Facebook je soukromá firma. Může mazat příspěvky, které se jí nelíbí?

Internetové společnosti, digitální platformy a sociální sítě požívají v USA zvláštní zákonné ochrany, neboť zákon z roku 1996 podle odstavce 230 stanovuje, že nenesou žádnou odpovědnost za zveřejňovaný obsah, přestože v mnoha případech rozhodují, co lidé smějí publikovat. Ovlivňování obsahu bez jakékoli odpovědnosti je předmětem sílící kritiky.

Historicky rozděluje americké zákonodárství provozovatele různých komunikačních systémů do tří kategorií. Liší se podle toho, zda odpovídají za zveřejňovaný obsah a jak jej mohou ovlivňovat.

Vydavatel má odpovědnost za obsah

Do první kategorie patří vydavatelé novin a podobných periodik nebo televizní stanice s vlastním obsahem. Jejich volba, co napíší nebo odvysílají, je zcela svobodná. Co se jim nelíbí nebo neodpovídá jejich zaměření, nezveřejní. Na druhou stranu vydavatelé za svůj obsah plně odpovídají a mohou být žalováni například za úmyslné publikování nepravdivého obsahu, který někoho poškodí.

Do druhé skupiny spadají distributoři informací jako například prodejny knih nebo novinové stánky. Mohou se svobodně rozhodnout, co budou prodávat, a jejich odpovědnost za to, co prodávají, je velmi limitovaná. Pouze v případě, že je někdo upozorní, že jimi prodávaná kniha někoho poškozuje, mohou být odpovědní za škodu, pokud po upozornění neučiní odpovídající opatření.

Ani soukromá firma nesmí diskriminovat

Telekomunikační firmy, doručovací, přepravní společnosti a podobné infrastrukturní firmy jsou ve třetí kategorii nazývané historickým názvem „veřejný přepravce”. Nenesou žádnou odpovědnost za to, jaké zprávy si lidé jejich prostřednictvím posílají, ale také nemohou odmítnout svoje služby někomu, jehož názory se firmě nelíbí.

Firmy v kategorii veřejný přepravce jsou historicky regulovány podle principu, který jim zakazuje diskriminovat. Bez ohledu na to, jestli je firma soukromá nebo státní.

FedEx je soukromá společnost, ale nemůže se rozhodnout, že nedoručí balíček, protože obsahuje knihu, jejíž obsah je podle názoru vedení společnosti nějakým způsobem závadný. Soukromá telefonní společnost nemůže odmítnout zřízení telefonní linky, protože má problémy s politickými názory žadatele. Železnice nemůže zakázat přepravu lidem jedné politické strany.

Historický precedent

Na podobnost sociálních sítí s firmami v kategorii veřejný přepravce upozornil ve svém stanovisku soudce C. Thomas. Napsal ho v souvislosti se soudním rozhodnutím, ve kterém se soud zabýval otázkou, zda může prezident USA zakázat některým lidem, kteří ho na sociálních sítích sledují, aby dále přeposílali jeho příspěvky.

Podle něj stát umožnil sociálním sítím vyhnout se za pomoci odstavce 230 zákona jakékoli odpovědnosti, ale přitom jim nestanovil žádné povinnosti jako například zákaz diskriminace.

Ve svém stanovisku soudce C. Thomas uvádí: „Digitální platformy poskytují prostor pro dosud nevídanou možnost vyjadřovat různé názory. Stejně tak nevídaná je koncentrace kontroly nad veřejnými projevy v několika málo soukromých rukách. Twitter může kohokoli kdykoli smazat ze své platformy, včetně prezidenta USA, z jakéhokoli důvodu nebo i bez důvodu.

Historicky náš právní systém a systém našich britských předchůdců stanovoval zvláštní pravidla pro určité typy podnikání zvané veřejný přepravce, mezi které patřila povinnost poskytovat služby všem příchozím.

Existuje argument, že některé digitální platformy jsou dostatečně podobné veřejným přepravcům, což opravňuje stát k určité regulaci. Analogie je ještě větší pro digitální platformy, které mají dominantní tržní postavení.”

Koncentrace moci v několika málo soukromých rukou

Soudce specificky upozorňuje na dominantní tržní postavení digitálních platforem: „Pokud uživatel přesně neví, kde se nějaká informace na internetu nachází, představuje Google zprostředkovatele mezi uživatelem a danou informací v 90% případů. Může změnit výsledky vyhledávání změnou indexace stránek nebo upravením algoritmu, který uživateli nabízí automatické dokončení hledané fráze. Facebook a Twitter mohou výrazně zúžit tok informací za pomoci podobných metod.

Nemá žádnou váhu, že tyto platformy nejsou jediným způsobem, jakým se může šířit slovo a informace. Člověk se vždy může vyhnout mýtnému na mostě nebo poplatku za vlak a místo toho řeku přeplavat nebo jít pěšky přes Oregon. Ale pro posouzení, zda firma disponuje podstatnou tržní silou, je důležité, zda existuje srovnatelná alternativa. Pro mnohé digitální platformy dneška žádná srovnatelná alternativa není.

Brzy nebudeme mít jinou možnost než rozhodnout, jaká pravidla platí pro vysoce koncentrovanou informační infrastrukturu, která je v soukromých rukou. Dnešní rozhodnutí nám bohužel neumožňuje se tímto problémem zabývat.”

Moc sociálních sítí mazat příspěvky dle libosti a politického názoru může omezit Kongres změnou odstavce 230 zákona, který dnes digitální platformy chrání, nebo Nejvyšší soud zařazením digitálních platforem do kategorie firem, které nesmí diskriminovat.