Hlupcovláda

Člověk se nestačí divit zoufalé nekompetenci našich vládních činitelů. Názorný příklad se objevil před pár dny.

Cukr

Cukr, alespoň ten, co se prodává u nás, je chemicky sacharóza, tedy disacharid, skládající se z jedné molekuly glukózy a jedné molekuly fruktózy. Molekuly jsou spojeny glykosidickou vazbou mezi 1. uhlíkem glukózy a 2. uhlíkem fruktózy. Je to vazba, u níž dvě skupiny -OH z různých molekul „ztratí“ vodu a zbývající kyslík se jednou vazbou váže na jednu molekulu a druhou na tu druhou. Pochopitelně, v rostlinách, které sacharózu produkují, se o to spojení postarají specializované enzymy.

Sacharóza se vyrábí především ze v tropech rostoucí třtiny cukrové a u nás pěstovatelné cukrové řepy, která byla vyšlechtěna na vyšší produkci sacharózy. Zavedení řepy cukrovky do produkce pomohla první světová válka, protože blokáda Centrálních mocností, jichž jsme byli součástí, znemožňovala dovoz třtinového cukru. Později zase podpořily tuto produkci druhá světová válka (opět potíže s dovozem třtinového cukru) i následná studená válka a nekonvertibilita měn států východního bloku.

Sacharózu najdeme také v datlích a v míze cukrového javoru, ale v menším množství ji mají v míze i jiné druhy javorů (výroba „javorového cukru“ má spíš význam lokální + jako atrakce pro turisty). Cukrový javor sice pochází z amerického kontinentu, ale roste i u nás (v arboretech a parcích) a teoreticky by tedy bylo možné nahradit část polí s cukrovou řepou plantážemi tohoto stromu.

Různé „přírodní“ cukry hnědavé barvy jsou nedostatečně vyčištěná sacharóza. Jejich zdravotně pozitivní působení je na úrovni „víra tvá tě uzdravila“. Mohou jistě obsahovat některé mikroelementy, ale abychom jich do sebe touto cestou dostali významné množství, museli bychom si navodit zdravotní potíže z nadměrné konzumace sacharózy. Jistěže „melasová“ příchuť či aroma těchto cukrů má smysl v některých nápojích a pokrmech, takže kulinární význam těmto výrobkům nehodlám upírat.

Sacharóza a zdraví

Sacharóza se uplatňuje jako poměrně rychlý dárce energie. Nejprve se rozštěpí na glukózu a fruktózu.

Glukóza se rozštěpí na dvě molekuly pyruvátu za vzniku ATP, NADPH a pyruvátu, je-li dostatek kyslíku se může přeměnit na kyselinu octovou, zpracovatelnou přímo v cyklu trikarbonových kyselin (= se třemi atomy uhlíku v molekule), do něhož vstupuje kyselina octová (tři její molekuly vzniknou rozštěpením molekuly glukózy) a vystupuje z něj metabolická voda (asi půl litru za den u průměrně vážícího člověka), oxid uhličitý a hlavně ATP a NADPH. Zkratkami uvedené látky obsahují velké množství energie v tzv. makroergních vazbách a jejich odbouráváním jsou s to zajistit dodávku energie do enzymatických chemických reakcí, u nichž je výstup energeticky bohatší než vstup (hlavně syntéza nejrůznějších složek lidských buněk).

Při nedostatku kyslíku se pyruvát přemění za vzniku menšího množství ATP na kyselinu mléčnou. Ta je, jakmile je dodávka kyslíku obnovena, za cenu jeho spotřeby přeměněna zpět na pyruvát a ten je poté zpracovatelný výše uvedeným postupem (proto se této přeměně říká „práce na kyslíkový dluh“).

Při nadbytku energie se glukóza v jaterních buňkách polymeruje na „živočišný škrob“ glykogen, který slouží jako pohotovostní zásoba energie, protože glukózu z něj organismus vytvoří velice snadno a rychle. Protože škrob se mění teplem na sladký dextrin, sládnou játra při razantní tepelné úpravě (grilování, smažení) a musí se tento efekt „přebít“ solí a kořením.

Je-li nadbytek energie dlouhodobý, vytvářejí jaterní buňky z glukózy složky tuku, které jsou transportovány do tukové tkáně opět jako zdroj energie, ale s daleko delší latencí nástupu. Při tomto transportu spíše nedopatřením může docházet i k nežádoucímu tučnění cévních stěn. Při velkém nadbytku energie se může část tuku uložit přímo v jaterních buňkách, což je ovšem rovněž nežádoucí jev.

