18.3.2016
Redakce
0
Kategorie: Společnost

Hranice mezi dobrem a zlem je mnohdy neznatelná

Sdílejte článek:

MARTIN KAVKA 18|03|2016

Jistě to každý znáte ze svého života. Snažíte se ze sebe vydat to nejlepší, dát to nejlepší a nakonec se to obrátí proti vám. Snažíte se pomoci někomu, kdo se „topí“ a nakonec jste rádi, že jste zachránili vlastní „život“.

[ad#clanek-respo]

Více než devět měsíců jsme konfrontování s obrázky nebohých uprchlíků, obrázky mrtvých dětí na pláži, obrázky utrpení uprchlíků v táborech. Přestože jde velmi často o propagandu, která má jediný cíl a to útočit na naše city, tak málokoho nechala, tato mnohdy až k dokonalosti dovedená reklama na lidské neštěstí, chladným a to i přesto, že víme, k čemu současná invaze obyvatel Blízkého východu vede.

Osobně si uvědomuji tento rozpor při psaní každého článku o imigraci a sociální politice Evropské unie. Na jednu stranu je mi známo, jaký měla a má dopad imigrace muslimů do zemí západní Evropy a na druhou stranu je mi těch lidí v táborech v Řecku opravdu líto. Hlavně žen a dětí. Tato lítost mizí, když pak člověk čte jak se tyto ženy a děti chovají v zemích, které je přijaly. Mizí a nemizí. Není to tak jednoduché.

Podíváme-li se do historie, tak zde byly dvě mocné Říše. Perská a Římská. K jejich pádu nevedlo to, že integrovaly do své kultury množství, mnohdy protichůdných kultur, ale určitá pohodlnost, bohatství a svým způsobem i rezignace na podstatu toho na čem byly založeny a co bylo jejich silou A tím bylo lpění na určitých zásadách. Například Pax Romana, římský mír, který zajišťoval stabilitu říše napříč rozličnými kulturami, byl založen na dodržování římských zákonů a respektování odlišných kultur a náboženství, pokud nebyly v rozporu s římským právem a tradicemi. Na právu, zásadách a tradicích, které byly mnohdy vyžadovány krutým způsobem.

Řím neskončil tím, že přijal křesťanství, ostatně nejmocnější Říše pozdního starověku a středověku v Evropě a tehdejším známém světě byla Východořímská říše, dnes zvaná Byzance, která byla plně křesťanská, a její obyvatelé se považovali za Římany. Problém Byzance byl despotismus, nepotismus a intriky. Prostě to byli Římané se vším všudy. Jen díky poloze a bohatství měla více možností se udržet než její západní část. Náboženství je mnohdy jen marginálním, faktorem. Pokud nejde o islám, který vychází nejen z jiných, dáli se to tak nazvat, filozofických premis, ale také je to nejen náboženský, ale také politický systém.

Toho si byli vědomi představitelé nejen Byzance, ale také panovníci útvarů, které vznikly na zbytcích Západořímské říše. Jenže zatímco Byzantinci mnohdy nahrazovali vojenskou sílu intrikami, platbami a planými sliby, tak Evropané řešili věci přímo. Kde nepomohla diplomacie, tam nastoupila síla. Ostatně Anna Komnenovna, dcera císaře Alexia I. Franky, jak se jím říkalo, na jednu stranu nesnášela a na druhou stranu obdivovala. Nesnášela je pro jejich „nejemné“ mravy a obdivovala pro jejich přímočarost.

Abych se vrátil zpět z historie k současnosti.

Evropští politici se rádi ohání evropskými hodnotami. Zvláště v současné době při řešení uprchlické krize. Jenže pravda je někde jinde. Oni na evropské hodnoty rezignovali a vlastně ani nevědí, jaké hodnoty to jsou. Prostě evropské hodnoty. Je evropskou hodnotou solidarita? Ano je, ale solidarita s vlastními chudými. Je evropskou hodnotou právo na azyl? Ne není. Toto právo měli jen ti, kteří se uchýlili do křesťanských kostelů a netýkalo se to cizinců, ale vlastních občanů, kdy církev dávala možnost ochrany všem, kteří se cítili (či byli) být pronásledování světskou svévůlí. Ani jedno nevychází z „humanistických“ tradic, jak se tím mnozí ohání. Ostatně ti kteří se ohání humanismem, by byli asi moc překvapeni tím, evropský humanismus, jehož vznik je položen do dob renesance, nebyl založen na nějaké falešné solidaritě, lítosti a snaze někomu pomoci, ale bylo to hnutí zaměřené na člověka jako takového. Člověka jako tvůrce všeho. Člověka jako objektu hodného obdivu. Možná by je i zarazilo i to, že největší humanisté historie neměli ani slůvko pochopení pro muslimy. Nemohli mít, byli to lidé nejen širokého rozhledu, ale také lidé ryze praktičtí. Žádní idealisté.

A opět se vrátím k počátku své myšlenky. Je mi líto všech dětí v uprchlických táborech, ale vzít ty děti do Evropy s jejich rodiči znamená, že děti evropských rodičů ignoruji. Že ignoruji jejich budoucnost. Protože Evropa dnes již nevyžaduje od příchozích, aby respektovali Pax Europaea, ale od Evropanů aby respektovali zvyky příchozích. A tak se v Británii neučí o holocaustu, v Německu se zakazuje vepřové ve školách. V Nizozemí se odstraňují kříže. A dalo by se pokračovat.

[ad#clanek-respo]

A teď mi řekněte co je dobro a co je zlo? Odmítnout uprchlíky znamená, že budou jejich děti, jako nejslabší z celého toho uprchlického článku, umírat. Přijmout uprchlíky znamená, že se jednou vaše dcery probudí a obléknou se do burky. Že svoboda bude omezena jen na oslavu Alláha a Mohameda a zvrácené pouštní kultury.

martin-kavka

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (18 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky