28.9.2020
Redakce
0
Kategorie: Politika

Došly peníze? Proč Minář opouští potápějící se loď spolku Milion chvilek pro demokracii

Sdílejte článek:

ROMAN KAZDA

Je to tak, kapitán Minář skutečně opouští potápějící se loď spolku Milion chvilek pro demokracii.

Momentálně si vybírá, který záchranný člun nabízí, pro něho osobně, lepší vyhlídky do budoucnosti. Zdá se, že se do politiky dostane, po trestně stíhaném premiérovi, další člověk, který nikdy, nikdy, nechtěl být politikem.

Pomyslné kormidlo “miliontaniku” převzal Benjamin Roll. Otázkou je, zda Mikuláš Minář nepředává kormidlo jen symbolicky, tak jako trestně stíhaný premiér předal svoje firmy svěřenským fondům?

Důvod je zřejmý. Neustále se tenčící pramínek příjmů na transparentním účtu spolku.

Také aktivita spolku v poslední době byla značně vágní a v podstatě, velmi pravděpodobně záměrně, nereflektovala aktuální dění v České republice. Téma hybridní války zůstalo ze strany spolku naprosto opomenuto.

Mnozí z podporovatelů spolku budou asi rozčarováni, zejména pokud jim konečně dojde, že vlastně financovali ze svých kapes milionovou kampaň Mikuláše Mináře pro vstup do politiky.

Kampaň člověka, který má minimální životní nebo profesní zkušenosti, dokončené středoškolské vzdělání a nedokončené studium teologie a bohemistiky.

Člověka, který má neskrývané ambice být jakýmsi novodobým Václavem Havlem, jak nechtěně prozradil jeho otec v rozhovoru .

A proč je vlastně Mikuláš Minář zajímavý pro politické strany? Jaké věno může přinést?

Bude to pravděpodobně velká databáze e-mailových kontaktů, kterou spolek vytvořil s pomocí všech aktivistických skupin, aby ji posléze využíval výhradně ve svůj prospěch. A budou to i prořídlé řady příznivců spolku, kteří jsou dodnes přesvědčení, že spolek Milion chvilek pro demokracii udělal pro demokracii nevídané a neslýchané věci, jen jaksi nejsou schopni říci konkrétně, jaké věci to byly. Jsou natolik oddaní, že klidně skousnou, pokud se Mikuláš stane součástí hnutí Praha sobě ovládaného rozporuplným Janem Čižinským. Praha sobě není politickou stranou, kde by byli členové, stanovy a hierarchická struktura. Je to subjekt se zásadním demokratickým deficitem, kde je rozhodování věcí malé skupiny osob, která není volena uvnitř tohoto subjektu. Vedle nich je pak početná skupina sympatizantů, kteří pomáhají jako sběrači podpisů v kampani (připomíná to trochu Svědky Jehovovi) a nemají žádné formální postavení. Je to vlastně nové typ politického subjektu, který se absencí demokratických pravidel liší dokonce od hnutí typu ANO či SPD, kde je sice vnitřní demokratická diskuse malá, ale aspoň formálně je to hierarchická struktura.

Pak je tu další nesporná schopnost pana Mináře. Málokdo by dokázal vyvolat nadšený jásot sto tisícového davu tím, že by z pódia prohlásil: “Jestli se s námi pan Babiš nesejde, tak je! Tak je! Tak je bábovka!”

A ve hře je i logický kalkul vlivu Mikuláše Mináře na spolek, ze kterého formálně odešel. Něco jako kdysi “Společně to dáme” by mohlo v parlamentních volbách být značnou výhodou.

Ale začněme od začátku. Spolek byl založen v lednu 2018, a 25. února byla zahájena kampaň za odstoupení Andreje Babiše, aktivně podporovaná všemi aktivistickými skupinami. Současně byl založen i transparentní účet, který měl sloužit k financování činnosti z příspěvků příznivců spolku. Kdy byl založen netransparentní “provozní účet” spolku se asi nikdo nedozví. O jeho existenci se nevědělo do doby, než si z něho začali “funkcionáři” spolku vyplácet “mzdu”.

