Hlavní příčiny migrační krize od roku 2015 přetrvávají

V minulém článku jsme si popsali a zdokumentovali migrační toky od roku 2014 do současnosti. Nyní se soustřeďme na hlavní příčiny. Nezaměňujme příčinu a následek.

FRONTEX: Monitoring a záchrana s absencí navracení

Celá řada čtenářů, kteří dlouhodobě sledují migrační krizi, očekává, že za hlavní příčinu migrační krize bude označena agentura FRONTEX (Evropská agentura pro pohraniční a pobřežní stráž), která má zajišťovat ochranu vnějších hranic na moři a souši v koordinaci s pohraničními orgány členských států vystavených migračním tlakům.

FRONTEX by měl sehrávat klíčovou roli při odvracení migračních vln hlavně na moři. V médiích jsou obyvatelé EU podobně jako děti v Andersenových pohádkách uklidňováni zprávami o „efektivním střežení“ vnější hranice.

Co je už méně známo, je prostý fakt, že FRONTEX se ve své hlavní náplni soustředí na monitoring a „záchranu“ nelegálních migrantů namísto jejich vracení zpátky ke břehům Libye a dalších států, odkud vypluly. Agentura FRONTEX „zachraňuje“ nelegální migranty tak, že je vozí často z afrických břehů stovky kilometrů do italských přístavů!

Když vedení FRONTEXU převzal v roce 2015 Fabrice Leggeri, za jehož vedení se začala vnější hranice skutečně střežit, občas docházelo i k zatlačování migrantů ve Středozemním moři, okamžitě se na něj vrhly neziskovky a levicoví europoslanci v Europarlamentu a byl odvolán.

Dnes FRONTEX ve svých prezentacích zdůrazňuje, že nepředpokládá vylodění zachráněných migrantů v Libyi nebo jiných zemích mimo EU. Tím se zásadním způsobem odlišuje od činnosti Australské pobřežní stráže.

Politruci ve FRONTEX

Na druhou stranu může občany EU těšit, že již od roku 2012 ve FRONTEX(u) pracují tzv. Úředníci základních práv (Fundamental Rights Officers). Můžeme je přirovnat k politrukům za socialismu, kteří hlídali ideologickou čistotu. Ve Frontex(u) tito novodobí politruci kontrolují, zda zaměstnanci Frontexu neporušují práva migrantů.

A co „potěší“ ještě více, dnes živíme již 70 těchto imigračních politruků ze svých daní. Jsou placeni agenturou FRONTEX a ten je placen z rozpočtu Evropské unie.

Hlavní příčina: Multikulturalistická agenda s hluboce zapuštěnými kořeny
Jenže „hardware“ agentury FRONTEX jede podle „programů“, které zadají, resp. nařídí bruselští úředníci. A tady je hlavní kámen úrazu. Jejich cílem není migraci vyřešit, ale spíše monitorovat a „mít nelegální migraci pod kontrolou“. Nezaměňujme příčinu a následek.

Hlavní příčinou není hardware, ale „softwarové nastavení“ a tím je zhoubná multikulturalistická ideologie, kterou vyznávají dnešní západoevropské a bruselské elity. Jde o složitý konglomerát médií hlavního proudu včetně veřejnoprávních, univerzitních špiček humanitně zaměřených vysokoškolských fakult, liberálně levicových a zeleno rudých stran a hnutí, politických neziskovek a justičních špiček (sídlících hlavně v Bruselu), které vyznávají morální relativismus, pokřivené pojetí lidských práv, boj proti domnělému rasismu a xenofobii, ochranu islámu s ignorováním jeho agresivní politické složky doprovázené silným sebemrskačstvím přecházejícím v touhu vyvinit se z „temné“ koloniální minulosti.

Výše jmenované faktory tvoří smrtonosný koktej, který ve spojení s proimigrační legislativou tvoří hustou pavučinu způsobující paralýzu bezpečnostních složek, které mají za úkol chránit vnější hranice.

Zastrašování politiků, legislativa s extrémním výkladem lidkých práv

Je dobré se pozastavit ještě u dvou aspektů způsobující rozbujelou multikulturalitickou agendu zde v Evropě.

Jednak jde o rozsudky institucí jako je Evropský soud pro lidská práva, který ve svém rozsudku v roce 2017 konstatoval, že „dlouhodobá praxe vytlačování uprchlíků na vnějších hranicích EU je protiprávní“.

Připočteme-li nejrůznější zákony na ochranu lidských práv znemožňující efektivní ostrahu hranic nebo zastaralé Ženevské úmluvy, které byly přijaty s cílem ochrany skutečných uprchlíků po 2.světové válce, nedivme se, že počty nelegálních překročení nijak výrazně neklesají.

Ani výrazně poklesnout nemohou, poněvadž evropské instituce nasadily bezpečnostním orgánům tuhou „lidskoprávní kazajku“. Ta se nejvýrazněji projevuje v katastrofálních výsledcích návratové politiky, která je bezzubá a slouží jako lákadlo pro nové migrační vlny.

A pokud se již konečně vyskytne politik, co si dovolí chránit vnější hranice, je po zásluze „spravedlivě“ potrestán.

Nejznámější je případ italského ministra Salviniho, který nařídil zákaz vplutí lodě neziskovky do italských přístavů. Za toto rozhodnutí má od té doby na krku soudy a do dnešní doby nebyl zproštěn obvinění.

Nelegální migrace spolu s absencí efektivního střežení vnější hranice Evropy je obrovský problém, který má potenciál rozvrátit celou Evropu, jak jsme ji doposud znaly.

A co na závěr? EU by se měla učit od států Perského zálivu

Nikdo z nás nemá nic proti lidem z jiných civilizačních okruhů s plným respektem k jejich kultuře a způsobu života. Ale tam v jejich domovině. Máme také zájem o rozvíjení přátelských vztahů se státy Blízkého východu nebo severní Afriky

Evropa by si však měla vzít příklad ze zemí Perského zálivu, ve kterých pracuje velká část gastarbeitrů z ostatních částí světa, dokonce tvoří většinu populace, ale nikdy se nestane, že by tito lidé mohli žádat o občanství nebo dokonce se válet na sociálních dávkách.

Jejich systém „Vydělej si a běž domů“ funguje velice dobře po celá desetiletí. Proto v souvislosti s migrační krizí do Evropy hovoříme o umělém problému, který si Evropa vytvořila sama svou falešnou lidskoprávní politikou.