13.10.2016
Redakce
0
Kategorie: Historie

Generál Augusto José Ramón Pinochet Ugarte: Kladivo na bolševiky

Sdílejte článek:

DJANGO BRADLEY

MOTTO:,, PŘIJÍMÁM POLITICKOU ODPOVĚDNOST ZA VŠECHNO, CO SE STALO!” POSLEDNÍ PROHLÁŠENÍ UMÍRAJÍCÍHO GENERÁLA

Prolog: Byl to muž s oslnivou vojenskou kariérou a až do podzimu jeho života nic nenasvědčovalo tomu, že by se dal na dráhu politiky nebo se snad stal diktátorem. Jeho země ale na začátku 70. let prodělávala krizi. U moci byli marxističtí socialisté, řada politiků byla zkorumpovaná, došlo na znárodnění a životní úroveň šla ještě slušně řečeno do háje stejně jako odpůrci současného režimu. Když se to vezme kolem a kolem, byl vlastně generál Pinochet takový antidiktátor, protože diktatura tu byla už předtím a jako první tasila zbraň. Když se objevil tento generál, nemohl dělat nic jiného, než se opřít o armádu a dát se do úklidu. Že to byla špinavá práce, je nasnadě, neboť neuklízel žádný malý bordel….

[ad#clanek-respo]

Jsem voják, ne politik: Narodil se roku 1915 v přístavu Valparaisó. Po rodičích byl obdařen baskickými a bretonskými předky. Už od dětství tíhnul k armádě. V šestnácti nastoupil na vojenskou školu, aby po několika letech odešel jako poručík dělostřelectva. Během další vojenské služby se věnoval studiu a později vlastním přednáškám geografie a geopolitiky. Tak se možná vytříbil jeho názor, že svět je bitevní pole se sídly v Moskvě a v Latinské Americe v Havaně. Tábor svobody je naproti tomu USA. A Chile je první linií.

V šedesátých letech se dostal hned ke třem významným funkcím. První byla šéf štábu druhé divize, pak generál šesté divize a nakonec vojenský guvernér provincie Tairapacá. Mnoho politiků jej chtělo za spojence, ale on byl prostě apolitický loajální důstojník. Až se pak dostal k moci socialista a marxistický intelektuál Salvador Allende. I on počítal s generálem za spojence. V postojích starého generála ale došlo na důležitý zlom.

Za chlapy v khaki dám krk: Do roku 1970 bylo Chile zemí, kde vládlo poměrně stabilní politické klima s fungujícím parlamentarismem, díky převaze bílých obyvatel bez rizika větších etnických nepokojů a s tak rozjetou ekonomikou, že se mohlo stát nejvyspělejší zemí regionu. Jenže přišly prezidentské volby 1970. Klasicky se zde utkali kandidáti nacionalistů, socialistů a křesťanských demokratů. I když oproti jiným zemím jihoamerického regionu se zde politika v té době obešla bez korupce, převratů a násilných změn, něco nebezpečného viselo ve vzduchu. To nebezpečí se jmenovalo Salvador Allende. Muž, kterého se obávala i CIA, která měla velký zájem na tom, aby tento marxistický intelektuál rozhodně nevyhrál volby. Muž, který chce provést reformy v duchu moskevské taktovky. CIA chce tedy zmanipulovat kongres, aby se k moci dostal nacionalista Alessandri, ten by  ale krátce po volbách rezignoval a uvolnil tak podle plánu CIA místo pro bývalého prezidenta Montalvu, který do dalšího kola nemohl kandidovat. Na to ale nedojde, protože Alessandri to dá veřejně najevo a kongres vybírá Allendeho.

Allende se dává do práce a znárodňuje vše, co připomíná soukromé vlastnictví. Američané odpovědí zmrazením krátkodobých úvěrů, zastavením hospodářské pomoci a dalším sankcím. V nastalé situaci dochází k inflaci a hospodářské krizi. Stávky znemožňují chod průmyslu a vyloučení moci z rukou pravicových politiků činí z parlamentu nástroj levicové libovůle. Přesto na jaře 1973 platforma Lidové jednoty (koalice socialistů a komunistů) vyhrává parlamentní volby. Vše změní znechucený generál Pinochet.

Až do září 1973 je Pinochet loajálním důstojníkem. Je ale čím dál více znechucen marxistickými reformami. Ze své pozice si ale může také dost dovolit. Od roku 1971 je pravou rukou ministra vnitra a šéfa bezpečnostních sil v Allendeho Chile Carla Pratse. Proto selhává i puč z června 1973. V srpnu 1973 ale Prats odstupuje. A jeden starý generál se pouští do boje.

V době puče je Pinochet totiž hlavním velitelem ozbrojených sil, kterému Allende naprosto důvěřuje a netuší, že proti němu generál sbírá kompromitující materiály a mezitím dojde parlament k rozhodnutí, že v zemi došlo k narušení platného práva. Armáda jako tradiční záruka ústavnosti v jihoamerických zemích je vyzvána k převzetí moci.

