13.9.2025
Kategorie: Ekonomika

Hotovost jako poděkování. Digitální platba jen když musí být

Sdílejte článek:

MARTIN CIKÁN

Všimli jste si, že se z hotovosti potichu stává podezřelý nástroj? V některých podnicích na vás obsluha téměř protočí oči, když vytáhnete bankovku. Terminály pípají ostošest, ale málo kdo se ptá, komu to vlastně pípá v neprospěch.

Z pohledu provozovatele totiž bezhotovostní platba není neutrální. Z každé takové transakce si banka nebo provozovatel terminálu ukousne svůj díl – typicky mezi 0,5 a 2,5 %, v závislosti na typu karty, výši útraty a zvoleném poskytovateli. Platíte kartou? Skoro vždy pomůžete bankovnímu domu víc než kavárníkovi, který vám připravil dobré cappuccino. A jakkoli i manipulace s hotovostí má své specifické náklady, když už nějaké bankovky jednou máte, s jejich narůstajícím množstvím rostou tyto náklady, ve srovnání s těmi „bezhotovostními“, zásadně pomaleji (spíš vůbec).

A tím to nekončí. Mnohé podniky platí měsíční paušál za samotný terminál (řádově stovky korun měsíčně), navíc často čekají na převod peněz až 2 pracovní dny. V některých případech si musí připlatit za „rychlejší výplatu“. A zatímco zákazník má z pohodlí radost, drobný podnikatel počítá drobné, které z transakcí nikdy neuvidí. I když nesporně budou i na jejich straně ti, kteří bezhotovostní platby preferují – není třeba paušalizovat.

To vše tedy není útok na moderní platby – kdo chce platit kartou nebo mobilem, ať platí, zejména samozřejmě tomu, kdo to upřednostňuje. Ale je dobré rozlišovat, co tím člověk říká.

Když platím v hotovosti, není to přežitek. Je to vědomý akt spokojenosti. Provozuji tím jakýsi drobný „tržní dík“: bylo to dobré, férové, lidské. Nedávám bance nic navíc, celá částka jde přímo obsluze, kuchyni, majiteli. Není to almužna, je to hlas. Hlas za dobře odvedenou službu.

Naopak – pokud mě někde odbydou, nebo je přístup laxní? Pípnu kartou. Rychle, bez emoce. Transakce se odehraje, ale může to být mnohem „snáz“ beze slov, beze spojení. Pípnout je někdy méně než říct „děkuji“ – a přesně to si má obsluha někdy odnést.

Možná bychom měli začít vnímat hotovost jako privilegium – jako něco, co dáváme tehdy, když jsme opravdu spokojeni. A zároveň jako nástroj, který nechává ekonomickou váhu peněz tam, kde vznikla hodnota. V kavárně, pekárně, u holiče. U člověka, který něco skutečně odvedl.

Přestaňme vnímat hotovost jako archaickou komplikaci. Začněme ji chápat jako formu zpětné vazby. Možná nejférovější, jakou dnešní svět ještě nabízí. Ale není třeba se obávat – pokud náhodou hotovost u sebe nenajdete, poděkování a úsměv zafungují, i když k platbě použijete kartu…

Koruna Česká

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (16 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
7 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)