa, ani Petr Pavel, ani Svěrák, ani Votápek a mnozí další. Stejně tak mě nepřekvapuje jejich zuřivý antikomunismus, protože poturčenec je vždycky horší Turka. Nepřekvapuje mě, že do konce života neodpustí komunistickému režimu to, že je zradil, vzdal se vedoucí úlohy a odešel do ústraní. A oni za něj tak bojovali, životopisy psali, chvalozpěvy skládali, na sousedy psali udání, vychovávali děti k socialistickým zítřkům a když už už sahali po prebendách, režim se odporoučel. Ze dne na den to bylo všechno pryč a zůstal jen jejich morální kýč. Ne to, že věřili v komunismus, ale to, že za něj bojovali ničením životů svých sousedů.
Nedivím se, že to dodnes nerozdýchali a do konce svého života budou muset dokazovat především sami sobě, že mají správně nastavený žebříček hodnot, aniž by jim docházelo, že jsou pořád stejní. Zase udávají, zase by nejraději zakazovali, zavírali, zase doufají, že se vlísají do přízně velkému bratrovi a dostanou odměnu za zradu vlastního národa. Režim se změnil, ale oni se nezměnili ani o ň.
Mě spíš překvapují ti dávní disidenti. Vykreslovali nám je jako hrdiny. Jako lidi, kteří se tváří v tvář moci nezlomili. Kteří i za cenu šikany a posměchu nezradili svoje přesvědčení. Kteří raději šli do kotelen, než aby odvolali. Vykreslovali nám je jako ty, kteří by měli být novými elitami. Oni měli být ti, kdo se nezaprodají.
A ejhle, jen co se změnil režim, hned se dávali do spolku s bývalými představiteli moci. Už Karel Kryl zpíval, že král Václav jedna parta je, se šmelinářským šmejdem. Ti, kteří dvacet let lkali nad nesvobodou československého národa, ho pak vzápět začali prodávat Berlínu a Washingtonu. A ještě k tomu hluboko pod cenou. Ti, kteří šikanovali Jakešova vnuka tak, že spáchal sebevraždu, se najednou objímají s rozvědčíkem, který v podstatě přísahal Jakešovi věrnost a klidně by odpřisáhl znovu, kdyby Jakeš znovu přišel k moci.
Přemýšlím, k čemu jim to disidentství bylo a jestli vůbec kdy disidenty byli. Jestli prostě jen neprováděli nedovolenou činnost pro cizí moc. Přemýšlím, jestli opravdu snili o svobodné republice, když ji bez skrupulí okamžitě začali rozprodávat. Přemýšlím, jestli skutečně bojovali za pravdu, když takřka ihned začali lhát. Přemýšlím, jestli někdy chtěli českou cestu, když hned nastoupili na tu globalistickou. Přemýšlím, jestli nebyli jen druhou stranou téže mince, jestli náhodou jejich disidenstské sedmdesátky a osmdesátky nebyly jen tím stejným, čím byla pro Baxu, Rychetského i Šámala dnešní doba. Přemýšlím, jestli třeba neměli na svědomí své vlastní starší krutosti… třeba z padesátých let, kdy oni byli ti největší podporovatelé Stalina a nemohli bratrům Sovětům zapomenout, že ho odstranili, označili ho za vraha a jediné, co zůstalo, byl morální kýč těch, kteří ho podporovali až do lágrů a poprav.
