4.8.2019
Redakce
0
Kategorie: Multikulturní soužití

Fotky utopeného Aylana ze Sýrie a Valerie ze Salvadoru symboly utrpení migrantů. Bude fotka německého chlapce symbolem utrpení Evropanů?

Sdílejte článek:

TOMÁŠ VYORAL

Že jde ve všech případech o smutné a hrůzné případy je snad běžnému člověku zřejmé na první dobrou. Jen aby bylo jasno. Nicméně zajímavé je srovnání těchto tří případů. V prvních dvou silná medializace fotografií utonulých dětí s tlakem na vytváření symbolů utrpení migrantů. Zatímco tento týden pod vlak strčený osmiletý německý chlapec se podle všeho symbolem utrpení (tentokráte Evropanů), na rozdíl od dvou předchozích, nestane. Přitom jedno nevylučuje druhé. Trpí přeci obě strany. Ale ideologický záměr je jen jednostranný a předem daný.

„Snímek, který má podle tisku Evropě otevřít oči“ nebo „Historik umění: Obávám se, že během krize přijdou další ‚ikonické‘ snímky“, jsou dvě z reportáží České televize z doby, kdy se objevila fotografie utopeného syrského chlapce Ajlana Kurdího v roce 2015, na které leží v písku turecké pláže.

„Evropou otřásla fotografie mrtvého chlapce. Otevře se uprchlíkům? ptají se britská média,“ napsaly tehdy třeba Lidovky. „Pohnou drastické fotky utopeného syrského dítěte Evropou? ptají se média,“ napsaly Novinky.

Letošní snímek ke břehu vyplavených těl otce v objetí malé dcerky na hranici Mexika s USA zase podle ČTK obletěl celý svět a stal se symbolem utrpení migrantů.

Není symbol jako symbol… ač trpí obě strany

V prvních dvou případech se média a určitá menšinová část společnosti, která však je nejvíce vidět a slyšet, neštítila využít fotografie utonulých dětí k ovlivnění veřejného mínění žádoucím směrem. Pokud tomu tak nebylo a křivdím jim, čekám, kdy přijdou s fotografií osmiletého přejetého chlapce (a opravdu netřeba fotografii z místa činu, ale stačí jakákoliv jeho fotografie) a pasují jej na symbol utrpení Evropanů. Jedno přece nevylučuje druhé, trpí obě strany.

Kde jsou rozhovory s některým z rodičů či příbuzných zavražděného chlapce? V předchozích případech jsme srdceryvnými rozhovory s bližními byli zásobováni poměrně zdatně.

Na HLP a rozhovory s bližními je embargo? Zřejmě ano

Kde je nyní HLP (hluboký lidský příběh) o tom, jak maminka se synkem, který měl talent na malování a ve škole samé jedničky, jela na výlet za babičkou (tohle si vymýšlím jen jako příklad, protože podrobnosti žádné neznám), přičemž je nic netušíc najednou rozdělila ruka integrovaného migranta. Ano, možná psychicky nemocného nebo labilního.

Ale to je svým způsobem snad každý, kdo někoho shodí pod vlak, kdo někoho pobodá mečem, nebo na někoho najede automobilem, ne?

Nyní populismus? Předtím propaganda

Nebo se v tomto případě jedná o populistické zneužití tragické události a generalizace, kdežto v případech předchozích šlo o pietní neideologické kroky s ušlechtilým záměrem, který negeneralizoval? Jsem z toho trochu zmaten.

Jen hypoteticky si představme opačný obrázek, který si opravdu ani za mák nepřeji, kdy by osmiletého migranta strčil pod vlak vyšinutý Němec. To by bylo křiku, zobecňování, generalizování a znechucení ze stran uvědomělých levicových liberálů. Sociální sítě, stránky a obrazovky Bakalových novinářů a České televize by praskaly ve švech.

Myslíte, že přehnáním? S veškerou hrůzou se obávám, že se o tom budeme mít příležitost přesvědčit.

Autor: Tomáš Vyoral

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (39 votes, average: 4,97 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky