19.3.2020
Kategorie: Společnost

Jak jsem nakupoval v hodinách pro důchodce

Sdílejte článek:

VLADIMÍR T. GOTTWALD

vladimir-t-gottwald64501805_0Anžto jsem včera, já vůl zapomněl koupit vejce, a abych saturoval svou odvčerejší touhu po hemenexu, vyrazil jsem dneska vejce dokoupit. I pojal jsem hlubokomyslnou ideu, že snad poprvé v životě využiju nějaké z výhod, jichž mi skýtá kmetský věk, a dojdu si nakoupit v čase pro důstojné starce vyhrazeném, mezi desátou a polednem, a vyrazil jsem nedlouho po desáté.

No to jsem si zas naběh!

To jsem si, já kráva Karkulka, zas jednou nasral do fuseklí!

Takový nával v našem venkovském supermarkýtku pamatuju snad naposled před Vánoci, a možná ani to ne! Před krámem stál hlouček, co vlastně nebyl hloučkem, protože ta tlupa maskovaných veteránských desperátů mezi sebou disciplinovaně udržovala dvoumetrové odstupy. Čekali tam, až někdo odejde z prodejny, aby mohli ty rozestupy udržovat i uvnitř. Jenomže vinou naší obtížně identifikovatelnosti a rozestupů jsme pak nevěděli, kdo je ausgerechnet na řadě, a toho zákeřně zneužívali někteří vychcanější, a pronikali vchodem, důmyslně předstírajíce, že jsou už natolik senilní, že zapomněli, že ještě nejsou na řadě.

Už se chýlilo ke čtvrt na dvanáct, a mě už to dost sralo. Tím víc, že jsem se žinýroval propálit si ve fungl vyprané roušce díru na cigáro, a nikotinový absťák na mě padal, jak dekl na misgrubnu.

Pak se štěstí pousmálo, ven vykulhalo asi pět zakuklenců, a já pronikl dovnitř. Ani jsem už senilitu moc přestírat nemusel, fakt jsem věřil, že na řadě jsem už i já.

Situace v krámě nebyla o moc lepší. Některé křepčí seniorky dokonce hbitě šplhaly i po regálech, aby udržely dvoumetrový odstup od zmateného staříka, který překážel v prostředku uličky a zoufale vzpomínal, co si to chtěl koupit.

Když jsem si konečně vzpomněl, že vejce, stařenky skákaly na regály znovu, protože jsem zmateně bloudil, netuše, kde jsou vejce.

Své předsevzetí jsem splnil, vejce nalezl. U obslužného pultu ovšem byla fronta, která vinou dvoumetrových rozestupů zasahovala uličkou až do půli prodejny, takže mi znemožnila dojít si v té uličce pro máslo. Tudíž jsem obslužný pult vynechal, dostal bych se k němu evidentně až po polednách, a nechtěl jsem blokovat prostor a čas pro odpoledne nakupující mladší spratečky.

Cestou k pokladně jsem si v náhlém hnutí mysli z neznámých důvodů koupil sáček s pěti houskami (přestože mi doma tři odvčera zbyly) a před pokladnou jsem měl jasnou chvilku, takže jsem nezapomněl přibral ze stojanu i Časopis Reflex. V poslední jasné chvilce jsem u pokladny ještě přikoupil dva kartony cigár, abych se takovéhle masové demonstrace zas hned tak nemusel účastnit.

Ó, kterak jsem šťasten, že už jsem doma! Beru to jako poučení od moudré vrchnosti, že se nemám nikam srát, a mám sedět doma na prdeli. A taky nejmíň do příštího týdne budu. Kafe mám, cigára mám, a než tohle, to snad radši hlad!

Akorát, jsem si holt nic nekoupil u toho pultu. A protože jsem včera sežral zbytek uzeného od kosti i anglické slaniny bez vajec, mám teď doma eggs, ale žádnej ham, a zas mám chuť na hemenex…

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (23 votes, average: 4,30 out of 5)
Loading...