Glykogen ještě najdeme u žen a dívek s běžícím menstruačním cyklem v buňkách pokrývajících pochvu a malé stydké pysky. Zde jeho význam spočívá ve výkrmu Dördeleinova laktobacilu, který zajišťuje ženskému genitálu ochranu před nežádoucími bakteriemi zajištěním kyselého pH a produkcí kyseliny mléčné. Obojí tvoří prostředí nepřátelském řadě chorobotvorných bakterií. U mladších osob ženského pohlaví zajišťuje ochranu vnitřního genitálu panenská blána.

Fruktóza se na počátku odbourává stejnými enzymy jako glukóza, její další odbourávání si vyžaduje přítomnost glukózy a jejích metabolitů (což je v případě slazení sacharózou splněno).

Problém je fruktóza podávaná samotná, která „vyžaduje“ po buňkách ke svému odbourávání nasyntetizovat glukózu. Je to problém hlavně USA, kde mají nadbytek kukuřice a vyrábějí z ní fruktózový sirup, který je ze zákona přidáván do mnoha výrobků a, na rozdíl od sacharózy, jednoznačně zdravotně škodí. Doporučuji příslušné pasáže z Hellerovy Hlavy XXII o „odbornících na nepěstování kukuřice“.

Sacharóza tedy dodá tělu energii, a je-li tato dodávka spojena s energetickým výdejem (sport, těžká fyzická práce), tak se tato energie „vyběhá“ a žádný negativní zdravotní dopad nenastane. Pokud je sacharóza podávána při malém energetickém výdeji, přispívá ke vzniku obezity a na ni navazujících komplikací (jichž je velké množství). Jistěže ve vyspělých zemích můžeme vidět více lidí s nedostatečným energetickým výdejem a současně „přežíraných“ různými zdroji energie (nejen sacharózou). Nicméně toto není řešitelné jednoduchými zákazy, ale spíš komplexní prací s populací.

Budu hodně ošklivý: Ta komunistická Spartakiáda zcela jistě byla po ideologické stránce fuj, ale dokázala rozhýbat obrovské procento občanů (protože probíhala i místní a další cvičení, nejen show na Strahově) a zcela jistě přispěla ke zdraví populace daleko víc než nejrůznější zásahy polistopadových vlád.

Sacharóza a cukrovka

Sacharóza sama cukrovku nevyvolá, ale může přispět k dekompenzaci diabetika tím, že přispěje k jeho obezitě. Čím je člověk obéznější, tím více inzulinu potřebuje, a pokud jeho tvorba v těle vázne, objeví se cukrovka.

Protože u léčených diabetiků (prášky injekce) může dojít k předávkování inzulinu, což se projeví snížením hladiny glukózy v krvi pod limit normálu, doporučuje se diabetikům mít u sebe zdroj sacharózy, třeba kostku cukru a požít jej při nástupu potíží.
Nicméně u diabetika, u něhož nastupuje porucha vědomí, se doporučuje dát kostku cukru (nebo ekvivalent) „na slepo“, a to ze dvou důvodů:

1. U léčených diabetiků je nedostatek glukózy v krvi příčinou těchto stavů častěji než nadbytek
2. U diabetika s nedostatkem glukózy v krvi přidá kostka cukru nezanedbatelné procento k tomu, co pacientovi koluje v krvi, zatímco při potížích z nadbytku glukózy jí má v krvi tolik, že je proti tomu ta kostka cukru zanedbatelná.

Na druhé straně u diabetika jednoduché cukry (nejen sacharóza) přispívají k prudkým změnám koncentrace glukózy v krvi, což je nežádoucí. Vede to mj. k diabetickému onemocnění cév. Proto u diabetiků potraviny, z nichž organismus snadno a rychle vytvoří glukózu, omezujeme až vylučujeme z diety.

Restrikce?

U dětí, pokud mají správný pohybový režim (u mladších školních dětí není „umravňována“ jejich spontánní, vrozená, fyzická aktivita, u starších je organizována nějaká sportovní činnost) není nutné sacharózu a podobné zdroje energie restringovat. Pokud vidíme obézní děti, jakože ano, je to spíš opravdu zaviněno nedostatkem pohybu a dalšího energetického výdeje a primárně by měl být zásah učiněn zde.

A zase, samotné hubnutí, je-li prováděno špatně (což často je) může mít za následek vznik mentální anorexie, která má horší prognózu než mnohé zhoubné nádory.

Pochopitelně, je nesmytelnou vinou polistopadových režimů, že nejrůznějšími cestami omezovaly aktivity dětí a mládeže. V budově, kolem níž jsem kdysi chodil do práce, byla původně základní umělecká škola. Dnes je v ní (resp. ještě nedávno bylo, už dlouho jsem tam tudy nešel) bistro „U kouřícího králíka“. Pokud má režim takovéto priority, můžeme se stavět v oblasti výživových restrikcí na hlavu, a ničeho pozitivního stejně nedosáhneme.

Ostatně, celý „pamlskový zákon“ (ČSSD) je totální nesmysl. Taková restrikce potravin by měla smysl u chovanců domovů pro seniory, ale ne u dětí se správným pohybovým režimem.

A je to i vina nás, občanů, koho jsme zvolili.

Restrikce sacharózy

Jakub Komárek, „poradce“ vlády v oblasti danění chce zdanit slazené nápoje. Co je na tom špatného?

1. Rozlišování sacharózy z nápojů a jiných zdrojů je naprostý nesmysl. Už v žaludku není šance poznat, která molekula sacharózy se tam dostala s nápojem a která s dortem, nebo třeba datlí. Restrikce by tedy musela postihnout všechny druhy zdrojů sacharózy přibližně stejně.
2. Konkrétně u těch nápojů by to vedlo k vyšší konzumaci jejich verzí s umělými sladidly, proti nimž je sacharóza daleko menší zlo. Ostatně, vojáci, postižení „nemocí ze Zálivu“, by mohli vyprávět.
3. V některých nápojích je silný zdroj sladké chutí nezbytný z důvodu dalších obsahových látek, které musí „přebít“. Paradoxně toto zvládne sacharóza lépe než umělá sladidla. Je dobré vědět, že v některých nápojích kolového typu je tolik kyseliny fosforečné, že perfektně odstraňují vodní kámen na WC a poslouží i k uvolňování zarezlých šroubů a podobných spojů
4. A jsme u těch sportovců, kteří sacharózu „vyběhají“.

Proti umělým sladidlům existují ještě dvě námitky:

Ta první spočívá v tom, že před pár lety byly ve sliznici tenkého střeva objeveny chuťové pohárky pro sladkou chuť, tedy cosi, co jsme dříve znali jen z jazyka.

Přestože je udržování stálé hladiny glukózy v krvi autonomní, pro organismus je zřejmě výhodné se na příval cukru do krve předchystat a proto jednoduché sacharidy v tenkém střevě, kam se mohou dostat jako takové, nebo vzniknout rozkladem škrobu, detekuje. Ovšem, protože se jedná o ta samá (či silně podobná) čidla, jaká v ústech „zblbnou“ umělá sladidla, to samé nastane i v tom střevě, A onen falešný signál pak vede k metabolickým procesům, které, pokud nejsou následovány oním očekávaným přísunem sacharidů, se začnou chovat divně a výsledkem té divnosti může být, mj., i obezita.

Ta druhá spočívá v tom, že umělá sladidla mají vliv na střevní mikrobiom a výsledkem rovněž může být jeho deregulace, směřující zase k obezitě. To, že mikrobiom může obezitu vyvolávat, bylo mj. prokázáno případy, kdy při darování mikrobiomu (pro různé těžké a jinak neléčitelné choroby střev) byla s mikrobiomem od dárce přenesena na příjemce i obezita.

Dokud na tomto poli (myšlena hlavně druhá námitka), kam věda zatím pouze vstoupila a snad učinila pár nejistých krůčků, nebude jasno, je zde nutná velmi silná porce zdrženlivosti. Faktem je, že k dispozici existují sladké látky ze Stévie, případně Lipie sladké, které lidé v místech, kde tato rostliny přirozeně rostou, konzumují snad již stovky generací bez negativních následků. Právě z důvodu absence negativních dopadů na zdraví jsou tato sladidla bezpečnější než ta, která jsou s námi jen desítky let. Patrně lze za bezpečný považovat i sacharín, který je konzumován víc než sto let a nějaké zásadní negativní dopady této konzumace nebyly nikdy prokázány. Nicméně i u těchto sladidel platí ono možné „ošizení“ střevních čidel pro glukózu, takže i u nich je „méně více“.

Nekvalifikovanost

Faktem je, že tohle všechno by měl mít „poradce“ se svým týmem nastudováno do daleko větších podrobností, než jaké jsem zde uvedl. Nejsou to nějaké superznalosti. Spoustu toho by měl znát maturant z biologie, a to další se najde v běžných učebnicích či v populárně naučných textech, jak papírových tak na webu.

Faktem ovšem je také to, že takovouto analýzu nikdo neudělal, prostě se „vymyslelo“, že „cukr přece škodí“ (aniž by se to dále rozvíjelo v širších souvislostech), a aniž by se se šlo za horizont „vydolování“ nějakých peněz z populace, ber kde ber.

Něco takového je, pochopitelně, naprosto neslučitelné s odpovědným a rozumným vedením státu. Nebudu znovu uvádět onen vtip z doby socialismu (citovaný 28. 5. 2024), ale konstatuji, že lidé, kteří se nám takto předvádějí, nemají k těm biľakům a jakešům zase až tak daleko. Je docela možné, že by se za minulého režimu dobře uplatnili v řídících strukturách KSČ.

Nicméně je třeba tuto vládu (a její širší zázemí) jednoznačně pojmenovat: Jedná se o vládu hlupáků a nevzdělanců, tedy jakousi simpliciokracii, česky hlupcovádu. Pochopitelně, není to jen náš problém, je to problém EU jako takové, i řady jejích členských států (nejen náš). A pokud se do čela nějakého státu dostane politik jiného formátu, hned se proti němu organizuje spiknutí, případně atentát.

Pochopitelně, problematické nejsou jen slazené nápoje.

Je to celá klimaagenda, u níž se stále více ukazuje, že na nárůstu teplot má jakýsi podíl zastavení emisí oxidů síry, už jsem se na tomto blogu o tom zmiňoval, nicméně nejnověji se ukazuje, že za letošními teplotami by mohl stát jako příčina zákaz sirnatých paliv pro lodě (zase ty emise oxidů síry).

Nicméně u těch oxidů síry z výfuků a komínů lodí jde pravděpodobně i o to, že dodávaly do mořské vody síru, která je biogenní prvek, a podporovaly tak růst planktonu, který CO2 vychytává a částečně „pohřbívá“ po svém úhynu na mořské dno. Takže zde byly vlastně eliminovány dva souběžně a souhlasně běžící mechanismy, snižující teplotu planety.

Ekologové, stojící za tímto zákazem, se prostě zase jednou „vyznamenali“ a předvedli své hlupáctví a nevzdělanost. A, pochopitelně, stále blokují návrat paliv se sírou, který by jimi vyrobený problém vyřešil. Raději budou pumpovat oxidy síry do atmosféry za vzniku kyselých dešťů a dalších nežádoucích jevů. Ale dá se na tom vydělat, zatímco na zrušení zákazu (lacinějších) paliv se sírou by nedostali ani eurocent.

Úplně nejnovější informaci o „kvalitě“ těch, co nám vládnou, citují Parlamentní listy 2. 6.: „‚Byli jsme svědky reakcí europoslanců, kteří odpovídali na otázku, kolik je ve vzduchu oxidu uhličitého. Odpovědi asi 10 nebo 15 europoslanců, kteří Green Deal schvalovali, byly, že koncentrace CO2 v atmosféře je od 5 do 25 %. To svědčí o tom, že europoslanci, kteří schvalují životně důležité zákony, směrnice a strategie, nemají elementární znalosti o problematice, kterou schvalují. A to přesto, že to má zásadní vliv na život nás, obyvatel Evropské unie a na naši životní úroveň,‘ kroutí hlavou Zdeněk Jandejsek.“

Ekologové prostě jakoby vypadli z oka smutnému hrdinovi Gogolových „Mrtvých duší“ Čičikovi, jehož heslem bylo „Ze všeho nejvíce hrabej a schraňuj kopějky“. Protože o nic jiného v ekologii nejde.

Zcela jistě je výsledkem simpliciokracie i celá „genderová“ agenda, imigrační agenda a mnoho dalšího, co nás ohrožuje.

Snaží se nám vládnout hlupáci a nevzdělanci, neschopní ani sebemenší analýzy dopadů svých aktivit. Problém restrikce slazených nápojů byl jen malý příklad k ilustraci velkého problému.

Za pár dnů budeme mít možnost omezit moc simplicistních politiků a jejich týmů na úrovni EU. Měli bychom ji využít do dna, abychom alespoň za náš stát nemuseli mít špatné svědomí z toho, jací lidé promlouvají na této úrovni naším jménem. Obávám se, že nadcházející eurovolby zvýrazní rozdíl mezi hlupáckými a odpovědnými státy (respektive převažujícím typem obyvatel v nich).