
Jak a proč počítače zdražují
ARGENT
Měli jste doma posledních 30 let počítač a zvykli jste si na univerzální stroj, kde můžete pracovat, hrát hry, čumět na porno a krást filmy? Vyšperkovali jste si počítač vizuálně k dokonalosti? Fajn. Tak se s tím do budoucna rozlučte.
Zakonzervujte ho, hýčkejte ho, protože další už si budete moci těžko dovolit, protože jeho komponenty jsou na seznamu ohrožených druhů a ten seznam se bude už jenom rozšiřovat. Nebude to postupné. Jednoho rána si otevřete Alzu a budete chtít koupit obyčejnou paměť nebo SSD, které jste loni koupili za 4 tisíce, dnes už jste v tom za 27 tisíc a na Alze už není ani jedna skladem (Dnes tam třeba není 2x32GB DDR5 ani jedna v nabídce, ani u dodavatele). Vítejte v době, kdy se z běžně dostupných komponent stává podpultové zboží za extrémně vysoké ceny. Sice jsme to viděli u grafických karet, ale teď to bude řádově horší.
Víte, jak se to stalo? AI. Výrobci základního hardwaru si totiž jednoho dne sedli, otevřeli excel a zjistili banální matematickou pravdu: Je nekonečně příjemnější prodat výrobu celé fabriky jednomu z psychopatů – Samu Altmanovi nebo Dariu Amodeiovi z AI datacentra, který za to zaplatí dvojnásobek a ještě poděkuje. Výrobce to udělá spíš, než se bude srát se stovkami odběratelů nebo miliony otravných koncových zákazníků, kteří chtějí čtyři barevné varianty, RGB svítítka, záruky a nakupují pouze ve slevě. Ne, ne, néé. To je pro výrobce přítěž. Ty jsi ten složitý, ukňouraný komplikovaný zákazník, který se jim ze dne na den přestal vyplácet. Sam a Dario jsou jiná liga. Ti řeknou, že chtějí 500 tun identických pamětí měsíčně, nejlépe včera, tady máš haldu peněz od VenčrKapitalistů a ze strategických investic států do AI. „Kde jsou ty kamiony pamětí? My musíme čekat? Vždyť platíme 2x víc než ta špinavá spodina.“ Sam ani Dario nemají nikdy dost, žerou křemík přímo lopatou, mají permanentně otevřenou bránu a lifrují to po kamionech do haly. Elektrárny se nestačí stavět, beton nestíhá schnout, plány jsou velkolepé. AI datacentra měla stát už včera a konzumovat 5x více elektřiny než obyvatelé planety loni. Hokejkový graf AI výkonu roste 2x rychleji než CO2 a teplota u Hladíka doma. Claude a ChatGPT chtějí prostě víc. Obě firmy vykoupily veškeré výrobní kapacity na další 3 roky! Zde už se nehlasuje peněženkou, že chcete/nechcete konkrétní komponenty za danou cenu – zde už se nikdo neobtěžuje ty komponenty vůbec vyrábět, protože to je proti AI tak okrajová záležitost, která nestojí nikomu za to ji vyrábět.
Zavedeným výrobcům pamětí a grafických karet, kteří v oboru dělají třicet let, teď dodavatel volá a mluví s nimi jak prodejce fetu. „Buď si vezmeš tolik za tuhle cenu, nebo už ti nikdy nezvednu telefon.“ Konec hovoru. A oni sedí ve firmě, kterou budovali půl života, a najednou jsou nuceni přijímat zlomek obvyklého množství za několikanásobně vyšší cenu. Když nekývnou dostatečně rychle, už nikdy nic nedostanou. Týká se to všech, výrobců grafik, pamětí, disků, dokonce i ti chudáci, co dělali jenom plechové/prosklené bedny počítačů — všem těmhle živnostem padá byznys na 10-30 % objemu co byl loni – doslova přes noc, protože jejich matroš koupil Sam a Dario a spotřebitelé nemají na nové komponenty.
Ceny pamětí nevystřelily na pětinásobek náhodou. Nevyskočily proto, že by byla nouze o písek, ze kterého se křemík tahá — písku má planeta až až a další je na Měsíci. Vyskočily, protože hrstka firem, které byste spočítali na prstech jedné ruky, a ještě by vám nějaký prst zbyl, zjistila, že když koncovému zákazníkovi utáhnou kohoutek, vznikne krásný umělý nedostatek, vzrostou ceny, a ten nedostatek pak vytlačí víc peněz ze Sama, Daria a všech investorů. Je to dokonalý stroj. Zaškrtíš spotřebitele, vyrobíš paniku a panika ti zajistí vyšší příjmy od nenažraného odběratele, který akceptuje doslova jakoukoli cenu. Říká se tomu kartel, ale to slovo dneska nikdo nahlas nevysloví, protože kartel zní jako něco, co dělají narkobaroni, kdežto tohle přece dělají inovátoři, vizionáři, lídři odvětví, transhumanisti, firmy z první dvacítky nejhodnotnějších společností světa. TSMC, Samsung, Micron, SK-Hynix, Intel, AMD, NVidia, zkrátka celá křemíková rodinka v krokodýlí bundě. Víte že šéfka AMD a šéf NVidie jsou bratranci a pokrývají 99 % trhu s grafickými kartami? Bratranci přece nesmí šukat, ale zato čile provozují kartel. Jen asi pouhou shodou nějakých okolností se zastavil nárůst výkonu grafických karet a obě firmy se přeorientovali na AI. Náhoda. Trh. Neviditelná ruka, která vás tentokrát nepohladí, ale zašmátrá vám v kapse a podojí peněženku. Od té doby roste spotřeba grafických karet, generují se falešné zmršené frejmy a Huangové si za takovou kartu řeknou adekvátně vyšší cenu. Už se nevyplatí přeskakovat jen jednu generaci karet, dnes už se vyplatí přeskakovat dvě generace. To není jako v dobách před rokem 2017, kdy jste každý rok a půl dostávali 2x více výkonu za méně peněz než minule a kupovat loňský model byl nesmysl, to se házelo do koše. V dnešní době se AMD ani NVIDII už nevyplatí pokračovat v téhle totální monopolní zmrdovině, teď se na grafické karty vysrali a jedou čistě AI.
A vy si možná říkáte: „Dobře, tak počkám, ono se to srovná, přijde konkurence, někdo postaví novou fabriku a ceny spadnou, jako vždycky.“ Roztomilé. Vážně roztomilé. Do tohoto oboru se totiž nedá vstoupit. Neplatí „je to těžké“. Nedá se to. Špička téhle pyramidy stojí na jednom jediném holandském výrobci strojů ASML, jehož technologii nikdo jiný na světě neumí, a všechno ostatní je proti tomu kuličkové počítadlo proti superpočítači. Ať máte peněz kolik chcete, ať jste stát, ať jste trilionář, konečný čip prochází tisícem kroků naskládaných na sebe jako patra babylonské věže. Kromě strojů potřebujete know-how. Know-how v tomto oboru není v žádné knize, v žádném kurzu, na žádné škole, na žádném YouTube. Je kompletně off-line v hlavách konkrétních lidí v konkrétních továrnách, kde to vyvíjí a provozují metodou pokus-omyl (vyjde to líp nebo hůř?) absolutní experti v oboru a tyto vědomosti a zkušenosti se odtamtud nikdy nepodívají na světlo světa. Nekoupíte si stroj na Alibabě a nezačnete konkurovat, ta patra vědění a technologie jsou naskládaná na sebe a ta věž je sakra vysoká. Podobně jednoduše si nekoupíte nějaké smrkové dřevo, abyste z něj vyrobili stradivárky a vymysleli nějakou symfonii a perfektně ji zahráli. Ne, ne, ne, takhle to nefunguje. Vyřežete maximálně tak špatné housle a zvukový projev bude horší, než skákal pes v inkluzivním hudebním kroužku dowňáků.
Výborné video insiderů s detaily nemožnosti konkurence v prostředí křemíku
Postavit továrnu je jednoduché na papíře, nemožné v realitě. Zkoušet produkovat takové čipy je jen mrhání pískem. Často se mluví, že tu v Čechách budeme taky dělat čipy. Nejsou a nebudou to stejné čipy. Vidíte, jak švýcaři přesně vyrábí přesné komponenty pro hodinky Patek Philippe za miliony a chcete je vyrábět také? ANO? BUDEME MÍT GIGAFACTORY NA CHIPY! Máme plán! Realita bude taková, že se zde budou vyrábět čipy na úrovní odlitků ručních ventilů v mizerné kvalitě a stát to bude vydávat za stejnou úroveň strojařiny jako ty švýcarské hodinky, protože tak OECD počítá statistiky. Jestli se v Čechách něco postaví, bude ten křemík sloužit maximálně tak ke stahování okýnek kutálející se Fábie na Ípáku.
A i kdyby se dneska začala stavět nová fabrika s neomezeným rozpočtem, dřív než za pět let z ní nevypadne ani jediná destička křemíku. Pět let. Pět let, kdy ta hrstka lidí na vrcholu křemíkového řetězce bude diktovat cenu úplně všeho a vy nemáte kam utéct, protože druhá planeta s levnějšími čipy ani jiná konkurence neexistuje. Pracovní počítače potřebují lepší křemík, než je v tamagoči. Není křemík jako křemík.
A nemyslete si, že se to týká jen vašeho stolního počítače, u kterého pohoňkáváte a děláte účetnictví. Ono to prosakuje všude, kam se podíváte, protože čipy jsou dneska v každé pitomosti. Ten telefon v kapse, který měníte co dva roky kvůli baterce, protože vám to připadá normální — i ten zdraží, i ten bude vzácnější, protože paměti do něj se berou ze stejného pytle, kterým teď chrastí Sam a Dario. To auto, co se dneska chlubí, jak samo brzdí, samo parkuje a samo bourá — řídí ho podobná „grafická/AI karta“ jako bydlí v počítači. Cena? 50-100 tisíc. A víte, co se stane s cenou takového auta, až ten křemík bude na příděl jako mouka za války? Chytrá lednička, pračka, hodinky, zvonek u dveří, chytré úplně všechno — celá ta záplava přiblblých krabiček, kterými jsme si zaplácali domovy, stojí a padá na součástce, kterou nám právě sebrali zpod rukou zloději křemíku. Cena poletí nahoru napříč celým internetem věcí u zařízení, které něco počítají nebo jen zpracovávají signály, i když to zařízení historicky nikdy křemík a připojení k internetu nepotřebovalo. Dotýká se to úplně všeho. Jestli teď bylo něco jako krize v Hormuzu, tak sledujte, jak rychle dojdou zásoby křemíku všem dodavatelům technologií a ceny poletí vzhůru napříč odvětvími a všemi výrobky, které spotřebovávají elektřinu. Když to nezaplatíte přímo, zaplatíte to nepřímo, protože dnes bez křemíku nic nikdo nevyrobí.
Máte-li peníze, jděte a kupujte hardware dokud je. Teď. Za všechno, co máte. Ten počítač, ta paměť, ten disk, kde si dneska řeknete, že je ukrutně drahý… bude za rok ještě dražší nebo se stane vzácnou nedostupnou relikvií minulosti. Musíme kolektivně přetlačit ten trend… Nekupujete si techniku, kupujete si poslední kus svobody, poslední kousek „vlastním to a je to moje“, než se definitivně zavře okno a všichni skončíme tam, kam nás tenhle vláček veze — u holého terminálu, do kterého se přihlásíte a platíte předplatné za to, že delegujete přemýšlení na cizí železo a software. Software už dávno nevlastníte, jen si ho pronajímáte. Teď vám vezmou i to železo. „You will own nothing“ — ten paranoidní vtip z Davosu, se právě mění v obchodní model první dvacítky nejmocnějších firem planety.
Až vám tedy jednou vnouče ukáže obrázek staré béžové bedny pod stolem a zeptá se, co to bylo, řekněte mu pravdu. Bylo to zařízení, které kdysi patřilo obyčejnému člověku. Celé včetně softwaru. Napořád. Bez měsíčního poplatku. A pak jsme si nějak kolektivně řekli, že to pětikilo za AIčko je super.
D-FENS


Miliardáři si kupují zákony, manipulují lidi prostřednictvím médií, která vlastní, neplatí pro ně zákony, lidi na ně dřou za malou mzdu, s pomocí mobilních telefonů, Androidu, Facebooku a všeho možného je sledují na každém kroku, obchází placení daní do systému, na němž vydělávají více než ostatní. Ale lidem začne vadit teprve to, když si nakoupí „svobodně“ ve velkém počítače, a to ta peníze, které vydělali v tom kapitalismu, který všichni obhajují. Ale lepší pochopit pozdě než nikdy.
Pravda je, že SSD 2TB jsem před třemi lety kupoval za 2500 kč a dnes stojí ten samý 6000 kč. Nicméně zda to vyleze na 30 000 je dost sporné. I když dnes nikdo neví. A levný počítač seženu víceméně pořád za podobnou cenu, i když pravda, velikost disků je dnes asi v průměru o něco menší než bývala.
Zajímavé,
pro mé Atari 800 XL se žádně ceny komponentů nezvedají.
Vím že to asi myšleno s nadsázkou, ale zkusím to vzít vážně. Ten stroj je dnes už spíš do muzea. Pravda, tyhle stroje mají zatím celkem rozsáhlou komunitu fanoušků, takže kupodivu díly sehnat jde. Ale například já pracuji v CATIA V5, což bych na tomhle vašem stroji asi nerozjel, a i kdyby se to nějakým zázrakem povedlo, tak by každý výpočet trval věčnost. A hodně lidí bude mít podobný problém. Můžeme spekulovat o tom, zda je to dobře či špatně, ale mnoho lidí je na počítačovém výkonu dnes hodně závislých a nemohou se jen tak vrátit o několik desetiletí na zpět.
Jenomže nostalgie mne neopouští,
a vzpomínky na dobu, kdy mi stačilo pár kilobajtů paměti na práci, ty mne dojímají.
Mimochodem, od dob osmi a šestnáctibitů jsem vystřídal desítky počítačů.
Krom poslední várky PC a noťasů, co tu mám aktuálně v provozu, jsou všechny předchozí mrtvé a nerozběhnutelné.
Atari 800 XL a Commodore 64 ale rozjedu i dnes, jen ty programy a hry na kazetách je čím dál větší umění spustit.
A toto je taky nádhera!
https://www.youtube.com/watch?v=6jd7MEGRcwI
A ne každý software pracuje s každýžm hardware (jeho hlavní komponenty: procesor (CPU), paměť (RAM), pevný disk (HHD/SSD), grafické karty a další periferie, které jsou připojeny k PC a to už je tak jako tak současný problém. Mnohý software ani downloadovat nejde i když je to free, neb ti to oznámí, že tvůj PC nemá ty správné komponenty atd. atd.. A do toho všeho se už teď s.re ta už téměř všude přítomná umělá (ne)inteligence ať už chceš, či nechceš. No jak v článku napsáno, nevypadá to dobře a nejen cenově, či dostakavé či nedostatkové zboží, ale pravděpodobně už brzy náš computer nebudem ovládat my, ale on nás (doslova). Koukni jen na ty „roboty“, kteří kudy jdou tudy čumí do smarhphonu a ani při přechodu silnice či křižovatky se nerozhlédnou. Ti už jsou naprogramovaní pro všechny ty další „vymoženosti“, které už nás ovlivňují, či se o to snaží, aniž by si toho mnozí z nás vůbec všimli.
Dnes tam třeba není 2x32GB DDR5 ani jedna v nabídce
——————————–
No já nevím, tohle se ještě někde používá?
Dalším krokem bude omezení takové, že na konkrétní železo půjde jen konkrétní soft, který samozřejmě bude sledovat každý stisk klávesy a odesílat uhnilé ynteligenci a jeho funkčnost bude jen krátkodobá.
Vlastně už to začalo.
Digitalizace umožňuje nejhorší otroctví v dějinách lidstva, ale biorobotické ovce tomu nadšeně tleskají.
Google tohle dělá už dávno.
otočil bych to, všechen SW poběží jen na „novém“ HW , periodicky co 3-5 let, to aby se lunatici nenudili a šišky točily , p o k r o k 🤣 , funkčnost neřeším – pro IQváče66 bude stačit cokoli tikťukového
AI je bublina. Až investoři zjistí, že to takovej zlatej důl není, tak vyjdou najevo nevýhody – obrovská spotřeba energie, budoucí nástup státní cenzury a omezování, nedostatek dat pro strojové učení – modely postupně degenerují. Větším využitím se zjistí i meze použitelnosti, které nejsou nekonečné.
Komponenty z AI center se můžou objevit na trhu použitých komponent, které naopak budou levné. A konečně se zvýší výroba komponent. Dneska to je prakticky pro každý komponent 1 továrna v Indii/Malajsii/Číně.
Bublina je to u hodně firem. Ale ty co nakonec vyhrají budou mít skutečně přístup k mnoha monopolům a budou vydělávat a ovládat. Problém je, že dnes můžeme jen těžkou posoudit, která firma nás nakonec ovládne. To že se objeví vlna použitých komponentů je možné, ale ti, kteří budou potřebovat nový počítat dnes a nemohou čekat to moc nepomůže. Tyhle výkyvy prostě ekonomiku ničí, a nikdy nevíte kdy a zda vůbec k nim dojde. Vyhrávají na nich ti co riskují a mají štěstí, takž je možné na tom vydělat, ale většina lidí s tím má problém. Tohle jsou hry se záporným součtem.
No jo, problém je, že do toho vlaku chtějí naskočit všichni. Jako u každý bubliny, než praskne.
Problém vidím v tom, že pokud si AI takto odstaví uživatele – zákazníky a současně ukončí penetraci počítačů do chudších zemí, pocítí to i ona. Negativně.
Možná trochu OT, ale za komunistů se v tuzemsku bratranec a sestřenice oficiálně vzít mohli. A v řadě států se sestřenice s bratranci běžně berou. Dokonce snad Švédsko uvažovalo o povolení sňatků sourozenců, nebude-li v rodině nějaká dědičná zátěž.
Ono jde totiž o to, že chromozomy rodičů jsou do pohlavních buněk rozstrkávány ryze náhodně, takže teoreticky bratr a sestra mohou mít všechny chromozomy stejné (s výjimkou Y místo jednoho X u bratra), nebo mohou mít všechny chromozomy odlišné. Mezi těmi dvěma extrémy pak leží křivka Gaussova nebo binárního rozdělení, která má nejvyšší četnosti stavů „půl na půl“. A současně jde o to, že čím jsou si lidé příbuznější (geneticky) tím méně by se měli sexuálně přitahovat (příroda není hloupá), takže klasický pokus někdy ze 70. let konstatoval, že propocená trička opačného pohlaví přitahují jedince tím víc, čím méně je s nositelem trička příbuzný/ná. Tehdy se to dělalo pomocí HLA systému (používal se už tehdy k posouzení kompatibility dárce a příjemce orgánu), dnes by se to dělalo analýzou DNA, která tehdy k mání nebyla.
Jistěže tohle platí pro sňatky z lásky, nikoli pro „sňatky z rozumu“, včetně dynastických, u nichž skutečně může nastat nějaký průšvih.
„současně jde o to, že čím jsou si lidé příbuznější (geneticky) tím méně by se měli sexuálně přitahovat “
– – – –
Tak takhle to tedy není. Ano, přílišná podobnost je na škodu, ale opačný extrém také. Jinak by největší přitažlivost musela být mezi lidmi co žijí za polárním kruhem a lidmi ze subsaharské Afriky. A i u nás vidíte, že mezi cikány a ostatním není nějak více sňatků, ale spíše si tyto skupiny udržují genetickou integritu. Lidé si naopak vybírají sobě podobné jedince, ale právě s výjimkou těch, kteří žijí tak blízko, že už tam to nebezpeční velmi blízkého příbuzenství je. I s tou výjimkou ale platí, že lidé v průměru vyhledávají spíše podobnost. Pravda, jsou extrémy co se pokouší pářit s kdejakou opicí která je geneticky velmi odlišná, ale to jsou spíše výjimky.
V dětství v šedesátkách jsme si se sestřenicemi hráli na doktory u dědy ve stodole na seně.
Po pubertě se to občas i drobátko na tom seně zvrhlo v bohapustou jebačku. Mládí je mládí a hučelo nám v klacku a i ty dívky byly výrazně zvědavé. Nu což, bylo nám víc, než patnáct.
Když se dnes jako dědci a babky sejdeme, vilně se na sebe usmíváme a vzpomínáme na krásné erotikou prosluněné mládí a prázdniny u dědečka ve stodole.
Zmínil jsem, že jakmile do toho vstoupí sociální vztahy a faktory, tak onu sexuální přitažlivost, či její opak, převálcují.
V islámu je víc než polovina sňatků mezi bratrancem a sestřenicí a větší část toho zbytku jsou sňatky strýc + neteř.
Poslední španělský Habsburk měl deset předků v té generaci, kde jich má normální člověk dvaatřicet. Jeho rodiče byli údajně neschopni sexu, jako některá přešlechtěná plemena psů a koček, takže si služebníci počínali jako chovatelé těchto plemen – prostě je dali na sebe a dělali s nimi příslušné pohyby. Výsledkem byl oligofrenní i somatický degenerát, u něhož „matka příroda“ zabránila dalším pokusům o rekord na tomto poli znefunkčněním varlat.
Tutanchámon měl za manželku svou sestru a sourozenci byli i jejich rodiče. Zmohli se akorát na dva potomky ženského pohlaví, z nichž jeden byl asi potracen krátce před porodem a druhý zemřel ještě před odhojením pupečníku.
Postavil jsem si počítač z nějakých zbytků (GK, zdroj, skříň, disky, ale musel jsem přikoupit SSDéčko, procesor a paměti a fakt jsem se prohnul. ZD 4000 kč, paměti 25 000 kč, procesor 13 000, SSD 1 GB asi 5000 kč. Jsem rád, že to dopadlo alespoň takto, uvidíme, zda to bude horší a za jak dlouho.