19.9.2018
Kategorie: Ekonomika

Jak dle Drahošova patentu recyklovat 250 miliónů Kč

Sdílejte článek:

SvS

Před časem vyslovil politik a podnikatel Zbyněk Passer názor, že Drahošovou největší starostí je, aby se nikdo nevrtal v realizovaných investicích Akademie věd za jeho funkční období.

 [ad#textova1]

Akademií tečou miliardy, ale pro veřejnost to je samozřejmě dost španělská vesnice. A lidé z akademie dobře vědí, že o těch tocích musí mlčet, jestli nechtějí skončit třeba jako Oliva, Pancíř, Syková. Nicméně se našel Drahošův kolega, který jeden takový podivný případ popsal. Koluje to na internetu, a taky visí zde: files.fm/u/hasfv3y2.
Jde o patent na recyklaci PET lahví, který vznikl už v r. 2007, ale tehdy na něm Drahoš ještě nefiguroval. Taky na to neměl čas, přece dřel jako kůň coby místopředseda a pak předseda akademie. Ale po třech a půl roce se jeho jméno na patentu náhle objevuje, a patent je pak prodán nějaké polské firmě — hned u hranic v Miedzylesie. Ale ta má jediného majitele — našince, důchodce z Prahy. A ten dokázal pro firmu získat dotaci 250 milionů Kč. Jenže ta firma nikdy nezačala nic vyrábět, je to jen prázdná hala v tom polském Miedzylesie, bez jakéhokoliv zařízení. Tedy zdařilý tunel za pěkných 250 mega z dotace EU. Ten Drahošův kolega závěrem nadhazuje, že věc může být i navázána na severočeské hnědouhelné lobby. Ale tohle zmapovat už není v silách jednotlivce. A Drahoš taky jistě nestojí o to, aby ten finanční hlavolam vůbec někdo někdy rozmotával. Už tak se ta podivnost dost míjí s tou jeho dokola proklamovanou slušností.

Coby černá díra na peníze to je jednička, ale v solidnosti to má Drahoš za pět. Jen zlomek z těch milionů by třeba stačil, aby se ve výzkumech kmenových buněk nemuselo s jejich financováním improvizovat. Drahoš s tím Sykové samozřejmě nijak nepomohl, ale pak to pokrytecky halasně napadal — protože se mu to zrovna hodilo pro jeho vlastní záměry.

Karel Sochor (zasláno e-mailem)

  • Přepis dokumentu:

Jak slušný pan profesor JD k patentu přišel a dobře ho prodal

(Detektivní chemická fraška o šesti dějstvích)

Autor scénáře: Ing. MK, také chemik, 9. 2. 2018

Pokud by snad někomu hlavní hrdina, Profesor JD, připomínal nedávného prezidentského kandidáta, jde o podobnost čistě náhodnou.

Dějství První — Pan profesor patent představuje

www.rozhlas.cz/dvojka/jaktovidi/_zprava/1397370     Celý pořad z 16. 9. 2014 je dlouhý, a proto jsem vybral z diskuse pana profesora JD s moderátorkou jen to hlavní:

Máte pravdu, že PET lahve a vůbec plasty jsou obrovský celosvětový problém, problém ekologicky enviromentální, my se snažíme také s kolegy z Ústavu chemických procesů Akademie věd přispět k tomuto svým dílem. Je pravda, že jsem spoluautorem patentu na recyklaci PET lahví metodou, anglicky se tomu říká bottle too bottle, neboli od lahve k lahvi. To znamená, není to žádné zvlákňování nebo spalování nebo lisování do jakýchsi přepravek, ale je to skutečně způsob, jak přeměnit ten polyetylen, tedy ftalát na výchozí surovinu, tedy na kyselinu tereftalovou a etylenglykol a ty se pak zase dají bez problémů použít pro výrobu nové PET lahve, čili je to takový uzavřený cyklus a to je asi to, co je v případě plastů žádoucí. … sehnat investora, který by byl ochoten dát peníze, určitý rizikový kapitál do té komodity a do toho patentu, není tak jednoduché, takže se nám to podařilo až nedávno a jeden investor v zahraničí staví teď technologickou poloprovozní linku zatím. Tak my doufám, že se to osvědčí a že ta metoda najde širší uplatnění.“ 

