6.3.2016
Redakce
0
Kategorie: Politika

Existují ještě pravicové strany?

Sdílejte článek:

MARTIN KAVKA 06|03|2016

Asi blbá otázka, že, když v našem parlamentu jsou strany, které se profilují jako pravicové a konzervativní. Jako ODS, TOP09 a částečně i Babišovo ANO. Když v německé vládě jsou strany jako CDU, CSU, v britské Konzervativci a tak by se dalo pokračovat.

[ad#clanek-respo]

Jenže pokud se podíváme na kroky „pravicových“ vlád, tak dojdeme ke zjištění, že pravicové jsou jen podle názvu a pravicové je na nich pouze to, že se za pravicové prohlašují.  Jejich činy však svědčí o něčem jiném. Ono nejde jen o sociální stát. Považuji se sám za pravičáka a konzervativce a přitom uznávám nutnost sociálního polštáře, protože trh opravdu sám o sobě všechno nevyřeší. Sociální zabezpečení není samo o sobě nic levičáckého anebo socialistického. V různých druzích zde existovalo od nepaměti. Tedy aspoň od dob, o kterých máme historické záznamy. A pokud se podíváme do historie, tak nejvíce pomáhali ti, kteří by dnes byli označováni za extrémisty, či pravicové radikály. Zatímco ti druzí v různých dobách jen řečnili o pomoci druhým. Řečnili, a když se dostali k moci, tak i pomohli. Ovšem za peníze druhých. Ne za svoje.

Nedávno jsem viděl dokument o Ottu von Bismarckovi, považovaného za zakladatele důchodového a sociálního pojištění. Nejenže tento dokument měl negativní konotace ve snaze ukázat Bismarcka jako člověka, který umetl cestu Hitlerovi a tím Hitlera spojit s pravicí a konzervativcem, ale hlavně neukázal, že Bismarck byl nejen člověk, který měl hluboké sociální cítění, ale také člověk, který válku považoval jako to poslední řešení politické situace. Asi nejsem objektivní, jako každý, ale z tohoto dokumentu lze rychle poznat, jak lze historii obracet. Jak neříci lež a přitom pošpinit člověka, znehodnotit jeho osobnost a činy. Jako katolík bych asi Bismarcka neměl mít moc rád, protože se postaral o pronásledování katolických politiků a organizací.

Jenomže pak bych udělal něco, co osobně nesnáším. Vytáhnul bych si z života někoho určité období a na tom bych postavil svojí výpověď o něm.

Ale abych se vrátil k tomu, co chci říci. Bismarck byl konzervativec, tělem i duší, ale nebyl první, kdo uskutečnil v praxi systém sociálního či důchodového zabezpečení. Byl první, kdo to uskutečnil v celostátním měřítku. A navíc jeho systém nebyl založený na průběžném financování, ale na tom co člověk na své sociální a důchodové pojištění vydal v průběhu svého produktivního věku a činnosti. Prostě, jsi mladý, pracuješ, tak se zabezpeč na dobu, kdy nebudeš moci pracovat. Ovšem tento systém již existoval již dávno předtím a to v době, kdy existovaly Cechy. Některým dnešním liberálům skáče při slově cech husí kůže, protože podle nich nešlo o volnou soutěž. Dnes by to nazvaly kartelem. Byly to skupiny, které se dohodly na minimálních cenách pod které ten či onen „živnostník“ již nemůže jít. Byly to skupiny, které určovaly normy, pod které nebylo možné jít a konkurovalo se kvalitou, nikoli cenou. Ovšem tyto Cechy měly také vypracovaný systém sociálního a důchodového pojištění a Cech se postaral o své nemocné, nemohoucí a vdovy po mistrech.

Ovšem podobně tomu bylo i mimo Cechů. Existovaly chudinské, sirotčí a vdovské pokladny, z kterých byla zajišťovány, byť na té minimální úrovni, potřeby chudých, sirotků, vdov, ale také stipendia pro nadané žáky. Lidé nepřemýšleli o tom, že by i ten nejchudší měl mít stejný standard, jako ten kdo pracuje. Přemýšleli v úrovni solidarity na zajištění základních lidských potřeb. A to nemluvím o dělnických pokladnách vzniklých v devatenáctém století, kam dávali dělníci část mzdy pro ty, kteří marodí, či jsou potřební z jakýchkoliv důvodů.

Být pravicově založeným, být konzervativec přeci neznamená, jak dnes mnozí rádi říkají, nechat někoho na holičkách a nepostarat se o něj, ale je to založené na osobní zkušenosti, postoji. Životní filozofii a úctě k předkům a kontinuitě historie.

Být pravicovým také znamená, že si mohu koupit jen to, na co si vydělám, že mohu dát jen to, co je nad moje minimální základní potřeby a dát to tomu, kdo to skutečně potřebuje. Ale dnešní politika evropských států mě této možnosti zbavuje. Nejen proto, že platím nesmyslné daně jako je spotřební daň, DPH, daň z příjmu, sociální a zdravotní pojištění, ale hlavně proto, že nemohu o těchto daních rozhodovat. A tak platím daně, hypotéku, leasing a na vše si musím vydělat a pak jdu kolem domu, kde žijí sociálně slabí a ti se mi smějí do obličeje, protože sociální dávky jim zajistí skoro stejný životní standard jako má moje rodina, aniž by někdy viděli, jak vypadá třeba krumpáč. To člověka vždy „povzbudí“.

Vrátím se k nadpisu svého článku. Viděli jste v poslední době nějakou stranu, která se profiluje jako pravicová, aby prosazovala osobní zodpovědnost? Která by řekla „budeš mít takovou životní úroveň, jakou si vytvoříš vlastními silami?“. Možná se mýlím, ale osobně jsem takovou stranu v parlamentu, ve vládě nikdy neviděl. Za to jsem viděl, kdy „pravicové“ vlády financují různé sociální experimenty, gender studia, rovnost pohlaví a další „velice“ podstatné věci a hodnocení historie představiteli takových „pravicových“ stran, kdy vyzdvihují komunisty, jako nositele pokroku, jako v občanské válce ve Španělsku a nacisty nazvou ultrapravicovou stranou a zastánce hodnot, uctívaných našimi předky, extrémisty.

[ad#clanek-respo]

A tak si říkám, kde je vlastně rozdíl mezi dnešní pravicí a levicí? Mezi liberály a takzvanými konzervativci? A odpovídám si…..pouze v názvu a kosmetických maličkostech v jejich programech.

martin-kavka

 

 

 

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (19 votes, average: 4,89 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky