
Hotovost jako poděkování. Digitální platba jen když musí být
MARTIN CIKÁN
Všimli jste si, že se z hotovosti potichu stává podezřelý nástroj? V některých podnicích na vás obsluha téměř protočí oči, když vytáhnete bankovku. Terminály pípají ostošest, ale málo kdo se ptá, komu to vlastně pípá v neprospěch.
Z pohledu provozovatele totiž bezhotovostní platba není neutrální. Z každé takové transakce si banka nebo provozovatel terminálu ukousne svůj díl – typicky mezi 0,5 a 2,5 %, v závislosti na typu karty, výši útraty a zvoleném poskytovateli. Platíte kartou? Skoro vždy pomůžete bankovnímu domu víc než kavárníkovi, který vám připravil dobré cappuccino. A jakkoli i manipulace s hotovostí má své specifické náklady, když už nějaké bankovky jednou máte, s jejich narůstajícím množstvím rostou tyto náklady, ve srovnání s těmi „bezhotovostními“, zásadně pomaleji (spíš vůbec).
A tím to nekončí. Mnohé podniky platí měsíční paušál za samotný terminál (řádově stovky korun měsíčně), navíc často čekají na převod peněz až 2 pracovní dny. V některých případech si musí připlatit za „rychlejší výplatu“. A zatímco zákazník má z pohodlí radost, drobný podnikatel počítá drobné, které z transakcí nikdy neuvidí. I když nesporně budou i na jejich straně ti, kteří bezhotovostní platby preferují – není třeba paušalizovat.
To vše tedy není útok na moderní platby – kdo chce platit kartou nebo mobilem, ať platí, zejména samozřejmě tomu, kdo to upřednostňuje. Ale je dobré rozlišovat, co tím člověk říká.
Když platím v hotovosti, není to přežitek. Je to vědomý akt spokojenosti. Provozuji tím jakýsi drobný „tržní dík“: bylo to dobré, férové, lidské. Nedávám bance nic navíc, celá částka jde přímo obsluze, kuchyni, majiteli. Není to almužna, je to hlas. Hlas za dobře odvedenou službu.
Naopak – pokud mě někde odbydou, nebo je přístup laxní? Pípnu kartou. Rychle, bez emoce. Transakce se odehraje, ale může to být mnohem „snáz“ beze slov, beze spojení. Pípnout je někdy méně než říct „děkuji“ – a přesně to si má obsluha někdy odnést.
Možná bychom měli začít vnímat hotovost jako privilegium – jako něco, co dáváme tehdy, když jsme opravdu spokojeni. A zároveň jako nástroj, který nechává ekonomickou váhu peněz tam, kde vznikla hodnota. V kavárně, pekárně, u holiče. U člověka, který něco skutečně odvedl.
Přestaňme vnímat hotovost jako archaickou komplikaci. Začněme ji chápat jako formu zpětné vazby. Možná nejférovější, jakou dnešní svět ještě nabízí. Ale není třeba se obávat – pokud náhodou hotovost u sebe nenajdete, poděkování a úsměv zafungují, i když k platbě použijete kartu…


Až nebude hotovost, budete totální otroci. Zablokují vám kartu a budete poslouchat jak pejsci. Nepůjde proud a nekoupíte si rohlík! Cílené svinstvo k ovládání lidí totalně.
Narazil jsem uż párkrát na pitomce co má u sebe pouze mobil a ani pár korun v kapse a potom poskakuje před závorou na wc, která mu vezme pouze 10kč aby se otevřela, vedle potom tři slepice cvrkají do kalhotek s tímtéž problémem.Prý je to trapné v dnešní době nosit po kapsách hotovost.
Možná to je trapné, ale já si ulevil, jestli oni stihli doběhnout do parku nevím.Pokrok je koneckonců i ta závora.
Ploatím v hotovosti. Ne jako nějaké poděkování za služby, ale proto, že banka a další spolky pak nemůžou pomocí identifikace platby provázané s účtenkou zjistit, co jsem si kde koupil.
Vysvětlujte něco debilním ojroovcím, které se na digitální koncentrák tolik těší, že už stojí ve frontě a mávají modrožutými mávátky
Než čekat 20 minut ve frontě u kasy a být vystaven trapným otázkám na různé aplikace, jen abych platil hotově, raději zaplatím kartou u samoobslužné pokladny a jsem za minutu venku. Navíc je hotovost pokrytá svinstvem a bacily.
leafroller 13.9.2025 09:54:35 – žasnu, i AI může být kretén
jinak zastánci hotovosti jistě nemají bankovní účty, protože pokud mají účty v bance a pak běhají k bankomatu aby „mohli“ být za geroje v hospodě – to je soudruzi tržníci pokrytectví – takové hrdinství CZ 🤣
Zastánci hotovosti vesměs bankovní účty mají, protože normálně pracují a v rozporu se zákonem prakticky všichni zaměstnavatelé dělají pro banky obchoďáky a odmítají v hotovosti vyplácet mzdu, přestože to mají ze zákona povinné.
Když vybírám z bankomatu, tak se banka dozví jen sumu, čas a místo – ale neví za co, kdy a kde ty peníze utratím. Tedy jasněže má kontrolu a může mne ekonomicky kdykoliv vypnout – leč té se zbavím jen přechodem do šedé či černé ekonomické zóny, a po tom každý úplně netouží.
Takže balík machruje, ale vlastně neví co je jádrem pudla.
Robotické kasy používám pouze v případě, že umožňují hotovostní platbu a i to jen vyjímečně – obvykle se transakce stejně neobejde bez toho, aby si ta hračka zavolala obsluhu, prootže někde nesedí přesně hmotnost a podobně. Když je dlouhá fronta u kasy, tak si do ní stoupnu a hlasitě nadávám, že má prodejce na stupidní roboty, ale nechce mi otevřít jinou pokladnu – tedy možná o mé peníze nestojí a chce abych šel příště jinam.
Hotovostní operace jsou jednou z posledních enkláv svobody v našem státě. A to i přesto, že ta hotovost je jen bezcenný papír krytý naší vírou v zítřejší hezké počasí.