Přemýšlím, jestli to není ještě staršího data a jestli v tom nehraje roli i houpání na Heydrichově klíně… Kvůlli tomu by bylo zapotřebí napsat hodně absurdních her a hodně se omlouvat „milým krajanům.“
Přemýlím, jestli vůbec někdy existoval disent. Jestli se prostě jen bývalí stalinisté nespřáhli s Němci, protože Sověti je v osmašedesátém odstavili od koryta. Protože přesně takhle by se totiž dnes takoví korytáři chovali. Lísali by se k tomu, kdo jim hodí drobty ze stolu mocných, bez ohledu na morálku i jejich vlastní proklamace. Přesně takhle by se chovali lidé, kteří nesnili nikdy o pravdě, ale snili o penězích, moci a vlivu. Přesně takhle by se chovali lidé, kteří se sice zaštiťují morálním kompasem, ale ve skutečnosti by byli ochotni udělat cokoliv, aby byli páni a ne kmáni. Přesně z tohoto důvodu by se vybíraly peníze na drony, přesně takhle by se tetelilo blahem nad tím, že za jejich prací zůstává spousta mrtvých Rusáků, jak řekl Ondráček. Přesně proto by probíhaly shitstormy na sociálních sítích třeba jen kvůli tomu, že si Strakatý dovolil mluvit s Klempířem…
Přesně takhle by to totiž vypadalo, kdyby Václav Lahvel a všichni kolem něj ve skutečnosti NEBYLI žádní disidenti, ale dávní kolaboranti s Reichem a následně budovatelé Stalinova kultu osobnosti, které nejprve odstavili od moci Chruščovovci a když už už znovu přebírali moc pod hesly Pražského jara, přijely sovětské tanky…
Co zbude, až jednou dnešní moc skončí? Co zbude, až se EU sesype (a má k tomu našlápnuto)? Zbude opět obnažený morální kýč a horečnaté převlékání kabátů…
VIDLÁKOVY KYDY
- Jak se krade v júesej - 18.8.2026
- Exministr Hladík: Vláda nedělá nic proti suchu! - 18.8.2026
- Jestli vůbec existoval - 18.8.2026

Rozhodně, když se podíváte na skvoucí a vůdčí postavy Pražského jara, uvidíte komunisty a zase komunisty – nebo spíš kariéristy, protože těm je jedno, jak se jmenuje strana, které právě slouží. Dvě party z vedoucí strany se porvaly o moc – a vyhrála ta, která si o ty tanky napsala dřív. A to samé v listopadu: Vaculíkovi nedovolili mluvit ze Špalíčku, a překvapeně poznal, že je odstavený. A ještě buď rád, že na tebe nevytáhneme spolupráci! Tady jde o velké kšefty, musíme rozprodat republiku, a už jsme se dohodli, jak se šábnem!
Celý 68. i co k němu vedlo a následovalo byl jenom vnitrostranický boj frakcí v KSČ. Normálních lidí se netýkal a nehráli v něm žádnou roli.
To samý „disidenti“ v 70. letech, Charta a pod. – jenom snaha odstavených komoušů získat zase vliv.
v současnosti je to podobné
Havel Junngen je docela brutálně
vytlačována Geliebte Kolář/Jungend.
Jen už nefrčí značkové kravaty a fialové komplety podnikatelsko/politických kandidátů 90.let,ale rozedrané černé džínyl,duhově zmalovaná brusel,mobil a táblet místo dlaně a přátelského slova.
Havel byl krysa. Jinak by ho komouši v tehdejší sněmovně za presidenta nezvolili. Musel mít silné kontakty. Na jedné straně si hrál na disidenta a současně spolupracoval s StB. Jak to bylo za Husákova režimu možné? I Josef Mašín se tehdy zděsil a prohlásil historickou větu – „Ježíš, oni si tam dosadili toho svého idiota“. Ti dva na snímku spolu byli vytipováni jako kádr !!!
Není potřeba přemýšlet, je potřeba to vidět z nadhledu. Pořád se tady melou skupiny, kdy si vychovávají své zástupce pro mediální načančávání a jen se perou mezi sebou a střídají se. Je to divadlo a ti co jsou za tím, jsou vysmátí. Vidláku, je to tak jsou tři divadelní skupiny. Ta třetí jsou ti, co to platí. Když se podívám do celé historie (nebo spíše histerie)
tak je to pořád stejné, jen se mění kulisy a pravidla ….
A taková Marta Kubišová. Ta komoušovi líbala ruku, skloněná až k zemi, když přebírala od kovaného komouše metál. Když to člověk vidí, tak ho napadají různé věci. Třeba, co je tedy opravdové a ne jen póza? Kdo se tedy nedá koupit? Bylo, je to a bude to vždy jen divadlo? Asi ano. Ti opravdoví umírali v boji proti náckům, v kriminálech proti komoušům…. ti ostatní jen žvanili.
Oni se neklaní před komoušem, ale před bezpáteřním kariéristou, který by klidně prodal celou republiku, kdyby mu to něco přineslo. Co je horší?
Ta kravka by se měla klanět dělníkům, kteří stavěli přehrady, železnice, hutě a makali na poli. Jenže to je pro ní urážka, přece se nebude klanět lůze, oni jsou přece umělci
2x agenti STB a KGB shalom.
Nic nového pod sluncem. Už předseda Lidového soudního dvora Roland Freisler byl původně zapálený bolševik a v roce 1941 byl po příchodu Reinharda Heydricha do Prahy jeho poradcem pro dělnické otázky jistý Ernst Torgler, bývalý předseda parlamentní sekce Komunistické strany Německa z doby požáru Říšského sněmu!
Tak jsme se tk sešli
kamarádi z mokré čtvrti
Tak jsme se tak se sešli
pospolu,
Dejme sobě zahrát
kamarádi z mokré čtvri
Dejme sobě zahrát
poznovu.
Měl jsem tě holka rád, teť tě má kamarád ….