Pominu filologické perly, jako že něco je „ekologicky enviromentální“. Líbí se mi termín „od lahve k lahvi“ — také tu metodu dost v životě používám. Jen Angličan by ve slůvku „too“ to jedno „o“ vynechal.  Chemický blábol „přeměnit ten polyethylen, tedy ftalát“ vznikl zřejmě nesprávným přepisem pojmu polyetylentereftalát. Ale autorizaci odborného textu si měl snad pan profesor možnost pečlivěji pohlídat?!

Samotný patent moc naděje na realizaci neměl, ale chápu, že to je osud většiny patentů… sehnat odvážného investora na tento nejistý projekt se mi zdálo téměř nemožné. Ale nepředbíhejme.

Dějství Druhé — Pan profesor se stává spoluautorem patentu

V roce 2007 podává trojice pracovníků Ústavu chemických procesů Akademie věd, kterým pan profesor šéfuje, přihlášku patentu. Jde o výzkumníky Ing. Hájka, Ing. Sobka a J. Brustmana — viz Příloha, skenovaná přihláška vynálezu přijatého dne 13. 7. 2007. Pan profesor JD mezi nimi není!! Nicméně je tam připsán jako spoluautor, ještě s jakýmsi panem Veselým, po 3,5 letech, tedy v r. 2010. Tehdy už pan profesor seděl v křesle předsedy Akademie věd ČR. Že to připsání spoluautorství je od „slušného“ pana profesora nemorální? Vždyť s tím přeci původně zapsaná trojice souhlasila… No, vysokému šéfovi se neodporuje… isdv.upv.cz/…/webapp.pts.det?xprim=1027357&lan=cs&s_majs=&s_puvo=&s_naze=&s_anot=

Ale ono to mělo svůj další význam. Poprvé se totiž na této patentové přihlášce z r. 2010 objevuje nový majitel patentu, záhadná polská firma NRT Polska a její mateřská společnost NOEN Recycling &Technologies s.r.o, Průmyslová 565/5 Malešice, 108 00 Praha 10. Viz isdv.upv.cz/webapp/pts.frm

A těmto dvěma firmám původní majitel, Ústav chemických procesů Akademie věd ČR, svůj patent- licenci za 5 mil. Kč prodal.

Dějství Třetí — Přichází „zahraniční“ investor

Kdo je ona záhadná polská firma NRT Polska, která byla ochotná zaplatit za pofiderní projekt klidně 5 mil. Kč? Ano, toto „eseróčko“ má mít sídlo skutečně kousek „za hranicemi“ ČR, v trochu zanedbaném výběžku Polska, kladském Miedzylesie. Jde o firmu v Polsku registrovanou 1. 12. 2010, tedy ve stejném roce, kdy koupila licenci — patent z ČR. Podle informací z polských médií firma získala na výstavbu výrobní linky dle uvedeného patentu prostředky na krytí investičních nákladů z regionálního rozvojového programu ve výši 42 mil. PZL, v přepočtu asi 252 mil. Kč. A třetinu z toho, tj. 14 mil. PZL (cca 85 mil. Kč) pokryla dotace z EU. Takže zaplatit drobných 5 mil. Kč za patent panu profesorovi a jeho společníkům pro ni nebyl problém. Přesný název a sídlo firmy je NRT Polska Sp.z o.o, ul. Boleslawa Chrobrego 5, 57-530 Miedzylesie.

Dějství Čtvrté — „Já mám koně, bílé koně, to jsou koně mý…“

A kdopak je vlastně ten silný polský investor? Podržte se, jediným majitelem a jednatelem firmy NRT Polska je překvapivě český důchodce, Ing. Karel Trávníček, dnes ve věku 68 let. Že by spolužák pana profesora JD? Nebo jen bílý koník pasoucí se na trávníčku? Bydlí nedaleko Olomouce, ve vesnici Ochoz čp. 15. Pan inženýr je také jediným majitelem oné již zmiňované české firmy Noen Recycling & Technologies, Praha — Malešice, která u nákupu patentu pana profesora JD a spol. v roce 2010 figurovala.

Viz: isdv.upv.cz/webapp/pts.frm a také  krs-online.com.pl/nrt-polska-sp-z-o-o-krs-373515.html

Dějství Páté — Co se událo kdesi Mezi Lesy v letech 2010–2018 ?

Do dnešního dne není přes veškeré pátrání nikde dostupný údaj, že by firma NRT Polska něco vyráběla. Tím méně kyselinu tereftalovou a etylenglykol dle českého patentu pana profesora JD. K dispozici je jen zpráva z 25. 4. 2014 v chemiaibiznes.com.pl/…/recyklingowa-inwestycja-firmy-nrt, dle které tam má být zpracováváno 10 tis. tun (!!) PET odpadů ročně. Výstavba byla zahájena v r. 2013 a hotový komplex měl začít vyrábět v lednu 2015. Dále je možno si o tom přečíst jen v interview Ing. Trávníčka z 10. 11. 2014 o světlých zítřcích firmy, které poskytl místním novinám — viz www.miedzylesie.pl/4811/inwestycja-w-miedzylesiu.html

Dějství Šesté — Návštěva na místě činu v Miedzylesie dne 8. 2. 2018

drah91Dychtíce zjistit skutečný stav věci a pro klid své duše, si tedy autor scénáře vyrazil do Miedzylesie — je to jen kousek u hranice za naším Lichkovem. Výsledek můžete vidět na přiložených snímcích. Ano, hrubá stavba haly na konci městečka tam stojí. Bohužel, vnitřní výrobní zařízení žádné. Jen těžko si lze představit, že ono zamýšlené ohromné množství PET odpadů 10 000 tun ročně mělo být do firmy dopravováno po úzké místní silničce. Železniční vlečka není… Místní obyvatelé říkají, že od roku 2014, kdy byla hala postavena, je prázdná a po celé 3 uplynulé roky se tam nikdy vůbec nic nedělo. Koneckonců i „reprezentativní“ vchod do firmy NRT Polska s poštovní schránkou a visacím zámkem to dokládá.

Pěkný pomník za 252 mil. Kč. Ale pro kontrolu čerpání dotace EU zřejmě vizuálně postačující. Kam se hrabe Čapí hnízdo…

Závěr:

Nechce se věřit, že pan profesor JD se o osud svého „nejúspěšnějšího“ patentu nezajímal. Nebo ten tristní konec realizace zná, ale 1 mil. Kč/hlavu, který výzkumníci za patent obdrželi, bolest v duši kompenzuje? Je jen škoda, že se o tomto super výsledku své vědecké činnosti se svými potencionálními voliči v předvolební prezidentské kampani vůbec nepodělil…

Pořád mi vrtalo v hlavě, jak mohl takto perfektně zorganizovaný tunel na dotace připravit obyčejný český důchodce Ing. Trávníček. Jediný majitel společnosti NRT Polska a také majitel mateřské české firmy NOEN Recyling & Technologies. Nebo že by to byl skutečně jen bílý kůň?

A tak mne napadlo, kliknout na ono skoro biblické jméno NOEN. A koukněte co jsem mj. našel https://ekonom.ihned.cz/c1-65847160-podnikatel-ktery-topolankovi-dohodil-dalika. No, majitel firmy NOEN, a.s. (která např. za poslední 4 roky vyměnila 4 generální ředitele), jistý pan JV, skutečně žádný břídil není… A tak se jen do hlavy vkrádá otázka, proč na předvolební kampaň slušného pana profesora JD přišla největší část z 50 mil. Kč sponzorských darů právě od severočeské hnědouhelné lobby… Ale, třeba je to jen náhoda?

Tak ahoj a mějte se prima!

[ad#pp-clanek-ctverec]

ZDROJ: svobodnysvet.cz

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (23 votes, average: 4,83 out of 5)
Loading...