17.11.2023
Kategorie: Ze světa

EU žije v struktuře sklerotických regulí, které produkují skomírající ekonomiku

Sdílejte článek:

LIBOR ČÍHAL

Organizace zvaná Evropská unie zatěžuje Česko už dvacet let horším způsobem než to dělala Varšavská smlouva nebo RVHP, ve srovnání s EU to byly téměř vývojově perspektivní organizace, až na pár skalních komunistů je ironizovali téměř všichni, panovala domněnka, že bez nich nám bude lépe. Potkat v osmdesátých letech někoho, kdo by při podezření na zesměšňování RVHP zaslzel a upadl do emoční nerovnováhy, zakládalo na podezření, že jde o blázna v pozdním stádiu choroby. Karcigenní evropskounijní struktury nás rdousí, ale když v bance mladému úředníkovi naznačíte, že česká ekonomická nedostatečnost pramení v Bruselu, upadne do těžké emoční nerovnováhy, ruka mu šátrá po páce bezpečnostního zařízení. V podobně situaci mladá koncipientka v notářském kanclu slzí a mluví z cesty o ruské propagandě. Intoxikace české populace dospěla k nečekaně vysokému stupni intenzity a zasáhla velké procento populace. V Evropě je procento intoxikované populace vyšší pouze v Německu, což je od války kontrolovaná společnost udržovaná v jistém stupni strachu. Češi se zdrogovali evropskounijním jedem dobrovolně. Najít důvod této hrůzné patologie nebude snadné. Okolní národy, které si uchovaly jakousi soudnost myšlení, nebudou čelit tak rozsáhlým katastrofickým scénářům jako Češi. Samozřejmě, že české evropskounijní stádo jednou vystřízliví, ale bude to velmi bolestivá kocovina. Pozoruhodné, že emoční disbalanc tohoto typu je vlastní devadesáti procentům absolventů vyššího školství než základní, u jejich pedagogů je procento vyšší.

Šéf katedry ústavního práva na katolické uni v Miláně Alessandro Mangia v Il Sussidario podává velmi přesnou diagnozu unijního stavu. Profesor, jak je u Italů a Francouzů zvykem, se v prvním bodě kritiky zaměřil na ekonomické parametry evropskounijních dohod. V ekonomice většího celku neexistuje kompromis, sladit tradiční rytmus jižních evropských ekonomik s rigidním německým a severním pojetím se v EU nepodařilo pravděpodobně proto, že to ani nelze. Němci a severské země přispěli do unijního konglomerátu na jedné straně funkční ekonomikou, ale na druhé straně zpolitizovanými ekonomickými vizemi způsobili větší hospodářskou katastrofu než je jejich přínos. Profesor napadá pakt stability, který limituje rozpočtové zadlužení. Tradiční rytmus jižních zemí přinášel větší deficity i inflaci, ale vnitřní regulační mechanismy dokázaly udržet systém v rovnováze. Italským ekonomům se jeví přirozeným, že jejich ekonomika potřebuje jiné regulativní parametry než německá, mají pravdu, ovšem v italských parametrech se německá ekonomika rozklíží. Profesor píše, že pokud se EU nepohne, do 50 dnů přestanou platit výjimky a režim ekonomické regulace se vrátí k starým parametrům 3% a 60%. Jde o náhodně zvolené parametry v dimenzi malé Evropy osmdesátých let, politicky jednotné a nesrovnatelně bohatší a dynamičtější než je dnes. Vrcholilo čtyřicetiletého období nepřetržitého růstu. Posledních třicet let mělo úplně jiný charakter, dokonce se dnes uvažuje o tom, že do EU se začlení černé díry jako Ukrajina, Albánie a Moldávie. Evropské vlády, které nikdy nebyly víc zadluženy než dnes, nejsou schopny rozumět fiskálním regulím příštích let. Čemu ještě rozumí, je neoliberální ideologie vedení války s dluhem. V Bruselu panuje tendence rozdělit evropské země na dobré a špatné, podle úrovně zadlužení. Bez nějakého všeobecného pravidla se má Komise zabývat případ od případu každou zemí a dozorovat její postupy. Bude záležet na loajalitě k Bruselu a na afinitě bruselských úředníků k národním lobby a na spojenectví mezi evropskými politickými rodinami.

Ukrajinská válka hospodářsky a politicky EU devastovala ještě víc než Covid. Proklamace podpory evropských politiků Ukrajině byly tak časté, že už z důvodů zesměšnění se nedá počítat s něčím jiným v nejbližších letech. EU se z geopolitického pohledu nachází v hrůzném stavu. Dokázala se izolovat od zbytku světa, přitom nemá energetické zdroje ani suroviny. Obzvlášť unijní politika sankcí ukázala světu nebezpečí číhající na potenciální investory v EU. Budete investovat v zemích, kde vám ve jménu nějakých práv finance zkonfiskují? Bidenem vrcholí řetěz amerických politických propadů ve světě, který začal Clintonem a jde přes Libyi a arabské jaro. Americké století se ukázalo velkým propadem. Rozumí se, že USA zápolí s vnitřními strukturálními problémy, které jsou starší než třicet let. Evropa dnes čelí problémům, které ji USA darovaly když sjednocovaly svět. Skončilo to spojenectvím všech proti USA a Evropě.

Žijeme v Evropě, máme euro, politiku de-industrializace za zelenější svět a ideologii imaginárních lidských práv. Jsme úžasní, Německo v recesi, Francie ekonomicky nestabilní, Itálie 140% zadlužení. A máme se vrátit k regulačním parametrům osmdesátých let. Zvýšit produktivitu snižováním mezd? Přesně to se děje. Aby se to zakrylo, je potřeba dobrý tisk jako v Itálii, nebo dobrou policii jako ve Francii. Nakonec tato politika zničí to málo dobrého, co z ekonomiky zbývá, a pak zlikviduje i sociální úroveň. Asi by bylo nejlepší zacementovat stav a čekat, zdali se něco nestane v geopolitické rovině. Po volbách 2025 v USA se ukáže, budou-li pokračovat v sebevražedné strategii a používat dál Evropy jako odkládací vázy nebo změní kurs. Bylo by rozumné čekat a uvažovat, ale to se nestane. Postulovalo by to politické povědomí, které Evropa nemá, protože bruselští byrokraté byli vybráni právě proto, aby je neměli.

Tato EU žije v struktuře sklerotických regulí, které produkují skomírající ekonomiku. V Evropě se nedělá politika, administruje se. Evropskounijní geopolitický model není perspektivní – obrana zajišťovaná USA, finance ovládané z USA, export do celého světa, výrobky vysoké technologické úrovně a levná energie z nějaké země i když ji urážíte. Evropa je zahradou a zbytek světa je džungle, jak říká Borell. Tento model už neplatí, USA už nehodlají mít stálý deficit s Evropou, evropské výrobky už zdaleka nejdou dobře na odbyt v Indii a v Číně. A ti, co prodávají energii a suroviny zvedají ceny a dobře se organizují, už nechtějí moc dolarů ani jejich regionální doplněk euro.

Až do doby konce celní unie bylo evropské společenství úspěšným společenstvím. Dál už to nebylo dobré, místo úspěchu snová fantazie o úspěchu, místo reality pěkný sen. Pak Maastricht, Lisabon. Cesta zpátky do reality bude velmi obtížná. Reorganizace by vyžadovala schopnou a nezávislou politickou třídu. Potřebovali bychom strategické myšlení třídy, která dávno neexistuje, která pomocí světla a stínu vybudovala něco, čemu se říká západní svět. Zapomeňme na to! Pokud se v Evropě pohneme, je to k horšímu.

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (5 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
8 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)