Efekt dohod z Osla: Hamás si udělal z rukojmích zbraň

Obrovské demonstrace proti izraelskému premiérovi Benjaminu Netanjahuovi mohou v lidech mimo Izrael vyvolat dojem, že izraelská veřejnost se kvůli jeho vedení války obrátila proti němu a že jeho dny v úřadu jsou sečteny.

Blíže pravdě je ale spíše to, že izraelská levice se nachází v procesu sebezničení jednou provždy.

Izraelci stále víc šílí ze smutku a hrůzy nad strašným osudem rukojmích uvězněných v pekle, kterým je Pásmo Gazy. Chladnokrevná vražda šesti rukojmích, kterou tento měsíc provedli barbaři z Hamásu, přivedla mnoho Izraelců na pokraj zoufalství.

Požadavek demonstrantů — okamžitá dohoda o příměří za účelem propuštění rukojmích — je nejen směšný, ale i pomatený a představuje přímou hrozbu pro bezpečnost i existenci, Izraele. Je to přesně ten výsledek, jakého chce Hamás svou ďábelskou manipulací s rukojmími dosáhnout.

Demonstranti jsou podporováni několika armádními a zpravodajskými činiteli, jejichž cílem je donutit premiéra Netanjahua k rezignaci. Za tímto účelem neváhají rozdělit a demoralizovat národ v době, kdy Izrael bojuje o přežití. Svoji zradu odůvodňují tím, že Netanjahu prodlužuje válku a odsuzuje rukojmí k smrti, aby uklidnil extremisty ve své koalici a zůstal tak u moci.

Netanjahuovi odpůrci nechápou, že i když je izraelský premiér takový oportunista, jak se o něm proslýchá, tak má jeho vedení války v Pásmu Gazy drtivou podporu veřejnosti.

Většina Izraelců si přeje, aby byl Hamás jednou provždy poražen. Po teroristických útocích a zvěrstvech spáchaných v židovských komunitách na jihu Izraele 7. října 2023 většina Izraelců požaduje, aby se Izrael už nikdy nespokojil jen s opakovaným zasazováním “vážných ran” Hamásu, po nichž vždy během několika měsíců obnovil své vražedné útoky.

Všichni Izraelci si samozřejmě zoufale přejí, aby se rukojmí vrátili zpět domů, ale představa, že by toho dosáhla dohoda o příměří, je čirá fantazie.

V první fázi takového příměří by bylo propuštěno jen několik rukojmích. Hamás by příměří pak použil k přeskupení a přezbrojení a poté by natahoval frašku vyjednávání, aby si ponechal zbytek rukojmí ve svém zajetí a udržel si tak kontrolu nad Pásmem Gazy.

Hamás by propustil všechna rukojmí (pokud vůbec) jen po úplné kapitulaci Izraele. Ti, co volají po okamžité dohodě o příměří, ve skutečnosti prosazují tento scénář.

Jediný způsob, jak zachránit rukojmí, je vojenský nátlak. To je jeden z důvodů, proč je nezbytné, aby si Izrael ponechal kontrolu nad filadelfským koridorem – částí Pásma Gazy hraničící s Egyptem.

Význam tohoto koridoru je obrovský. Dobytí této oblasti Izraelem odhalilo hluboko pod jeho povrchem rozsáhlou infrastrukturu obřích tunelů vedoucích do Egypta, kterými Hamás dopravoval do Pásma Gazy rakety, zbraně a munici.

Hamás potřebuje nezbytně ovládnout filadelfský koridor pro svoje zásobování. Bez toho bude na holičkách. Proto trvá na tom, že k žádné dohodě nemůže dojít, dokud tento koridor zůstane pod kontrolou Izraele.

Naprostá většina armádních a bezpečnostních činitelů z Izraelského obranného a bezpečnostního fóra (Israel Defense and Security Forum) je skálopevně přesvědčena, že Izrael se nesmí kontroly nad filadelfským koridorem vzdát. Prezident fóra brigádní generál Amir Avivi nedávno řekl, že na Sinajském poloostrově čekají na přepravu desítky tisíc raket a tisíce příslušníků speciálních sil Hamásu zvaných nukhbah (arabsky elita) jsou připraveny skrz filadelfský koridor proniknout do Pásma Gazy.

I kdyby se Izrael stáhl jen dočasně, tak by se tyto jednotky a vybavení mohly v Pásmu Gazy objevit do týdne. Egypt vydělal na pašování do Pásma Gazy miliardy dolarů a chce v tom pokračovat.

V první fázi dohody by mohlo být podle Aviviho propuštěno jen 30 z více než 100 rukojmích. Ostatní rukojmí plánuje údajně Hamás přemístit tunely na Sinaj a poté do Íránu.

Filadelfský koridor se tak najednou stal zbraní proti Netanjahuovi, který je obviňován z přehánění jeho důležitosti s cílem zmařit dohodu o příměří a propuštění rukojmích.

Ministr obrany Jo’av Gallant v ostré diskusi při jednání bezpečnostního kabinetu údajně nazval filadelfský koridor “zbytečným omezením, které jsme na sebe uvalili”. Bývalý náčelník štábu Izraelských obranných sil Gadi Eizenkot řekl, že tento koridor “není strategicky důležitý”. Bývalý ministr obrany Binjamin “Benny” Ganc řekl, že Izrael se vždycky může do koridoru vrátit, pokud to bude považovat za nutné, jakmile budou rukojmí doma.

Zazněl i návrh přimět Egypt, aby chránil filadelfský koridor před Hamásem a použil elektronické senzory k jeho monitorování.

To vše je naprosto šílené. Po dvě desetiletí se Egypt podílel na stavbě a používání filadelfských tunelů. Svěřit mu bezpečnost Izraele by bylo to samé, jako dát lišce na starost kurník. Izraelská závislost na elektronických senzorech byla jedním z důvodů, proč došlo 7. říjnu 2023 k pogromu.

Pokud jde o návrat IDF do koridoru po případném stažení, tak stejný argument použil i izraelský premiér Ariel Šaron při stažení z Pásma Gazy v roce 2005, když se Izrael stáhl také z filadelfského koridoru. Netanjahu tehdy kvůli tomu odstoupil z jeho vlády. Mezinárodní tlak tehdy způsobil, že se IDF navzdory následným raketovým útokům z Pásma Gazy do filadelfského koridoru nikdy nevrátily. Budoucí návrat by se po případném stažení prostě nekonal.

Navzdory tisícům lidí v ulicích to většina Izraelců chápe. V jednom průzkumu veřejného mínění souhlasilo 79 % dotázaných s tím, že Izrael potřebuje trvale ovládat filadelfský koridor, aby zabránil pašování zbraní z Egypta do Pásma Gazy. Když jsme se emotivněji zeptali, zda by měl Izrael ovládat filadelfský koridor “i na úkor dohody o rukojmích”, odpověděla většina, že by měl.

Ganc, Eizenkot a Gallant jsou součástí vojenského a bezpečnostního establishmentu, jehož morálně a intelektuálně zkrachovalá “koncepce” způsobila katastrofu 7. října 2023.

Součástí tohoto establishmentu byl i Netanjahu a v pravý čas musí být pohnán k odpovědnosti.

Ti, kteří nejsou zaslepeni patologickou nenávistí k Netanjahuovi, si uvědomují, že vydržel intenzivní americký tlak, aby se stáhl z filadelfského koridoru. Je také nabíledni, že odpovědnost za osud rukojmích nesou do značné míry také USA.

Bidenova administrativa přinutila Izrael postupovat v Pásmu Gazy mnohem pomaleji, než IDF považovaly za nutné k porážce Hamásu a tím i k záchraně rukojmích. A co je horší, Bidenova administrativa celé tři měsíce bránila Izraeli ve vstupu do Rafahu – kde bylo tento měsíc v podzemí šest rukojmích zavražděno. Kdyby Izrael mohl postupovat svým vlastním tempem, těch šest zajatců a mnoho dalších by mohlo přežít.

Ať už se s premiérem Netanjahuem stane cokoliv, levice zaručeně zjistí, že už podruhé udělala strašlivou strategickou chybu.

První takovou chybou byla dohoda z Osla uzavřená v roce 1993, která dala Palestincům politickou moc a status – přičemž Američané dokonce vycvičili jejich bezpečnostní síly – domnívajíce se, že Palestinci hodlají žít s Izraelem v míru.

Bylo to vítězství fantazie nad realitou. Výsledkem bylo více než 1 000 Izraelců zavražděných během druhé intifády probíhající v letech 2000 až 2005 a trvalá kultura indoktrinace a podněcování k násilí, která dnes proměnila Judeu a Samaří v další genocidní frontu Íránu.

Katastrofická “koncepce” dohod z Osla vedla k tomu, že se izraelské elity rozhodly ignorovat jasné důkazy o islámské svaté válce Palestinců a uvěřily, že Izrael může potenciální problémy udržet na uzdě. Uvěřily, že jejich nepřítelem není genocidní “palestinismus”, ale že jím je Netanjahu.

Také proto strávily izraelské elity většinu loňského roku bojem proti reformě soudnictví. A ti samí lidé si nyní naprosto odporně dělají z rukojmí zbraň za stejným cílem – odstavit ministerského předsedu Netanjahua od moci. Nemusíte být fanouškem Netanjahua, abyste byli pobouřeni, vyděšeni a rozzuřeni.

Důsledkem noční můry dohod z Osla bylo zničení šancí izraelské levice na získání politické moci. Odpor a hněv veřejnosti, že titíž lidé pomáhají Hamásu tím, že podporují kapitulaci Izraele, znamená, že tato hrozná zrada nebude zapomenuta ani odpuštěna. Bude to efekt dohod z Osla na steroidech.

Melanie Phillips, britská novinářka, komentátorka a spisovatelka. Píše sloupky pro JNS a deník The Times. Její osobní politická monografie Guardian Angel byla vydána nakladatelstvím Bombardier, které také vydalo její první román The Legacy (2018). Její články najdete mimo jiné i na: https://melaniephillips.substack.com .