Přesun Jupitera do znamení Lva přinese nejvíc energie a příležitostí především ohnivým znamením, tedy Beranům, Lvům a Střelcům, kterým narostou křídla a nic je nezastaví.
Beran (21. března – 20. dubna)
Vaše tělo i mysl si v červenci řeknou o důkladný restart a spoustu péče. Prospěje vám změna místa, dlouhý odpočinek a čas strávený s nejbližšími lidmi.
Býk (21. dubna – 20. května)
Blíženci (21. května – 21. června)
Konec měsíce bude přát úředním a finančním záležitostem. Pokud hledáte investiční příležitost nebo naopak nový zdroj příjmu, poslední červencová dekáda vám popřeje úspěch.
Rak (22. června – 22. července)
Lev (23. července – 22. srpna)
Pracovní a kariérní záležitosti budou po celý měsíc na druhé koleji. Žádné změny ani novinky se konat nebudou, tak se věnujte sobě a těm, které máte kolem sebe nejraději.
Panna (23. srpna – 22. září)
Lehce negativní atmosféra může provázet vaše profesní záležitosti. Pokud budete mít pocit, že děláte práci i za někoho jiného, neduste to v sobě a vyřešte to.
Váhy (23. září – 22. října)
Na konci měsíce se můžete cítit unavení nebo dokonce vyhořelí. Pamatujte na to s předstihem a spravedlivě podělte svůj čas mezi práci a odpočinek.
Štír (23. října – 22. listopadu)
Zatvrzelost a nedostatek sebereflexe by vám mohly uškodit i fyzicky: na stres a konflikty vaše tělo zpravidla regauje zažívacími problémy a sníženou imunitou. Pamatujte na to.
Střelec (23. listopadu – 21. prosince)
V pracovní sféře vás čeká měsíc sklizně. Všechno, co jste doteď udělali a přinesli do svých projektů, přinese spoustu ovoce. Červenec vám nasype mimořádné uznání a taky peníze.
Kozoroh (22. prosince – 20. ledna)
Nové uspořádání v rodině vás bude zaměstnávat až do konce prázdnin. Je velmi pravděpodobné, že kvůli tomu odmítnete novou pracovní příležitost nebo dokonce lepší post.
Vodnář (21. ledna – 20. února)
Hvězdy vám totiž vedle cestování slibují i nový vítr v lásce a nejbližších vztazích. Vězte, že vše, do čeho se pustíte v červenci, dopadne velmi dobře.
Ryby (21. února – 20. března)
Pokud jste zrovna sami, mějte oči otevřené. Červenec by vám mohl přivést do cesty někoho velmi důležitého. Všechno nasvědčuje tomu, že už první setkání by dalo věci velmi rychle do pohybu.


Náš právní řád zajišťuje rovnost a trestá násilí na lidech. Istanbulská úmluva o násilích na ženách zde nic nepřináší. Chceme-li právo změnit, lze tak učinit i bez istanbulské úmluvy.









Chtějí zestátnit naše děti i naše životy! Bude tady řádit nějaké grevio…a co my víme, zda nebudou, pod nějakou hloupou záminkou, krást lidem děti a předávat je úchylákům….rodina je základ státu, nikoliv státní instituce!
Na slovíčko…
Již jsem se zde zmínil o těch Ukrajincích, kteří páchali za druhé světové války těžké, bestiální zločiny na lidech, žijících na ukrajinském území tehdejšího SSSR. Nejde o Banderu, i když je dnes uctívaným fenoménem „těch pravých Ukrajinců“.
Je třeba vyhledat v archivech vše o zločinech těchto „lidí“ a vyvodit z toho závěry i pro současnost, z hichž bude vycházet v práci policie i jurisdikce. Tato vrstva Ukrajinců byla schopna masakrovat bezbranné civilní obyvatelstvo. Jejími oběťmi se stali především Poláci a Židé (ale i jiné národnosti). Masakrování bylo mimořádně sadistické. Vrazi si s potěšením dělali fotky obětí, například dětí přibitých hřeby k desce stolu a mnoho dalších zrůdností.
Pokud si nedáme práci se zpracováním faktů, stane se následující:
Pokud neeliminujeme včas zločiny a násilí (mafie) této „jiné národnosti“, vymkne se nám právo z ruky. V postiženém státě to vypadá tak, že policie i jurisdikce nekoná svou práci, která by měla vždy směřovat k zajištění bezpečnosti obyvatelstva. Policie se bojí zasáhnout, aby nevyvolala podezření z nenávisti vůči preferovaným imigrantům. Tím se dostává systém zabezpečení obyvatelstva do pasti. Preferovaní hrají v takové společnosti prim. Jsou nedotknutelní. Z toho vyplývá, že v případě závažných trestných činů není veřejnost seznámena se skutkovou podstatou činu. Následuje bagatelizace. Pachatelé pochopí, že jsou de facto nedotknutelní a že se jich trestní sazba za spáchané zločiny netýká.
Ve svém důsledku svět zločinu přebírá iniciativu. Policisté i pracovníci v soudnictví vedou takové případy tak, že vynášejí co nejnižší tresty s tím, že pachatel je duševně nemocný. Čeká ho luxusní pobyt na psychiatrii. Kdyby byl vynesen jiný rozsudek, jsou ti, kteří by se toho odvážili v permanentním ohrožení života, kdy je vyhrožováno smrtí nejenom jim, ale i jejich rodinám. V tomto prostředí se systém práva rozpadá. Není možné vynést spravedlivý rozsudek. Ten můžeme dát pouze našim občanům. Tím se soudnictví dostává do trapného postavení. Trestní odpovědnost a přiměřený trest je určen výhradně místním občanům. Máme tedy našlápnuto stát se vydíranou kolonií „cizích“ mafií. Je otázka, zda-li se s tím dá ještě něco dělat, něco zachránit.
Mějte se hezky.