11. září dochází na překročení Rubikonu. Hned ráno rozdává Augusto povely a vše začne vzpourou námořníků ve Valparaisu. Allende se raději schová do paláce La Moneda v Santiagu. Generál nechává odříznout rozhlas a televizi, aby zmátl příznivce Allendeho. Allende se nejprve ptá po věrném Pinochetovi. Pak slyší jeho nabídku ke kapitulaci a volnému odchodu do emigrace. O tom ale Allende neuvažuje a chce bránit palác do posledního muže. Taky se tak stane a buď vlastní rukou nebo během bojů o La Moneda Allende umírá. Tři tisíce jeho příznivců, kteří se postavili postupující armádě, umírají. Pinochet vyhlašuje prozatímní vojenskou vládu ve zdejším regionu známou jako junta a postaví se do jejího čela. Američané se postavili za Pinocheta a kromě blahopřání přislíbili i pomoc s ekonomickou přestavbou země. Z nejvyššího představitele junty se stal na konci roku 1974 prezident. Chtěl mít nad vším dohled, a proto dosazoval osobně jednotlivé vojenské velitele, starosty měst, guvernéry provincií. Většinou volil odborníky z armády, o kterou se vlastně celou svojí vládu opíral.

Augusteho práce neskončila. Z národního stadionu udělal menší koncentrační tábor pro své odpůrce. Zrušil volby, které považoval za zbytečně drahou záležitost. Proti Allendeho odpůrcům zavedl výjimečný stav a vytvořil novou tajnou policii na odhalování spiklenců jménem DINA (Dirección de Intelegencia Nacional). Šéf DINY Manuel Contreras v rámci tzv. karavan smrti unášel dané spiklence, aby je dal následně zastřelit, shodit do moře, nebo ponechal napospas mrazu v Ohňové zemi. Čistky se prováděly prakticky všude, v podnicích, univerzitách, armádě. Každého spiklence soudil nemilosrdný vojenský soud a trestná se stávala i účast na stávce. Pinochet jí bral jako bojkot výroby. DINA nezapomínala ani na nebezpečné emigranty, které zlikvidovala podobně jako plukovníka Pratse, jehož auto vyletělo do povětří i s Pratsem a několika opozičními politiky v Buenos Aires.

Jak jsem spasil ekonomiku: Hned na začátku svojí vlády předestřel obyvatelům Chile ve svých dekretech nejen dominatní moc armády, ale především oživení upadlé ekonomiky. Proti lidovým reformám Allendeho se postavil vzad. Rozhodl se pro radikální omezení sociálních dávek, politiku volného trhu, privatizaci zestátněných podniků. Tak se dostalo až 160 milionů dolarů z mezinárodního měnového fondu do Chile, dále kapitál ze zahraničí a zahraniční firmy a odborníci projevili zájem o modernizaci a oživení dolů a továren.

Po hospodářské krizi začátkem 80. let generál povolil opratě režimu a ke konci osmdesátých let se i on vzdal moci. Junta sice navrhla jím navržený osmiletý vládní mandát z roku 1980 prodloužit, ale 55% obyvatel se jasně vyjádřilo, že chce, aby Pinochet odstoupil. Generál to uznal a roku 1990 předal úřad opozičnímu kandidátovi a skutečně odstoupil. Zůstával ale nadále vrchním velitelem armády a doživotním senátorem. Dalších osm let sledoval politiku své země vždy se znepokojením, když posílily levicové strany. Když se pak chtěl v Londýně podrobit komplikované operaci zad, byl zadržen policií a na žádost španělského soudce obviněn z vražd a genocidy odpůrců. Britský ministr vnitra ho ale odmítl vydat pod podmínkou, že se generál vrátí domů a podrobí se spravedlnosti tam. Generál slovo vojáka dodržel, a i když byl po příjezdu domů souzen a konec života strávil v domácím vězení, za zmínku jistě stojí, že po příletu ho doma vítala čestná stráž i nejvyšší političtí představitelé. Zemřel 10. prosince 2006 na selhání srdce. Chile je dodnes jeho odkazem rozdělena. Skoro polovina obyvatel bere ale jeho vládu dodnes výrazně pozitivně.

Epilog: Generál byl jistě rozporuplným mužem. Nikdy ale nebude tím krvavým diktátorem, jak ho ukazuje levicový plakát, kde tančí na hrobě Allendeho. To, co dělal, bylo drastické, ale možná nezbytné opatření. Z dlouhodobého hlediska je možné, že nejen zachránil svojí zemi před komunistickou zvůlí, ale i před občanskou válkou a totálním propadem ekonomiky. Za to patří kontroverznímu generálovi velký dík….

[ad#clanek-respo]

ZDROJ: Django Bradley

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (20 votes, average: 4,60 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky