Ekonomika bez hotovosti? Jaká jsou rizika?

Ztratíme už zcela kontrolu nad vlastním životem?

Institut uvádí, že v současnosti ve světě probíhají závody o to, čí národní ekonomice se podaří jako první stát se zcela bezhotovostní. Nebo spíše probíhá nenápadná, ale intenzivní válka proti hotovosti.

Postupně byly omezeny hotovostní převody ve většině západních zemí. Včetně Slovenska, kde momentálně platí limit 5000 eur pro firmy a 15 000 pro fyzické osoby.

„Světové centrální banky a vlády produkují zprávy o výhodách finančního systému bez hotovosti, či rovnou připravují scénáře přechodu. A je jedno, zda jsou to skandinávské země, či absolutistické monarchie. Přední finanční deníky vydávají oslavné komentáře. Nechybí velevážení ekonomové a karetní společnosti.“

INESS uvádí sedm základních důvodů, proč není správné úplně zrušit hotovost.

„Únosem celého finančního života nad ním ztrácíte kontrolu. Můžete mít slušný příjem, vysoké úspory — pokud vám bude zablokován účet, okamžitě máte existenční problém. Důvodem může být omyl (např. exekutora), podezření (nebo jen obvinění) z praní peněz, či jiné kriminality, nebo jen návštěva země na černém seznamu.“

Nutnost prostředníka — každá transakce (kromě kryptoměn) bude muset projít přes zprostředkovatele — banky, PayPal a jiné. Každý prostředník přidává do transakce zvýšenou potřebu důvěry, že transakce proběhne. Zprostředkovatel bude moci transakci zadržet. „To je fajn, pokud jste DPHčkový podvodník, ale horší, pokud posíláte peníze dceři na Erasmus do Panamy.“

Podle INESS dojde ke zvýšení rizika finanční krize. „Po zkušenostech z Řecka, Kypru či Bulharska asi netřeba příliš vysvětlovat. I ve vyspělých státech se může stát, že v e-bankingu stisknete „poslat“ — a nic se nestane. Na vrcholu řecké krize létali manažeři s penězi v kufříku, aby dokázali vyplatit zahraniční (a někdy i domácí) dodavatele. O přežití nerozhodovala čísla na firemních účtech, ale množství papírků v trezoru. Do banky si své peníze nikdy neukládáte, vždy je bance půjčujete. V tom je poměrně zásadní rozdíl, který není vidět, dokud vše běží tak, jak má.“

Do velké míry jde i o otázku soukromí. „Samozřejmě, údaje o vašich nákupech jsou zamčené v těch nejpevnějších elektronických trezorech a chráněné balíkem zákonů. Ale to jsou i daňové údaje. A vzpomínáte si, jak jeden bývalý premiér kterési středoevropské země uměl zázračně vytáhnout před médii důvěrné daňové informace toho politického oponenta, na něhož je právě potřeboval?“

Institut dodává, že banky už dnes platí záporný nominální úrok za peníze, které si „uloží“ v ECB. „Standardní manévrovací prostor ECB se po poslední krizi zúžil na minimum. Možnost uvalit záporný nominální (ten reálný je záporný už dávno) úrok i na úspory občanů, to by byla věc! To by se ta ekonomika hned lépe řídila!“

Daně. Lepší výběr daní je argumentem propagátorů bezhotovostní ekonomiky. Je ale také zároveň jejím rizikem. Pokud máte apetit jako náš ministr financí, během jehož kariéry bylo zavedeno nebo zvýšeno 20 daní, asi je to jedno. Ale každé zvýšení běžné daně je politicky nepříjemné. Říci voliči do očí, že zvyšujeme DPH, to není jen tak! Zvýšit <dfn title=”daň z finančních transakcí”>DFT</dfn> z 0,354 % na 0,359 % vypadá mnohem nevinněji, přitom peněženky poplatníka to může zatížit více.

Sociální dopady. Hotovost pomáhá lidem lépe plánovat své finance a méně se zadlužovat. Přes hotovost v šedé ekonomice se dokáží zapojit i sociální skupiny, které jinak nemají šanci. V případě velkých přírodních katastrof, či občanských válek je hotovost často mostem k přežití, či k útěku.

Klaus: Tlačí majitele peněz, aby se chovali podle toho, jak si přeje centrální banka

K tématu se nedávno v rozhovoru pro česká média vyjádřil i bývalý prezident ČR Václav Klaus, který rovněž varoval před snahou zbavit ekonomiku krytých hotovostních peněz.

Podle Klause aktivistické projekty státního intervencionismu se v poslední době rodí jako houby po dešti nejen v Evropě, ale i v Americe. „Jakkoli jsme dlouho byli fanoušky Mezinárodního měnového fondu a Světové banky, už dávno jsme na ně zanevřeli.“ Jako příklad uvádí radikální návrh dvojice pracovníků MMF R. Agarwala a S. Krogstrupové (Ind a Dánka) jak udělat měnovou politiku centrálních bank efektivní.

„Svůj aktivismus prozrazují jedním z mezinadpisů svého textu na oficiálním blogu MMF: „No room to Maneuver“. Je to opak koncepcí Miltona Friedmana, ke kterým se stále hlásím. Za každou cenu chtějí vytvořit prostor pro aktivistické „manévrování“ měnovými veličinami. Jsou smutní z toho, že mimořádně nízké úrokové sazby od krize let 2008–2009 neumožňují žádný výrazný pokles těchto sazeb, a tím i rozhodnou aktivitu centrálních bank. Vycházejí z teze, že historicky bylo při vážných recesích třeba snížit úrokové sazby o 3–6 %. To podle nich mohou dnes udělat jen tři země OECD — Turecko, Mexiko a Island. Jinde to udělat nejde.“

„Proto keynesiánští aktivisté zoufají. Chtěli by zrušit existenci hotových peněz, protože — pokud by byly všechny peníze na bankovních účtech — s úrokovými sazbami by se dalo leccos dělat — jít i výrazně do mínusu. Pokud existuje cash, hotovost, vysoce záporné úrokové sazby by vedly k přesunu všech peněz z bankovních účtů do formy hotovosti. To si aktivističtí centrální bankéři nemohou přát. To by jejich roli v ekonomice výrazně snížilo. Jsou si však vědomi toho, že se jim zcela zrušit hotové peníze rychle nepodaří,“ tvrdí Klaus.

Proto podle něj přicházejí s jiným revolučním návrhem. „Ten je založen na myšlence rozdělit v jednotlivých zemích měnovou bázi na dvě separátní domácí měny — na hotovost a na elektronické (bankovní) peníze. Záměrem této myšlenky je získat vedle úrokové míře další nástroj centrálních bank, kterým by byla tzv. konverzní míra (the conversion rate) mezi těmito dvěma typy peněz. Centrální banky by v takovém případě mohly manipulovat nejen s úrokovými sazbami, ale také s onou konverzní (či také přepočítací) mírou. Kdyby měla hodnotu 0,9, znamenalo by to, že by majitel úsporného vkladu v bance za svých 100 korun (na účtu) dostal pouze 90 korun (v hotovosti). Hotovosti by tím byly výrazně znehodnoceny a nevyplatilo by se držet peníze v této formě. Takto zkonstruovaný duální měnový systém by mohl úrokovým sazbám vrátit jejich — hypotetickou — regulační roli.“

Tento návrh má podle Václava Klause mnoho detailů na dořešení, ale jeho základní omyl a tragédie je podle Klause zcela evidentní.

„Je to aktivistický projekt jako „tlačit“ na majitele peněz, aby se chovali podle toho, jak centrální banka svou taktovkou mává. Je to naprosto nepřijatelné. Je to další krok k omezení lidské svobody.“

„Je půvabné, že i tak velký kritik detailů evropského měnového systému, ale zároveň velký obhájce jeho podstaty, německý profesor HW Sinn, ve své poznámce k tomuto nápadu říká, že pokud by toto Evropská centrální banka zavedla, byl by to důvod, aby Německo vystoupilo z eurozóny,“ dodává Klaus.

Zdroj: INESS