Jak děda auto prodal, plnou moc podepsal, nový vlastník nepřepsal a děda pokuty platit za něj musí

Řekli byste si, že takový pan Z. je z hlediska státu bezperspektivní. Že už ho nelze dojit. Zejména, o daně, poplatky a pokuty. Taky že ho nejde pořádně za nic stíhat, protože jen sedí doma a kouří tabáček. Jenže chyba lávky, pan Z. se bude dojit i stíhat dál, protože  úředníci můžou. Dostali v roce 2013 skvělé zákonné oprávnění to dělat.

Když pan Z. zajebanýmu Slovákovi vozidlo prodával, zajebanej Slovák ho mnohamluvně ubezpečoval, že nemusí hned jít na úřad, protože on sa ponáhlá do roboty (kam se jak známo hoděj těžký boty) a aby mu podepsal plnou moc, že to vybaví sám, až nebude vraj do roboty musieť. A děda Z. na to zajebanýmu Slovákovi skočil a skutečně ho zplnomocnil.

Neberte osobně, že nadávám Slovákovi zajebanej, protože on je! zajebanej, jak ukážu dále.

Asi tušíte, co bylo dál. Po nebi se mraky honily a zajebanej Slovák se na přepis vysral jako na placatej kámen. A proč ne. Měl v ruce malej i velkej techničák, takže kdyby ho zastavila policie a ptala se, čí je to auto, tak povedá, že mu to kamarát požičal. Prostě Slovák se zachoval nehezky, nesplnil, co slíbil a už asi chápete, proč ho tituluji slovem „zajebanej“.

Tato Slovákova politika měla ještě jeden benefit, který zařadil Slováka po bok úředníkům, policistům, jejich známým a příbuzným, pracovníkům městských podniků, velkým pražským autobazarům a dalším, kteří dohromady tvoří komunitu osob nepostižitelných pokutami za rychlou jízdu zaznamenanými automatickými radary.

Slovy zákona, děda Z. už není vlastníkem vozidla. Jeho vlastnický vztah k vozidlu pominul uzavřením kupní smlouvy se zajebaným Slovákem. Nicméně z pohledu zákona je jeho vlastníkem i provozovatelem, a to i přesto, že vozidlo je zcela mimo jeho dosah. Změna zákona č. 56/2001 Sb. zavedla někdy v roce 2014 změnu v definici toho, kdo je provozovatel vozidla. Do té doby to byl ten, kdo materiálně provozuje vozidlo, vlastním jménem a ku vlastnímu prospěchu. Od roku 2014 je provozovatelem silničního vozidla osoba, která je v registru silničních vozidel zapsána jako vlastník tohoto vozidla, není-li jako jeho provozovatel v registru silničních vozidel zapsána jiná osoba.

Zápis vlastníka či provozovatele do registru motorových vozidel tak začal být konstitutivního charakteru, odvíjí se od něj práva a povinnosti. Je přitom jedno, kdo vozidlo ve skutečnosti provozuje, podstatné je, kdo je zapsaný v techničáku. Provozovatelem vozidla tak může být i osoba v bezvědomí nebo ve výkonu trestu. Je to vlastně právní fikce. Děda Z. je tak provozovatel jako fík, protože je v registru zapsán jako vlastník. Že vlastník v soukromoprávním smyslu není, to je všem jedno, samozřejmě kromě dědy Z.

Proč došlo k této změně? Aby mohly obecní a městské úřady komfortně vybírat od provozovatelů vozidel pokuty za rychlost a za parkování v rámci tzv. objektivní odpovědnosti provozovatele. Aby se dal tento konstrukt uplatnit, musla být osoba provozovatele jasně vymezena, protože jinak by výběr pokut od populace váznul a úředníci a strážnici příslušných kradnic by si nemohli vyplácet opulentní odměny podle objemu vybraných prostředků.

Udělal děda Z. něco protizákonného, když zmocnil zajebanýho Slováka provést změnu vlastníka v registru? Určitě ne. To je zcela legální, i když riskantní. Nelze chtít po každém občanovi, aby znal zpaměti všechny novely všech možných zákonů a dokázal objevit pasti, které jsou v nich skryty. Pan Z. zjevně zapomněl na jednu věc, a tou je nevyzpytatelnost českých zákonů, které mu jako de iure vlastníkovi nedávají žádnou páku přinutit nového vlastníka ke spolupráci, ale na druhé straně na něj přenášejí odpovědnost za skutečně mnoho věcí, které nový vlastník udělal nebo neudělal. Počínaje tím, že během 10 dnů nenahlásil změnu do registru motorových vozidel. Dále si také pan Z. neuvědomil, že dokud bude v TP zapsaný jako vlastník vozidla, bude objektivně odpovědný za všechny pokuty za rychlost a špatné parkování, které zajebanej Slovák dostane, a zajebanej Slovák se v tomto ohledu činil.

Jo pokuty. Málem bych zapomněl.

Děda Z. nějakou dobu disciplinovaně solil. Chápal to jako dodatečnou daň z důchodu a platil „určené částky“ na základě „výzev provozovateli“. Mohl si přitom jezdit prstem po mapě a sledovat, kam všude se zajebanej Slovák vydal na výlet a kam se on na výlet nepodívá, protože musí platit za Slováka „určené částky“. Také si přitom povšiml, že úřady postupují takticky, pokud jde o případy, kdy má provozovatel v databázi zaznamenaných několik porušení předpisů. Nejdřív pošlou jednou výzvu a čekají, až koloušek zaplatí v zákonné patnáctidenní lhůtě, protože si koloušek naivně myslí, že zaplatí a tím to pro nej skončí. Jakmile dostanou prachy, pošlou další výzvu spojenou s porušením zákona, které se stalo třeba ten samý den o čtvrt hodiny později a o pět kilometrů dál. Proč to? Protože kdyby poslali všechny výzvy najednou, nebo poslali všechny výzvy v patnáctidenní lhůtě, po kterou běží splatnost první výzvy, tak by koloušek nechal celou věc dojít do správního řízení. Tam úřad musí vést společné řízení a aplikovat absorpční zásadu z úřední povinnosti, takže by koloušek zaplatil sice vyšší pokutu, ale jen jednu. Tento ojeb skvěle zvládá Magistrát hlavního města Prahy. Už chápete, proč chtějí, aby přestupky mohly projednávat jednotlivé městské části? Mimojiné proto, že pak společné řízení například o více překročení nejvyšší dovolené rychlosti na Jižní spojce nebude možné, zaplatíte hezky Praze 4 a Praze 10, v tunelu Blanka hezky budou kasírovat Praha 6 a Praha 7.

Pan Z. byl taky takovej ten případ, jakých je v ČR většina, tzn. o nic se nezajímal. Zejména ne o zákony, o ty se přece zajímají jen advokáti, hledají v nich díry, aby mohli hájit lumpy, prostě jsem udělal chybu a teď musím platit a bla bla. Pochybuju, že mu ještě zbyly nějaký prachy z prodeje vozidla, protože těch výzev zaplatil partu.

Jednoho dne se to panu Z. přesypalo a řekl si dost. Nevím, co k tomu přesně vedlo, zda se nějak involvovali jeho příbuzní, nebo zda mu došly prachy, ale prostě řekl Nasrat! a vyhlásil těm kurvám válku.

A tak jsem k tomu nějak přišel já.

Osobně si myslím, že poslední kapkou vedoucí k pana Z. revoltě byla arogance Městského úřadu Litomyšl. Ten měří rychlost ua účelem fiskace na zcela bezrizikových úsecích městských komunikací. Kokot slovenskej tam taky zavítal, asi jel na výlet podívat se, kde se narodil Bedřich Smetana, protože hudba není jen Elán a Rytmus. Nechal tam panu Z. dáreček v podobě ukrutně pirátského skutku, kdy neustanovený řidič překročil nejvyšší dovolenou rychlost o 12 km/h. Pan Z. to jako provozovatel zkusil po dobrým, poslal jim kopii kupní smlouvy a sdělil jim, že vozidlo před drahnou dobou prodal.

Zajímavé je, že v tomto okamžiku některé městské úřady vyměkly a v řízení už nečinily žádné další kroky. Asi jim bylo jasné, že požadovat pokutu z titulu objektivní odpovědnosti provozovatele po někom, kdo auto před mnoha měsíci prodal a nový vlastník ho přitom ojebal se tak úplně neslučuje s posláním a smyslem dopravně-správní trestní agendy.

Ne tak ovšem Městský úřad ze sociálně-demokratické Litomyšle, kde zjevně platí jednoznačné krédo – dojit prachy z radarů bez ohledu na okolnosti. Úřad poslal formálně psaní zajebanýmu Slovákovi, který si ho ani nepřevzal. Asi zase musel do roboty a hlavně proč by to řešil, tohle přece zařizuje sponzor – důchodce. Tak se stalo, že MÚ Litomyšl a paní Linda Turková vydala rozhodnutí, kde byl pan Z. shledán jednoznačně vinen tím, že jako provozovatel vozidla v rozporu s § 10 zákona o provozu na pozemních komunikacích nezajistil, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích a za to mu byla vyměřena pokuta 1500 Kč plus náhrada nákladů řízení.

Správní orgán MÚ Litomyšl naznal, že nebyl naplněn žádný zákonný liberační důvod a že důchodce Z. je vinen tím, že nezajistil, aby zajebanej Slovák neporušoval zákon autem, které mu před mnoha měsící prodal.

Správní orgán dále pokračoval:

K objektu přestupku dle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu uvedl správní orgán, že toto ustanovení chrání bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích, v situacích, kdy je obtížné ustanovit konkrétní osobu řidiče, která se protiprávního jednání dopustila, a současně se typově jedná o velmi časté porušení pravide l silničního provozu. Je to provozovatel vozidla, kdo je schopen ovlivnit jednání řidiče svého vozidla a na tohoto působit, aby dodržoval tato pravidla silničního provozu. Provedenými důkazy správní orgán dospěl k závěru, že obviněný svým jednáním tento zákonem chráněný objekt narušil a porušil tak zájem společnosti a porušení tohoto zá jmu společnosti dosáhlo takové intenzity, že je nutné je jej postihovat normami správního práva trestního.

Ještě jinak řečeno, správní orgán není s to novému vlastníku doručit písemnost, ale pan Z. by měl být s to efektivně ovlivnit jeho jednání při řízení vozidla. Zajímavé.

Ohledně výše sankce správní orgán uvedl:

Při stanovení výše sankce bylo přihlédnuto k osobě provozovatele vozidla. V jeho prospěch bylo přihlédnuto v souladu s § 39 zákona o odpovědnosti za přestupky k tomu, že se doposud stejného přestupku, který by řešil zdejší správní orgán, nedopustil, se správním orgánem spolupracoval na objasnění stavu věci a k nařízenému ústnímu jednání se dostavil. (…) Proto byla uložena sankce pokuty na spodní hranici zákonem stanoveného rozmezí, což lze charakterizovat jako preventivní upozornění pro provozovatele vozidla, aby příště více dbal na svou povinnost dle § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu.

Zvýraznění jsem provedl sám.

Není divu, že se pan Z. naštval. V jeho situaci asi těžko bude dosaženo toho, aby příště více dbal na svou povinnost zajistit, aby vozidlem, které už mu nepatří, nekontaktní zajebanej Slovák neporušoval předpisy. Jak se jen tomuhle říká. Výsměch? Arogance? Černý humor?

Myslím, že nyní všichni vidíme, jak hrozivou a snadno zneužitelnou věc dal zákonodárce do ruky obecním vyděračům, když do právního řadu vřadil objektivní odpovědnost provozovatele vozidla. Nikdo si teď před nimi nemůže být jistý. Můžete si říkat, já nic, já nic neudělal, jako pan Z., to není nic platné. Jste ze zákona odpovědný za jednání jiných lidí, i když je úřady nedokážou najít, a to je aprobováno nejvyšší soudní autoritou v zemi a těší se to denně podpory médií.

Děda Z. je navíc živoucí ukázkou toho, jak dalece se nevyplácí z pozice občana neznat zákony. Jednak nevěděl, že zákon č. 56/2001 Sb. obsahuje postup – sice komplikovaný a zdlouhavý postup, jak dosáhnout zápisu změny do registru jednostranně za okolnosti, že nový vlastník nekooperuje. Než se tento postup stane efektivní, doporučil jsem panu Z. posílat v potřebných časových odstupech posílat žádosti o změnu provozovatele vozidla na libovolná registrační místa. Úřad takové žádosti sice nemůže vyhovět, protože se jedná o defektní podání nesplňující náležitosti podle návazných právních norem, ale žádost o změnu provozovatele byla podána a z hlediska správního řádu se jedná o podání, takže úřad na něj musí nějakým způsobem reagovat a než tak učiní, mohl by být dán liberační důvod podle § 125f odst. 6 ZPPK. Sice to není moc spolehlivá ochrana, ale je to lepší než platit za zajebanýho Slováka pokuty. Kromě toho, řečeno s Davidem Gruberem, na svini se musí svinsky.

Poslední a největší úkol pro dědu Z. teď je, postavit se úředním rozhodnutím a zde nastává místo pro krátké zamyšlení, proč si myslím, že děda Z. je nevinnej.

Vraťme se zpátky do roku 2011, kdy iniciativou především lidoveckých a sociálnědemokratických poslanců, za podpory ministerstva dopravy a za osobní inciativy tehdy sociálnědemokratického poslance zmr. mjr. SNB Stanislava Humla byla odhlasována tzv. objektivní odpovědnost provozovatele vozidla za určité specifické přestupky. Jednalo se o reakci na stav, kdy provozovatelé vozidel odmítali vypovídat k osobám řidičů svých vozidel a stalo se tak po několikaleté mediální kampani pojednávající o tzv. „triku s osobou blízkou“. Velmi účelovou právní konstrukci bylo uzákoněno, že za porušení zákona nezjištěným řidičem nese odpovědnost provozovatel vozidla. Před nějakým časem tento právní konstrukt aproboval Ústavní soud soudruha Rychetského, čímž padly poslední zábrany a nastala decentní exploze obecního radarismu.

Všechny tyto akce zákonodárce byly sice opentleny různými vznosnými moralistními frázemi o tom, že z vlastnictví vozidla plyne odpovědnost, že nelze připustit, aby docházelo ke zneužívání práva nevypovídat a přestupky tak zůstávaly nepotrestány apod., ale ve skutečnosti šlo pouze a jen o to, aby obce mohly začít snadno a ve velkém vybírat pokuty skrze automatické radary. Přijatý konstrukt je extrémně výhodný pro obce a firmy poskytující jim techniku pro jejich represivní kampaně a extrémně nevýhodný pro chudáky jako pan Z. Jenže lidé jako pan Z. mají nulový vliv a holou prdel, zatímco v obecním radarbyznysu se protočí asi pět miliard ročně, takže je vám asi jasné, kdo drží delší konec provazu.

Nicméně všechny tyto úvahy vycházely z předpokladu, že vlastník či provozovatel vozidla mají na řidiče nějaký vliv. V nejjednodušším a pravděpodobně nejčastějším případě je vlastník či provozovatel jedna a ta samá osoba. Nebo jsou si nějacím způsobem blízcí a vlastník či provozovatel může od řidiče částku odpovídající pokutě požadovat civilně právní cestou. Zákonodárce přitom zcela opomněl situaci, kdy nový vlastník a zároveň pravděpodobně řidič účelově udržuje stav, kdy je z titulu objektivní odpovědnosti za jeho porušení zákona odpovědný nějaký zoufalec jako pan Z.

Další dějství příběhu nebudu prozrazovat, ještě to není u konce. Příběh obsahuje prvky několika běžících kauz, není úplně autentický. Vytvořil jsem jej prolnutím detailů ze tří velmi podobných příběhů. Budete mi muset věřit. Jděte a naložte s tím jak chcete. Jedno však je důležité. To, že se budete chovat slušně a snažit se neporušovat zákony v této zemi neznamená, že jste nevinný. Každého lze za něco popotahovat.