Fialový kompromis

Dnes budu pokračovat v úvahách nad novou vznikající vládou. Vládou pěti stran vedenou Petrem Fialou. Vládou stran, které ještě donedávna soupeřily a spojil je až silný společný nepřítel v podobě hnutí ANO. Vládou, která přebírá zemi v dost mizerné chvíli, kdy na jedné straně máme rekordní zadlužení, na druhé straně jsme rozhádaní s tou větší (a dneska už i silnější) půlkou světa. Vládou, která si dala za úkol obnovit důvěru v tuto zemi a také v Evropskou unii ve chvíli, kdy hrozí nedostatek energie, kdy se naplno ukazuje, jak moc se podařila deindustrializace, kdy ceny emisních povolenek lámou rekordy, kdy každý den slyšíte nové neuvěřitelné věci kterak nemá cenu kupovat plynové kotle, protože už brzy budou zakázány. O uhlí ani nemluvím. Navíc se od vlády čeká, že bude patronem každému. Každý bude její klient, všem bude vyhověno, všichni se budou mít líp, protože oligarcha byl odejít a odteď to přece musí jít dobře. 

Svým způsobem má tato vláda svůj původ u Mikuláše Mináře. To on v podstatě inicioval ten pětinásobný sňatek z rozumu, protože Babiš se zdál k neporažení, vypadal, že si brzy sáhne na orbánovskou většinu a zdá se, že to nakonec náš demoblok pochopil, pozapomněl na své vzájemné třenice a nechal se stmelit pro boj s politickou konkurencí. Výchozí výpočet byl vlastně jednoduchý. Buďto se spojit, udělat kompromis a mít alespoň něco, nebo umést Andrejovi cestičku k parlamentní většině a nemít nic. 

Stalo se. 

Víte, jsme fakt v přelomové době. O problémech už nemluví jen pár pisálků na svých obskurních blozích, ale temná budoucnost se stala takřka masovou záležitostí. Mluví o ní všichni. Dokonce i demoblok. Lidi si skutečně dělají zásoby, kupují elektrocentrály a své demokraticky zvolené vládě věří ještě méně než všem diktátorům okolo. 

Doba je napjatá, pořád se vyhrožuje válkou nebo novou mutací, vyhrožuje se nedostatkem, vyhrožuje se sankcemi, obchodními blokádami, vyhrožuje se zastavením kohoutků. Do toho jede inlface jak utržená z řetězu. Jsme v době, která přeje silným. Která přeje těm, co se nebojí vést, inspirovat, riskovat. Jsme v době, která vysloveně volá po silných mužích. 

A ausgerechnet v této chvíli musejí mít Češi zase něco extra. V dobrých časech jsme měli vládu silného oligarchy, který nesnášel odpor, který si nakonec prosadil svou, který ostatním minstrům vládnul železnou rukou a moc se nepytlíkoval ani s koaličními partnery ani se soudy, nepáral se se senátem a zkoušel hrát rovnou hru i se starým Ještěrem. 

A teď, v době turbulentní, v době, kdy se dá čekat jeden průser za druhým tu máme vládu člověka, jehož největší devízou je schopnost poměrně brutálních kompromisů. Ano, Petr Fiala je premiérem jen proto, že byl ochoten toho hodně obětovat. ODS proměnil tak, že ji není schopen volit ani její zakladatel. Já si nemyslím, že by to byla ze strany Fialy nějaká osobní úlitba. Že by se právě on osobně musel vzdát nějakého svého principiálního postoje, on nikdy žádný takový postoj neměl. Ale dokázal tak nějak vykleštit postoje Vondry, Zahradila a dalších.

Připomíná mi to scénu z Pekařova císaře, kdy se spiklenci potkávají a přísahají ve jménu civilizace. Fiala ODS přivedl do vlády přesně ve stejném jménu civilizace. Ve jménu Západu, který je přece v principu dobrý, který představuje kultivovanost. Obětoval z ODS tolik, že už to ODS vlastně ani není. Podařilo se mu dát dohromady poměrně nesourodé skupiny a zřejmě v něm něco je, protože teoreticky se mu to mělo rozpadnout pod rukama už dávno. 

Jen… uvědomuje si Petr Fiala, že je sice premiér, ale vlastně nemůže nic rozhodnout? Že nemůže boouchnout pěstí do stolu, nemůže nikoho seřvat, má tam tři nezbytné partnery, kteří jsou dohromady podstatě silnější než sama ODS? Že je mu souzeno být stále tím kompromisním politikem, který může dělat jen jednu věc – odprezentovat shodu. Ale sám o sobě nemá žádnou možnost ani sílu si cokoliv vynutit. 

V této chvíli mu ještě pomáhá Babišův přízrak. Těch 72 poslanců, kterým je vládnuto železnou rukou, mediální impérium a nekonečné peníze na propagandu. To je tmel, který drží jeho koalici pohromadě. To je ten Hanibal před branami, který číhá na vhodnou chvíli. A který když projde, tak jim všem zase sáhne na penězovody. 

Pokud je Fiala rozumný, tak nebude proti Babišovi bojovat. Nechá si ho tam. Jako připomínku jeho koaličním partnerům, co se snadno může stát, kdyby nebyli rozumní a nechtěli najít tu shodu kterou on pak představí národu. A vzhledem k tomu, jak se včera postavil vedle Babiše a spolu mluvili o očkování, tak mám skoro pocit, že to chápe. 

Fialova vláda vydrží, dokud bude Babiš sice za opozičními mřížemi, ale hlasitý a nebezpečný. Pokud bude odstraněn, či odsunut, pokud bude oslaben, nemá Fiala moc možností, jak ukočírovat ty svoje. Vláda vznikla jako kompromis, je kompromisem a zůstane kompromisem. Má sice pohodlnou většinu, ale žádný silný mandát. Žádná strana není ani ve své vládě většinou.  Jen Babiš je může udržet pohromadě. Jen silná a dravá opozice je spojuje. 

Pokud ale opozice bude silná, tak si vláda nemůže dovolit dělat nepopulární opatření. Příliš by nabíjela svým soupeřům. 

Proto si myslím, že se vláda Fialového kompromisu prakticky nebude lišit od vlády premiéra oligarchy. Nemůže se lišit. Může dělat jen to, co nenaštve lidi a nepovznese Babiše. A nemůže ani nabídnout jeden směr, protože těch směrů je už z principu pět a musejí být alespoň čtyři. A první jobovka ukáže, jak těžké je v takové době dělat kompromisy. Ono bylo těžké i vládnout autoritativně. Čtyř až pětinásobný kompromis bude ještě těžší.