Írán nebuduje civilní jaderný program

Írán patří mezi země s nejlevnější elektřinou na světě. Průměrná cena 1 kWh elektřiny ve Spojených státech amerických je 0,181 dolaru (při kurzu 22 Kč za 1 dolar to je 3,982 Kč / kWh).

V Íránu je průměrná cena 1 kWh elektřiny 0,004 dolaru (to je 0,088 Kč).

Zemi, kde je elektřina výrazně levnější než v USA, nejde o snížení ceny elektřiny.

Írán, Libye, Kuvajt, Irák, Omán a Katar jsou země bohaté na ropu s nejnižšími cenami elektřiny na světě. Země, které mají obrovské zásoby ropy a zemního plynu a mohou díky tomu levně vyrábět elektrickou energii, nepotřebují jadernou energii tak jako Německo nebo Francie, které jsou na dovozu ropy a zemního plynu závislé.

Ani Saúdská Arábie (1 kWh elektřiny tam stojí 0,053 dolaru, to je 1,166 Kč) nezačala budovat svůj jaderný program proto, že by potřebovala snížit ceny elektrické energie. Totéž platí i pro Spojené arabské emiráty. Obě země se začaly zajímat o rozvoj „civilního“ jaderného programu až poté, co se rozběhl íránský jaderný program.

Kdyby Írán budoval jaderný program za účelem snížení cen elektrické energie, tak by od něj dávno upustil. Sankce přijaté proti Íránu stály totiž jeho ekonomiku odhadem 1 bilion dolarů. Ztráta 1 bilionu dolarů kvůli snížení průměrné ceny kilowatthodiny o několik dalších zlomků centu nedává smysl.

Írán nemá zájem o mírové využití jaderné energie, ale o jaderné zbraně. Kvůli zachování svého jaderného programu je Írán ochoten přijít o 1 bilion dolarů a je ochotný válčit.

Navzdory těmto zřejmým rozumným faktům někteří členové současné administrativy (stejně jako Obamova administrativa v minulosti) předstírají, že lze s Íránem uzavřít dohodu o tom, že svůj jaderný program využije pouze k mírovým účelům. Tato představa je v roce 2025 stejně falešná jako byla falešná v roce 2015, kdy prezident Barack Obama prosazoval svou dohodu s Íránem založenou na myšlence, že islámský teroristický stát s obrovskými zásobami ropy a zemního plynu přišel o 1 bilion dolarů a byl ochoten válčit proto, aby snížil cenu elektřiny z 0,004 na 0,003 dolaru za kWh.

Instalovaný výkon jaderné elektrárny Búšehr ve výši 1 000 MW je kapkou v moři ve srovnání s miliardami dolarů vynaloženými na její výstavbu. (Náklady na výstavbu této elektrárny Írán deklaroval v různé výši – jednou uvedl částku 1,7 miliardy dolarů a jindy zase 4 miliardy dolarů).

Jeden z největších světových producentů ropy a zemního plynu by nebyl ochoten jít do války kvůli zvýšení výkonu svých elektráren o 1 000 MW.

Navzdory jaderné elektrárně Búšehr a zbytku rozsáhlé a rostoucí íránské jaderné infrastruktury vyrábí Írán z jaderné energie pouze 1 % své elektřiny. Írán vyrábí většinu elektřiny (86 %) spalováním zemního plynu. Cena zemního plynu pro domácí odběratele je v Íránu 0,001 dolaru (0,022 Kč) za kWh (průměrná světová cena zemního plynu je 0,081 dolaru, to je 1,782 Kč, za kWh).

Írán má zásoby zemního plynu o odhadovaném objemu 33,5 bilionu metrů krychlových, což jsou jedny z největších zásob na světě. I bez připočtení nákladů na sankce ve výši 1 bilionu dolarů nedávají čísla pro využití jaderných elektráren k výrobě elektřiny pro domácnosti a podniky žádný ekonomický smysl.

Zemní plyn používá více než 95 % íránských domácností. Írán vyrábí tolik elektrické energie, že ji vyváží do sousedního Iráku. Přesto se v zájmu ospravedlnění svého jaderného programu snaží tvrdit, že má nedostatek zemního plynu. Jestli má Írán nedostatek zemního plynu, tak jedině proto, že upřednostňuje vývoz před domácím trhem a výnosy z jeho prodeje používá na financování mezinárodního terorismu.

Írán je po USA a Rusku třetím největším producentem zemního plynu na světě. Kam jdou inkasované peníze? Určitě ne íránskému obyvatelstvu, které o nich nemá téměř žádné právo rozhodovat.

Výnosy z prodeje zemního plynu pomáhají Íránu financovat jeho nesmírně nákladný a ničivý jaderný program. Plánuje snad Írán utratit dalších 20 miliard dolarů za výstavbu dalších jaderných reaktorů, protože chce zajistit, aby jeho civilní obyvatelstvo a podniky měly vše, co potřebují? (HDP Íránu je 404 miliard dolarů. Poznámka překladatele: Pro srovnání, ČR má 8,5krát méně obyvatel a v roce 2023 bylo naše HDP 343 miliard dolarů.)

Kdyby Íránu skutečně záleželo na blahobytu a prosperitě jeho civilního obyvatelstva, tak by zastavil svůj jaderný program a ukončil by tak mezinárodní sankce, které na něj byly uvaleny a které nejvíce postihly vývoz a dovoz spotřebního zboží a méně omezily jeho hlavní vývoz energetických surovin a realizaci stavebních projektů, což režimu přináší většinu peněz.

Když prezident Donald Trump na Írán znovu uvalil sankce kvůli jeho jadernému programu, balistickým raketám a terorismu, poklesl růst íránského HDP na 2,4 %. Po Obamově jaderné dohodě uzavřené v roce 2015 vzrost HDP Íránu o 8,8 %.

Stálo to Íránu za to?

Írán nebuduje svůj jaderný program, protože 1) potřebuje elektrickou energii, 2) protože to dává nějaký ekonomický smysl, a 3) protože mu záleží na jeho civilním obyvatelstvu.

Nikdo na Blízkém východě nestaví jaderné elektrárny kvůli civilnímu využití jaderné energie. A už vůbec ne země, které mohou získat energii jen tím, že „kopnou“ do země.

Ti, kdo jsou proti jakémukoliv potlačení íránského jaderného programu, by měli být upřímní a přiznat si to, a neměli by podporovat Obamovu fikci, že jeden z největších světových producentů ropy a zemního plynu byl ochoten přijít o 1 bilion dolarů jen proto, aby mohl mírně navýšit výrobu elektřiny.

Írán nestaví v Natanzu svůj podzemní komplex na obohacování uranu tak hluboko, aby byl nedosažitelný pro americké údery, kvůli civilnímu jadernému programu. Tohle je přece každému jasné. Přesto jsou mezi námi tací, kteří stále trvají na pomyslném oddělení Búšehru a Natanzu, na oddělení údajně civilního a vojenského jaderného programu Íránu, a používají to jako základ pro dohodu omezující íránské jaderné kapacity jen na civilní využití.

To vše vychází z představy, že Írán chce mít civilní jaderný program, a proto přijme a bude dodržovat dohodu, která jeho jaderný program omezí na civilní využití bez možnosti vývoje zbraní. Tento předpoklad, který Obama přijal a prodal demokratům v Kongresu, neobstál, a Witkoff a další členové Trumpovy administrativy se jej nyní snaží oživit.

Írán nechce vyměnit zbrojní jaderný program za civilní jaderný program. Írán dělá to, co dělá od samého počátku, tedy maskuje svůj vojenský program za civilní. Obama, stejně jako řada osobností v politických funkcích a zpravodajské komunitě, to věděl a rozhodl se předstírat opak. Právě kvůli lidem, jako jsou oni, se Írán stal větší hrozbou.

Obhájci restartu Obamovy jaderné dohody s Íránem z roku 2015 začali kritiky této dohody nazývat „globalisty“ a tvrdí, že návrat staré Obamovy politiky je nějakým způsobem „America First“. Trvají na tom, že realistický pohled na íránský jaderný program je spiknutím vojensko-průmyslového komplexu a CIA.

Přitom to byly právě CIA a „zpravodajská komunita“, kdo za vlády George W. Bushe zachránily Írán tím, že ve zprávě 2007 National Intelligence Estimate (Odhad národních zpravodajských služeb v roce 2007) nepravdivě prohlásily „s vysokou jistotou soudíme, že Teherán na podzim 2003 zastavil svůj program jaderných zbraní.“

Trumpova administrativa může ve věci íránského jaderného programu dělat, co chce. Může zachovat sankce, může tento program zlikvidovat, nebo nemusí dělat vůbec nic. Měla by však mít jasno v tom, co íránský jaderný program ve skutečnosti je a k čemu slouží. Dohody s teroristy a teroristickými státy jsou bezcenné. Jakákoliv dohoda s Íránem může skončit jen jedním způsobem, a to tak, že tento teroristický stát, jehož heslem je „Smrt Americe“, získá možnost své hrozby vůči nám uskutečnit.

Íránský civilní jaderný program je jen pouhou zástěrkou. Vyjednávání s islámskými teroristy je plýtváním americkou mocí a důvěryhodností. A svádí ty, kdo s teroristy vyjednávají, k přesvědčení, že dohoda je možná bez ohledu na to, jak vážná je situace.

Spojené státy americké se mohou rozhodnout Írán ignorovat, ale měly by se přestat ponižovat vyjednáváním s teroristickým státem, který mučil a vraždil Američany a nyní s námi jedná jako s hlupáky.