V mlhách “nejasna” se skrývá také spolupráce spolku s Rekonstrukcí státu, která měla značný podíl na vstupu Andreje Babiše do politiky, jako neochvějného bojovníka proti korupci. Jisté ovšem je, že požadavek “nezávislé justice”, skrývající v sobě neodvolatelnost státních zástupců ve službách mafie, vzešel právě od Rekonstrukce státu. Stejně tak je jisté, že některé známé postavy z širšího okruhu spolku jsou s Rekonstrukcí státu spojeni, nebo alespoň přiznávají spolupráci. Právě zmíněný požadavek “nezávislé justice” a rezignace na potřebu znovunastolení právního státu byl důvodem odklonu některých aktivistických skupin, které takový požadavek považovaly za legitimizaci justiční mafie a také odklonu od původního požadavku, který spojoval všechny aktivisty.

Po “nezávislé justici” přišel další marketinkový nápad s hlídacím psem a zahradníkem, vylepšený údernými hesly na obranu nezávislých médií, který měl jasný cíl. Udržet si co nejvíce příznivců, a přikrýt odklon od původního požadavku. Spolek naprosto zřejmě rezignoval na definici skutečného stavu v České republice, a tvrdošíjně lpěl na cestě vylepšování simulované demokracie drobnými ústupky oligomafie, ovládající všechny složky státní moci i všechny klíčové instituce. Jakákoli kritika vůči směřování spolku a jeho jednotlivým krokům byla zcela nedemokraticky vytlačena z uzavřené bubliny spolku i ze skupin, které ovládali příznivci spolku spojení klientelistickými vazbami s vedením spolku.
To byl pravděpodobně pravý důvod stagnace přírůstku příznivců spolku, jejichž počet nikdy nedosáhl vysněný milion.

Spolek začal čím dál více připomínat sektu, kde guru komunikuje pouze s hrstkou vyvolených, a ostatním členům sekty se zjevuje výhradně na shromážděních, případně prostřednictvím médií. Paradoxně tak spolek, hlásající na každé demonstraci vznosné myšlenky o demokracii, ve své vnitřní struktuře spíše připomínal nedemokratická hnutí jednoho muže.

Agonii spolku završila kampaň s podivným heslem”odvaha volit”. Důležitost voleb přirozeně nelze popírat, a je nesporné, že je důležité minimálně udržet poměr sil v Senátu, aby nadále zůstal pojistkou demokracie. Stejně tak je smysluplné, pokud možno volbami zpřetrhat klientelistické vazby nedemokratických stran v krajích. Nelze však rezignovat na všechna ostatní témata, a především nelze vzdát boj za změnu simulované demokracie na demokracii skutečnou.

Pokud tento boj vzdáme, přijdou další “Babišové”, kteří s podporou nedemokratických stran budou pouze upevňovat svoji moc a postupně transformovat simulovanou demokracii na nezakrytou diktaturu oligomafie východního typu. A společnost cíleně rozdělovaná hybridní válkou, i médii, již ovládanými z části nedemokratickými silami, jim v tom bude nevědomky napomáhat.

Kapitán Minář opouští potápějící se loď. Nechává na palubě neznámou výkonnou ředitelku a spoustu zklamaných příznivců. Měli bychom mu poděkovat?

Za co, pane bože, za co?

Za ty dva roky v prdeli se skvělým marketinkem, úžasnými happeningy a procházkami?

Spíše bychom se měli obávat.

Protože, pokud se více takových ambiciozních “demokratů”, bez životních a profesních zkušeností a vzdělání, a bez jakékoli sebereflexe, dostane do politiky, tak rozhodně nebude líp.

Kapitán opouští loď, ale prázdná rétorika spolku zůstává podle e-mailu rozeslaného příznivcům spolku beze změny. Dál se bude, místo boje za skutečnou demokracii a právní stát, lakovat na růžovo simulovaná demokracie, faktická moc justiční mafie jako základního pilíře mafiánského státu, a drobné ústupky mafie se budou pomocí marketinku prodávat jako mega-úspěch profesionálních aktivistů, kteří budou úzkostlivě dodržovat pravidla hry, stanovená mafií…

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (24 votes, average: 4,63 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky